martin9072 komentáře u knih
Pan Macek se velmi nevděčné role zhostil velmi dobře. Byl jsem mile překvapen kvalitou pokračování Jirotkova díla. Kniha se četla skoro sama, bavil jsem se, ale... abych parafrázoval reklamu, "tohle není Jim Beam". Knize prostě "NĚCO" chybělo a můžu mhouřit oči, jak chci, lepší hodnocení, než 4 hvězdy, prostě nedám. Není a nemůže to být Jirotka. Ději schází nějaká "přidaná hodnota". Je to vtipné, je to laskavé, ale pořád někde uvnitř hlavy cítím, že to prostě není ono.
Jsem zklamán. Začátek byl výborný, hustá atmosféra, popisy bičující představivost na 150 %, děj s perfektním spádem. A najednou v půlce začala kniha ztrácet dech. Dej se podle mého názoru zbytečně větví do linek, které zůstávají otevřené a bez rozuzlení a tím hlavnímu příběhu nepomáhají, naopak mu ubírají na srozumitelnosti a přidávají chaos; hromada postav, ke kterým si čtenář nevytvoří vztah. Korunu všemu dává uspěchané zakončení, ve kterém jsem se ztratil. Z knihy mám pocit, že autoři zamýšleli mnohem větší dílo, ale při psaní jim začaly docházet nápady, tak hledali cestu ven. A je to škoda. Ta první půlka byla opravdu slibně rozepsaná.
(SPOILER) Freddy vs. Jason. Alien vs. Predator. Gorila vs. Architekt. A Susannah vs. Mia. Vynikající schizofrenní jízda. A sám Mistr jako třešínka na dortu. No tahle knížka se čte sama. Děj v podstatě nemá slabinu, přeskakování z reality do reality umocňuje zážitek z děje, čtenář vyloženě zaplesá, když Susannah dočasně získá nohy. A zapláče, když je ztratí. A finální scény už jsou totální lahůdka. Humáci, taheeni, Jižanské prasátko... luxus.
Paráda. Rychlost děje tak akorát, pěkně houstnoucí atmosféra techno-westernu, budování pastičky a velmi povedený finální boj. Takhle se to dělá. K tomu prostřihy do New Yorku, které nezdržují a celému ději přinášejí další a další díly skládačky. Já jsem spokojen. Teda skoro spokojen, klidně bych uvítal delší pasáže s techno tématikou.
Taková jiná Kingovina. Velmi pitoreskní, velmi brutální, dlouhatánské deprimující popisy reality. Velmi pomalu se táhnoucí děj. Chápu, že to autorovi trvalo šeredně dlouho, než knihu napsal. Já jsem se při prvním i druhém čtení musel dost hecnout, ale hecnutí se za to stálo. Fascinující svět, který se hnul.
No, tohle není Jim Beam. Navazuje to na Kulhánka, snaží se to vypadat jako Kulhánek, ale není to Kulhánek. Příliš zkratkovité vyprávění, které se kulhánkovský styl snaží napodobit překotným tempem, ale bezvýsledně. Tam, kde je Kulhánek rychlý, je Moudrý krátký, povrchní a zbrklý. Lineární děj bez "zbytečných" zamotanců a zádrhelů. Veni, vidi, vici. Jo a nadužívání slova pikosekunda mi lezlo na nervy.
Překvapivě dlouhá brakovka. Docela mi vadí až překotné tempo, ve kterém se chvílemi ztrácím a musím se vracet, abych se ukotvil v ději. Trochu přibrzdit by neuškodilo, neustálá frenetická akce začíná ve 3/4 knihy poněkud nudit a neuvěřitelné regenerační schopnosti hlavního hrdiny dost "shazují" napětí, protože čtenář ví, že to náš hypersuperman vždycky rozchodí.
Při čtení jsem byl trochu zmaten. Když byla použita ich forma ve Vincentovi Vegovi, to jsem pobral - tehdy to byl hlavní hrdina knížky. Ale používání ich formy zde? Jinak je to taková trochu nestandardní kovářovina, která neurazí, ale ani extrémně nenadchne.
Mločí zápletka je fajn, ale hlavní hrdinka jedná tak divně, že se to dá omluvit snad jedině procesem přeměny a horečkou. Dost mi nesedl uspěchaný konec, ze kterého si nic nepamatuju.
Uf, co napsat. Tohle je definitivně JINÝ JFK. Styl svižného brakového šestákového paperbacku byl nahrazen něčím v téhle sérii nezvyklým - rozvláčným vypravováním z různých úhlů pohledu. A mně osobně to ne-sed-lo. Atraktivní téma doby po 1. světové v oblasti hranice Ruska, Mongolska a Číny, boje mezi bolševiky, rudými, bílými a místními kmeny je zpracováno formou pohledů na různé dějové linky, ale tak nějak blbě. Rozvláčný děj, který jsem nějak nezvládal sledovat, dlouhatánské popisy šumící trávy tříštící pozornost, dějové linky na sebe navazují divně, popisy událostí jsou nakousnuté a nedokončené. V podstatě nevíme, proč kdo co dělá, motivace postav je nedotažená... a občasná nechuťárna typu scéna stahování z kůže nebo poprava v jačí mršině kvalitu knihy nezachrání.
První díl nastavil mantinely, kterých se druhý snaží držet. Opět tu máme příjemnou šestákovou brakovku, které bohužel ubližuje na můj vkus uspěchané tempo příběhu. Námět dobrý, u spousty okamžiků jsem se spokojeně usmíval, ale úsměv nikdy nevydržel dlouho, protože mi příběh někam utekl.
Krásná brakovka plná kopřivovských nechutností, bohužel místy docela uspěchaná. Svižné tempo nerovná se zkratkovitost.
Na Pratchettův styl si člověk musí zvyknout. Než jsem se zorientoval, přijal autorovu hru na absenci kapitol a pár dalších drobností, s knížkou jsem bojoval. Ale potom si mě získala autorova skvělá ironie podtržená neméně skvělým překladem. Na 5* to není, Pratchett má lepší knížky a je vidět, že v prvních knihách cyklu Zeměplocha se dost hledá, nicméně 4* dám, pořád je to velmi nadprůměrná knížka. A mezi námi děvčaty, Mrakoplašovy příběhy mi k srdci zas tak nepřirostly, za mě jsou lepší knihy s čarodějkami a Městskou hlídkou...
Čte se to celkem dobře, přijde mi to inspirované Kulhánkem, což není vyloženě na škodu... ale občas se ztrácím v ději a místy těžce drhne stylistika.
Můj první kontakt s Pratchettovou tvorbou. A jsem spokojený, kniha je psána opravdu čtivě a s laskavým jemným humorem. Klasický příklad "ještě jednu stránku a jdu spát". Jednoznačně za 5 :). Byť mi v době čtení bylo skoro 40, tato kniha z kategorie "pro děti a mládež" jednoduše potěšila. A možná probudila vnitřní dítě :)
Zatímco v jedničce byl Taita jako otrok jen roztomile namyšlený, v pětce je Taita jako pán místy vyloženě nesnesitelný a nafoukaný i když se z něj vyklube [cenzurováno, přečtěte si to sami ;)]. Pěkně mu to stouplo do hlavy. Děj je jinak perfektní, zvraty dějové lince mile překvapily a celkově se knížka čte dobře, ale jednička byla přece jen lepší - Taito, vrať se na zem :)
Jo a autore, s koncem jste si mohl dát víc práce... ta zkratka na posledních pár stránkách mě mirně namíchla ;)
Taita nám dospěl, zbavil se svého trochu protivného chlubení a rozhodně mu to prospělo. Děj vyprávěný ve třetí osobě se mně osobně četl líp než ich forma. Přidání fantasy prvků příběhu neublížilo. Za mě lepší než jednička.
Po pitoreskním rozjezdu Pistolníka je druhá kniha mnohem svižnější. Tři vyvolení, tři portály do jiného světa, tři drsné příběhy, každý z nich drsnější než ten předchozí. A jako bonus humroidi a pan Mort. Krásná nechuťárna.
To, co perfektně fungovalo v prvním díle, už trochu poskřípává a autor občas vyrábí nelogické zvraty v ději. Některé oslí můstky fungují tak nějak divně.