Mirka2778 komentáře u knih

Danny Smiřický je ten mladík, který málem svedl většinu náchodských děvčat. Je výmluvný, hraje v kapele a smůla se mu lepí na paty.
Knížka je napsaná opravdu svižně a lehce.

17 09.12.2020

Popravdě, Krysaře jsem ještě nečetla. Přesto je mým asi nejoblíbenějším dílem.
Poprvé jsem se s ním potkala v muzikálové podobě od Daniela Landy, a byla to láska na první skouknutí.
Texty, hudba, herecké výkony i příběh mě tenkrát uchvátili. CD nahraná s prvním obsazením toho představení jsou nejpřehrávanější z mé fonotéky.
Podruhé si mě Krysař podmanil díky přednesu (četba je slabé slovo) Jirky Dvořáka.
Při poslechu této audioknihy, nemůžu dělat nic, co vyžaduje trochu soustředění, protože se stále a stále zaposlouchávám.
Ten tolik zvukomalebný text mě pokaždé znovu okouzluje.
A potřetí, už jen malá třešinka na dortu, je písnička Waldy Matušky. Další úžasný hlas....a text.....a melodie.

Myslím, že ho číst nebudu, bojím se abych si nezničila to kouzlo, které pro mě má.

17 01.10.2018

Ježibaby v opeře. Mám moc ráda jak Terry dokáže posadit o dva tóny mimo každou teorii či myšlenku, zparodovat jakékoli dílo, překroutit kteroukoli událost.

16 13.12.2021

Dočteno po více než roce. Přitom to nebylo vůbec špatné čtení, ale tak nějak spíš pro zajímavost, pro rozšíření mých literárních obzorů.
Povídky se neodehrávaji v městečku Canterbury, nýbrž skupina poutníků, rozličných povolání si ukracuje svou poutní cestu, vyprávěním příběhů. Většina z nich jsou na motivy římských a řeckých antických bájí, nebo jsou inspirovány příběhy biblickými.
Moc se mi líbí, jak autor vytvořil každému vypravěči jeho vlastní styl!
Čtení veršů je pro mě vždy obtížné, přesto si myslím že se k povídkám budu občas vracet.

16 24.04.2021

Slovácký kmen je zřejmě dosti temperamentní a i drobné neshody končí v soudní síni. Ještě že se na přelíčení nečeká nijak dlouho a tak poškození, pachatelé i sousedé mají vše v živé paměti. Půvab téhle knížky je především v nářečí, kterým je napsána. Tolik krásných, jadrných výrazů a slovních spojení! Knížka patří k těm které spolehlivě zahánějí chmury z obličeje.

16 29.02.2020

Přečteno za dvě hodiny. Námět byl zřejmě už náležitě vytěžen v minulých dílech. Děj se nijak zvlášť neposunul a asi tři zajímavé strany mohly být klidně přilepeny k předchozímu, nebo následnému dílu.

16 26.05.2019

Nevím čím si toto dílko zasloužilo tolik superlativů. Dočetla jsem to až na podruhý.
Styl vyprávění mi nevyhovuje. Je to směs gagů, které ovšem nedrží příliš pohromadě.
Co mělo být vtipné, tam jsem nechápavě kroutila hlavou, kde mohlo být napětí, listovala jsem na konec kolikže mi zbývá ještě stran.
Od začátku se mi vnucuje srovnání se zeměplochou. Té jsem věrná už 15 let, tak je jasné kdo zůstane mým favoritem.
Další díl vrátím do knihovny neotevřený.

16 03.10.2018

Zase jsem se nechala nachytat na módní hit.
Nemám ráda takhle prvoplánově postavené příběhy.
Vadí mi, když autor předstírá, že ví, co si myslí zvíře.
Z těchto důvodů bych nechala knížku bez hodnocení, ale... Autor mě opravdu vyprovokoval tvrzením, nebo spíš vyvolaným dojmem, že hladový pes nesežere uhynulého králíka. Ano, jsem přízemní.

15 12.05.2022

Klasická detektivka starého typu.
Nero Wolf detektiv s intuicí a intelektem. Má své mouchy a vrtochy. Má chytré a pilné pomocníky. A když je to nutné, spolupracuje i s policií. Protože tady jde především o odhalení a usvědčení vraha.
Detektivka není můj oblíbený žánr, ale pro změnu, tahle nebyla vůbec špatná!

15 14.11.2019

Vzpomínky, jak je zachytila žena která prožila dětství na zámku, dospívání v protektorátní Praze, pro dobu komunismu byla kádrově nevhodná a k hraběcímu původu se mohla hrdě hlásit až v důchodovém věku.
Vlastně by měla nárok si ve svých pamětech stěžovat, nebo dokonce naříkat na osud a jeho nespravedlnost. Jenže její vzpomínky vyznívají pozitivně, smířlivě, laskavě. Asi nejvíce oceňuji, jak přiznává svou nejistotu ať už při výchově dětí, nebo při jiných rozhodováních.
Tato knížka rozhodně stojí za přečtení.

15 08.10.2019

K Domu na pobřeží se vracím už 25 let. Už při prvním setkání jsem jím byla okouzlena.
Richard Young souhlasí, že na sobě otestuje preparát, který vytvořil jeho přítel.
Díky droze se přenese do 14. století, tam je svědkem několika událostí v životě místní šlechty.
Při prvním čtení jsem spolu s Richardem napjatě sledovala události staré 600 let a velmi mně překážela jeho manželka Vita, která nás od "hlavního" děje odváděla.
S přibývajícím věkem, (mým) ji chápu. Je to normální ženská, která přijela na dovolenou a její manžel se díky drogové závislosti o které ona netuší, jen nejapně vymlouvá a kope kolem sebe. (Stále ale mám pro něj ono prvotní pochopení dozvědět se jak to dopadne.)
Oba příběhy se výborně doplňují takže se nedá říci nic jiného než: DOKONALÉ

15 27.08.2018

-Tak jo, beru na vědomí že Němcová psala červenou knihovnu.
(Zajímavé, to mi ze školy v hlavě neutkvělo.)

-Asi pod vlivem různých hnutí projevujících se na sociálních sítích, se mi při čtení Karly, do hlavy nenápadně vkradla myšlenka, (spoiler) že právě Němcová patřila k prvním autorkám bojujícím za práva sexuálních menšin.

Dvě povídky: Pohorská vesnice a Karla.
Obě se odehrávají na Chodsku.
Němcová ukazuje svůj veliký cit pro jazyk, když hojně využívá zdejší nářečí a přesto, že povídky psala před stošedesáti lety, čtou se velice dobře.
Zaujmou formou i dějem. Tahle klasika určitě není nudná. Doporučuji!

14 20.11.2021

Takhle knížečka vás přímo táhne ven. Zhluboka se nadýchnout čistého vzduchu, vonícího loukou, řekou, nebo lesem.

14 03.03.2020

Knížka se mi četla moc dobře a Hardy se stává mým oblíbencem. Je to mistr popisu. Jeho popisy krajiny, prostředí i práce jsou okouzlující a zároveň tam kde se dotýká pohnutek a citů je až civilně věcný.
Jsem si téměř jistá, že Tess je nejsilnější románová hrdinka se kterou jsem se zatím setkala. Žije v době, kdy žena (hlavně ta venkovská) má pouze povinnosti a téměř žádná práva. Veškerá rozhodnutí dělá především pod tlakem svého okolí, ale je zároveň za ně odsuzována a trestána často i svými nejbližšími.
Když si tak nějak představím sebe, asi bych takový život přibližně ve třetí části vzdala.
Určitě doporučuji!

14 28.02.2020

Zase můžu zopakovat, že romány paní Vaňkové mám ráda. Bez ní bych netušila, že Přemysl byl druhorozený syn. Že získat území znamenalo získat na svou stranu i místní šlechtu a udržovat tam také pořádek. Ani že byly dvě bitvy na moravském poli. Její knihy mě vždy inspirují abych si prohloubila znalosti.

14 27.10.2019

Je to zvláštní kniha.
Naprosto souhlasím s ostatními, že čtenář má úplně stejné pocity, jako divák onoho podivného stad-upu. I po dočtení ve mně rezonují nezodpovězené otázky. Například: chtěl Dovík opravdu vědět co z něj vyzařuje a jak působí na publikum, nebo se potřeboval vypovídat někomu, kdo ho snad pochopí, ale přitom už nedokáže komunikovat s nikým jiným, než s publikem své show?

Je to moje první kniha tohoto autora a rozhodně mě zaujal a další jeho knize se nebudu bránit. Jen doufám, že bude o něco veselejší. Od téhle jsem se nemohla odtrhnout, ale přesto mám pocit, jako bych ji snad četla proti své vůli!

14 06.07.2019

Jedna z knížek, které jsem v dětství četla opakovaně a plnila si tak svůj koňský sen.
Tentokrát z ní na mě úplně nejvíc působí ta neskutečná proměna venkova a života, která se za sto let udála. Tehdy bylo naprosto přirozené že děti mají své povinnosti v domácnosti i hospodářství a o prázdninách pracují s rodiči na poli. Dneska je nepředstavitelné že by se hříbata mohla jen tak volně pohybovat mimo pevnou ohradu. Dneska by parta dětí nešla vypalovat hnízdo sršňů.
Svět se překotně změnil. V něčem k lepšímu, v mnohém máme život snazší a jinde nás pokrok víc a víc svazuje. Je dobré si to připomenout.

13 13.11.2022

Můj první Waltari a takové zklamání. Knihu čtu už tři týdny a jsem na straně 200. Buď čtu něco jiného než většina komentujících, nebo mi Waltari nesedí.
Román je rozložen do deseti knih. První část byla skvělá a já věřila že budu knihu hltat. Druhá část začala kulhat a já zvažovala, jestli mám ve čtení pokračovat. Třetí kniha, studia na Sorboně: Mikael je na studium chytrý ale ..... rozhodně nežil ve skleníku, přesto se chová velmi naivně až hloupě. Čtvrtá část, návrat skoro domů, u takové knihy by se měl hrdina vyvíjet, ale on je pořád stejný.
Nevadí mi tlusté romány, ale přecejen je tady více omáčky, než bylo nutné. U knihy se nudím a do čtení se musím nutit. Takže ji odkládám a kdoví jestli se k ní vrátím.

Do Maškarády bych se asi hned nepustila, pokud by nebyla takto v jednom balení se Zajímavými časy.

Mrakoplaš si mě získal už v prvním díle a jeho opětovné setkání s Cohenem i s Dvoukvítkem nemá chybu. Mnoho nových postav vyplňuje prostor mezi hlavními hrdiny a dělá ho pestřejší.

Naproti tomu čarodějkám stále nemůžu přijít na chuť. Typ: všechno vím, všechno znám, odevšad mám klíče, mi je proti srsti. Příběh je samozřejmě skvělý, vtipný, jen ty ježibaby mi nesedí.

A miluju drobné zmínky o mých oblíbencích jako jsou Smrť, Vetinari, Hlídka, Knihovník.....

13 13.12.2021

Samozřejmě nemůžu napsat, že jsem zklamaná. Nejsem. Ale některé postavy mi opravdu chyběly. No ano, přibyly další. Takže se v nich už trochu víc ztrácím kdo je kdo. Každopádně jsem se Hostinou prokousávala o něco déle. Je jasné že ani jediné ze sedmi království nemohlo zůstat stranou a nezůstalo.

13 28.03.2021