Mánička178 komentáře u knih

Po přečtení musím říct, že titul se mi zdá velmi výstižný, protože se dozvíte o "Dýdý" takové, jakou ji z televize určitě neznáte, dvě polohy ji naprosto vystihují. Překvapila mě jednak její humorná stránka, ale zejména ta duchovní. Že je křesťankou mi bylo známo, ale o její mystické stránce jsem nikdy neslyšela - opravdu neskutečná cesta, působí na mě vážně mysteriózně - setkání s Libuší Šafránkovou rovněž, babička ze Spáleniště a další situace.

Některé rozhovory druhé části na mě bohužel působily nějak málo učesané, což mě mrzelo. Popsala bych je jako hodně autentické, ale vlastně spíš někdy až příliš zkratkovité, stálo by za to rozpovídat se víc. Současně jsem tedy moc nepochopila určitou část rozhovoru s Jiřím Horáčkem - ve všech ostatních se Milan Ohnisko ptá v podstatě jen na Danielu, ale zde z nějakého mně nepochopitelného důvodu "uhne" na vedlejší cestu a ptá se obecně na existenci Boha, ale také osobní vztah a názory Jiřího Horáčka týkající se Boha - proč? Sám Ohnisko v jedné z otázek přiznává, že ho rozhovor "inspiruje k nepřipraveným otázkám" a jde to opravdu vidět a dost mi to pak i vadilo - měl napsat separátní knihu týkající se tohoto tématu, sem mi to vážně nesedělo.
Jinak ale mám opravdu o čem přemýšlet, "Den dělostřelectva" a její život mě opravdu moc zaujaly :)

6 31.01.2021

Člověk by neměl brát knížku do ruky s velkými předsudky - u této zavládlo překvapení, protože se mi povídky příliš humorné nezdály, spíš takové posmutnělé, ostatně jako bývá občas i život :) Svěrákův fantazijní svět ovšem milovat nepřestanu, stejně jako styl jeho povídání a češtinu, kterou vypráví...

5 20.01.2021

Na Zibiho knížkách mě baví několik věcí:

- svým spisovatelským umem nerozsévá zášť a nenávist, ale naopak milou a laskavou atmosféru
- rozbíjí strach z odlišnosti - tam, kde by se "normální" člověk bál, jde setkání spíš naproti
- zachovává humor, i když si stopne týpky podobné účastníkům svatby Jiřího Káry, kterou jsem si mj. musela dohledat na youtube, takže dokonce člověka přinutí se "dovzdělat" :D
- zdá se být autentickým - píše o strachu i stýskání, radostech i chmurech
- dělá si legraci sám ze sebe
- rozesměje člověka zcela nenadále nějakým ostrým zásekem
- domluvil si spolupráci s luxusními Tomski & Polanski :D
- a taky milerád a cenně poradí - od nynějška do smrti si ve chvílích nervozity a strachu začnu představovat něco tak absurdního jako olympiádu rajčat, konkrétně masité rajče při skoku o tyči :D

Další bomba "stopis", už se moc těším na vlako/pěškopis o Česku :D

14 18.01.2021

Nemůžu si pomoct, ale paní Svatošová se mi zdá jako vzor - pokorná, cílevědomá, milující, duchovní, přímá, odvážná, statečná, inspirující žena... Vzala svoje životní kříže a naučila se je s pokorou nést a přetavit v dobro pro druhé - moc ráda bych si z ní vzala příklad. Má takový specifický hlas a celou dobu, co jsem četla tuto knihu, jsem měla pocit, že ji opravdu skutečně slyším... Vzácný člověk, jsem šťastná, že jsem se o ní dozvěděla... Z knihy si odnáším jednu z jejích myšlenek, a sice, že od života na Zemi nemůžeme čekat ráj, protože z ráje jsme byli vyhnáni... Odměna bude až za branou... Bůh jí žehnej :)

9 12.01.2021

Vpravdě nezvyklý román, krásný zejména svým netuctovým jazykem (jak už naznačuje i samotný název) - musela být laskomina tento text překládat. Příběh není odpočinkový, ale člověku o to víc poví - o tom, jaké je to být sám, skutečně sám a opuštěn. Ale také o tom, že i ty nejzoufalejší případy lze zachránit, třeba tím, že se vaším nejbližším přítele stane psík, který zapadá do kategorie "loosra", stejně jako vy...

14 07.01.2021

První kolibří kniha, kterou jsem kdy četla, a zrovna z pera Adolf Borna, což je opravdu unikátní persona :) Jeho zamyšlení mě zaujala tak, že už se těším na knižní rozhovor s ním.

2 04.01.2021

Milovaný Timo :) Pamatuji si na první verš, který mě v Brně u Zvonařky trkl do očí. A dle rozhovorů i fajn člověk. Mám radost, že ho teď můžu potkávat nejen v ulicích... :)

3 04.01.2021

Výstižnější název autor snad ani nemohl zvolit :) James Martin napsal skutečně praktickou příručku, plnou různých tipů, které vám pomůžou jít více do hloubky v každodenním životě. Osobně mě oslovila zejména kapitola o různých druzích modlitby. Ale i tak, ke knize se budu vracet, materiálu ke zpracování je opravdu mnoho :)

Sv. Ignác z Loyoly:
Vezmi si, Pane, a přijmi
celou mou svobodu,
mou paměť,
můj rozum
a mou vůli,
všechno, co mám a co vlastním.
Od tebe jsem to přijal
a tobě to vracím,
nalož s tím zcela podle své vůle.
Dej mi jen svou milost a lásku,
o to prosím a víc nežádám.
Amen.

7 30.12.2020

Bohužel velké rozpaky... První díl Urban Jungle mě vyloženě nadchl, ale co se druhého dílu týká, pociťuji spíše rozpačitost s hořkou pachutí.
Autoři si dali zřejmě za cíl odprezentovat či se snad pokusit dát světu "něco víc", ale částečně to bohužel sklouzlo od květin k ezoterickým slátaninám o krystalech, pozitivních vibracích a energiích. Říkala jsem si chvílemi: what the fuck - proč? Proč se snaží přinést něco víc, bohužel ovšem v oblasti, které houby rozumí? Koupila jsem si knihu o pokojových květinách a bytovém designu nebo o tom, že si mám všude nacpat krystaly, aby mi pozitivně rozvibrovaly domácí prostředí a rozšiřovaly lásku? Jsem na tento plíživý slovník neskutečně alergická, tváří se nevinně, ale tyto nebezpečné "ezokrávoviny", které jsou teď tak trendy a módní, protože vyprahlé městské hipsterské duše se snaží o plytké "duchovno", ve mně vyvolávají skoro až odpor. Jen jsem se děsila, ve které kapitole se dočtu, že si mám někam plácnout sošku Buddhy, příručku fengšuej, podložku na jógu a stojánek na vonné tyčinky, aby se mi tam dobře meditovalo a byla jsem v přítomnosti svých kytek dost zen... Mám radost, když se květinkám daří, když nasadí na květ nebo se objeví nový list, ale tohle na mě prostě bylo nějak moc - zalívání vodou z krystalů? Co to je za vály? Ševče, drž se svého kopyta, příště nás ušetřete těchto jalovin a radši se věnujte kytkám, kterým rozumíte... Tři hvězdy za hezký fotky a ty ostatní tipy, který stály skutečně za něco a ne za starou belu...

3 30.12.2020

Cha :D
Jako fakt mě těší, že jsem neodolala a zrovna tenhle výtvor si přímo koupila, protože se k němu jistě budu vracet, až se budu potřebovat zasmát anebo když mi bude po Brně smutno :D Brno znám docela dobře a je trochu paradox, že jsem si průvodce koupila právě ve chvíli, kdy jsem se z tohohle skvělýho města, který občas nesnáším, po čtrnácti letech odstěhovala, heh :D Vlastně mi teď tak dochází, že jsem se tady možná nakazila tím druhem ambivalence, která v tomhle městě rezonuje, Brno je takový obojetný a je proto krásný a svý (a nikoliv turistů).
Prostě prostor před hlavákem akutně nesnášíte a hnusí se vám, ale když vás tady vyplivne vlak po dlouhý cestě a musíte obejít všecka ta zábradlí, tak vás to stejně chytne za srdíčko (jakýpak to jednou bude, až třetí generace vyřeší otázku, zda přesunout nádr do bažin k řece?), Špilberk vám jako hrad přijde o ničem, ale vlastně se vám celkem líbí, když na něj odněkud z vyvýšeninky vidíte, do chrlickýho biotopu se mhd skoro nedostanete, ale zas je fajn, že to tam není obložený mudlama, celkově vám město na první pohled přijde takový nic moc, ale zase: nejsou tam davy turistů. Přitom je Brno plný pokladů, o čemž tato kniha krásně vypráví :)
Co se stylu průvodce týče - přišlo mi líto, že v něm bylo docela dost překlepů :-/ A taky teda nevím, nevím, ale jeskyně Pekárna leží na uplně jiným konci města (směr Ochoz) než v přírodní památce Pekárna, která je u Žebětína (zas taková nástraha - prostě Brno, až se z toho spletl snad i autor - viz s. 165 - schválně jsem to googlila a vážně jsem tam žádnou druhou jeskyni Pekárnu nenašla :D)
ALE: Neskutečně moc mi seděl kousavej humor, i když mě, naivku, teda vyděsilo, kde všude se v Brně dá potkat dealer pervitinu :D Moc mě zaujal ten styl, kterej "střílí do vlastních řad" - sebekritickej, upozorňující na úplný šílenosti, který by "normální" průvodce rozhodně nevypichoval, např. "developerský gulag pro střední třídu", sídliště Kamechy, kde, cituji: Životní motto "Žít ve svém" je cílem samo o sobě. Nic víc zde nenajdete. Nejspíš vás napadne, zda okna ve zdech nebyla za příplatek coby nadstandard.

Ach, no zkrátka: je to láska - zažijte Brno, a to s pomocí tohohle vtipného průvodce, který vás zatáhne do Brna takového, jaké skutečně je :)

11 16.12.2020

Úžasné, co všechno se dá rozehrát v krátké novele - ve srovnání s kolikrát velmi rozplizlými romány se v těchto dvou sdělilo tak mnoho, text nepostrádal svižnost, překvapení, dramatické rozuzlení. Perfektní čtení! :)

4 09.12.2020

Páni, takového učitele mít! Nějak ve mně zarezonovalo zejména to, jak blízký a osobní vztah si spolu Mitch a Morrie vybudovali - jednoduše mě dostala Morrieho otevřenost a bezprostřednost, díky kterým dokázal toho druhého "vycizelovat", protože to byl hluboký člověk. Co já vím, tak jsem za svůj život podobnou otevřenost a přátelskost učitele vůči žákovi, nikdy nezažila. Přitom by to bylo fajn, kdyby podobní učitelé dokázali rozvíjet svoje studenty, kteří stojí na počátku a rozhodují se, co se svým životem udělají... Já vždycky cítila nějakou hradbu a odstup.
Jinak ten duchovní rozměr knihy, který má být i stěžejní... pro někoho to bude nudné téma, leckoho možná ale myšlenky knihy i změní a donutí se zamyslet nad chováním ke svým blízkým - kéž by... upřímnost, láska, odpuštění, soucit, strach, bolest, rodina, manželství, smrt - tato témata přece nejsou cizí, o tom jak zacházet s těmito všemi, víme díky křesťanství, které je staré několik tisíc let, Úterky s Morriem do jisté míry hlásají to samé, i když se vůbec s křesťanstvím kniha explicitně nespojuje a rozhodně nechce k něčemu "obracet".
Co dělat je známé tisíce let, a stále si musíme připomínat, co se počítá a co je zbytečné, a stále budeme sklouzávat na druhou stranu svahu (tu opačnou než bysme měli být), stále budeme padat a selhávat. Co mě nejvíc mrzí je, že spoustu lidí na to, co je důležité, přijde opravdu pozdě... ale asi lepší pozdě, než nikdy.

5 06.12.2020

I přes hrůzy války nebo těžký poválečný život, čiší z povídek láska - především k tatínkovi, který jistě nezastával dokonale a bezchybně svoje životní role, i tak na něj vzpomíná Ota Pavel s laskavostí. Nestaví do popředí příkoří, kterému museli čelit, jen tu a tam, jen tak mimoděk, se zmíní o hvězdě nebo Osvětimi, stěžejním však zůstávají chvíle, které strávili v přírodě, pospolu, dozvíme se hodně o tatínkově podnikavosti... Zvlášní poetika, která hladí, ač často čtenář na pozadí vyprávěného cítí těžké životní situace, které musela rodina prožívat.

7 05.12.2020

Povídky se mi zdály takové typické norské, žádná oddechovka, ale pěkně zhusta do čtenáře :) Zajímavý styl utváření povídek od autora a chvályhodný překladatelský projekt studentů nordistiky - skvělé, že dostali takovou příležitost :)

3 25.11.2020

Kratičká knížka, a přesto mám pocit, že ve mně zůstane její semínko klíčit dlouhou dobu. O překonávání sebe sama a k čemu to je pro člověka dobré, o strachu a proč je přínosné ho někdy mít, o askezi člověka, který žije v blahobytu... taky jsem pár horských zážitků sklidila do své stodoly a už tam skutečně leží dlouhou dobu a snad i do konce života :)

2 22.11.2020

Bohužel, až taková redukce textu mi nějak nepadla do noty... Díky doslovu se mi pár věcí rozkrylo, ale je mi moc líto, skořápku se mi nepodařilo prorazit, abych se dostala k nitru :-/

1 22.11.2020

Fůha! Tak tohle je nejlepší detektivka, kterou jsem kdy četla. Žádné brutality, žádné zvrácenosti a úchylárny, knížka ani nemá milion stran a x pokračování, je to jednoduše "jen" neskutečně chytře vymyšlený zhruba dvousetstránkový příběh, do jehož konce vážně, ale skutečně vážně, člověk neví, kdo je vrah. Možná nějaký krimi master by to odhadl, ale řekla bych, že většina takový čich asi nemá :) Co mě dostává je rok vydání 1939 - skoro po sto letech tento příběh vůbec nezastaral a vůbec mě nenudil, naopak, napínal až do stránky 199 :D Agathu, tu ženskou mazanou, bych moc ráda potkala - opravdu moc by mě zajímalo, jak na takový příběh přišla! :)

27 17.11.2020

Pokud byste si rádi přečetli trošku netradiční cizokrajný memoár, pak sáhněte po Vzpomínkách na Afriku. Kniha je v lecčem specifická, což asi ne každého osloví, ale stojí za to.
Kdo by v dnešním době, kdy vládne kult úspěchu, psal o svých nezdarech? Karen Blixenová to udělala a knize tento přístup neubírá na literární kvalitě. Do popředí nestaví svou vlastní osobu - o svých subjektivních pocitech a zážitcích, o jejích láskách, trápeních, se toho věru moc nedozvídáme, celkem nezvyklé, kdy každý píše a mluví o tom co "já, já, já" :) Co stojí v ústředí jejího zájmu je Afrika, ta tehdejší, "původní". Líčí Afriku takovou, jakou byla v době, kdy evropští kolonizátoři mínili rychle zde zbohatnout, takovou, do které Evropané zavlékají svoje zažitosti a začínají ji měnit. Píše o době, kdy černý člověk neměl cenu bílého, kdy zdejší zvířata platila za svou divokost svým životem - ať už prostřednictvím transportu do senzacechtivé Evropy nebo díky vystřeleným kulkám.
Na knihu budu vzpomínat ráda, i když s jistou hořkou příchutí nad tím, že se kolonialistický majetnický přístup Evropanům vrací právě teď jako bumerang v problémech s migrací. Oko za oko...

5 16.11.2020

Knížka vznikla v roce 1999, kdy se nám o dronech mohlo zdát a fotky z ptačí perspektivy nám braly dech, obzvlášť, když si představíte fotografa napůl vykloněného z vrtulníku nad mrazivými Krkonošemi :) Dneska už tento typ asi tolik neohromí, ale když si člověk představí tu námahu, kterou to tehdy muselo stát, musí se obrázky líbit. Převážně jsou na fotkách zachyceny architektonické klenoty... Trošku mě mrzelo, že tři čtvrtiny fotek jsou z Čech a na Moravu se tolik místa zase nenašlo. Ale jinak moc pěkné se kochat tou naší rodnou hroudou :)

3 13.11.2020

Když jsem kuchařku obdržela jako dárek, zvědavě jsem si prohlížela mističku, ve které leží brambůrky na přebalu. Až po chvíli mi secvaklo, že jde vlastně o mapu Švédska :D Tak bych popsala svůj první pobavený dojem, který mě navnadil na další čtení.
Kuchařka kombinuje tři zásadní věci, které ji činí vážně skvělou: recepty, které překvapivě obsahují většinou dobře přístupné suroviny i v českých podmínkách, opravdu poučené seznámení s kulturními, folklorními nebo historickými souvislostmi a hezký design tvořený fotkami (i z přírody). Co mě zvlášť těšilo - názvy všeličeho v originále ;-) Jde vidět, že autorka nepatří k nějakým rychlokvaškám, ale k vzdělaným lidem, kteří věci tvoří se smyslem pro detail - prostě paráda. Kopr, brambory, zakysaná smetana, ryby - už se těším, až dle receptů něco dobrého uvařím a zavzpomínám na milované Švédsko - už jen při čtení se mi po něm stýskalo :)

5 10.11.2020