Vyšel jsem dřív než hvězda ranní

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Výběr poesie z let 1814 až 1836. Z ruských originálů přeložili Emanuel Frynta, Petr Křička, Zdenka Bergerová, Kamil Bednář a Luděk Kubišta, doslov Jiří Honzík.

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29686/vysel-jsem-driv-nez-hvezda-ranni-Pi3-29686.jpg 4.560
Žánr
Literatura světová, Poezie
Vydáno, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Vyšel jsem dřív než hvězda ranní

Přidat komentář
mirektrubak
včera

„Myslil jsem – už se umoudřilo
vznětlivé, teskné srdce mé;
a říkal jsem si – to, co bylo
už nebude, už nebude!
Minuly radosti a žaly,
odtáhly lehkonohé sny...
A teď, teď zas se rozehrály
pod vládou krásy jako vždy.“

Chronologické řazení Puškinových básniček bylo zajímavé v tom, jak hezky bylo skrze ukázky vidět, že je lidské zrání vlastně pořád stejné: osmnáctiletý básník říká rezolutní „víc rád mít nesmí, kdo měl jednou rád!“, jen o chvíli později po nevyhnutelném zklamání už „straním se zábav, chci být samoten“, aby pak jen o pár let nato měl pocit předčasně zmoudřelého vědoucího: „to jsem kdysi, bože, za dávných časů prožil sám“. Je to trochu k úsměvu, myslím: každá citlivá dospívající duše má pocit, že zažívá zcela unikátní příběh, že to velké a silné, co se děje v jejím nitru se ještě na světě nikomu nestalo a už nikomu stát nemůže... a přitom to už velmi velmi podobně – jen v jiných kulisách – zažívaly milióny lidí a pokud si náš svět nezničíme pod nohama, tak ještě miliony budou. Je to docela legrační, ale ne směšně a trapně legrační, to ne, spíš tak lidsky mile. Tak nějak hezky :-)

Samotná Puškinova poezie (musím s uzarděním konstatovat, že tohle byl můj první kontakt mimo školní čítanky) se mi líbila tím víc, čím víc byla lyrická. Zdálo se mi, že tam Puškin dokáže využít svého citu pro slova a popsat lidské pocity se smyslem pro výmluvný detail. Ale k úplnému nadšení a souladu mezi autorem a čtenářem v mém případě nedošlo – na to se mi jevil příliš zahleděný do sebe, příliš akcentující rozpor mezi citlivým básníkem a povrchním světem, který nic nechápe. No a pak ta wertherovská uvzdychanost a ublíženost.
A tak jsem byl při mé cestě sbírkou zasažen spíš jen tu a tam, kouskem sloky, zajímavým obratem, náladou v kratší básni... Zajímavé setkání, které ale zřejmě zůstane na delší dobu poslední.

„Hluboké vody
zřídka bouří -
a tiše žijí
lidé moudří.“

Knišíl
08.12.2020

Démon
V těch dnech, kdy všechny dojmy bytí
novostí zářily mi vstříc –
slavičí zpěv i v lukách kvítí
i jiskry dívčích zřítelnic,
kdy čest a svoboda a sláva,
umění, krása, hudba, zpěv
a sladká láska přelétavá
tak silně bouřívaly krev –
začal se za mnou tajně ploužit
jakýsi temný génius
a tam, kde chtěl jsem radost prožít,
zaséval tesknotu a hnus.
Pochmurná setkání to byla –
smál se, byl divný na pohled
a jeho slova potměšilá
do duše lila chladný jed.
Pokoušel prozřetelnost samu,
rouhal se jí a pomlouval;
svoboda ničím nebyla mu
a všemu nadšení se smál.
Lásce a kráse říkal zdání,
pohrdal životem a dnem –
a odpíral své přitakání
i vesmíru i všemu v něm.

Puškin byl realistický romantik a pravděpodobně znal život ze všech jeho stránek lépe a dokázal vidět "pod pokličku" více, než kdokoliv jiný v dané době. Jak zmíněná báseň Ďábel poukazuje, zlo je v nás a musíme s ním bojovat, ježto se nejeví hned, ale pomaloučku se lísá, a říká že vždy zlo vykonat chce, dobro vykoná. Nakonec se z něho poučíme, změníme sebe a tak své okolí, jenom se nebát pohledět tygrovi do očí, a to se Puškin zřejmě nebál. Nakonec umřel jako romantik s velkým R. Škoda mohl toho napsat mnohem více, více Oněginů. Převeliká to škoda pro celou světovou literaturu.

A dlouho milovat mne bude lid, pln vděku,
jejž dobrým citům jen jsem učil zpěvem svým.
Vždyť volnost volal jsem v tom našem krutém
věku
a milost psancům ubohým.

Jak předvídavě předpověděl svoji slávu Puškin. Slávu toť oprávněnou.


Terisek99
04.10.2019

Přečtená za jedno odpoledne.

Mirka2778
20.12.2018

Tahle sbírka je průřezem celého básníkova života a já mám pocit že nahlížím do Puškinova deníku. To jak nádherně a jakoby pro sebe popisuje nejen to co vidí kolem sebe, ale i to co se mu jen tak honí hlavou.

Ó ne, mě život neomrzel,
mám život rád a žíti chci,
a i když snad žár mládí zmizel,
chlad ještě nemám na srdci.
.
.

Nočnípták
04.06.2018

Alexandr Sergejevič Puškin - Pěvec touhy po svobodě

ŠVEC
Podobenství

Švec jedenkrát se díval na obraz--
"Tadyhle na botách je chyba," pravil.
Malíř vzal štětec, chybu poopravil.
Švec ale neměl dost a začal zas:
"A tohle oko, myslím, krapet šilhá,
na prsou tuhle je moc nahoty..."
Tu malíř ztratil klid a přerušil ho:
"Dost, milej zlatej, nesuď nad boty!"

Na přítele jsem myslil v tomhle žertu,
čeho je znalcem, to bych neuhod,
zato je přísný, nic mu není vhod,
soudí kdeco -- nač ale uvšech čertů?
Kdyby tak zkusil zůstat u svých bot!
1829

Je to již přes 200let, když Puškin napsal své první verše. 200 let a přitom jsou tak současné. Nejenom jeho básně, ale celé jeho dílo.Gogol o Puškinovi napsal: "Je to ruský člověk na takovém stupni vývoje, k jakému možná dospějeme za dvě stě let." A Puškin opravdu ve své době ztělesňoval zítřek, budoucnost /nejen/ Ruska.

Jaruš7
27.05.2018

Sbírka bàsní

Citace :
Exegi monumentum

Svůj pomník vztyčil jsem a nezaroste travou
ta k němu pěšina, jíž jde a půjde lid.
Nad sloupy císařů se vznáší vzdornou hlavou
až v nebes jas a klid.

Vím zajde tělo mé - dál duše, v lyru vkleta,
však bude zpívati, až tělo bude tlít.
Ctěn budu, dokavad zde na prostranství světa
jediný básník bude žít.

Rus širá nesmírná, v ní každý jazyk živý
mé jméno vysloví, mé lyry pozná zvuk;
i Kalmyk, stepí syn, i Tunguz, dosud divý,
i Fin i Slávů hrdý vnuk.

A dlouho milovat mne bude lid, pln vděku,
Jejž dobrým citům jen jsem učil zpěvem svým.
Vždyť volnost volal jsem a v tom našem krutém věku
a milost k psancům ubohým.

Jen vůle boží dbát je povinností Musy.
Nebát se urážek a slávy nežádat.
Být k chvále lhostejna i klevetám luzy
a s hlupákem se nehádat.
1836

Pro Slovany klasika.

alef
31.03.2018

Spontánní, lehce plynoucí, průzračně čisté, pak zas romanticky rozervané, zraněné a vyhrocené ... a všechny tak působivé, letmo okouzlující, niterné a intenzivní ...

"A nikdy bez toužení, zřít krásu nemohu, a bez něhy a chvění ...
A stokrát zraněné a málo poučené, zas k novým idolům se modlí srdce mé ..."

"Náhodný a marný dare,
živote, proč byls nám dán?
Z temné vůle sudby staré
proč jsi v poutech zakován?

Kdo to byl, kdo silou záští
vyvolal mě z nicoty,
srdce naplnil mi vášní,
rozum zbavil jistoty ...?"

Četla jsem, okouzlená, básněmi pyšnými, sebejistými, některými chaotickými, jinými neuvěřitelně něžnými a všemi, tak hluboce lidskými ...

"Slast vzpurnou, divokou, té chvíle málo cením ...
sám ve vír šílený, těch smyslů stržen s ní ...
v mém horkém objetí, když jako had se svíjí ...

... oč víc mé lásky máš,
oč víc muk blažených,
oč víc mi štěstí dáš,
když posléz dojata, mou prosbou úpěnlivou,
se vzdáš mi se studem a s něhou zdrženlivou ..."

Damato
10.10.2017

--- a zůstane jen nekonečný stesk....
Puškine, ty nejsi jen úžasný poeta, ty jsi psycholog, terapeut a to všechno v jednom.
Nic víc se v mém komentáři vašich básní neodvážím napsat.

1

Autor a jeho další knihy

Alexandr Sergejevič Puškin
ruská, 1799 - 1837

všech 89 knih autora

Kniha Vyšel jsem dřív než hvězda ranní je v

Právě čtených1x
Přečtených86x
Čtenářské výzvě11x
Doporučených9x
Knihotéce74x
Chystám se číst26x
Chci si koupit6x
dalších seznamech1x