majáček komentáře u knih

Inspirující příběhy neslyšících. Slepého poznáte. Hůlka, tmavé brýle, přidržuje se stěn a záchytných bodů. Neslyšícího, pokud nepoužije znakovou řeč nebo se neustále nepřiptává, nemá naslouchátka, nikoliv. Je hodně neslyšících, kteří z různých důvodu naslouchátka nosit nemohou.

11 23.07.2022

O prvopočátcích záchranné služby v horách. Tyto služby vznikly především z důvodu velké vlny zahraničních návštěvníků. Oni nebyli dostatečně sami ponaučeni. Jak se v horách chovat? A jejich lehkomyslnost až neuvěřitelná.
Nejzajímavější bylo vybavení a oblečení horských záchranářů. To, co mají dnešní záchranáři, je velký skok.
Spolu se založením záchranné služby vznikaly turistické trasy se značkami, které se používají dodnes. Čtenářská výzva je ,,super". Vždy najdu pro mě skvosty, které čekají ve skladě knihoven.

8 23.07.2022

Celou edici klíč k samostatnosti jsem nepřečetla, ale je velmi zajímavá. Je urcitě užitečná pro všechny lidi. Přece jenom se to týká naší planety Země.
Jak se ekologicky zateplují domy?
Dům u Prahy má organický tvarovaný prostor. Hliněné omítky,dřevěné podlahy, střešní izolace je ze slámy. Jiný dům dal šanci konopí a vápnu. A další zajímavosti. Potom je kniha zaměřena na topení: Jedná se o raketové kotle, tepelné čerpadla a o fotovoltaické panely.
Určitě pomůže i se záměrem k rekonstrukci při výběru nejvhodnější izolace i topení.

9 27.06.2022

Jen málokterý člověk o sobě dokáže upřímně mluvit a říkat pravdu. Neznám žádného podobného spisovatele, který by hovořil o sobě bez servítek a natož jestě psal.
Proto ho i obdivuji, i když má nebo nemá to či ono. Je to člověk, který upřímně píše o svém životě. Je si vědom svých chyb a tak dává naději těm, kteří mají podobné starosti a problémy v životě, že se dá s tím něco udělat k lepšímu.
Knihou prochází autorův typický nadhled nad věcí.

15 27.06.2022

Autor má bratra autistu. Kniha je láskyplně napsána o celé autorově rodině. Jeho pocity k bratrovi. Jak ho vnímá.
Tehdy se nic moc o této poruše nevědělo a dítě i dospělého nechápali. Moje pocity souzní s autorovými, protože sama mám osobní zkušenost a vím o zkušenostech mých známých. Lékaři ani nyní moc nevědí a tápou. Ve škole je to někde ještě horší. Málokdo má štěstí na velmi chápavého učitele, asistenta, a další osoby, které jsou kolem tohoto člověka. Dokážou ihned odsoudit člověka. Bohužel taková je skutečnost. Nejedná se jen o autismus, ale i Asperger, a Adhd. Většinou tyto děti nemají jednoznačnou diagnózu. Lékař určí jen to, co převyšuje nad ostatními.
Doporučuji jen to, co nám řekl skvělý psycholog: ,,Je to jen na vás a proto čtěte knihy o této problematice, i knihy s osobními zkušenostmi." U nás v České republice jsou organizace PAS a Adam, kteří se věnují dětem v mimoškolní činnosti a pořádají i tábory. Všem přeji hodně sil ve výchově dětí.

15 27.06.2022

V každé pohádce je dobro i zlo. Jen nevím, jestli to by chápaly naše děti. Každý světadíl má své pohádkové bytosti. Možná až příliš moc někdy naše děti chráníme, proto bych to nechala na dětech. ,,Děti jsou kolikrát chytřejší než dospělí.,,

15 27.06.2022

Kniha mě velmi mile překvapila. Není celá od začátku dokonce detektivka. ,,Neteče krev,,.
Je tu zobrazen život Bergmana i život svědkyně, jejich rodinných příslušníků a přátel.
Myšlenky postav jsou tak detailně popisovány, že to čtenáře intenzívně vtáhne do děje. Vyuzlení mě překvapilo...

42 27.06.2022

Rondo je krásné a úžasné město, kde zpívají rostliny i obyvatelé. Rondo je jako naše krasná planeta, kde zpívají všichni tvorové. Každý tvor vydává zvuky a pro ně je to třeba zpěv.
Pojem svět pro menší děti je nepochopitelný. Autorka zvolila město a v něm žijící obyvatelé, kterými jsou jednoduché postavičky. Je to pěkný příběh o hvězdičce z papíru, průsvitné postavičce a pejskovi z nafukovacího balónku, kteří se snažili zahnat válku s ostatními obyvateli. Prvně je napadne použít stejné prostředky jako nepřítel zbraně. To nefunguje a příjdou na způsob, který nakonec přemůže válku. Světlo a láska vítězí. Rondo se opravuje, i když jsou obyvatelé postiženi válkou, snaží se žít dál. Vlčí máky jsou symbolem míru.
Velmi pěkná knížka pro děti, kterým je možné tak vysvětlit válku. Na podporu vývoje malého člověka, který nebude chtít válku. Chce žít v míru- hrát si, být s blízkými a radovat se.

9 27.06.2022

Abstrakce a imaginace. Hra se slovíčky, s pořekadly, s příslovími a dalšími známými věcmi všem lidem. Čtenář si tu nepřebernou sérií slov ,,probere" pozvolna. Avšak divák v divadle to asi ,,nepobere". Někdo si může říct, co to ,,plácá" autor. Komická hříčka se slovíčky, která má svůj smysl.

10 07.06.2022

Úvahy nejen nad samotou a osaměním.
Někdy až filosofické.
A vskutku tak pravdivé, až srdce pláčem usedá, ne bolestí, ale radostí, že pravda byla zjevena.
Kdykoliv a na kterékoliv stránce otevřu knihu, nalézám odpověď na mou otázku. Nic není náhoda. Vše je zjeveno v pravý čas.

,, Když mi nechceš ublížit, nedělej, prosím, co mě bolí.
A když mi chceš dělat, co mě bolí, nediv se, prosím, že pak odcházím. ....pochop, že potřebuješ někoho jiného... Kdo v tvém ubližování uvidí lásku... "

,,Vyčerpaně se cítíš ne proto, že bys toho udělal až moc, ale....že jsi udělal málo toho, co ti dobíjí energii."

,,... největší bojiště ..., je v lidské hlavě. ... Každý s něčím bojuje... "

,,... Potřebuješ někoho ... Kdo dokáže akceptovat a milovat celé tvé já. Tedy i tvé nedostatky,rezervy, slabiny, vady. ... kdo tohle vidí a přece tě miluje. ...važ si ho. Je to poklad. "

,, Odsoudit člověka pro jeho těžkou minulost je nesmírně lehké. Naopak soucítit s ním, sdílet trápení, se kterým se stále potýká, porozumět tomu ..., to znamená vzít kus té tíže na své bedra a učit se s tím žít. A to znamená: Sám se stáváš silnějším."

23 28.03.2022

Knížečku jsem uviděla ležet v čekárně na stole.
Kniha je plná energie dětských ručiček, které malovaly krásné obrázky k milým básničkám.
Jsou tady říkanky delší než typické české říkadla např. od Josefa Lady.
Jsou poučné, naučné, zábavné a vybízí ke kreativitě. Vzadu má kniha omalovánky.


,, ... já přec bdím a o zlodějích dobře vím. Mají u nás velké hody, když sem chodí na jahody. Špačci, kosi, slimáci - nemají nic na práci."

Úryvek z básně Pejsek Fousek

16 25.03.2022

Když potkáte člověka, který velmi špatně vidí, tak nosí brýle se silnými dioptriemi. Slepého podle slepecké hůlky a černých brýlí, nebo ho může doprovázet i speciálně vycvičený pes.
Člověka špatně slyšícího nebo hluchého nepoznáte. Ano, někteří nosí naslouchátko, ale ne všichni ho mohou mít. Lékař vám řekne, že nedoporučuje naslouchátko. Pokud s nikým nemluví a nepoužije znakovou řeč, nepoznáte ho. A hluchý člověk nemá šanci, tak se začne učit znakovou řeč a odezírání. A to je velká věda ta znaková řeč i odezírání. A vy tu znakovou řeč neznáte, tak jedině napsat. Vy mu to napíšete po svém nebo odznakujete znakovou řečí, ale nikdy to neslyšící nepochopí, co tím přesně jste myslel. Musí přemýšlet víc než ten slyšící. A když neslyší je jen na jedno ucho, i tak je to komplikované.
Kniha má název, že odezírání je nejisté. Kdo slyšel a během života přišel o sluch je to jednoduchší. S jedním uchem neslyšíte vše, ale díky odezírání jde to skloubit.
Někteří lidé si myslí, když neslyšíte, že neslyšíte? :D
Zákony přírody- např. odezva, slova dojdou k vám po větru, rádiový signál...
Praktický všichni dokážeme odezírat, ale nevěnujeme tomu tolik pozornosti.
V knize jsou různé rady, kde máte stát nebo sedět, aby jste mohli dobře odezírat. Když neznáte dobře gramatiku určitého jazyka, tak ouvej... Neumíš správně česky, tak nerozumíš při odezírání v češtině.
Každý člověk má svůj styl psaní a jeho podpis nikdy nikdo nedokáže na 100% napodobit. Každý člověk má i svůj ,,ústopis".
Důležitý fakt je mimika a řeč těla. Člověk od narození, když je neslyšící, má problém s hovorovou řečí. Každý kraj, oblast, město i vesnice má své odchylky. A nejen tento problém je. Zkuste říct neslyšícímu malému dítěti, ať nepšouká. On neví, co tím chcete říct. A dá to velkou vědu mu to vysvětlit.
Všechno se dá skloubit dohromady a všichni lidé si budou rozumět, jen musejí sami chtít...

14 20.03.2022

Sovu jsem četla jako první z této série. Musím říct, že autor je velmi dobrý spisovatel. V lese visí anděl a Sova jsou velmi napínavé a nemohu nic vytknout. Zajímavé příběhy.
Příběh se točí v kruhu kolem jednoho tzv. ,,sociálního zařízení ".
Opět, jak u prvního dílu
ke konci od knihy se nelze odtrhnout.
I když jsou podobné témata, ale pan spisovatel to prostě umí napsat velmi čtivě.

19 09.03.2022

Četla jsem jako první druhý díl série Sovu.
Musím říct, že je Samuel Bjørk velmi dobrý spisovatel. Stává se, že buď je první díl slabší než druhý a nebo je to naopak. Autor píše velmi dobře, čtivé a zajímavé příběhy. Dotýká se i osobních životů Miy a Muncha.
Samotný případ, který řeší speciální jednotka je napínavý a ke konci se to nedá ani kniha odložit.
Dokonale propracované.
Proplétají se tady několika věcmi najednou. Děti - holčičky,domov důchodců,kostel,samota u lesa a jeden nešťastný člověk. Vždy za vraždou hledej proč???

23 09.03.2022

Krásný vztah vzniká vnoučka se svým dědečkem. Děti jsou někdy moudřejší než dospělí. A tady tato věta, kterou běžně v životě slyšíme, platí dvojnásob. Dědeček od Jacka má alzheimerovu chorobu, ale vnouček mu rozumí. I když má výpadky paměti, dokáže pochopit, co tím myslí.
Starý pán se několikrát zatoulá a tak Jackovi rodiče umístí v domově pro seniory. Není to normální domov. Lidem tam dávají injekce a prášky, aby spali a neotravovali sestřičky. Pěkné povedené sestřičky. Jsou to chlapi, kteří se vydávají za ženské. Jack pomůže utéct dědovi i všem lidem z domova. Starší pán, veterán Královského letectva, nakonec se ještě naposledy proletí v letadle.
Je to dojemné, laskavé, milé a humorné čtení.

Možná autor chce poukázat, že podobné domovy jsou. Ano, jsou. Měli bychom opravdu zvážit, kde své blízké dáváme.
Vím, že není lehké přijmout, že váš příbuzný je nemocný a nejste schopni se sami o něj postarat, natož ho ještě umístit někam do domova. Velmi dobře je zjistit si jaké jsou jejich reference a promluvit si se současnými obyvateli toho domova.

Román je nejen pro děti, ale je pro všechny generace.

14 07.03.2022

Velmi obsáhlá kniha. Naše duše se poznají. Stačí se jen otočit za sebe a protne vás záblesk, který pocítíte i v srdci. Nemusíte ani mluvit. Stačí stát, dívat se nebo jen tancovat při hudbě. Neřeknete si ani nynější jméno. Duše splynuly.
Pěkná kniha. Pro ty, kdo nemají rádi mnohostránkové knihy, autorka vydává publikací v menším podání.

10 07.03.2022

,,Odchod, smrt milované osoby je důležitý mezník člověka v seberealizaci. A truchlení k tomu je nepostradatelné."

V knize jsou příběhy lidí, kteří k autorce chodili na terapii. Jsou protkané jejich sny, které autorka vysvětluje. Když vidíme ve snu člověka v truhle, nemusí to znamenat, že umře. Je to životní mezník.
Pod čarou nebo přímo v článku jsou odkazy na různé knihy a především Bibli. Odkazy na výroky filozofů (Ovidius), v odborných časopisech myšlenky. Je zde zmiňovaný i Carl Gustav Jung zakladatel analytické psychologie.

,,Myšlenku na smrt ... dokážeme snést jen tehdy, když si zároveň představujeme, že ve smrti splyneme s něčím, co nás přesahuje. "

,, Smrt zasahuje do našich životů v podobě ustavičně změny. ... nechat v sobě vcházet svůj příběh jako dějiny nekonečné mnoha změn, jako rozvíjení své identity. "

Jsme v existenci loučení. Neustále se s někým loučíme každý den. Nikdy nevíte zda je to naposled.
Loučení je jednak k světu, jednak vzhledem k sobě.
W. Weischedel píše:
Bereme-li existenci v loučení vážně, ... hlásí se touha věčného trvání.

V životě jsem se bála smrti od malička. Postupem času jsem došla ke knize v níž bylo napsáno, že smrt si můžem představit jako kamarádku, která kráčí s náma životem. Tuhle skutečnost jsem přijala dříve než mě opustil v tomto světě manžel. Proto možná tak hluboce moc netruchlím. Hloubka truchlení může být tak hluboká, že se ocitneme v rukou lékařů. Někteří i následují zesnulou osobu. Pláč a nesnesitelná bolest zůstat sama, je tady se mnou pořád. Po půl roce je mi líp. Proces truchlení nyní stále trvá. U každého je to jiné.

Zde je odkaz na knihu Zármutek (Návrat k pokoji ) od Jamese Roberta White, nemocničního kaplana, kterou jsem četla. Je jednoduchší a na méně stránkách. Především je lidštější. Pod knihou je i můj komentář.
Knihu Truchlení a Zármutek (Návrat k pokoji) doporučuji.
Jedině při čtení od různých lidí s odlišnými pohledy, můžeme si vytvořit svůj vlastní pohled na danou životní situaci.
https://www.databazeknih.cz/knihy/zarmutek-navrat-k-pokoji-331548

12 07.03.2022

Malou a útlou knížečku napsal nemocniční kaplan. Je velmi upřímný nejen k pozůstalým, ale i k sobě. Láskyplné to napsal. Sám se učí, jak utěšit příbuzné. Sám prožívá zármutek.
Vše se nedá naučit ve škole.
,,Kdo je dost zralý, aby miloval, je zralý i na to, aby truchlil." Truchlí člověk celý život? Nikdo neví míru truchlení, každý to má jinak. Taky záleží pro koho truchlíme.
1)Prvotní je šok a otupělost. Připadala jsem si jak robot,co plní instrukce.
2)Prázdnota a samota.
Jak by mě zmizel celý svět.
Pak mě navštívila samota. Nikam jsem nechodila. Seděla jsem doma. Nic mě netěšilo. Nebudu přece poslouchat ty šeptuchy ( klepny ). Poukazují na mě, proč nemá černou, asi nemá na ni peníze. Lidi jsou divní. I když je vyloženě neposlouchám, tak neslyším? Doma: ,, To nečti, na to se v TV nedívej, v rádiu to neposlouchej. Jak by mi to mělo nějak ublížit.
3)Strach, úzkost, pocit viny, stud.
Jak mám žít? Co mám dělat? Já to sama nezvládnu.
A co kdyby? Pocit viny mě přepadl dříve. A kdybych- to pořád asi ještě trvá. Stud? Nelíbilo se mi slovo vdova, ale po půl roce už je líp.
4)Hněv
Zlobila jsem snad na vše. I na zemřelého, že zemřel. To je prý normální.
Ještě, že někdo píše takové knihy, a proto
děkuji všem autorům.
5)Smutek, zášť, hořkost.
Kdo si nedovolí do života vstoupit smutek, zahořkne a zatrpkne. Je to neruda. Pláč ano, ale ne takový, aby vás to smetlo. Rada mé sestry zabrala. Měla zkušenost. Nejprve tchán a pak švagr. A další švagr.
Smutek je tak dlouhý, že bych ho mohla krájet a prodávat. Ale díky této a jiným knížkám vysvitla ,,Naděje".
Nechci si to nechat přerůst přes hlavu. Hledejte pomoc. Já našla v knihách. Nikdy nejste na smutek sami. To jsem slyšela taky a moc se mi to nelíbilo. Vyslechněte a pak se rozhodněte. Dejte si svůj čas.

Knihu mohu jen doporučit i nevěřícím. A kdybych potřebovala pomoc, tak sáhnu po ní.

11 06.03.2022

V padesátých létech 17. století poddaní byli na útěku neobvykle ve velkém množství. Začaly se posuzovat jako neposlušnost vůči vrchnostem. Důvody zběhnutí byly různé. Oprávněný důvod byla drsná protireformace, nesnesitelné daňové zatěžování, náboženství aj.
Naši předkové měli těžký život. Byli to však stateční lidé, když se dokázali postavit feudálním utlačovatelům a později i národnostnímu útlaku.

Zajímavý návrh proti zběhnutí doporučoval zemský advokát Ondřej Baier, měšťan Menšího Města pražského v říjnu 1652.
Návrh Baier doporučoval místodržícím i samotnému císaři.
Chtěl, aby žili lidé v míru, mohli dobře hospodařit a těšit se se svými blízkými.
Mimo jiné navrhl, aby poddaní měli u sebe pas či potvrzení. Ten by předali vrchnosti u které pracovali, pokud by chtěli odejít, tak vrchnost tam zapíše, jak se dotyčný na pracovišti choval a mohl odejít.
Celý Baierův návrh byl sice zajímavý, ale předbíhal svou dobu a proto neuspěl a byl zapomenut.

Tento návrh v dnešní době 21. století je používán tak, že máme rodné číslo, občanské průkazy, či cestovní pasy. Určitě by se Ondřej Baier ze 17. století radoval, že jeho návrh se uplatnil v pozdějších létech.
Díky Databázi knih jsem objevila další zajímavou knihu v rámci čtenářské výzvy 2022.

11 28.02.2022

Velmi milé pohádkové příběhy.
Jsou někdy až střeštěné a humorné.
Autor do pohádek vepsal věci, které děti nechtějí slyšet od rodičů. Pohádky o zodpovědnosti, o učení, o darebačení a špatných věcech, které jsou potrestány a jiné.
Kniha je doplněna krásnými ilustracemi.

16 28.02.2022