majáček komentáře u knih

Šakalí léta to nejde ani nemít rád.
Připomnělo mi to dobu dětství a mládí. Ty popelnice, tam jsme ležely i my holky. U babičky byla kdysi (dnes se to nazývá skládka) ďura v lese. Iď to tam zavez do ďury v lese. My jsme tam vozily plevel (dnes plevel dáváme do jámy na naší zahradě - časem je z něho hlína). Tam lidi vozili nevídané poklady. Např. časopisy ABC celé ročníky, knížky i foťák.Ten foťák byl fakt skvělý a zachovalý.
Mě nejvíc zaujala z ostatních povídek Drak. Je na ní ukázáno, že děti si opravdu vše pamatují a taky nás rodiče dokážou i podržet v těžkých chvílích.
Mám ráda povídky Petra Šabacha a ráda si přečtu či poslechnu další.

Poslouchala jsem audioknihu. Miloň Čepelka má ten správný anglický přízvuk. Postavy dokázal velmi hezky hlasově vystihnout. Milá zápletka, která je místami, tak napínavá, že jsem všem těm tajným výpravám, držela palce, ať to vyjde. Moc ráda si znovu audioknihu poslechnu.

Bohužel kniha byla pro mě zklamáním.
Příběhy byly plytké, jako by autoři do nich nedali ze sebe vše.
Skvělý záměr, ale výsledek...

Sepsání příběhů je velmi strohé.
Chvílemi mi to připadalo, jak by někdo vystřihl si články z časopisů a podle nich to naskládal do této knihy.
Možná kdyby se autoři věnovali každému příběhu zvlášť a šli by až do hloubky, tak by to mělo pro čtenáře větší cenu.

Smutný příběh plný lásky, naděje a víry.
Světáka Raymunda Lulla okouzlila Ambrosie del Castello svou líbeznou tváří. Žena se zprvu Raymundovi vyhýbala, ale posléze se mu oddevzdala v tmavé místnosti s bílými květy, s planoucími svíčkami a bez zrcadel. Připadal si jakoby se oddal smrti. Ráno pochopil vše a to mu změnilo život. Hledal lásku a stále jí nenacházel. Byl zničený tím, co spatřil.
Uzřel Ježíše a stal se věřícím. Neustále se modlit a být mezi zdmi kláštera bylo velmi svazující. On však chtěl být volný a kázat lidem o lásce k Bohu. Cestoval po celém světě a snažil se všem vyložit, co je láska, život a smrt.
Nakonec umírá na tuniském náměstí, kde byl ukamenován.
Raymund odchází ze světa šťastný, i když některé jeho otázky nebyly zodpovězeny.
Žijeme život, který nás těší, ale najednou se něco stane a zlomí nás to. I v této zdrcující situaci můžeme najít něco, co nám dá naději a víru žít dál.

Epirrhema
--------------
Když přírodu hodnotit musíš
Vždy jedno jako celek měj;
Nic uvnitř, to i venku není:
Co uvnitř, to i venku chtěj.
Tak chop se bez váhání,
Co veřejné je tajemství.
Tak těš se pravdivému zdání,
Ty opravdové hrátky hrej:
Vždyť živá bytost jednou není,
Tu vždycky jako mnohou měj

J. W. Von Goethe

Johann Wolfgang Goethe jako pozorovatel přírody a vědec zařadil svojí báseň ,,Epirrhema" do sbírky,,Bůh a svět".

Tato báseň je uvedena v této jedinečné knize o včelách.
Vybízí nás k otevřené myslí, abychom se zbavily tzv. klapek na očích.
Včely když vyhynou, vyhyne i lidstvo.
Je to možné. My však můžeme se zralou úvahou chovat se hezky ke včelám i k jejich produktům, které jsou pro včely důležité pro jejich život a pro lidstvo prospěšné pro zdraví.

Zmíním zde jednu věc o zneužití života včely, alespoň podle mě.
Již na konci 19. století Dr. Filip Terč nechal bodat včely do nemocných míst u člověka. Při této proceduře byly včely vyprovokovány k bodání do akupunkturních bodů - apipunktura. Dr. Terč je zakladatel apiterapie a 30.3. je den apiterapie.
Používá se především na záněty kloubů. Může to někomu pomoci, ale vždyť je tolik možností z přírody. Dá se včelím jedem léčit. Vždy je důležité, zda opravdu je to jediné řešení naší nemoci.
Kolikrát se rozmýšlím zda mouchu pustit z domu ven. Lapačka na mouchy, jak jednoduché. Otevřu okno a může žít.
Život je koloběh. Něco je k užitku a něco jako potrava pro jiné. Vše je tak důmyslně vytvořené.
Proto se včelám nesmí zcela odebrat med, je to pro jejich život. Měli bychom se rozmyslet na jednou lžičkou medu. Včela na tuto lžičku medu musí nalítat 15 km a více.
Užívejme dary včel i přírody rozumně.

Tato kniha se zabývá dvěmi aspekty:
1) Pečlivé a citlivé zacházení se včelami a jejich produkty.
2) Skutečnost, že sklizní, skladováním a dalším zpracováním se snižuje léčivá hodnota medu.

Knihu doplňují recepty a fotografie.

Přežití včel bude záviset na tom, do jaké míry překonáme své sobectví a budeme se snažit zachovat včely i jiné druhy hmyzu pro jejich vlastní dobro a nejen pro jejich službu nám.

Ze začátku mě kniha velmi zaujala. Nevadilo mi, že je zde hodně kladen důraz na Boha a na Ježíše Krista. Vše se vším souvisí. Vše má nějaký záměr.
Nesouhlasím, že nemáme žít v hojnosti, být šťastní. Neměli bychom lpět na hmotných věcech, to ano. Jsme děti Boží. Bůh je láska. Bůh svým dětem neodpírá a ani nezakazuje. Jen jím dál rady, jak by měli žít. Tak je to podle Bible. Nikdo neví, jak vše doopravdy je. Každý si může vybrat.

Jan napsal: „Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše“ (3 Jan 1:2 B21).

Ježíš v Janovi 10:10:, „Zloděj přichází jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly (jeho ovečky) život – život v plnosti.” (B21)

Doporučuji si přečíst různé knihy od různých autorů a jiných náboženství. Vyberte si z nich to dobré. To, co vám vaše srdce říká ano. Vaše srdce vám napoví.

Dostalo se mi do rukou dílo opěvující krásu našeho kraje. Ta básníkova láska ke kraji prýští z každého slovíčka. Básník napsal básně ke svým milým místům. Pod Lysou horou, Hrušov, Černá Ostrava, Petřvald, Karvinná, Kunčičky, Oderka, Rodiště pod Hostýnem aj.
Další jsou o životě v tomto kraji a havířích.
Největší lásku Vojkůvka vyznává k mateřstině.


Pod Lysou horou
Tušil jsem podjaří své země
z rytmické vlny kročejí
než, ovanul mne jemně
dech čekanek a orsejí.
Dech ocúnů a zimostráze
dech smutných kalin zpod Lysé.
...


Valašská Madona
...
Vzpomeň si , vzpomeň Matko hor.
Třeba jsme jen pastevci prostí,
zůstaň tu s námi na Radhošti
a ochraňuj nás ... Dopřej síly
aby nás lesy uživily,
strážkyně idylických hor...

Mateřstina
Ta naše řeč. Už od věků
jde divukrásná hložím
a jsouc pramenem člověku
stává se věnem Božím.

Nezraďme ji.Má prostý šat
a po kamení zpívá,
však kdo jí umí naslouchat,
své slzy v očích skrývá.

Byla jsem dojatá těmi nádhernými slovy a jednoduchými kresbami ( jak je i náš kraj) Karla Těšíka.

Díky Čtenářské výzvě jsem objevila již druhou básnickou sbírku o rodném kraji.
Ta předešlá byla ,,Nebe v Beskydách" - Drahoslav Gawrecki.

Pro mě je tato kniha můj přítel, který mi pomůže kdykoliv se budu cítit ztracená ve svých pocitech nebo v pocitech druhých lidí.

Velmi pěkné barevné zpracování.
Neobsahuje hutný text.
Je spíše vizuálně atraktivní. Obsahuje myšlenkové mapy a to právě jí dělá přitažlivější.

Učitel (tehdy soudruh učitel) Hubert Vlach učil na gymnáziu v době komunismu. Hubert měl každoročně dozor u přijímacích zkoušek a práce žáků hodnotil.
Byl tam i syn veřejného činitele (Hubert to nevěděl), zřejmě i soudruh (tedy člen KSČ). Byl mazaný a opisoval již vypočítané příklady.
Učitel ho však přistihl a nekompromisně chtěl, aby nebyl přijat na gymnázium.
Toto jednání mělo i následek. Byl přeložen na Základní školu na vesnici bez jakéhokoliv odůvodnění.
Takováto přeložení byly v této době běžné. Zažila jsem to u třídní na základní škole, kterou také přeložili na vesnici. Zdůvodnili to nám žákům, že se učitelka stěhuje za rodiči. Druhý učitel byl poslán na okres. Ředitel na vyšší post. Soused inženýr ve ,,fabrice" s vyšším postem byl přeložen k popelářům. Jeho dcery to zdůvodnili tím, že musí pracovat na vzduchu.
Bylo to divná doba. Byli lidé přeloženi na nižší post nebo vyšší.
Nezdůvodnili to většinou ani písemně.
Stanislav Rudolf v knize píše o učiteli Vlachovi, že byl tímto činem zklamaný. Hodně dobrého pro gymnázium udělal. Avšak se snažil postupně do nového kolektivu začleňovat a smiřoval se s venkovským životem. Jeho velkou zálibou se stal chov norků. Děj má i zvraty.
Kniha se čte lehce a celkem svižně. Určitě si jí ráda přečtu znovu.
Byla to pro mě vzpomínka na mé dětství a mládí.

Je zde mnoho informací pro malopěstitele i velkopěstitele.
V jedné knize je zahrnuto několik let pěstování a zkušeností obou autorů.
Najdete zde od vybírání správných semínek, vybrání místa pro pěstování až po choroby.
Bohužel mě vadí, že vědci stále používají chemikálie k postřikům i hnojení. Velmi mě zaujalo pěstování hydroponií. Taky se mi líbily fotografie zachycující, jak se starají velkopěstitelé s pomocí vysokozdvižných plošin o rajčata.
Kniha je určitě inspirativní.

Kniha nabízí jednoduchými postupy nakreslit zvířata.
Tuhle techniku zvládne každý, protože vás postupně vede od základního oválu (čtverce, obdélníku, trojúhelníku) ke zvířátku.
Kniha je vhodná i pro děti.

V poslední době vychází hodně knížek na téma udržitelný život, recyklace, minimalismus a úsporná domácnost.
V této útlé knížce je vše v jednom. Jsou zde nápady lidí, kteří to sami dělají a ne, že by se to mohlo dělat.
Kateřina Varhaník Wildová mě zaujala s tím, že žije v maringotce a koupelnu má venku. Nemají kanalizací. Když vodu z vany vypustí (myjí se ekologickým mýdlem) teče stružkami k
mrkví, salátu, malinám aj. Kolem vany mají vysázené bambusy.
Hrozí nám sucho a jediná cesta najít cestu k využití už použité vody.
Najdete zde články o vodě ( samostatně v edici č. 1. A 15.) elektřině a teplu ( samostatně v edici č. 3 a č.16). Dále o radostech i strastech bezobalového nakupování, o úklidu, o péči o tělo, o kompostování (jak jej urychlit), o vymeňování, sdílení služeb, věcí. Recyklace oděvů, papírů a plastů.
Zmiňují se zde i o permakultuře (půdě, pěstování rostlin aj. se věnuje hodně podrobněji v mnoha číslech edice , o včelách v č.6 a zvířatách v č.14).

V každém článku jsou odkazy na různé webové stránky a knihy.

Kniha obsahu i barevné nebo černobílé fotografie. Je vytištěna na recyklovaném papíře.

Jsem jen nastínila, co asi zde je.
Edici Klíč k samostatnosti mám ráda a hodně mě inspiruje.

Miroslav Urban nejenže chová včely, ale umí o nich vyprávět.
Život jedné včelky, která se naučí všechny práce v úlu. Protože je šikovná, jde jí práce od ruky. Včely, když se cítí unavené a nezvládají už žádnou práci, odlétají za Sluncem. Autor knížku ilustroval, ručně vázal a vyrobil tak, aby byla, co nejekologičtější.
Mám takové knížky ráda.
Kniha je určitě pro celou rodinu.

Cestovat vlakem je pro mě relaxace. Dívat se z okna a pozorovat úchvatnou přírodu nebo města. Bohužel naší krásnou zemi tam nenajdete.
V této knize jsou popsány trasy vlaků, které jedou asi tři hodiny a jiné až 4 dny.
Vlaky jsou historické, moderní, parní na úzkorozchodných kolejích.
Můžete cestovat ekonomickou třídou nebo luxusní. Některá ekonomická třída má i dřevěné lavice. Luxusní třídy mají rozdílné. V těch dlouhotrvajících vlacích jsou i dvoulůžkové postele s osobní zlatem vykládanou koupelnou. Jídlo a odpolední čaj je v ceně. Mají svůj vlastní bar, hraje živá hudba, vlak je prosklený. V ceně jsou menší výlety.
Za cestu luxusním vlakem si zaplatíte pro dvě osoby 39 000 Kč.
Prosklené okna a vidět hvězdy, skvělý zážitek.
Některé vlaky jezdí jak na horské dráze a to i 360 stupňovou spirálou.
Tato kniha vás může inspirovat.
Příjemnou cestu, když pojedete vlakem a hlavně bez jakékoliv újmy.

Komiks černobílošedý a takový vám připadá i svět, když vás přepadne smutek strach, obavy úzkosti a jiné. Někdy může dojít k tomu, že tyto obludy vám tzv. přerostou přes hlavu.
Z každého problému se dá vyjít ven. Dokázal se ode dna odrazit i muž v komiksu. Důležité je něco změnit k lepšímu. Stačí vyjít ven a zkusit se dívat líp na tento nádherný svět.

Mikoláš Aleš říkal: ,,Svou práci chci lid probouzeti a vraceti ke staré české síle, nepoddajnosti a samostatnosti, chci proto, aby má práce šla mezi lid."

Proto stavěl své obrazy a hlavně ilustrace v knížkách před oči lidu.
Aby bojovali za svobodu. Maloval a kreslil velké minulé činy, hrdinství a slávu, aby národ vytvořil v budoucnu dějiny krásnější a slavnější.
Mikoláš Aleš bojoval za nás všechny za svobodu národa a lepší zítřky. Za svého života dostal uznání prostého lidu, ale ne uznání tehdejší kultury.

Nevím zda tyto nádherné ilustrace mají dnešní děti v čítankách nebo v jiných učebnicích. My jsme měli obrázky od Alše např. Jan Sladký Kozina, Jan Žižka, Jan Hus a Boží bojovníci aj.

Ilustroval Národní pohádky, knihy např. Jana Nerudy a Aloise Jiráska.

Nikdy bychom neměli zapomínat, že ilustrace a obrazy Mikoláše Alše nás vybízejí, abychom bojovali za svou svobodu a lepší zítřky.

Výběr těchto perliček je z velké sbírky, kterou autor začal sbírat od roku 1958. Některé výroky byly již otistěny v řadě novin a reprodukovány v rozhlase i v televizi.

...Tátovi čáp nic neudělá.
... Když mu chybí řidičsky průkaz, aspoň mu ho neseberou.
...(Maminka) Ráda šetří. Dokonce i na svůj dort si dává k narozeninám o tři svíčky méně.
...Drží přísnou dietu, a tak jí dorty přísně tajně.
...Babička má velká kamna, která vykonávají svou potřebu jen v době velkých mrazů.
...Na oběd nepůjdu, ráno jsem se u babičky hodně nabuchtoval.

Některé perličky jsou milé, jiné úsměvné nebo některé mě dokázaly rozesmát. Děti svou prostoduchostí dokáží tolikrát překvapit.
Mě překvapilo jako malou, když jsem půl hodiny zvonila na babičku a rodiče. Ani jeden neslyšel zvonek. Přišla mi nakonec odemknout babička: ,,Proč
zvoníš? Jé, já jsem automaticky zamkla."
Jazykové komično, jak nazývá autor této knížečky, je i mezi dospělými a děti tomu pak nerozumí.
Nad slovem ,,automaticky" jsem dost dlouho dumala.

Lyrické básně plné lásky k Beskydám od velmi zajímavého autora.
Tato knížka mi přirostla k srdci, protože tento kraj taky miluji.
Poezie je nejen krásná, ale i moudrá.
S úctou hledím k těmto veršům.

....
Nechte Ostravici
v jejím korytě
a jednu lávku,
po které jdeme
z Moravy do Slezska
milovat nebe.
...


...
Přece s našeho nebe k vám dolů
i mraky přicházejí
když obejmou Lysou Horu
a v náručí zimy se hřejí;
ještě polibek k Beskydám
a z lůna hor do rovin spějí.
...

...Nebe je tváří země a člověka,
je kronikou jejich osudů ...nekonečné nebe
nad kouskem země...strážce všech dní.
V nejvyšší pokoře srdcí hledíme k němu.

Povětroň je filozofické dílo.
Karel Čapek byl nejen spisovatel, ale i velký myslitel. Jeho tvůrčí dílo je velmi rozsáhlé a Jeho myšlenky jsou nadčasové.

... nejtěžší krok je lidský odchod.
...Pozor na záda, neboť nejsme krytí, když odcházíme.