medlovice
komentáře u knih
Bílé Karpaty a Javorníky
Ivo Paulík
Věděla jsem, že 14 té tíma Čtenářské výzvy 2024 mi dá zabrat, že bude smutnou výčitkou toho, že na dovolené jsem byla tak před patnácti lety. Tenkrát jsme na motorce projeli Ameriku, jižní Dakotu ,Wyoming. Coloredo , byla jsem v Michigenu , Ilinois. Ale ted , protože máme hospodářství a zvířata chtějí péči pořád jsem hledala knihu i z chléva, pole, kurníku ale zašla jsem i tak zoufale jako do prdéle, protože spousta čtenářů bude dávat exotiku , pak mě napadlo Nikdykde ale tam jsem taky nebyla a pak jsem objevila tuto knihu , sice nejsem pumpička a spoustu těchto míst jsem poznala, protože jsem tam byla pracovně, ale to jsou místa, které znám, kde jsem byla a dovolená je i jeden den , ne? A někdo žije prací. Knížka poučná a bohatá na fotky a rady, ale nedokážu si představit , že nejaký cyklista si tuto knihu bere sebou do batohu a jede vysloveně podle ní, jinak paráda, hodně poučná kniha.
Malý člověk s velkým srdcem
Vlasta Javořická
Už dlouho jsem nečetla knihu od Javořické a tato je trochu jiná , není tak mravokárná. Děj ubíhá , protože se pořád něco děje, Ludka je drzá, zamilovaná, neposlušná, stejně jako současné holky , touží po chlapovi, ale brání svůj věneček zelený. Jiřík je pracovitý , ale nezajímavý. Ale poznat takového , to je zázrak. Ke krátkému příběhu je připojena povídka z doby po druhé světové , o mladém doktorovi ,kterého mají v merku svobodné dívky a ženy -a on si vybere tu, která má charakter-
Trhlina
Miloslav Topinka
Tak to jsou velmi zajímavé básně. Formou , graficky, fotografiemi . Forma veršů, volnost, vzdušnost, žádné deprese , dobré vibrace. Dobře se to čte.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Psáno formou dopisů, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla kdo je kdo, kdo komu píše, ale pak už to bylo milé čtení z nelehké poválečné doby. Roztomile a nákažlivě anglické , optimistické , prosluněné , příjemné.
Než řeknu sbohem
Bret Witter
Proč je to vždycky dobrý , pracovitý člověk , někdo , kdo má proč žít, je milován a miluje , má práci , rodinu, pomáhá , proč takového ta zubatá chytne ? Znám plno lidí, co si zaslouží alespon tu bolest.
Obdivuju lidi, co už klepají na nebeskou bránu a ještě chtějí něco zažít. Já bych to nedokázala, a ani nemám kolem sebe tak oddané lidi. Také bych chtěla třeba plavat s delfíny a už dlouho toužím vidět polární záři.
Ale ještě ne, ještě nechci říct sbohem-.
Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
Tak to byla jízda . Tolik sprostých slov za deset minut nedokáže vyslovit ani můj manžel, když mu nejede olepovačka. Ale k životu chlapů horníků to patří. Při čtení komentářů jsem narazila na upozornění na audio knihu a tak jsem poslouchala . Norbert Lichý ji načetl geniálně s přirozeným krátkým přízvukem. Emigrace mi připoměla moje začátky v Chicagu, Čech Čechu vlkem . Je to všude stejné, jen doba je jiná. A dík uživateli heavy 66 za objasnění , proč autor volil tento název. Jako audio knihu chválím .
Slečny
Barbora Baronová
Ani nevím jak jsem se k této rozhlasové hře dostala. Zajímavé osudy, vtáhlo mě to do děje. Nekteré myšlenky jsou velmi hluboké a silné , stejně jako hrdinky. U nás je hodně starých mládenců a nejsou nápadní a ni neštastní. Asi se to bere jinak. Ženská se má vdát a vychovávat děti a starat se o muže- i když není princ na bílém koni. Nemám ráda vypravěčku Medveckou a rušil mě její hlas, docela ráda bych si přečetla knihu.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Knižku mi půjčila sestra, myslí si že Bryndza je lepší než Dominik Dán. Oni sestry i když jsou starší, nemívají pravdu.
Kostějka nesmrtelná bojuje o holý život , do průšvihu ji dostal její nedávno zesnulý manžel, Z přátel se stávají nepřátelé, z dobrých špatní , z kamarádů milenci z přímek se stavají zatáčky, vše je na sračku , Kostějka nepotřebuje jíst , čůrat , jen spolyká prášky proti bolesti , občas někde vytuhne a najednou je doma a v klidu. I když je akcí příběh přímo nabitý něco mu chybí. Mě je to jasné, chybí tu partička, tlačenka, vodka a odlehčení humorem. Trápila jsem se s knihou týden a utěšovala se pohledem na poličku výborných dánovek se žlutočerným obalem. Věrna zůstanu.
Hrnky Brnky
Oldřich Dudek
Velmi zajímavý počin. Jen mi neseděl styl psaní , musela jsem knihu odložit a nechat odležet , připadlo mi to jako docela trapné. Ale ocenuji kreslené vtipy a ten nápad.
Hra o život
Michaela Hansen
Mají to těžké tito bohatí šlechtici, majitelé továren a pozemků. Lehkomyslnému Timovi někdo neustále usiluje o život a s podílnicí Angelou neví, jestli se mají rádi nebo ne, je tu padouch , zlotřilý , který chce Tima zabít, aby pak láska zvítězila a upadající továrna byla zachráněna.
Venuša zo zátoky
Dominik Dán
Venuše patři na nejvyšší příčku v dánovkách pro mě . Co do čtivosti , kombinaci zápletek, jak to do sebe pak zapadlo a strach o kolegy, kteří se stali i mými kolegy, no Venuše je hodně vysoko.A pak jsem četla Hřích náš každodenní a Reminiscenci a ty se dělí o horní příčky . Ted jsem si Venuši přečetla podruhé a je ještě lepší , dočetla v neděli o půl páté ráno a chtěla utíkat i v noční košili do knihovny pro Pohřbeni za živa.
Některé knížky jsou ještě lepší , když je čtu podruhé.
Pátrání po Silvestrovi
Jan Beránek
Knížku mám z dobroblešáku, moc jsem se na ní těšila a vlastně pro ni jsem nakoupila ještě hromadu dalších knih. Je to odvážný počin psát blog a vydat knihu o někom, koho nikdo nezná, o strýci, kterého ani autor nepoznal. Mladý člověk, který byl a není. Doplněno zajímavostmi z doby, kdy žil a pracoval pro Batu. Tomáš Bata je fenomén a nesmrtelný a stejnou nesmrtelnost zajistil autor i Silvestrovi touto knihou. Příběhy a zajímavosti ze světa , kde Bata zakládal další filiálky.Jak se starali o zaměstnance, jak žili a co chtěli. Bádáním, hledáním a pročítáním udělal ze Silvestra a doufám že autor promine někoho jako je Jára Cimrman. Tady možná Silvestr žil, tady je možná vyfotografovaný, možná na této slavnosti byl, tohle možná jedl, možná, že tady byl. Moc mě to bavilo, dokonce jsem věřila, že Silvestr přežil, oženil se a zemřel ve vysokém věku, protože mu to moc přeju.
Komentář pode mnou od trudoše je moc pěkně napsaný , úplně z mého srdce, doporučuju ke čtení.
Liška Bystrouška
Rudolf Těsnohlídek
Divím se, že mi Liška Bystrouška celý život unikala . Ještě jsem ji nečetla. To jsme ji neměli v povinné četbě nebo jsem tenkrát podváděla a opisovala ? Moje chyba, moje škoda, je to tak krásné a milé čtení, které jsem si vychutnala.
Díky za e knihu zdarma.
Reminiscence
Dominik Dán
Chtěla jsem být poctivá, ale nevydržela jsem to. Začala jsem číst už 31. prosince. Prvních 50 stran bylo tak napínavých , nešlo přestat. Za okny létaly petardy a ohnostroje, stejně zbytečné jako ta střelba v padesátých . Poprvé jsem knihu zaklapla před půlnocí , manžel i kocour Richard Krauz to prospali . Těšila jsem se na čtení , děj je napívavý , Krauz umíněný a někteří jsou špatní lháři. Poslední věty se mnou zacloumaly. Štítivě jsem knihu zavřela , odhodila , zhasla a zírala do tmy.
Tak kruté to je. Svému osudu neutečeš.
Sudetský tulák
Stanislav Dvořák
Mám ráda tyto knížky. Cestuji a nemusím se nikam hnout... A když se k tomu přidají staré fotografie, pohlednice, pověsti a informace jsem spokojený čtenář.
Tato kniha mi dala vše, co mám ráda. Zaniklé vesnice , fotky, zajímavá povídání . Kraj, kam se asi nepodívám, ale nikdy neříkej nikdy. Určitě je tam krásně. Nádherná obálka.
Domek u vodopádu
Carolyn Brown
Nalákala mě vtipná anotace a krásný obal. V takovém domě, na takovém místě chci žít ! A ještě u vodopádu....Snové. Ale kniha je nudná. Zdlouhavé nikam nevedoucí dialogy, pořád jen přímá řeč , pořád se mluví, tři dospělí se jen rýpou ve svých problémech a křivdách, předhánějí se ,kdo měl horší dětství a kdo má větší trauma. Pak se do toho přidá klišé v podobě nalezení deníku babičky, kde na sebe práskne všechno. Nemanželské děti, adopce, nevěra , tajné lásky ale nikam se to neposouvá, nic se neděje. Harlekýnská romance . Přeskakovala jsem dialogy, pak celé odstavce a pak i stránky, až jsem zjistila, že knihu ani nechci dočíst, protože vím, jak dopadne. A nemýlila jsem se , protože jsem ji dočetla.
Drsný muž
Geoffrey Household
Výborné čtení nabušené akcí a bojem o přežití. Drsný muž, mě byl sympatický, fandila jsem mu . Protože jsem si hned na začátku přečetla , kdy byla knížka vydaná neubránila jsem se představě jak si toto drsné dílo čte nejaký gentleman s whisky a doutníkem u zapáleného krbu .
Je tu tolik nechutností , bláta, krve a špíny , ale decentně popsané, ne nechutně a ponuré ilustrace jaká to vzácnost v dnešní době příběh vhodně doplnují.
Buď jako řeka
Shelley Read
Milý Ježíšku,
děkuji ti za tuto knihu , přečetla jsem ji za tři dny, zpestřila a prosvětlila mi ty zamračené svátky vánoční. Nedivím se , že je přeložena do 30 jazyků a jsem ráda a vděčná za to, že čeština je jeden z nich.
Silný příběh hodné holky , která milovala příliš brzy a příliš krátce, která ztratila své milé a blízké také příliš brzy. Přišla o domov a všechno zvládla . děj je je čtivý a nutí číst pořád dál. Měla jsem to štěští projet Colorado, viděla řeku Animas, prošla Durango a moc se mi zastesklo po krásné přírodě , rozkvetlých loukách a modrých horách, tak vysokých, že tam ještě v červnu ležel sníh.
Krásná obálka. Věřila jsem, že se Wil ještě objeví a proto se mi líbil i konec.
Život s Otou
Dita Krausová
Knižku jsem si vybrala, protože jsem myslela, že je o mém oblíbeném spisovateli Oto Pavlovi. Otu Krause neznám , ale bavilo mě čtení o jeho těžkém životě. Citlivě napsané a vydatně doplněné fotografiemi , dopisy , rukopisy , básněmi. Vypadají tak idylicky a spokojeně ale to co si prožil Oto Kraus vydá za pět životů. Poklidný život narušili nacisti a válka , byli donuceni prodat fabriku, nastoupit do koncentráku a projít si tou hrůzou, Ota pak zjistil , že mu rodiče a příbuzní zemřeli , neměl kam jít, neměl nic a ještě musel platit dluhy, které neudělal, pořád jen platit a mít jen hlad a strach. Oženil se a požádal o vystěhování a i když měl dobrou ženu , neměl štěstí. Zemřelo mu dítě, druhé bylo psychicky nemocné a na závěr života byl tězce nemocný. Neměl to jednoduché.
To že jsem já?
Vlastimil Brodský
Můj manžel ji donesl se sběrného dvora, celý štastný. Tak jsem si ji přečetla, je to taková jednohubka nabušená fotkama , dopisama a zápiskama. Nepřináší pravděpodobně nic nového, není to prvni a jediná kniha o Brodském , ale hned v úvodu mě zamrazilo, jeho syn odevzdal rukopis den před otcovou sebevraždou.
Náhoda, záměr nebo osud ?
