Maratka komentáře u knih

Moje první knížka od autora. Souhlasím s některými dalšími komentujícími v tom, že někdy se člověk začínal trochu ztrácet v té přehršli postav a jmen, které se postupně objevovaly (ještě, že ke konci vypravěč-hlavní hrdina učinil určitě shrnutí, které mnohé rozpletlo/objasnilo) a alternativní realitu jsem si asi taky představovala trochu jinak. Tohle byla spíše taková kombinace dramatu a detektivky, s možná chvílemi trošku za vlasy přitaženými zápletkami a vyústěními majícími své hrubé základy, motivy v historických reáliích. Zajímavě ji oživovaly novinové ústřižky v úvodech kapitol, prý z 99 % autentické. A mně osobně se Sudetenland až na určité menší výše zmíněné výhrady poměrně dobře četl, zajímalo mě to, nacházela jsem v něm některé obecné (smutné) pravdy a poselství, což se mi líbilo, byla jsem místy napjatá, jak to dopadne a přiznávám, že samotná "bomba" v závěru mě docela dostala (ačkoli o pár desítek stran předtím jsme k ní dostali určitě vodítko a mohli se tak na něco podobného duševně připravovat). Pokud bude autor vedle své sci-fi dráhy (což není úplně můj oblíbený žánr a tudíž mě ani Kotleta-Kyša na jeho čtení nenaláká) pokračovat v podobně laděných knížkách jako je Sudetenland, docela ráda si od něj zase někdy něco přečtu.

3 20.04.2024

Dobrý výběr různorodě zaměřených zajímavých lidí v příjemných rozhovorech. Člověk se zase jednou něco dozví. A zase jednou si uvědomí, že lidé, kteří toho nejvíce umí, bývají často nejskromnější, nejlidštější. Plný počet nedávám hlavně kvůli jazykové stránce knížky, korektuře by to opravdu chtělo věnovat mnohem větší pozornost (např. "ona" ve 4. pádě jako "jí", to je fakt peklo).

4 25.02.2023

Chtěla jsem se dozvědět něco více o svém oblíbeném herci a tohle byla vlastně jediná knížka v češtině, kterou se mi podařilo dohledat. Trochu mi vadily některé jazykové neobratnosti a chyby a určitá nevyváženost, kdy se zpočátku každý De Nirův film rozebíral velmi podrobně, aby se ke konci naopak šlo "letem světem" a na některé snímky se nedostalo prakticky vůbec. Celkově jsem ale spokojená, dozvěděla jsem se poměrně dost nových informací a kniha se četla dobře.

21.11.2022

Když si vzpomenu, jaké úsilí mě stálo tuhle knížku získat... No, konečně ji nějakou dobu mám a je to takový můj malý osobní poklad. Jedna z mála knih, kterou si každou chvíli zalistuji, občas mi oko padne na nějaký konkrétní snímek, tak si o něm přečtu nějaké základní info a pak třeba dohledávám další informace jinde. Už několikrát se mi stalo, že jsem díky této knížce viděla film, na který by mě asi normálně nenapadlo se podívat a byla jsem nadšená. Ke knížce si i vedu seznam, které z obsažených filmů jsem už viděla - ne, nemyslím si, že je zvládnu za život všechny a ano, vím, že je ten výběr subjektivní, jako u kteréhokoli jiného souboru tohoto typu. Stejně mě to ale baví a myslím si, že pro každého filmového fanouška je tahle knížka celkem zásadní záležitostí, díky níž se jeho filmový vkus může zase o něco více zformovat, rozvinout, utvrdit.

O Tolstého dílech jsem se samozřejmě učila ve škole v literatuře, Kreutzerova sonáta je ale myslím první věc, kterou jsem od něj skutečně přečetla. A jsem překvapená, jak moc mě to nadchlo. Útlá knížka, ve které je ale naprosto vše, od začátku vyprávění vás to chytne a už nepustí, krásně se to čte (myslím, že to bude i dobrým překladem), je to takový obyčejný neobyčejný dobový příběh, ale zároveň i psychologická analýza lásky, žárlivosti, vztahu mezi muži a ženami, vzájemných očekávání a zklamání. Mnohokrát si u toho říkáte, jak jednoduše se dá vyjádřit slovem něco, o čem jste si mysleli, že je to složité; jak pravdivé, i když možná místy kruté je to, co autor říká; jak přesně a výstižně dokáže shrnout něco, nad čím jste už přemýšleli, aniž jste si to možná plně uvědomovali... Taková love story s přesahem, protože vás donutí přemýšlet nad spoustou nejen vztahových záležitostí. Vřele doporučuji!

4 08.08.2021

Ne každý autorův vtípek mi úplně sedl, obecně mohu ale říct, že jsem se u knihy dobře bavila a zároveň se dozvěděla spoustu užitečných informací. Které určitě brzy zapomenu. Ale věřím, že když knihu občas prolistuji, zase se mi některé věci oživí. A třeba uposlechnu výzvu autora a poohlednu se i po nějakém dobrém kurzu první pomoci...

3 14.07.2021

Asi si troufnu říct, že tahle knížka je jedna z nejlepších, které jsem kdy četla. Než jsem s ní začala, trochu jsem se obávala, jestli to nebude takový ten typ četby o hlubokých životních pravdách, kdy se autor začne po nějaké chvíli opakovat, kdy je to moc vyumělkované a snaží si to hrát na něco, co to není. Ale moje obavy byly naprosto zbytečné. Tahle knížka se doslova čte sama, všechno je podané velice přirozeně, nenuceně, přitom je to skutečně hluboké, neobyčejné ve své obyčejnosti, plné empatie, pravdy. Při posledním rozhovoru učitele a žáka-autora knihy jsem se téměř rozbrečela, což se mi hned tak rozhodně nestává. S klidným svědomím bych tuhle útlou knížku každému doporučila. A všem nám přeji, abychom na své životní cestě měli možnost potkat člověka, který se alespoň trochu bude podobat úžasnému panu Morriemu. Také děkuji Čtenářské výzvě, protože bez ní bych na knihu nenarazila a o existenci moudrého profesora neměla potuchy, což by byla veliká škoda!

5 02.01.2021

Zdařilá knížka plná inspirace, kterou podle mě ocení každý seriálový fanoušek. Stručně, ale výstižně a poutavě seznamuje s těmi nejzajímavějšími věcmi, které v novodobé seriálové tvorbě vznikly. Je jasné, že výběr zahrnutého obsahu u tohoto typu knih bude vždycky do značné míry subjektivní a s přibývajícími léty bude zastarávat a přestane být aktuálním. To ale vůbec nevadí, navíc si myslím, že autor k výběru přistupoval opravdu velmi odpovědně, tak, aby to skutečně nejzásadnější neopomenul, aby zaznělo od každého něco... Jediný větší nedostatek bych viděla v absenci (abecedního) seznamu vybraných seriálů, ten mi chybí opravdu hodně (sice jsou seriály rozděleny do určitých "kapitol" dle kategorií/typu, mnohdy ale člověk úplně neví, ve které konkrétní seriál hledat, ne u všech je zařazení tak jednoznačné). A velitel brněnské pátračky v Četnických humoreskách se nejmenoval Harazim, ale Arazím. :D

1 24.10.2020

Na knizku jsem narazila nahodou. Nez jsem se do ni pustila, nevedela jsem o udalosti vubec nic. A jako cloveka, ktery knihu otevrel ve stadiu "tabula rasa", jsem byla nadsena. Zahada Datlovova prusmyku je zajimava sama o sobe a pri cteni knizky jsem nejednou zazila pocit napeti, zvedavosti, nekdy skoro az hruzy z toho, co vse se nebohym mladym turistum mohlo stat. Myslim, ze tomu hodne dopomohla nejen "atraktivita" záhady, ale i forma, jakym je jeji odhalovani v knizce pojato - treba takove proste shrnuti veci, ktere se nasly na miste tragedie, dokaze navodit potrebnou atmosferu vic, nez kdejake rozvite, barvite popisy; zaujal me napr. take slovnik obsahujici hesla souvisejici s tragedii nebo predstaveni moznych verzi prubehu udalosti ke konci knihy. Promiseni archivnich dokumentu s pasazemi ze soucasnosti a zivota vypravecky mi nevadilo, ba naopak mi tento styl vyhovoval. Docela mi sedl smysl pro humor autorky vyuzivany v castech ze soucasnosti (i kdyz uznavam, ze misty byly jeji promluvy takove trochu banalni s nabehem do cervene knihovny :D). Snad jedine, co mi uplne nesedelo, byl zaver, kde uz to spisovatelka podle me trochu prehnala s "nadprirozenem" (dalsi zahadna nova pasaz v pocitaci). Zase ale uplne poslednich nekolik vet knihy bylo vice nez vystiznych. Celkove se da dle meho nazoru rici, ze "reseni zahady", k nimz autorka na zaklade shromazdenych materialu dospela jako k nejpravdepodobnejsim, davaji smysl. Bohuzel se ale domnivam, ze uz se asi nikdy nedozvime, jak se cela vec skutecne odehrala - at uz pro velky casovy odstup od udalosti ci kvuli moznemu (a podle me i dost pravdepodobnemu) zmanipulovani/zkresleni podkladu, ktere jsou k dispozici z doby tragedie a na zaklade nichz se vytvareji jednotlive hypotezy. Pokud jde o knihu, tak shrnuto, podtrzeno - velmi se mi libila, podnitila ve mne zajem o tema (takze asi budu ted taky trochu patrat, co se z 1. na 2. unora 1959 u Cholat Sjachyl mohlo stat). Urcite doporucuji k procteni kazdemu, kdo ma rad zahady, krimi ci vypraveni o pasazich z ruske historie.

3 18.09.2020

Urcite zajimave a netradicni, libily se mi nektere napady-metafory pro zobrazeni urcitych narodnosti (nejvice asi pouziti masek jineho zvirete, pokud se zid chtel nekde pred nekym skryt). Asi mi ani prislis nevadilo prolnuti se soucasnosti a vyobrazeni sporu otce a syna - alespon otec nebyl vyobrazen jako ryze kladna postava a cely pribeh tak pusobil autenticteji. Celkove ale nemuzu rict, ze by me kniha a obrazky "odrovnaly" (jak nekteri ctenari popisuji) vyrazneji nez jina dila na tema holocaustu, ktera se mi zatim dostala do ruky. Proste jsem cekala, ze me to strhne mnohem vice (i na zaklade recenzi, co jsem na dilo cetla), coz se nestalo. Pokud si o tomto tematu budu zase chtit neco precist (a tipuji, ze budu), radeji zase tradicne sahnu po beletrii, ktera je mi rozhodne blizsi nez komiksy. Na druhou stranu rozumim tomu, ze urcitemu okruhu ctenaru (napr. dospivajicim) muze byt komiksove vyobrazeni hruz genocidy zidu naopak blizsi nez beletristicke, mene nasilne se tak mohou s timto tematem seznamit.

6 30.08.2020

Nebylo to spatne, pribehy z lekarskeho prostredi s krimi nadechem me vzdycky potesi. Od Palmera jsem ale asi cetla i lepsi veci. Peklo navratu mi misty pripadalo uz hodne prekombinovane, nerealne, chovani postav nekdy dost nepochopitelne. Navic si myslim, ze se uplne nepovedl preklad (zvlastni vyber slovni zasoby, divne poskladane nektere vety atp. - četla jsem vydání z roku 1996).

1 27.07.2020

Příjemné čtení, ve spoustě autorčiných příhod nebo pohledů na některé věci jsem se našla, takže jsem zažívala i pocity určitého souznění, což mě u knížek i třeba filmů vždycky potěší. Možná by neuškodila podrobnější jazyková korektura, různých překlepů a drobných chyb není v knížce úplně málo. Každopádně k oddychovému i poučnému čtení a pobavení bych ji určitě (minimálně ženám okolo třicítky) doporučila.

08.06.2020

Bylo zajímavé přečíst si věci, které člověk zná jako písničky, ve formě básní (akorát jsem si je pak stejně u čtení musela v duchu prozpěvovat :D). Hodně veršů jsem vůbec neznala, některé mě zaujaly hodně, u jiných si myslím, že jsem je ani po opakovaném přečtení úplně nepochopila. Karel Kryl byl každopádně mistr slova, to se mu musí nechat.

10 25.05.2020

Určitě zajímavý nápad, nicméně knížka mě zase až tolik ve výsledku nezaujala. Je to asi i tím, že stylem psaní je určena spíše pro děti a mládež (což jsem předtím, než jsem se do ní pustila, netušila a tudíž asi čekala trochu něco jiného). Úplně mi neseděl humor autorky (otázka, nakolik je tento aspekt ovlivněn překladem..?), chvílemi jsem si skoro připadala, jako kdyby mě někdo chtěl násilím vtáhnout do nějaké pochybné sekty vědátorů.:) Informace na mě mnohdy působily tak trochu ploše, nahodile. Slovník pojmů v závěru mi přišel vyloženě k pousmání (definice kruhem atp. - i když chápu, že je knížka hlavně pro děti, připadalo mi, že se se slovníkem dalo vyhrát mnohem více), také mi vadily překlepy, kterých v knížce není úplně málo. Co na druhou stranu oceňuji, je viditelné (celoživotní) zapálení autorky do hledání zajímavých informací, touha předávat tyto dál i snaha pátrat po jejich relevantních zdrojích (poznámky v závěru knihy) - ne vždy tato snaha ale asi byla úspěšná (místy působí zdroje či spíše způsob, jakým k nim autorka přistupuje, poněkud amatérsky). Nejvíce ze všeho se mi na knížce líbily doprovodné ilustrace, ty se vážně povedly, jsou neotřelé, s často vtipnými popisky.

10.05.2020

Nevím, jestli je tahle knížka vhodná zrovna na období korona karantény, každopádně jde opět o výborný kus mé oblíbené autorky. Dvořáková znovu člověka vtáhne do děje, dokáže probudit pestrou škálu emocí, při čtení místy skoro až fyzicky trpíte s hlavní hrdinkou. Silná kniha od silné ženy. Každému psaní Petry Dvořákové nebude vyhovovat, protože skoro každá její knížka otevírá schránky s těmi spíše negativními emocemi, charakterovými vadami, připomíná lidem věci, na které by možná raději chtěli zapomenout. Dělá to ale tak mistrně, že čtení jejích děl je opravdu hlubokým zážitkem a pro mě důvodem, proč se vždy těšit na její knihy další.

12 25.04.2020

Knížku jsem si pořídila kvůli své bývalé zaměstnavatelce, která se do rebelského výběru dostala, neměla jsem ke knize žádné bližší informace, takže jsem moc nevěděla, co čekat. Byla jsem pak trochu překvapená, že stylem psaní je knížka určená spíše pro mladší čtenáře. Pro ty ale může být určitě velmi poučná i zajímavá a i dospělí si v ní jistě najdou své. Výběr rebelek je jistě subjektivní, to ale u knížek tohoto typu bude vždy. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla o existenci spousty zajímavých žen, o níž jsem neměla tušení. Info o nich je sice stručné, zjednodušené (prostě spíše pro děti a dospívající), každý si ale může určitě další údaje dohledat jinde (už jsem párkrát sama provedla :D). A knížka je skutečně krásná, od obálky až po ilustrace uvnitř (ty se mi na ní líbily asi ze všeho nejvíce).

2 05.04.2020

Nejsem žádný fanoušek komiksu, po knížce jsem sáhla hlavně proto, abych procvičovala svůj oblíbený jazyk (knížku jsem četla v ruštině) a komiks mi pro začátek připadal jako dobrá volba. A musím říct, že jsem moc ráda, že se mi knížka dostala do ruky. Tři příběhy, každý jiný, přitom v lecčem se jeden druhému hodně podobají. Všechny jsou zajímavé, zobrazují mimořádně těžké životní osudy zúčastněných, všechny by vydaly na samostatnou knihu nebo film. Moc se mi líbily obrázky od všech ilustrátorů i závěrečné shrnutí, podrobnější přiblížení života hlavních hrdinek, které bylo vloženo na konec každého příběhu. A také oceňuji info o Paměti národa i "Mezinárodním památníku", druhý jmenovaný počin jsem vůbec neznala a určitě se ráda někdy podívám na v rámci něj shromážděné materiály, fotografie atp. V závěru mohu jedině souhlasit s některými dalšími komentujícími, pokud jde o využití knížky jako didaktické pomůcky. Myslím si, že s pomocí této útlé knížky bude velmi dobře možné předat dětem alespoň základní informace o totálním nasazení, zaujmout je, aby si k věci dohledaly více informací nebo si alespoň ty základní lépe zapamatovaly.

1 22.03.2020

Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla dát Kingovi po přečtení Řbitova zviřátek, který mě nijak zvlášť nezaujal, ještě šanci. Carrie se mi líbila moc. Bavilo mě, jak autor střídal u popisu děje pohledy vícero postav na věc, díky čemuž jsme se o některé události nejprve dozvěděli jen namátkou, neúplně, pak se vše ale s tím, jak jsme se přesunuli k jiné postavě, pěkně propojilo, doplnilo. Kingovi se výborně dařilo vykreslení jednotlivých postav, člověk s nimi mohl soucítit, fandit jim nebo jimi být naopak úplně zhnusen. Zajímavým, ozvláštňujícím prvkem pak byly také úryvky z "vědecké" literatury, novinové články, závěry z vyšetřovací komise, kterými autor celý text prokládal. Knížku jsem četla s tím, že jsem si dopředu nezjišťovala moc informací a nevěděla, o čem přesně bude, takže jsem se mohla hezky nechat pohlcovat atmosférou, kdy člověk dlouho ví, že přijde něco hrozného, neví ale co to bude, může jen odhadovat a užívat si celý vývoj, zažívat pocity napětí, beznaděje ale i naděje, znechucení, cítit sílu i slabost, až se to v závěru celé uzavře.

5 15.03.2020

Knížka obsahuje pro člověka, který byl v devadesátých letech malým dítětem, spoustu vzpomínek, nostalgie, zároveň i některých nových informací (pokud jste byli jako já v devadesátkách ještě hodně malí). Je dle mého někdy psaná trochu zjednodušeně, některé věci se zase nadmíru opakují (hodně často se překrývají např. info z textu autorky a postřehů různých osobností v závěru jednotlivých kapitol, což se dá do určité míry pochopit, někdy to ale skoro působí tak, jako kdyby jeden od druhého "opisovali"). Docela mi vadila nemalá míra překlepů, chtělo by to pečlivější korekturu. Každopádně jsem ráda, že knížku mám, člověka to vzpomínání na dětství se zajímavými texty a fotografiemi zahřeje na duši, místy pobaví, místy se člověk i poučí.

2 31.12.2019

Knížka se mi nečetla úplně snadno, některé pasáže jsem si musela přečíst víckrát, abych je pochopila a stejně si nejsem jistá, že jsem je pochopila správně. Zřejmě to bylo způsobeno stylem, kterým je knížka psaná, tím, že obsahuje často různé povzdechy, nedokončené věty, které v sobě mohou skrývat více významů. Zároveň právě řečené (styl, jakým je kniha psaná) z Modlitby za Černobyl asi dělá něco, na co člověk hned tak nezapomene - ještě nikdy se mi u knížky nestalo, abych celkem v klidu četla a najednou měla po nějaké větě či odstavci pocit, jako kdyby mě někdo přetáhl palicí po hlavě, natolik bylo sdělení silné. Uvažuji také, že zkusím oprášit ruštinu a sáhnu po téhle knize v originále, myslím, že speciálně u knížky osobních výpovědí a myšlenek se může v překladu leccos ztratit (a to si vůbec nemyslím, že by překladatelé odvedli špatnou práci). Určitě doporučuji každému, aby si alespoň kus knihy přečetl. Nedozví se sice příliš nového o havárii jako takové (což jsem možná trochu čekala já, když jsem knihu brala do ruky), ale atmosféra této katastrofy, toho, co všechno způsobila a ještě způsobí, na něj dýchne mimořádně silně skrze výpovědi lidí, kteří ji žili a žijí, donutí člověka přemýšlet nad nejryzejšími otázkami lidského bytí, mezilidskými vztahy, nad silou totality a jejím vlivem na obyčejné životy, který přetrvává dlouho poté, co ona sama skončila.

2 27.12.2019