manka71
komentáře u knih
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Peklo alkohol. Překousáno jen díky dobře načtené audioknize. Za mne nejhorší Formánkova kniha.
Mluví Černý jelen
John G. Neihardt
Smutný příběh indiánského muže z kmene Lakotů. Kniha dokresluje knížku Mé srdce pohřběte u Wounded Knee z pohledu indiánského účastníka.
Židé, černoši, všichni křičí po omluvě za příkoří, které se dělo jejich předkům, ale Indiány slyšet není. Je nepochopitelné, že dosud žijí v rezervacích, že právo na občanství ve své zemi dostali až 58let po černoších, že děti jim přestali odebírat na převýchovu a do internátních škol až v osmdesátých letech minulého století, že v zemi, kde byla svoboda náboženství, bylo to jejich umlčováno a trestáno. Amíci, kteří se tak pyšní svou svobodou nedopřáli svobodu lidem, kteří je pustili na svou půdu, o jejich zemi je okradli a postupně se je snažili vyhladit. A stejní Amíci nás teď poučují o lidských právech.
Dalo by se to zhodnotit i krátce: je mi z toho smutno.
Učení dona Juana
Carlos Castaneda
Asi jsem od toho čekala víc. S koncem jsem měla problém. O šamanismu jsem už četla lepší knihy, tuhle bych nedoporučila.
Steve & já
Terri Irwin
Krásný příběh psaný srdcem člověka, který Steva Irwina miloval a jeho odkazu teď věnuje svůj život. Stevova smrt zasáhla lidi po celém světě. Práce rodiny Irwinových ovlivnila ochranu Australské přírody a oslovila milióny lidí. Je úžasné, že Terri se svými dětmi pokračují ve Stevově práci. Jen je škoda, že kniha u nás vyšla v tak nízkém nákladu a je problém ji sehnat.
Dějiny dobytí Mexika
William Hickling Prescott
Trochu jiný pohled na historii o dobývání Mexika, než o jaké jsme se učili ve školách, celé dobývání nebylo tak jednoduché. Po přečtení se mi částečně změnil pohled na Cortéze, to nic ale nemění na tom, že je mi líto pozoruhodné Aztécké civilizace, která zmizela dřív než jsme ji mohli poznat. Stejně jako v Peru, zánik Aztéků nezavinila jen nenasytnost Španělské koruny a jejich poddaných, ale k zániku i značně přispěli Aztéčtí sousedé.
Co rostlina ví: Průvodce smyslovým světem rostlin
Daniel Chamovitz
Zajímavé čtení o rostlinách pro laickou veřejnost. O některých schopnostech rostlin jsem věděla a některé pro mne byly nové. Jak sám autor píše jejich vnímání a schopnosti jsou jiné než naše a proto se hůře chápou a nelze je úplně srovnávat se smysly živočichů, nemají uši ani oči ani nos ani mozek, přesto vnímají barvy, vůně, komunikují mezi sebou a vnímají i nás. Je zde ještě spousta otazníků a neznámého. Třeba se dozvíme víc dřív než si tu naši planetu zničíme.
Leopard loví v temnotách
Wilbur Smith
Je smutné, že román je psaný na podkladu skutečných událostí. Bohužel to vypadá i jako návod pro R. Mugabeho, protože v době po napsání románu genocida v Zimbabwe ještě sílila. Tak jak řekl jeden Afričan "Když si pro tebe přišli bílí, tak jsi šel do vězení, když si pro tebe přišla africká organizace, tak jsi byl mrtvej."
Skvělá kniha, napětí končí až na posledních stránkách.
Důvod k naději: Moje cesta životem
Jane Goodall
Paní Jane Goodall je jednou z nejvýraznějších osobností zabývajících se ochranou divoké přírody. Přečtením knihy na mne spíše spadl smutek než nějaká naděje. Člověk se sám sobě vymlouvá, že něco pro přírodu děla, ale vím, že málo. Přispět peníze na pralesy, na záchranu některého zvířete, do záchranného centra, do domova pro seniory je už samozřejmostí, ale co víc? Nepořídit si víc jak dvě děti, třídit odpad, zbytečně nesvítit, pořídit si solární panely, nekoupila bych si elektromobil, protože ho nedokážu nabít ekologickou energií (v Evropě se zvyšuje výroba energie z uhlí a plynu což je velký krok zpět a těžba litia ničí krajiny např. poušť Atakama, ekologická likvidace baterií je obrovský problém). Ale stačí to? Po přečtení jsem rozhodnutá pro další kroky, podpořím a pokud možno se zúčastním sázení stromů v Česku a sbírání odpadků v přírodě. Často když se jdu projít po lese, vidím povalovat se odpad v trávě, stačí mít s sebou nějakou tašku a rukavici, jen jsem se k tomu nikdy nedokopla, ale začnu hned dnes. Když jsem navštívila Peru, zděsilo mě množství odpadků, převážně plastů, které se válí v okolí Limy, na plážích, v písečných dunách atd. Nechápala jsem to a ani proč s tím nic nedělají, bylo mi vysvětleno, že je to práce převážně Američanů, kteří vyhazují odpadky úmyslně, protože jsou přesvědčeni, že tím dávají práci chudým lidem, aby to po nich uklízeli, tohle vysvětlení mě zděsilo ještě víc. Nebuďme jak Američani a hoďme zpátečku odpadkům, ukliďme si svoji Zem a jak říká můj syn: je lepší snížit množství plastových obalů, než pak přemýšlet jak je zlikvidovat.
To je má Země
Martina Skala
Moje první kniha od Martiny Skaly a musím říct, že se mi fakt líbila. Příběh se odehrává v indiánské rezervaci a tipla bych, že je to příběh samotné autorky, navíc je doplněný autorčinými malbami a fotografiemi. Kniha dává nahlédnout do současného života severoamerických Indiánů, kteří jsou stále vyděděnci ve vlastní zemi. Obdivuji statečnost a vnitřní sílu hlavní postavy - autorky.
Až odejdu za horu
Pavlína Brzáková
Pohádky a příběhy Evenků a Něnců, kteří postupně mizí z tohoto světa. Příběhy, které zaznamenala paní Brzáková brzy nebude nikdo, kdo by je vyprávěl.
Vnitřní oko
Wilbur Smith
První dva díly byly super, třetí mírně zklamání, do čtverky jsem se už nechtěla pouštět, ale jeden známý mne přesvědčil, bohužel nesdílím s ním jeho nadšení. Souhlasím s jinými čtenáři, že erotika a proměna v supermana mě v této knize nenadchla.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Komentář nepíši hned, ale až po pár měsících, protože jsem knihu musela vstřebat. Co mi vadilo, že jsem z počátku tápala, do jaké doby příběh zařadit, to se rozuzlí až asi ve třetině. Místy mne kniha doslova strhávala - na čele cedulku teď nerušit a místy trochu nuda. Sem tam mi něco nesedělo, ale později jsem se podívala na rok, kdy byla kniha napsaná, takže příběh v budoucnosti, která je už minulostí. Nicméně - dobrý, styl psaní mi seděl a nečteno je to perfektně, příběh zajímavý a děsivý. Film nebo seriál jsem neviděla a ani nevím jestli to chci vidět, aby mi to nezkazilo knihu.
Posvátná stezka
Michael Blake
Smutný příběh o vyhlazování Severoamerických Indiánů, tato kniha už není jen románem, ale i vyprávěním o skutečné historii Severní Ameriky.
To co je v knize říká Deset medvědů Velkému Bílému otci je sice jen zkrácená verze jeho skutečného proslovu, ale myšlenka zůstává stejná. Nevím jak moc se o této historii Američané učí, ale na jednu stranu chtějí přejmenovávat řeky a hory podle názvů původních obyvatel (snad aby se omluvili za činy svých předků) a na druhou stranu se největší strom (ne nejvyšší) stále jmenuje po gen. Shermanovi, který měl krev mnoha Indiánů na rukou.
Doporučuji si k tomu přečíst knihu: Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, znovu se setkáte s Kopajícím ptákem i s náčelníkem Deset medvědů, jsou zde popsány smutné dějiny severoamerických Indiánů.
Hic sunt leones - Zde žijí lvi
Richard Jaroněk
Krásná kniha plná krátkých příběhu z expedic po Africe, doplněná nádhernými fotografiemi. Grafická úprava je super. Bohužel sem tam se objevily překlepy, to knize trošku škodí.
Na knihu jsem nenarazila v žádném knihkupectví, ale jen ve Vizovicích a to je velká škoda, protože by si své čtenáře našla. Knihu doporučuji všem milovníkům Africké přírody.
Labyrint duchů
Carlos Ruiz Zafón
Přestože má kniha téměř 900 stran, první 3/4 knihy jsem doslova hltala a na čelo si doma napsala "nerušit". Poslední čtvrtina už není napínavá, ale pomalu uzavře celý příběh. Doufám, že si někdy najdu čas, znovu se k celému příběhu vrátit a přečíst si všechny čtyři díly v klidu, v klidu se znovu projít starou a tajemnou Barcelonou, v klidu si vychutnat mistrovsky napsaný příběh.
Za mne je to skvělé dílo a jsem ráda, že jsem na pana Zafóna díky Databázi knih narazila.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Ke knize jsem se dostala díky letošní čtenářské výzvě. Kniha mě dost zklamala, autor je dobře hodnocený, ale mne ty příběhy nezaujaly a některé vyloženě nudily a z touhle útlou knížkou, která by se dala přečíst za večer, jsem se trápila 2týdny. Ke knize se určitě nevrátím a ani si ji nenechám ve své knihovně, ale daruji ji do veřejné knihovny, kde si jistě najde svého čtenáře.
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Kniha ve mne vzbuzovala rozporuplné pocity. Je plná skvělých myšlenek, ale i zvláštních myšlenek se kterými nesouhlasím. Přijdou mi protikladné některé rady a při odstavcích znějící "Pohrdám..." jsem přemýšlela jestli to vůbec dočíst. Vypravěč je "vznešená a povýšená" osoba a podle toho i svět dělí, někdy staví všechny lidi na sobě rovné, ale většinou je jeho hierarchie: Král - vojáci - člověk a žena. Často lidské chování přirovnává k stromům, hlavně k cedru, někdy jsou přirovnání krásná někdy nesmyslná.
Prokousat se knihou byl oříšek, možná se k ní někdy vrátím, ale už ne jako k celku, ale jen k některým pasážím.
Volání na ďábla
Wilbur Smith
Trochu slabší román od mého oblíbeného autora, první část se mi líbila víc a z druhé části mne docela překvapil závěr.
Život na Mississippi
Mark Twain (p)
Kniha má nejen literární hodnotu, ale i historickou.
Měsíční údolí
Jack London
Pro mne nejslabší kniha od Jacka Londona, kterou jsem četla, určitě se k ni nebudu vracet. Co mne zaujalo, byl pohled na Indiány ještě před sto lety, běloši si vůbec nepřipouštěli, že oni jsou ti vetřelci a že původní obyvatelé jen brání svou zemi, pro ně to byli jen vrazi, kteří jim brání v získání dalšího území pro farmy. Bohužel zde také London ukazuje přístup nových Američanů k půdě, jen vyždímat a jít dál.