Truchlení
Verena Kast
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234877/mid_truchleni-262-234877.jpg
4
17
7
Fáze a šance psychického procesu. Autorka ve své knize vychází z klinické zkušenosti z práce s depresivními klienty, kteří až příliš nedostatečně prožili okamžiky ztráty. Truchlení je podle Vereny Kastové téma, které bývá málo zpracováváno, uvážíme-li dopad, který má pro naše psychické zdraví. Naše sebevědomí a sebeobraz vycházejí podstatnou měrou z našich vztahů k druhým lidem. Smrtí blízkého člověka proto dochází k otřesení našeho sebeobrazu i obrazu okolního světa. Truchlení představuje emoční proces, díky němuž se můžeme se zemřelým rozloučit, můžeme zpracovat problémy zaniklého vztahu a můžeme integrovat tolik z jedinečných vlastností našeho protějšku, jež nám umožní žít s novým porozuměním sobě i okolnímu světu.... celý text
Přidat komentář
(Nedočtené)
Vždycky si říkám, že podobné knihy si nás musí zavolat sami a že se nedají číst na jedno posezení. Spíše jsou k zamyšlení a k pomalému pročítání danou problematikou.
Truchlení je opravdu těžké a málo probírané téma. Vzala jsem si z knihy potřebné informace a další na mě počkají zase na příště. V druhé polovině jsem totiž ztratila zájem pokračovat v četbě, ale není to kvůli špatně napsané knize nýbrž proto, že na druhou část si mě zavolá až budu připravena.
Myslím si, že v dnešnej dobe sa trúchleniu stále nevenuje toľko priestoru, koľko by sa malo.
Mnohokrát som sa stretol s ľuďmi, ktorí si neumožnili (alebo im nebolo dovolené) odtrúchliť si stratu, v niektorých prípadoch ani po rokoch. Niekedy bolo dokonca rýchle "prenesenie sa cez stratu" považované za cnosť.
Po prečítaní knihy som sa taktiež spýtal sám seba, ako som trúchlil sám, pokiaľ ide o straty v mojom živote.
Autorka na mnohých kazuistikách z vlastnej praxe popisuje proces trúchlenia, spoločné znaky a vníma ho ako šancu pre rast. Zaujalo ma napríklad, že sa zosnulý v snoch ľudí často objavuje akoby žil.
Prekvapilo ma však, že hoci originál knihy vyšiel v roku 2013, bibliografia bola najčastejšie zo 70.-80. rokov, v niektorých prípadoch dokonca až z 50. rokov. "Najmladší" zdroj bol tuším z roku 1998. Zaujímalo by ma, ako sa na trúchlenie pozerajú dnešní jungiáni a či sa niečo zmenilo.
Každopádne je to veľmi podnetná kniha.
,,Odchod, smrt milované osoby je důležitý mezník člověka v seberealizaci. A truchlení k tomu je nepostradatelné."
V knize jsou příběhy lidí, kteří k autorce chodili na terapii. Jsou protkané jejich sny, které autorka vysvětluje. Když vidíme ve snu člověka v truhle, nemusí to znamenat, že umře. Je to životní mezník.
Pod čarou nebo přímo v článku jsou odkazy na různé knihy a především Bibli. Odkazy na výroky filozofů (Ovidius), v odborných časopisech myšlenky. Je zde zmiňovaný i Carl Gustav Jung zakladatel analytické psychologie.
,,Myšlenku na smrt ... dokážeme snést jen tehdy, když si zároveň představujeme, že ve smrti splyneme s něčím, co nás přesahuje. "
,, Smrt zasahuje do našich životů v podobě ustavičně změny. ... nechat v sobě vcházet svůj příběh jako dějiny nekonečné mnoha změn, jako rozvíjení své identity. "
Jsme v existenci loučení. Neustále se s někým loučíme každý den. Nikdy nevíte zda je to naposled.
Loučení je jednak k světu, jednak vzhledem k sobě.
W. Weischedel píše:
Bereme-li existenci v loučení vážně, ... hlásí se touha věčného trvání.
V životě jsem se bála smrti od malička. Postupem času jsem došla ke knize v níž bylo napsáno, že smrt si můžem představit jako kamarádku, která kráčí s náma životem. Tuhle skutečnost jsem přijala dříve než mě opustil v tomto světě manžel. Proto možná tak hluboce moc netruchlím. Hloubka truchlení může být tak hluboká, že se ocitneme v rukou lékařů. Někteří i následují zesnulou osobu. Pláč a nesnesitelná bolest zůstat sama, je tady se mnou pořád. Po půl roce je mi líp. Proces truchlení nyní stále trvá. U každého je to jiné.
Zde je odkaz na knihu Zármutek (Návrat k pokoji ) od Jamese Roberta White, nemocničního kaplana, kterou jsem četla. Je jednoduchší a na méně stránkách. Především je lidštější. Pod knihou je i můj komentář.
Knihu Truchlení a Zármutek (Návrat k pokoji) doporučuji.
Jedině při čtení od různých lidí s odlišnými pohledy, můžeme si vytvořit svůj vlastní pohled na danou životní situaci.
https://www.databazeknih.cz/knihy/zarmutek-navrat-k-pokoji-331548
Velice podnětná a zajímavá kniha. Ukazuje nejenom, jak nutné je při ztrátě neopomenout, či nevytlačit proces truchlení ze života, ale i to, jak nám pochopení vlastních snů dokáže na cestě vyrovnání se se ztrátou pomoci. Kniha mj. popisuje základní fáze truchlení i to, jaká úskalí nás v jeho prožívání mohou potkat.
Cituji: " ...nejsme-li ochotni existovat v modu loučení, přijmout smrt jako součást života, hrozí nám deprese ... zármutek, kterému bylo zabráněno nebo byl potlačen, vede k tomu, že pak prožíváme svět jako něco bezvýznamného, vlastní existenci jako bezcennou a budoucnost jako beznadějnou... i vzhledem k nutnosti loučení ale nelze pominout lidskou potřebu vazby. Není jen smrt, je také láska"...
Podnětná kniha, nejen o vyrovnávání se se smrtí a ztrátou obecně. Druhá část - otázky smrti v širším smyslu opouštění mrtvého/neživého, aby člověk mohl jít dále - je určena i pro běžný život a není zaměřena jen na vyrovnávání se se smrtí ve fyzickém slova smyslu.
Je zřetelné, že autorka vychází ze své praxe, také proto je kniha tak přínosná. Smiřování se se ztrátou je tady zobrazeno jakou dlouhá, svým způsobem dobrodružná cesta, truchlení jako nutný a žádoucí akt, skrze který je možné dojít očištění.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Úzkost a její smysl |
| 2005 | Otcové-dcery, matky-synové |
| 2010 |  Hněv a jeho smysl |
| 2014 | Vybrané spisy C. G. Junga |
| 2000 | Dynamika symbolů |
Na konci už jsem přeskakovala. Nechápu, jak někdo může psát stále dokola tak, že jen přehazuje pořadí slova ve větě a udělat z toho knihu. Kniha mi vůbec nic nedala. Dost zvláštní, jak se dá z truchlení po smrti blízkého člověka přeskočit k sadomasochismu.