marvarid komentáře u knih

Kniha o hledání místa v životě – kde žít, s kým, jaký prostor bude zabírat náboženství a jaký filosofie, a v čem jsou si vlastně podobné a čím se liší. V románu je široké spektrum postav různého původu, věku i vzdělání (včetně postav historických) a jejich konfrontace pomáhá porovnat význam jednotlivých aspektů tradičního i moderního života. Nejmarkantnější to je v rozhovoru budhistického mnicha se svým otcem – západním filosofem, ale podobně fungují i vztahy Wang Mo-ťieho, Ükji, její matky a jejích moderních přátel. Vypravěč chvílemi vstupuje do příběhu různými vsuvkami a vysvětluje přímo čtenáři důležité okolnosti, často zdůrazňuje, že on není Wang Mo-ťie, ale že jeho, Ükji i další protagonisty vyprávění osobně zná. Tibetská vesnice někde poblíž Lhasy vypadá autenticky a je dobrou a přirozenou kulisou pro vyprávění (žádné omalovánky pro turisty). Velmi povedený román, dostala jsem víc, než jsem čekala.

4 11.06.2022

Kniha je čtivá, uvedená fakta (a je jich opravdu hodně) jsou dobře ozdrojovaná. O většině popisovaných událostí jsem už někdy slyšela, ale nikdy jsem je neměla před očima takhle provázané, uvedené do souvislostí. Nikdy jsem si plně neuvědomila, jak všechny nepříznivé vlivy, které člověk na životní prostředí má, pracují neúprosně ruku v ruce. A jak pracují rychle. Daleko rychleji, než jak příroda dokáže reagovat. Oceňuji, že autorka nepředkládá některé doposud nedoložené vědecké názory jako dogma, je věcná a nesklouzává do hysterie.
PS: Proč je povinnou četbou ve škole nadále „Babička“ (nic proti ní..) a ne například tato kniha? Myslím, že by byla daleko užitečnější.

6 09.05.2022

Určitě zajímavé téma. Zpracováním na pomezí detektivky a dystopie. Moc dobře promyšlené postavy, Clara mě okouzlila. Ale pro mě je odpověď na položené otázky naprosto jednoznačná. V životě jsem „nesdílela“ jedinou fotografii ani video sebe ani svých dětí, neumím si představit, že bych jim tohle mohla udělat. Jestli budou jednou chtít někde vystavovat svoje fotografie, je to na nich a já jen doufám, že si to dobře rozmyslí.

6 06.05.2022

Pro mě objevování žánrové literatury, s čistou hlavou a pokud možno bez předsudků. Musím říct, že mě to bavilo. Pěkně a napínavě odvyprávěno, barvitě popsané prostředí, trochu romantiky, trochu nechutností. Příjemný odpočinek mezi knihami se závažnějšími tématy.

4 29.04.2022

Samotný příběh zabírá menší část knihy a je velmi jednoduchý - spisovatel v něm působí jako vcelku sympatický stařík a jeho zapisovatelka zpočátku jako poněkud duševně omezená krasavice, postupně se ale chová čím dál dospěleji a sympatičtěji. Tu větší část knihy zabírají eseje o všech možných společenských, politických a kulturních tématech. Píše je spisovatel JC a mě by zajímalo, zda se skutečně jedná o postoje samotného autora knihy, nebo zda mají eseje jen dokreslovat povahu románové postavy. Názory jsou nepříjemné, předkládané s naprostou arogancí, čiší z nich zahořklost a nespokojenost, černobílé vidění světa. Pokud se jedná o literární postup, jak dokreslit povahu postavy, uznávám, že je novátorský a zajímavý. Ale příjemné čtení to tedy nebylo.

2 29.04.2022

Ty úplné základy, bez kterých ale nejde začít. Názorné, srozumitelné. Pomohlo mi to. Zkouška úspěšně složena.

2 22.04.2022

Můj jediný problém s knihou spočívá v obtížné orientaci v jednotlivých frakcích, které proti sobě v Ambře stojí – nepobrala jsem vymezení mezi Osadami, Zítřkem, původním obyvatelstvem, obyvateli pouště... Jenže Finch je třetím dílem trilogie. Dost možná je vysvětlení součástí předchozích dílů a je logické, že ho autor neopakuje dopodrobna stále dokola. Vše ostatní bylo výborné - atmosféra je perfektní, přesvědčivá, vyprávění ve stylu noir špionážního románu napínavé (snad jen scéna s parciálem s kufříkem na nářadí v závěru románu trochu nechutná), autorova fantazie okouzlující. Jestli vyjdou i další díly, určitě si je koupím, i když raději bych četla chronologicky…

6 05.04.2022

Já nevím, je přeci jasné, že na světě je opravdu hodně krutosti, že velké procento populace jsou závistivý burani (naštěstí často zároveň zbabělci) a je potřeba se před nimi mít na pozoru. Přemýšlím, jestli mi kniha poskytla cokoli navíc, kromě téhle banální informace…. Jazyk není nijak výjimečný, příběhy jsou čistě realistické, vyprávění popisné. Jako zajímavý moment mi nakonec přijde jen fakt, že ty nešťastné děti v 17. století i v devadesátých letech 20. století se jmenovaly stejně. Osud dětí je v tomhle víru nepříznivých událostí vždycky tvrdý a nespravedlivý.

7 01.04.2022

Konec jedné dějinné éry a nejistota z toho, čím bude nahražena… překvapivě aktuální téma. Ale tenhle román není pojat jako drama, je to spíš hříčka. Vtipná, příjemná - protože vévodkyně je příjemný, trochu trhlý společník. Děj není nijak překotný, je rozdělený do řady „kapitol“. Některé jsou vcelku věcně a reálně pojaté (pohřební hostina, rozhovory se strýcem), jiné jsou opravdu absurdní (návštěva pohřebního ústavu, kontrola strašidel u myslivny, spisek o údržbě zrcadel). Myslím, že právě to opakované sklouzávání vyprávění do grotesky mě udržovalo v napětí. Po celých 800 stran jsem byla příjemně natěšená na to, co ještě LF vymyslí.

12 29.03.2022

Připojuji se k všeobecnému nadšení z knihy. Samozřejmě, že je obrazová dokumentace perfektní a je vidět, že si na knize dalo nakladatelství opravdu záležet. Ale především má autorka opravdu literární talent. Dokáže z více než sto let starého příběhu (a my od začátku víme, jak to s výpravou dopadlo) udělat opravdu skoro thriller. Stupňuje napětí, postupně odkrývá jednotlivé dílky skládačky, vtáhne nás do svého příběhu o hledání nevyvratitelných faktů, zavede nás i do slepých uliček, kam se při svém pátrání dostala. 5*, bez debaty.

8 09.03.2022

Perfektní čtenářský zážitek, pro mě v rámci žánru rozhodně objev. Když si procházím hodnocení ostatních uživatelů, zdá se, že každý si najde svoji oblíbenou povídku. Celkově je standard nastaven hodně vysoko. Moji favorité jsou „Blackwoodův synek“ a „Mrchožravá božstva“ – nádherně vykreslený hrůzostrašný les. A také „Saturnův chřtán“, miluju historky o upírech. Naopak „Muži z Porlocku“ mi přišli až moc brutální (příliš mnoho krutých scén týkajících se výrostků, ještě nedospělých mužů, což jako matka dvou puberťáků prostě špatně snáším).

6 01.03.2022

Krátká kniha stručně popisující totalitní režim, vcelku bez invence. Zdá se, že JZ prostudovala poválečné monster procesy proběhlé v sovětském bloku, zaměnila komunistické dogma za dogma o „zdravém životním stylu“. Jinak ale ponechala všechny klíčové momenty (vč. absurdního vztahu oběti ke svému mučiteli). Snad jedinou přidanou hodnotou je úvaha o tom, že všechny společenské režimy (od hlubokého středověku) se nakonec opakují, žádný velký pokrok se nekoná – lidé uvažují podobně, nechají sebou manipulovat, nevadí jim poslouchat a když jim to vadit začne, bývá už často pozdě.

2 01.03.2022

Určitě výborný sportovní výkon, zajímavé zkušenosti. Zpočátku mě čtení opravdu bavilo. Je logické, že se motivy opakovaly – přece nemůže být každý den úplně odlišný, povětšinou se probudíte ve spacáku a první dojmy jsou v rozmezí horko / zima / mokro / sucho, pak vyrazíte a bolí vás nohy (víc nebo míň, záleží na terénu). Vtipné glosování náročných situací. Moc pěkná fotodokumentace. Ale závěr mi přišel dost o ničem. Hodně takového náctiletého holčičího pindání a já už přeci jen nejsem cílová skupina. Utla bych to tak cca 100. den.

7 03.02.2022

Vždycky, když dočtu knihu od DdV (mám totiž všechny, které v češtině vyšly, a pomalu si je dávkuju), musím v sobě nechat všechny dojmy pomalu doznít a uspořádat si myšlenky. Teprve pak zkusím nějak zformulovat, jaké to bylo… A pak se za několik dní dokážu pustit i do nějakého dalšího románu.
Tahle kniha je tak intimní, tak neomaleně upřímná, že mi to bylo chvílemi až nepříjemné. Ale četla jsem dál, jako uhranutá. Je hlavně o odpuštění pramenící z lásky a pochopení. Nemohlo to být snadné milovat takovou matku a malá Delfína ji (vcelku nepřekvapivě) nijak zvlášť nemilovala. Až jako dospělá žena začala všechny ty situace, zlomové okamžiky života své matky a poté i svého života procházet znovu a hledat za nimi skutečnou osobnost, její motivace, úzkosti. Muselo to být těžké a bolestivé. Kniha, kterou napsala, je opravdu jedinečná. Každá věta je vybroušená jako drahokam, myslím, že i překladatelka musela odvést vynikající práci. Líbilo se mi to relativizování vzpomínek, konstatování, že tu "opravdovou skutečnost" někdy nejde vypátrat.
PS: víte, že až letos zákon ve Francii ustanovil, že jakýkoli sex s osobou mladší 13 let je zločinem? Až dosud platilo, že pokud dítě s pohlavním stykem „souhlasilo“ kvalifikoval soud jednání jen jako sexuální obtěžování (nikoli znásilnění). V té zemi to má prostě tradici.

9 22.01.2022

Perfektní – na populárně naučný text překvapivě čtivé, ani trochu nudné. Nejlepší byly ty pavoučí sítě - ani ta od pavouka pod vlivem LSD nevypadala tak blbě jako síť utkaná po kofeinu :) Sama se divím, že jsem svoji mateřskou (s nespavými dvojčaty) přečkala bez trvalé újmy na duševním zdraví.

9 12.01.2022

Autorka o všem, o čem psala, musí hodně vědět – o životních podmínkách na Aljašce, o její divoké přírodě, o lásce mezi manželi i o lásce rodičů ke svým dětem. A i když je vyprávění o takhle silných citech, není kýčovité. Působí jednoduše a střízlivě. V jednu chvíli jsem se bála, že to fantastické kouzlo kolem Fainy zmizí, ale na konci příběhu dostála své tajemné povaze.

12 11.01.2022

Hodně komorní, vcelku málo děje (na fantasy žánr). Hezké vyprávění, důstojné rozloučení s mými oblíbenými hrdiny. Ale předchozí díly byly lepší.

1 03.01.2022

Netvrdím, že to bylo snadné čtení. Zvláště první část knihy (úvod do Riobaldova života) se mi zdál zdlouhavý, neuspořádaný. Příliš časté přeskakování mezi časovými rovinami, nedokončené věty – myšlenky zavěšené do prázdna, záplava nevyslovitelných názvů každého potoka a pláně, jmen spolubojovníků. Mnoho z nich se později ve vyprávění už nikdy neobjevilo. Ale pak se směr příběhu usměrnil, objevil se zloduch a honba na něj, Riobaldo dospěl a jeho pochyby ohledně smyslu života, volby mezi dobrým a zlým, mezi přátelstvím, láskou a povinností mi začaly být blízké a srozumitelné. A konec byl strhující - dočteno na jeden zátah (hluboko po půlnoci, i přes vidinu další špatné noci – noční služby - přede mnou).

3 13.12.2021

Moc hezké. Popisy polární krajiny jsou tak intenzivní, barvité (dohledala jsem, že autorka malovala, některé její kresby ze Špicberků je možné najít na internetu). Na jednu stranu tu musely být životní podmínky extrémně tvrdé, na druhou stranu koncentrace na úplně základní životní potřeby může poskytnout úlevu od záplavy problémů a pseudoproblémů moderního (a jinak pohodlného) života. Četba pro mě byla únikem od současné neradostné situace ve společnosti, udělala radost.

16 26.11.2021

Autorka je výborná vypravěčka, takhle nějak si představuji „anglický humor“. Tři povídky zapletené do jednoho románu se čtou opravdu snadno. Přestože řada událostí je tragická (tragická natolik, že to zřejmě řadu čtenářů odrazuje), každou chvíli jsem se v duchu usmívala nad suchým a neuvěřitelně trefným glosováním děje. Jen ten konec – byl trochu trapný, jako by si JA chtěla udobřit tu část čtenářské obce, na kterou bylo těch ran osudu moc, a tak na závěr absolvujeme přehlídku šťastných rozuzlení (které tu nebudu rozepisovat, aby nebyl komentář označen jako spoiler).

4 03.11.2021