miri.f
komentáře u knih
Saeculum
Ursula Poznanski
To by bylo, abych si nepřečetla tuto knihu z pera mojí oblíbené autorky, byť již do kategorie YA nespadám. Tato mě narozdíl od Erebosu lapila do sítí hned a neměla jsem potřebu nic přeskakovat, jako tomu právě u zmíněného Erebosu bylo. Autorku znám již s propracovanějšími kousky, takže jsem velmi brzy pochopila, o co tam půjde, i když pravý důvod zůstal až do vyslovení skryt. Co dodat, bavilo mě to moc a jen stěží jsem se od čtení odtrhávala. Za plný počet to však ani tentokrát nebude a to kvůli tomu konci, který byl překombinovaný a přesto mi tam ještě něco chybělo.
Lemony
Markéta Maar Eder
Nádherný a dojemný poetický příběh na jeden večer (pro nás s dcerkou bylo těch kouzelných večerů trošku víc). Rozličnost slov a pestrost nejrůznějších slovních spojení snad nemá obdoby. Ještě nikdy jsem se nesetkala s tak bohatě vykresleným vyprávěním. Až z toho sama slova ztrácím. Perla mezi pohádkami, za kterou patří můj neskonalý dík. Věřím, že se (a to velmi ráda) ke knize zase vrátím, až bude dcerka o něco větší a bude již příběhu i rozumět.
Cizinec
Arno Strobel
Co na to říci? Od autorky jsem zvyklá na jinačí kousky, takže tohle bylo takové jakési odskočení od umění k plotně. Četlo se to celkem hezky, dějová linka je také v pohodě až na pár absurdit. Jako největší z nich považuji: (SPOILER) Erik se Joanny po extempore s nožem děsně bojí, schovává se před ní, ale pověří svou kamarádku, aby se o ní postarala a nechala ji u sebe přespat? No nevím... Jinak to bylo poutavé a zajímal mě konec, který však nakonec stejně příliš neuspokojil.
Děti nového věku
Jana Štrausová
Po shlédnutí Duše K, kde byla autorka hostem, jsem se na knihu nesmírně těšila. Možná i z toho důvodu jsem nebyla úplně tak nadšená, jako bych byla, kdybych od toho tolik neočekávala. Svým způsobem je to pěkně zpracované a poměrně poutavé čtení, avšak člověk už se nedozví o nic víc, než když si pustí zmiňovaný pořad. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, a že existuje takové čtení pro ty, kteří jsou teprve na začátku chápání - ti z knihy budou nadšení. Vyjde-li avizovaný druhý díl, možná si jej ze zvědavosti opět přečtu.
Jak žít zdravě bez lepku
Alessio Fasano
Kniha je velmi dobře napsaná a věřím, že mnoha lidem dokáže pomoci. Nesouhlasím až tak s autorem v názoru, že se člověk nemá sám pouštět bez porady s lékařem do bezlepkové diety, a že je nutná bezpodmínečně předchozí diagnostika. Osobně nenacházím jedinou výhodu, v čem je zrovna lepek přínosný lidskému organismu, pokud nehovoříme o tom, že se hodí v potravinářském průmyslu (nelepí se na velkovýrobní pekárenské stroje). Naopak velmi dobře zalepuje lidské střevo. Takže se opravdu domnívám, že lepkové produkty není nutné konzumovat, a že se člověk nikterak neochuzuje, pokud se rozhodne i bez onemocnění žít bez nich. Z vlastní zkušenosti vím, že se i z přirozeně bezlepkových potravin dá připravit výtečné jídlo, pečivo nevyjímaje. Pasáž s recepty na bezlepkové vaření velmi vítám, ale chybělo mi zde větší zapojení bezmasých pokrmů. Pokud tyto drobné nedostatky pominu, je to zatím nejlepší publikace na zmiňované téma, kterou jsem četla.
Chlapec, který viděl pravdu
neznámý - neuveden
Nebýt mé kolegyně v práci, asi bych se k této knize nedostala. Příběh malého chlapce mne však po přečtení několika odstavců zaujal. Líbila se mi hlavně naivita jeho projevu; "Frojlajn", "májodomus" atd...
Posledních pár stran, které vznikly v období autorovy dospělosti, mne už však tolik neoslovilo. Malý chlapec dospěl a právě ten byl tím nejzábavnějším a nejzajímavějším článkem knihy.
Už nejsem vaše dcera
Karin Jäckel
Už je to pár let zpátky, co jsem knihu četla, ale dodnes pociťuji stejný neblahý pocit, který celou mou četbu doprovázel. Už jsem přečetla mnoho knih, dokonce i ty o bestiálních vrazích... Nicméně osobní zpověď dívenky, která od útlého dětství zažívala zrůdnosti ze strany celé své rodiny, to už na mě bylo příliš. Dokonce tak moc, že jsem knihu rozhořčena mnohokrát odložila s tím, že dál už číst nebudu. Nakonec jsem ji s dopomocí nějaké vyšší moci dočetla, ale vícekrát se k ní již nevrátím.
Náklonnost
Sarah Waters
Tato kniha ležela v mé knihovničce celé tři roky takřka bez povšimnutí. Asi dvakrát jsem ji po přečtení cca padesáti stránek odložila s rozhodnutím, že si přečtu raději něco jiného. Má nelibost byla zcela jistě dána tím, že jsem naneštěstí viděla film "Affinity", který byl dle mého názoru nejhorším filmovým zpracováním tvorby Sarah Waters. Před odjezdem na dovolenou jsem se rozhodla, že dám knize ještě jednu šanci. Brzy se ukázalo, že jsem dobře udělala - autorka mě naprosto dokonale, způsobem sobě vlastním, dokázala vtáhnout do děje. Ač jsem konec příběhu znala již z filmu, pořád jsem napjatě čekala, že se stane něco jiného, něco zcela nečekaného... Za mě tedy 5* a toto dílo se tímto dostává na samotný vrchol autorčiny tvorby.
Terezín, tři roky v předpeklí
Carlo Ross
Tento příběh mě od samotného počátku dostal. Líbilo se mi, jakým stylem je psaný a byl příjemnou změnou po všech knihách, kde jsem se dozvěděla přehršel faktických informací. V příběhu Davida Rosena nechyběla lidskost, kterou jsem v jiných dílech postrádala. Po druhé polovině knihy však došlo ke zvláštnímu zvratu a už nebyla tak záživná. Autor náhle mění i styl a z poutavého příběhu se stává pouhý výčet událostí. Nakonec mi tedy nezbývá, než hodnotit třemi hvězdami.
Vůně citrónu
Sam Xabyssus (p)
Na knihu jsem se moc těšila a během čtení jsem nakonec vystřídala všechny možné druhy pocitů. Zpočátku mě vůbec nebavil autorčin styl psaní, takže jsem četla na etapy a docela dlouho s vidinou toho, že udělím jednu hvězdu a bude. Pak se ovšem něco zlomilo a poslední tři čtvrtiny knihy jsem zhltla na jeden zátah. Na styl psaní jsem si postupně zvykla a dokonce si mě nakonec získal. Líbily se mi citáty, prostředí kavárny, poezie... Chvílemi jsem měla pocit, že mě autorka zná a píše o všem, co se mi líbí. V polovině jsem knize doslova propadla, jelikož v tom nejlepším se vystřídaly role a pak už jsem knihu hltala a hltala. Přehoupla jsem se přes nelibost z toho, co jsem postupně odkrývala a vůbec mi nevadilo číst celý příběh znovu z pohledu té druhé, pro mě velmi sympatické, hrdinky. Z původně plánované jedné hvězdy se náhle stalo hvězdiček pět a nebýt toho konce, tak knihu tímto způsobem také ohodnotím. Jenže závěr byl bohužel z mého pohledu tak rychle useknutý, že se po přečtení dostavil neblahý pocit zklamání. Navíc jsem měla dojem, jako bych se z největší lovestory náhle ocitla ve sdíleném bytě dvou spolubydlících. Těžko však říci, zda se jednalo o záměr, nebo o pokus zapojit i čtenářovu fantazii. Možná by mi bylo milejší, kdyby kniha zkrátka skončila ve svém závěru bez dopisovaného epilogu, jelikož právě ten u mě způsobil onu zmiňovanou nelibost a pocit neúplnosti. I přes ten ne zcela příjemný dojem z konce však věřím, že to není naposledy, co jsem se s tvorbou autorky setkala.
Vílí pohádky na dobrou noc
Karen Wallace
Po přečtení knih "Kouzelná zvířátka na dobrou noc", "Klidný Buddha na dobrou noc" a "Pohádky pro malé Buddhy" musím bohužel hodnotit tuto knihu jako nejslabší z nich. Poselství, meditace a ilustrace jako u ostatních skvělé, nicméně příběhy jako takové na kvalitu ostatních, mnou přečtených knih z edice, nedosáhnou. Ještě se nechám překvapit, jaké budou zbývající dvě knížky, které jsem dcerce zatím nepředčítala. Zde jsem měla dojem, že byly psány honem na koleni, aby tedy doplnily určitý počet, ale hlubší význam dané příběhy zcela postrádají. Poselství, která jsou uváděna ke konci každého z nich, mnohdy vydají za víc, než onen příběh samotný. Je to škoda, v takovém krásném obalu a s náramně povedenými ilustracemi by si kniha zasloužila mnohem víc.
Kouzelná zvířátka na dobrou noc
Andrew Weale
Moc krásné příběhy na dobrou noc s ponaučením, ke kterým se s dcerkou vrátíme ještě mnohokrát...
Klidný Buddha na dobrou noc
Nagaraja Dharmachari
Moc krásné příběhy na dobrou noc s ponaučením, ke kterým se s dcerkou vrátíme ještě mnohokrát...
Pohádky pro malé Buddhy
Nagaraja Dharmachari
Milá pohádková knížka, která nám během našeho tradičního předčítání hezky zpříjemnila několik večerů. Pohlazení to přineslo zatím jen mně, dcerka pro svůj věk zatím ocenila hlavně obrázky a přítomnost zvířátek v příbězích. Věřím však, že se v budoucnu ke knize opět vrátíme a těším se na to.
Erebos – Hra, která zabíjí!
Ursula Poznanski
Zatím nejslabší ze všech knih, které jsem od autorky četla a to nejspíš jen proto, že nejsem zrovna skalní fanoušek počítačových her. Vzhledem k faktu, že se jedná o její prvotinu a také k tomu, že autorka s každým dalším napsaným příběhem zraje jako to nejlepší víno, je to polehčující okolnost, která mě od dalšího čtení rozhodně neodradí. Přiznám se, že popisování herního obsahu mě příliš nebavilo a občas jsem se ztrácela v tom množství vedlejších postav. Zatímco počínání Sariuse jsem s mírnou nelibostí jen tak přelétla (a něco málo z toho úplně přeskočila), příběh Nicka Dunnmora mě oslovil víc a celkem mě bavil. Finále bylo grandiózní, i když popravdě ani ne příliš překvapivé...
Buddhovy pohádky na dobrou noc
Nagaraja Dharmachari
Moc jsem se těšila, až nastane správný čas a já budu moci tuto knihu předčítat dcerce před spaním. Slyšela jsem na ni samou chválu. Teď už vím, že se k těmto krátkým a milým příběhům budeme i nadále vracet a hledat moudrá poučení nejen pro dcerku, ale i pro nás dospělé.
Slepí ptáci
Ursula Poznanski
Autorčinu prvotinu vztahující se k vyšetřovatelům Beatrice a Florinovi jsem zhltla jedním dechem, nejspíš snad i pro mou vášeň ke geocachingu. Hlasy byly o něco slabší, i když opravdu jen o fous. Tam mě zase zaujaly výklady karet, čemuž jsem se kdysi také věnovala. Tak jsem si říkala, co bude teď a světě div se, opět něco, čím se mi autorka trefila do noty - a to jinými tolik zavrhovanou a neuchopitelnou poezií. Číst mezi řádky jsem uměla a některé okolnosti mi došly tak nějak už za běhu. Úplné finále bylo ovšem i tak překvapivé, ačkoliv z mého pohledu tak trochu překazilo napínavý a celkem slušně rozjetý děj. Proto to dnes bude jen za tři hvězdy, ale na autorku rozhodně nezanevřu - naopak, těším se, jaká překvapení přinesou další příběhy.
Jak to vidí Ivanka Adamcová 2
Olina Táborská
Z prvního dílu jsem byla opravdu nadšená. Pokračování mě už bavilo o něco méně, ale i zde jsem si našla něco pro sebe. Zatímco jedničku stále vnímám jako "knihu moudrosti", ke které se zase někdy ráda vrátím, dvojku jsem si vychutnávala jen tak u kávy a až ji odložím do knihovny, možná si někdy zase vzpomenu, že tam někde je. Na obou knihách je krásně vidět, jak se vyvíjíme a je to tak dobře. Pisatelé příběhů v jedničce se plácali ve svých dramatech a neměli tušení, proč se s nimi to či ono děje... Ve dvojce si to však již uvědomují a od Ivanky potřebují pouze něco jako ujištění. Proto i jí je ve dvojce již dáno méně prostoru. Pokud někdy vyjde trojka, hlavní hrdinové příběhů si již po přednesení toho svého nejspíš provedou analýzu sami. Děkuji tedy za ukázku toho, jak se krásně učíme a každým dnem se posouváme dál.
Jsem v tom! Těhotenský manuál českých maminek
Kateřina Komárková
Moc šikovně napsaný manuál, který potěšil a někdy i trochu pobavil. Co hodnotím opravdu kladně, je zakomponování příběhů jiných dívek i žen, které si celým tím "Jsem v tom!" již prošly. Jejich zkušenosti a rady byly mnohem přínosnější, než ty z nejrůznějších internetových diskuzí, kde člověk zaručeně vždy nalezne nějaký katastrofický scénář, který v tomto stavu opravdu nepotřebuje číst. Za mě tedy rozhodně ****
Základní kniha o čakrách
Shalila Sharamon
Velice zajímavá a dobře napsaná kniha, která provede čtenáře základní terminologií. Teoretická část dobře poslouží člověku k tomu, aby pochopil, jak fungují jednotlivé principy. Praktickou část s návody na uzdravení a harmonizaci jsem, přiznám se, nečetla.