maja8148 komentáře u knih

Přiznávám, že nečtu české knihy. Ne že bych měla něco proti českým autorům, ale ještě mě žádný pořádně nezaujal a nepřesvědčil k tomu, abych si něco od něj přečetla, nebo se k jeho knihám vrátila. A stejně tak moc nekoukám na české filmy (jo proti těm asi zaujatá sem, jsem přesvědčena, že se Čechům podaří koukatelnej film tak jednou za dva tři roky - pohádky do tohoto nepočítám, to jsem schopna se podívat na cokoliv).
No ale před lety jsem objevila film, který mě zaujal. Hastrman. A celkem mě i bavil. Zajímavý děj, poetické zpracování, ale zase ne moc, aby vám to lezlo na nervy jak u Máje. A že je to podle knihy. No tak jsem se rozhodla ji časem přečíst. Poprvé jsem ji zavřela hned na první stránce. Řekla jsem si, že prostě asi zrovna nejsem v rozpoložení na tuto knihu. A tak jsem ji dala ještě jednu šanci. A bohužel ne. Přišla mi strašně zdlouhavá a rozvláčná a hlavně ne moc čtivá a nedokázala jsem u ní vydržet, nebyla jsem schopna se pořádně začíst, často jsem některé části musela číst několikrát. I tak se mi to podařilo dočíst skoro do půlky (a vlastně mám pocit, že kromě jedné smrti hned na začátku se tam vlastně vůbec nic nestalo).
Jediné co musím pochválit, je vylíčení života na vesnici a představení tradic, které ne všechny se ještě drží.

Přemýšlím po kolikáté jsem tuto knihu četla. A došla jsem k číslu 8. Poprvé jsem ji objevila před mnoha lety v knihovně. To bylo v době, kdy jsem tam ještě chodila a nekupovala šílené množství knih, které v životě asi ani nestihnu přečíst. Nakonec sem si ji i koupila (v šílené aukci na aukru, kde jsem přihazovala do poslední sekundy přes snad nejpomalejší počítač na světě, místo toho, abych se učila na maturitu). A jednou za pár let si ji vždy přečtu (dle fotek na insta to bylo naposledy před 4 roky :D). 
Znovu a znovu. A je zajímavé, že mě pokaždé něčím překvapí a pokaždé mám pocit, že ji čtu snad poprvé a jsem uchvácena oním světem a těmi intrikami a úžasným vztahem mezi Seyonem a Aleksandrem a miluji i ostatní postavy a třeba Dmitriho mám strašně ráda a nechápu jak jsem si jej za těch pár stránek (no možná spíše odstavců), co v knize dostal, mohla takto oblíbit. A stejně tak Kirila. 
Ovšem musím se vám přiznat k jedné věci. Knihu neberu jakou součást trilogie. Prostě tento díl a tím to končí. Ano vím, že to má další dva. Dokonce jsem je četla. Ovšem nezamilovala jsem se do nich tak, jak do tohoto. Přijdou mi totiž strašně zdlouhavé. Ovšem! Rozhodla jsem se to napravit a  v brzké době si je znovu přečtu a třeba změním názor :).

06.08.2022

Přiznávám, že seriál jsem již viděla. Objevila jsem ho díky Terese Palmers, kterou mám celkem ráda a vlastně jsem ani netušila, že to má knižní předlohu - na to jsem přišla po dokoukání první série a vlastně jsem ani neplánovala, si ji přečíst, proto jsem se rozhodla až po zhlédnutí serie druhé, ale řekla jsem si, že zkouknu seriál a teprve poté budu číst knihy, ať nejsem nespokojena se seriálem. Ano jsem hrozná, já vím a ani nevím, co mě to napadlo, protože standardně chci něco přečíst a teprve poté vidět film (a povedlo se mi to i u takových klasik jako Jméno růže, Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Mechanickým pomerančem), nebo se rozhodnu knihy vůbec nečíst. Možná za to rozhodnutí mohl i fakt, že už sem viděla právě dvě serie.

No v každém případě musím tvůrce seriálu pochválit, protože v knize nebylo nic, co by mne nějak překvapilo, nebo něco, co by bylo navíc oproti seriálu. Ano pár nedůležitých věcí vynechali (třeba popis každého jednotlivého jídla, které hlavní hrdinka během knihy jí (Ano přesně takto to vypadá, když se rozhodnete opravdu dát v knize prostor jídlu a jeho chuti). A taky nějaké události poupravili nebo změnili vzhled a charakteristiku některých postav (u většiny mi to nevadilo, u některých mi byla více sympatická jejich seriálová verze, u některých si myslím, že se odklonili více než měli, ale už sem zažila horší nepřesnosti kniha vs film/seriál).

Co se týká děje, tak ten mi přišel relativně nekonzistentní - kniha začne přímo ve chvíli, kdy se něco děje, žádný úvod nic, prostě teď to tady máte a dělejte, co chcete. Což by nevadilo, jenže pak začne její tempo uvadat a zpomalovat a vy se ztratíte v záplavě nudných večeří a snídaní a svačin a čtení starých almanachů a začnete usínat až zjistíte, že vlastně posledních 100 se tam opravdu nic nestalo a děj spí. A pak najednou bum a akce a zase se něco pořádného děje. Jen proto, aby zase děj usnul. A pak šup šup a během asi padesáti stránek se toho stane více než na předchozích dvě stě stránkách a konec.

 Teda konec tohoto dílu. A vy musíte sáhnout po druhém. Což upřímně ještě nejsem rozhodnutá jestli chci nebo nechci podstoupit, protože ač zápletka a postavy jsou zajímavé, tak je to všechno neskutečně rozvleklé a úplně mi nesedl autorčin styl psaní (a to nemluvím o tom jak překladatelka občas větu poskládala a jaká zvolila slova protože občas jsem musela díky tomu něco číst i dvakrát, jestli jsem náhodou něco nepřehlédla nebo nejsem natolik unavená, že můj mozek zaměňuje slova).

Tak toto jsem nečekala. Opravdu překvapení. Jako ano hodnocení to má velmi dobré, ale po pár recenzích na které jsem narazila jsem vůbec nečekala, že mě to bude takto bavit a spíš jsem počítala s tím, že mě to unudí k smrti a bude to otravné. Ale opak byl pravdou. Ano občas jsem z těch postav byla zoufalá a profackovala bych je, at se vzpamatují a chovají se normálně, ale ne proto, že by byly napsány špatně, ale právě naopak, byly uvěřitelné a právě proto bylo rozčilující jak se chovají jako hloupě jako spousta lidí, které potkáte a která prostě chybuje a prostě... 
Vážně mě to neskutečně bavilo a doufám, že se na dvojku dostanu co nejdříve a kdybych nejela přes léto losovací výzvu, tak se na ni vrhnu hned teď, ovšem řekla jsem si, že přes léto nechám na osudu co mám číst a ten mi teď nepřál do karet (na druhou stranu nebýt "losování" tak mi tato kniha ještě v tuto chvíli leží v knihovně nepřečtená a já nebojuji s nutkáním obejít losování). Tak držte palce, ať ji při příštím kole vylosuji :D

25.06.2022

Jak jsem již říkala, tak v práci máme takovou milou povinnost a tou je čtení. A tuto knihu jsem právě v rámci této povinnosti dostala. A byla jsem trochu zklamána, protože ani nevím proč, ale čekala jsem od knihy, že bude trochu o něčem jiném. Kniha (jak název napovídá) je zaměřena na naslouchání, to ano. Ale spíše se zaměřuje na to jak lidi více a soustředěněji poslouchat, než jak jim více porozumět. Jako ano i toto je pro dané téma potřeba vědět a umět a nakonec se dostaneme částečně i k tomu, že je potřeba lidem rozumět, ale více méně se v knize pořád bavíme o tom jak více poslouchat a lidem dát více prostoru mluvit a jak to udělat a že by jsme se měli přizpůsobit druhému, ale nějak mi chybělo vysvětlení toho, jak dojdeme my k tomu, co nám druhý chce vlastně říci. Prostě nato kniha nás spíše učí poslouchání místo naslouchání. Na druhou stranu se strašně jednoduše čte a je plná spousty testů a různých úkolů.

1 19.06.2022

Díky různým hodnocení na instagramu jsem od této knihy čekala, že bude plná jídla. A ano jídlo tam bylo, ale prostě jsem ho čekala víc. Takže toto očekávání vzbuzené internetem nebylo bohužel uspokojivě splněno. A jiné očekávání jsem od knihy neměla. Takže mě nemohla nějak zklamat. A nezklamala. Ovšem ani nenadchla.
Neříkám, že je špatná, ale... Měla jsem strašný problém s časovým zařazením a to mě celou dobu neskutečně štvalo. Prostě to, že jsem netušila v jaké době se odehrává. V současnosti? Před padesáti lety? Před dvěma sty lety? Ne vážně, ze začátku jsem měla za to, že se to odehrává v současnosti, podle chování postav. A to nejen hlavní hrdinky (protože ty se často vymykají standardům doby), ale i podle jednání všech vedlejších postav, protože kdy bylo normální, aby máma jen tak přihlížela tomu, že její dcery se loudají bůh ví kde a s bůh ví kým? A od kdy je tetování natolik normální, že jej nikdo nekomentuje a nepřijde nikomu nějak extrémně divné?. A těchto věcí tam bylo více. Na druhou stranu hlavní hrdinka nosí celou dobu jen šaty (zde se mi líbilo, že konečně nějaká holka opravdu každý den řeší, co má na sobě) a ano byť by to mohl být její styl oblékání asi by si je nebrala na souboj s démonem, když hledá oblečení v kterém se ji bude nejlépe běhat. A navíc párkrát se zmíní i o korzetu. A nikdo tam ani jednou nepoužije telefon, tedy se dostáváme minimálně do 19. století. A také si svítí svíčkami. A prostě toto mě celou dobu strašně štvalo. A ano uvědomuji si, že je to fantasy, ale odehrává se v našem světě a v tu chvíli by za mě měli být alespoň trochu časově ukotveno a tomu odpovídat prostředí a chování lidí.
Asi i díky tomuto jsem se nedokázala plně vžít do děje (a díky občas trochu hloupé a naivní hlavní hrdince) i když kniha se četla sama a detektivní zápletka nebylo úplně špatná. Ovšem jestli sáhnu po dvojce to v tuto chvíli nevím. Je možné, že ano, ale stejně tak je možné, že se ji vyhnu. Asi záleží v jakém rozpoložení budu až se objeví na pultech knihkupectví.
Co se hodnocení týče, tak jsem někde přesně mezi 3 a 4 hvězdami, ale na ty 4 tomu prostě něco málo chybí...

5 12.06.2022

(SPOILER) Tak toto se nepovedlo. Eloise je sice impulzivní, ale celou dobu je prezentována jako celkem chytrá holka. A pak si najde takové zakomplexovaného blbečka. Ano všichni máme své démony a musíme s nimi nějak žít a nějak je zpracovat, ale jak je zpracovával tento člověk... Opravdu mi ten chlap absolutně nesedl. 
A navíc to jak se vyvíjel jejich vztah? A hlavně, jak asi tak přesvědčím holku, že vzít se je super nápad? Hmmm... přijdu za ni do domu jejího bratra, kde jich má více a odvedu si ji z jejich společnosti, do pracovny její snachy, za bílého dne a tam ji přivedu do ráje... Jakože vážně? A o tom, že jsme velká šťastná rodiny ji přesvědčím svymi cviku přes noc, ale přes den s ní ani nebudu v místnosti a ona bude naprosto spokojená a bude ze mě paf a vlastně ji to bude k životu stačit. Nejsmutnější je, že přesně toto stačí k tomu, aby ona došla k tomu, že on je pro ni ten pravý a jediný ze všech mužů v celé Anglii. 
Jediné, co mě na knize bavilo (alespoň v první půlce) byl vztah Eloise s dětmi i když i zde to bylo strašně na šup - jeden den ji nenávidí a v podstatě den druhý je na prvním místě v jejich seznamu oblíbených dospěláků.
Přemýšlím, jestli má cenu pouštět se do dalších dílů, první tři byly dobré, ale od trojky se kvalita příběhů hodně snižuje :/

2 04.06.2022

Adept byl pro mě největší překvapení loňského roku a rozhodně jedna z nejlepších knih jaké jsem kdy četla. Tedy je jasné, že jakmile vyšla dvojka, tak jsem ji ihned musela koupit a pustit se do ní. A rozhodně mohu říct, že pokračování se neskutečně povedlo! Setkáváme se se všemi postavami z prvního dílu i se spoustou nových a jsme ve středu politického dění první světové války. A k tomu řešíme i spousty jiných problémů, kterých neustále přibývá a mění životy, názory i postoje lidí. A to je dobře. Jedině některé postavy nedostanou tolik prostoru kolik bych si já osobně přála, ale to z pochopitelných důvodů. Prostě je příběh nepotřebu a možná by mu to i uškodilo (to neznamená, že mně nechybí). Kniha by se dala sama o sobě rozdělit do dvou částí - první je nabitá akcí a odehrává se v Petrohradě a druhá - odehrávající se ve Varšavě - je plná politiky a intrik (ale ano i zde se akce dočkáte, jen té politiky je tam daleko více). Což příběh dělá daleko zajímavější, protože i minule se sice točil kolem i politiky, ale ta byla na vedlejší koleji, zatímco zde se dostane během děje plynule na první kolej. Opravdu už se nemohu dočkat až u nás vyjde další díl.

2 15.05.2022

Od nedávna máme v práci strašně pěknou "povinnost". Vybereme si knihu, oni nám ji koupí, my si ji přečteme a pak ji doneseme zpět do práce, aby si ji mohli přečíst kolegové. No a já si jako první vybrala právě tuto, protože kombinuje psychologii a osobní rozvoj. A musím říci, že jsem neskutečně spokojená. Kniha je lehko uchopitelná a přesto se dozvíte spoustu informací o psychopatech, jak je poznáme a jak uvažují. A taky o tom, jak si něco od nich převzít a začít používat v běžném životě. Některé věci jsem už během knihy začala používat :D.

1 08.05.2022

Tuto knihu jsem poprvé četla někdy před 4 rokama. A nedočetla. Nějak mi v té době přišla nezáživná a strašně rozvleklá (a to má nějakých 220 stráněk) a navíc mě strašně štvala Helen a její ničení nábytku a procházení obchodů s nábytkem, a vlastně jediné co jsem si z té knihy pamatovala bylo to, že jsou pořád vlezlí v prodejně s nábytkem. No a tak jsem ji odložila s tím, že se k ní někdy vrátím. No a konečně jsem se k ní vrátila! Po čtyřech letech :D. A kupodivu mi přišla dobrá. A čtivá. Vůbec nebyla tak rozvleklá. A v prodejně se starým nábytkem jsou vlastně jen dvakrát :D. Vůbec nevim, co se mi tenkrát na té knize tak nelíbilo. Možná jsem asi nebyla ve správném rozpoložení, protože teď se mi líbila daleko více. jediné, co mi přišlo moc, tak byl počet narušených lidí. Ano u Chucka jsem zvyklá, že má lidi, kteří jsou nějak na něč ujetí, mají své zvláštnosti, ale tady těch lidí, co mají několik zvláštností bylo na můj vkus až moc. Ale děj jako takový byl úžasný.

01.05.2022

Miluji Hamleta. Sbírám Hamleta. Aktuálně mám doma 9 různých vydání (jo zatím skromná sbírka), Nejstarší z roku 1946, nejzajímavější z roku 1959, v angličtině jej mám jen jednou a dělám si zálusk na vydání z roku 2008. No a pak mám toto. Miluji Hamleta a celkem fandím komiksům, takže je jasné, že když jsem zjistila, že existuje i kombinace obojího, tak jsem si ji nemohla nechat ujít. A to i přes to, že se jedná o Mangu, kterou jsem do té doby nedržela v ruce. A bohužel musím říci, že mě to nijak nenadchlo a že mě toto jedno dílo odradilo od toho, abych někdy v budoucnu sáhla po dalším, protože byď je to komiks je takový jiný a pro mě špatně stravitelný. Navíc stylizace do budoucnosti mi přišla divná a nesmyslná a vlastně tam proto ani nebylo žádné opodstatnění. Jako ano ve sbírce si to nechám, páč je to Hamlet a jeho příběh miluji od dob Lvího krále, ale toto zpracování si mě nijak nezískalo na svoji stranu.

23.04.2022

Tato kniha mě zaujala na první dobrou a to hlavně názvem. Miluji hřbitovy a stejně jako autor jsem na nich strávila podstatnou část svého mládí. Chodila jsem tam za školu a když jsem měla špatnou náladu.
Samozřejmě, že kdyby šlo jen o název tak se nejspíš do knihy nepustím, ovšem zde byl zajímavý i obsah knihy a tak jsem  po ní šáhla.
Než jsem ji začala číst, bála jsem se, že Yadriel bude transkluk jen proto, aby byl zajímavý a jen z toho důvodu, že udělat z postavy homosexuála už v dnešní době není dostatečně cool. A díkybohu to tak nebylo a to, že je Yadriel trans hrálo v příběhu velmi podstatnou roli, protože kdyby nebyl, tak by se vlastně velká část příběhu udála jinak, nebo by se možná ani neudála vůbec.
Jediné, co je škoda, tak kniha má cca 380 stránek a vám už někdy kolem 90. stránky dojde, kdo zabil Juliana a dokonce i čím a proč. To jediné mě na knize plné skvělých a dokonalých postav, zvyků a rodinných i sociálních vazeb mrzí. A abych byla upřímná právě díky té atmosféře, kouzlům, Yadrieově komunitě a Julianovy jsem se od knihy nemohla odtrhnout, protože to všechno bylo naprosto uchvacující a to i přes to, že příběh byl v podstatě od začátku naprosto předvídatelný a upřímně tam nebyla jediná věc, kterou bych nečekala, nebo která by mě alespoň trochu překvapila. Zde rozhodně zvítězila forma nad obsahem, protože forma je naprosto dokonalá a díky tomu odpustíte nedostatky v obsahu.

15.04.2022

Toto je jedna z těch knih, co se mi do knihovny dostala nějakou náhodou při jednom z bezhlavých záchvatů nakupování knih a skončila zastrčená někde v zadní poličce s tím, že si ji třeba někdy přečtu, až přečtu knihy, na které se těším víc. No a tak jsem po ní teď sáhla, páč z těch knih, co si chci přečíst víc mi zrovna žádná nepadla do noty a nějak sem si řekla, že toto je v tuto chvíli to pravé ořechové.
A vlastně ani nevím, co k ní říci. Četla se opravdu pěkně, postavy se mi líbily, příběh příjemný i když na konci možná trošku přitažený za vlasy. Tahle kniha asi nevybočuje ničím, není v ní nic, co by vás úplně dostalo a to ani ve špatném ani v dobrém. Pokud máte, stejně jako já, v dnešní době chuť si přečíst něco příjemného, ale nemáte zrovna chuť na nějakou romantiku (a nevadí vám pár mrtvolek), tak myslím, že toto je kniha u které krásně vypnete a necháte svoji hlavičku věnovat se něčemu trochu jinému, co ji možná nijak neobohatí, ale rozhodně jí to neublíží a třeba ji to i potěší. A to je to, co jsem chtěla a potřebovala a to jsem taky dostala, takže já jsem spokojena. 

10.04.2022

Rozhodně nejsem cílovou skupinou této knihy. Vlastně jsem ani nebyla cílovou skupinou filmu, když jsem jej objevila, ale nějak mě zaujal a i mě dost bavil. Natolik, že jsem zkoukla všechny tři. A pak jsem zjistila, že k tomu existuje i kniha. A já se rozhodla, že se do ní pustím.

Před přečtením jsem netušila, jestli je kniha předchůdcem filmu a Disney z ní volně vychází (což občas dělá) nebo jestli kniha nějak provází film. No nyní po přečtení mohu říct, že je jasné, že kniha je takový doprovodný materiál k filmu. A vlastně mi to ani nevadí. Příběh se odehrává před filmem a je vsazen do jeho kulis a využívá jeho postav. Co je škoda (ale je to celkem pochopitelné) tak spousta mezer, co je ve filmu je i zde ovšem v té knize jsou ještě viditelnější. Ano je mi jasné, že kdybych to četla ve svých třinácti - čtrnácti tak se mi to asi líbí víc a tyto mezery v logice prostě přeskočím (ovšem v té době bych to nečetla, protože už jen z principu nebudu koukat na nějakou televizní hloupost od Disneyho, natož abych k ní četla knihu - jo v tý době jsem byla co se čtení týká trochu snob).

Ovšem jako doplnění filmů je to zajímavé a postavy jsou svým filmovým dvojníkům věrné i když hloubka postav je propracovaná asi tak stejně jak v seriálu. Jediné co mi asi na knize opravdu nesedělo byla Benova dějová linka. Proč tam sakra byla? Proč tam těch pár jeho kapitol dávali? Jako jasně chceme se věnovat všem postavám co byly v knize, ale toto byla naprostá zbytečnost už jen proto, že vlastně byla o ničem a neměla vůbec nic společného s dějovou linkou padouščat (která vlastně byla taky taková nemastná neslaná, ale alespoň byla o něčem!).

A ano je to pro děvčata školou povinná, ale i tak to mohlo být trochu chytřejší a náročnější, vždyť spousta těchto dětí čte HP! Ale odpustím-li od svého pohledu holčičky mnohem starší, tak i přes ty mouchy musím uznat, že čitelné to bylo a místy i zajímavé a zábavné.

25.03.2022

Tahle kniha, hlavně její začátek na mě hodně zapůsobila, to jak najednou přijde katastrofa a lidé se s ní snaží vyrovnat, jak tato katastrofa lidi mění a jak jim pomalu dochází, co se děje a snaží se to nějak zpracovat. Možná pro takovou knihu nebyla teď vhodná doba, nejspíš sem po ni měla sáhnout jindy a né v době, kdy jsme se museli porvat s jednou krizí a hned se na nás hrnula další, která může ještě dopadnou jakkoliv a v době, kdy jsem knihu začala číst vypadala ještě hrozivěji než krize předchozí. 
nevim jestli by na mě kniha takto zapůsobila, kdybych ji četla v jiné době, třeba před rokem, nebo i dokonce před měsícem, a né v době, kdy se zase všechno po5ralo. Ovšem po překonání největšího šoku - jak v realitě, tak i v knize jsem přeci jen zbytek knihy začala vnímat jinak. Pak už to byl jen úprk a boj o přežití. Ovšem i zde jsme mohli vidět, jak se hrdinové mění, jak reagují na dané situace a z pacifistů se stávají lidé schopni různých věcí, z osamělých vlků týmový hráči a z ousiderů hrdinové a jak blbečci zůstanou blbečky.
Kniha (jek je u autora již zvykem) oplývá několika důležitými postavami - ano máme tu dvě hlavní, ale kolem nich je několik, které dostanou spoustu prostoru a pak pár, které sisice dolik prostoru nemají, ale i tak jsou bezvadné. Jediné, co mi přišlo trochu líto, tak kromě Keltona sem si nějak ani jednu z postav nemohla pořádně oblíbit a sžít se s ní, sice jsem chápala, co mají za sebou a i většinou proč dělají to, co dělají, ale že bych k němu z nich navázala bližší vztah se asi úplně říci nedá (s výjimkou Hali, sice tam o ní bylo jen pár stránek, ale kupodivu její příběh si mě hodně získal). Ovšem i tak to byla kniha hodně čtivá a stejně dobrá jak autorovi ostatní knihy. Gratuluji.

1 19.03.2022

Tahle kniha mě zaujala obalem. Přiznám to a nestydím se za to. Samozřejmě, kdyby ani obsah nezněl dobře, tak si ji nekoupím a nepustím se do ní, ale i to znělo nadějně a tak mi skončila v knihovně. No a poté, když jsem potřebovala něco u čeho si můžu zarelaxovat, odpočinout, vypnout a zasmát se, tak jsem se rozhodla ji z knihovny vyndat a pustit se do ní. A udělala jsem moc dobře. Kniha je to zábavná a milá, bez zbytečných přehnaných dramat a hlavně všechny postavy jsou pěkně napsány, jsou uvěřitelné a chovají se racionálně a adekvátně k dané situaci. A jako člověka spojeného s divadlem a  milovníka Shakespeara mě bavily a potěšily kulisy příběhu a odkazy na různé hry a to, že ústřední dvojice si nic nedaruje stejně jako Beatrice a Benedict (ano, vím, že na to v příběhu sami upozorní).

2 05.03.2022

(SPOILER) Obal vypadá zajímavě a název je taky super. Čekala jsem, že dostanu nějaký střet mezi vírami a přerod z anglického rytíře na vikinga (a to i přes to, že to na obalu není vikingská přilba a ta rádoby zbraň je hodně nepraktická a celé se to odehrává skoro půl století poté, co se vikingové stali spožádanými sedláky).

Ovšem dočkala jsem se velkého zklamání, protože toto je prostě a jednoduše červená knihovna, kde polovinu textu zabírají snahy hlavní hrdinky dostat hlavního hrdiny do postele a úvahy, proč on ji nechce obšťastnit, když by klidně mohl. I přesto, že jsem po pár stránkách přišla na to, že jsem se v očekávaném žánru spletla, tak jsem pořád doufala, že to třeba půjde.

Ne nešlo to, promiňte. Prostě ta kniha si mě nijak nezískala. Jako ano, musí se nechat, že se čte celkem dobře a kupodivu i těch pár částí knihy, kde jsou nějaké boje je hodně povedených, ale vše to zabíjí postavy z nichž si prostě nejste schoni si nikoho oblíbit, protože jsou prostě strašně ploše napsané, nebo moc na ranu, či celou dobu se chovají nesmyslně, nebo jsou to postavy hodně prvoplánové (viz bratr hlavní hrdinky - ten má za životní cíl dvě věci - na všechny působit jako předmět pro ukázání jejich milejšího, slabšího či hodnějšího já a v druhé půlce knihy se z něj stává Rúnina záchrana před pořádným průserem).

I tohle vše by se dalo možná knize odpustit, kdyby postavy občas neměli strašné zkraty v hlavě (ON: celou dobu, tě nechci osouložit a to jsem měl hromadu příležitostí, ale protože teď je ta nejméně vhodná doba, tak ti to konečně udělám, zde v lochu na zemi... ONA: jasně, málem mě tu v této místnosti před asi 5 minutami znásilnili, ohmatávali mi celé tělo a u toho se na mě koukal vrah mé matky, ale jo pojďme na to)

Jako jediný plusový bod má u mě kniha za to, že výjimečně je to holka a né kluk, kdo se toho druhého snaží dostat do postele za každou cenu (ne nebudu se pouštět do toho, že ti dva se milovali strašně moc pomalu ještě před tím, než na sebe poprvé pořádně promluvili, protože on má hezké rty a ona je jediná mladá a pěkná holka široko daleko).

13.02.2022

Pár knížek o Buddhismu mám již přečtených, ne moc, ale něco málo ano. Většina z nich byla strohá a předkládala fakta (historie, vznik, vývoj) nebo vysvětlovala jak by jsme měli buddhismus chápat a co je na něm důležité. Četla jsem něco málo i od jeho svatosti Dalajlamy 14., takže ano, něco málo o buddhismu vím. A s klidným svědomím mohu říci, že toto je jedna z nejlepší a nejsrozumitelnějších publikací i daném náboženství. Ano nedozvíte se zde jak se buddhismus šířil z Indie do Číny a dále po Asii, kde pohlcoval, nebo se spojoval s tamějšími náboženstvími, jak může vypadat buddhistické peklo a nebe, podle jakých modliteb a za jakých podmínek údajně dosáhnete nirvány či si nakloníte karmu dle dané odnože buddhismu. Ovšem dozvíte se daleko důležitější věci. A tedy co to ten buddhismus doopravdy je a jak k němu v dnešním světě přistupovat a jak jej žít a chápat. A navíc je to vysvětleno neskutečně jednoduše a na krásně pochopitelných a pochopitelných případech. Pokud vás zajímá, co to ten buddhismus vlastně je a jak na něj, tak tuto publikaci určitě doporučuji. 

06.02.2022

Všude na internetu jsem neustále narážela na knihy s vílami. Jak jsou dobré, jak jsou jimi lidi unešení a jak je musí číst pořád a pořád dokonala. A to nemluvím o tom množství FanArtů. Prostě vílí záplava. No a tak jsem sáhla po Dvoru trnů a růží... A ne vážně jsem to nedala. Prostě, neříkám, že nápad špatný, ale byla tam hromada věcí, které mě osobně neskutečně vadily a já stále přemýšlela, jestli to dočíst nebo ne, až to za mě vyřešila čtečka, která se rozhodla se mnou raději nekomunikovat a vrátit se do továrního nastavení (a vymazání celého svého obsahu). No ovšem tato zkušenost mě odvedla i od nápadu přečíst si Krutého prince, kterého jsem měla ve svém "plánuji přečíst" listu.
Ovšem pak se nějak u mě na poličce s nepřečtenými knihami objevilo toto (netuším jak a kdy, ale nejspíše při nějaké hromadné akci u Dobrovského). No co, řekla jsem si, že těm vílám dám ještě jednu šanci (navíc to má jen jeden díl, za mě velká výhoda). A tak jsem se do toho nakonec pustila. A propadla jsem kouzlu víl. Zamilovala jsem si všechny postavy. Všichni jsou krásně propracovaná a každý má svůj charakter. A láska mezi Benem a spícím princem? Opravdu jak z pohádky. Spousta věcí je zde jak z pohádky. Napůl dostáváte krvavé fantasy a napůl nádhernou pohádku. Něco jak 2., 3. a 4. díl HP. Nebo jak knihy od mého milovaného Gaymana (až na to, že on klidně zajde ještě dál a je ještě krutější). Tato kniha je přesně tak na hranici našeho a jiného světa jak má být. Je tam dostatek odkazů na náš svět a naši popkulturu, ale i dost prostoru pro kouzla. Rozhodně si mě Holly Black tímto dílem získala na svoji stranu a Krutého prince dostala zpět na můj seznam "plánuji přečíst" a díky tomu, že celá trilogie bude během následujícího měsíce (dvou) celá znovu vydána, tak věřím, že se k tomu dostanu ještě letos :D.

1 03.02.2022

Tahle kniha je naprosto dokonalá! Trochu mě děsí, že nejlepší kniha, kterou jsem loni četla je od pracovnice v krematoriu a letos mě nejvíce nadchla kniha od pracovníka v pohřebním ústavu, ale co už. Přeci jen k posledním narozeninám se dostala model kostry v měřítku 1:1!
No jinak tato kniha je plná krátkých zážitků z pohřebního ústavu (některé jsou opravdu krátké). Zážitky jsou to vtipné, smutné, dojemné, děsivé a v některých případech i trochu nechutné. Ovšem nikdy nejsou jen jedno z toho, protože ano, to že se pozůstalý ptá, jestli při kremaci člověka, který umřel při požáru dostane slevu, když už je práce z části hotová je vtipné, ovšem za mě osobně je to i neskutečně divné a hnusné, že toto mohlo někoho napadnout! A to dokonce asi hodinu nebo dvě po smrti tohoto člověka. Jako smála jsem se tomu, to ano, ale když se nad tím zamyslíte...
Je tam spousta smutných a znepokojivých věcí, nad něčím vám bude hlava stát, když se budete snažit pobrat, co jsou ti lidi vlastně zač? 
No rozhodně je to něco úplně jiného než Tlouštíci hoří rychleji, tam jsme dostaly krásně ucelené vzpomínky na kus života jedné Americké dívky z krematoria, zde máme hromadu útržkovitých vzpomínek jednoho Francouze a jeho kolegů. Kupodivu je i zajímavé nejen to, jak se liší práce mezi jednotlivý zeměmi, ale i to, jak se liší přístup lidí v jednotlivých zemí ke smrti. Zatím co u Američanů (podle toho, co jsem v Tlouštících četla) se nikdo o smrti a tom jaký chce pohřeb s nikým nebaví. V případě Francouzů je to jiné - lidé se často připravují svůj pohřeb sami dopředu anebo jejich příbuzní vědí, co by ti dotyční chtěli (samozřejmě ne vždy a zase je můj náhled zkreslen jen touto jednou knihou). A to je za mě osobně lepší a normálnější.

4 30.01.2022