Knihu jsem si přečetla na doporučení a vůbec nelituji. Juliette byla opravdu zajímavě napsaná postava, i když si ji vzhledem k její povaze a posedlosti nebylo možné oblíbit. To mi ale nevadilo ani v nejmenším, protože příběh jako takový byl výborný a kniha čtivá.
V poslední době jsem zvolnila a čtu zhruba už jenom jednu pečlivě vybranou knihu za týden. Ale o to víc si čtení vychutnávám ;-). A nyní tedy padla volba na Jane Austenovou. Mám ráda její styl psaní a také atmosféru viktoriánské Anglie v jejích příbězích. Také tato kniha se mi líbila, pro mne to bylo takové odpočinkové čtení, u kterého jsem se dobře odreagovala. A proto tento krásný příběh hodnotím pěti hvězdami a dám mu i doporučení pro ostatní čtenáře.
Kniha měla opravdu dost pomalý děj, ale já jsem si její čtení chtěla hlavně užít, a toto mé očekávání se naplnilo mírou vrchovatou. Případ s Adamem Dalglieshem mne zaujal a konec docela překvapil. Mimo to mám ráda to anglické prostředí, v němž se knihy této paní spisovatelky odehrávají. A proto tuto dobrou klasickou detektivku hodnotím pěti hvězdami.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale už jsem si hodně dlouho nepřečetla žádnou knihu s komisařem Dupinem. Proto jsem to hodně rychle napravila a vydala se do překrásné Bretaně. Případ, týkající se krále Artuše a legend s ním spojených, se mi opravdu moc líbil a dobře se mi četl. Nemám tedy důvod dát méně než pět hvězd a slíbila jsem sama sobě, že s další knihou nebudu čekat tolik měsíců ;-).
Potřebovala jsem nyní nějaký milý a hlavně oddechový příběh, proto jsem si vybrala tuto knihu. A jsem moc ráda, že se mi čtení líbilo, a tak paní spisovatelku musím pochválit ;-). Očekávání tedy byla splněna, což je důvodem mého vysokého hodnocení. A určitě si s radostí přečtu také další knihy z této řady.
Jak už tady bylo několikrát napsáno, je velká škoda, že mezi prvním dílem a tímto druhým byl tak velký odstup. A přestože já jsem předchozí knihu četla později, nepomohlo to a skoro všechno jsem zapomněla. Naštěstí to nakonec až zase tolik nevadilo, a já jsem si dobře početla. Případ byl zase napínavý a brutální části jsem občas musela přeskočit. Ale jinak jsem byla spokojená, proto jsem se rozhodla udělit pět hvězd a knihu doporučit.
Knihy paní Klevisové se mi vždycky dobře čtou a prozatím jsem byla s většinou z nich spokojená. Na Vraní oko jsem se tedy těšila, protože je to její nejnovější počin z řady detektivek s Josefem Bergmanem. A zase se mi líbila, byl to takový zajímavý propletenec, kdy jeden případ souvisí s jiným, přestože se to tak hodně dlouho nezdá být pravděpodobné. Snad se tedy dočkáme brzy dalšího pokračování od této mladé české spisovatelky.
Když jsem si přečetla anotaci ke knize, uvěřila jsem, že mne příběh uchvátí. Bohužel jsem se do ní nemohla začíst a ze začátku jsem se musela nutit, abych se k ní vůbec chtěla vracet. Později se můj názor přece jen změnil k lepšímu, a já jsem tak knihu dokázala dočíst. Víc než čtyři hvězdy jí ale dát nemohu.
Knihu jsem si sehnala na doporučení kolegyň z práce a opravdu se mi dobře četla. Hlavní postava Leo Askerová mne zaujala, byla taková neobvykle zvláštní ;-). Případ mne taky nenechal vydechnout, mimo to musím pochválit i povedený závěr - a tak to má být. Pět hvězd si určitě zaslouží a já se brzy chystám na pokračování.
Erika mi sice tak úplně nesedne, ale v tomto díle mi nevadila. Mimo to se mi zrovna tenhle případ zdál hodně zajímavý, protože se v něm setkává s vrahem svého manžela Marka. Ten se vydává za někoho jiného, a proto není jisté, jestli se náhodou neplete Erika. Já jsem pochopitelně věřila její verzi událostí, přece jenom nejsem tak naivní a vím, že identitu není zase až tak těžké změnit.
Kniha se mi dobře četla, pan Bryndza umí psát výborně, proto budu doufat, že brzy napíše další a nejraději stejně napínavou knihu ;-).
Po dočtení knihy jako by mi najednou došla slova a já nevím, co bych měla napsat. Příběh byl opět moc hezký, ráda jsem se zase ocitla v prostředí nemocnice Waldfriede. Doba byla ale hodně smutná a temná, jak už napovídá název knihy. Všechny části trilogie se mi moc líbily, a proto dávám pět hvězd a doporučím.
Nemohla jsem jinak a hned po první části jsem si musela nutně přečíst toto pokračování. I když by se asi svojí atmosférou hodilo spíš do nějakého zimního měsíce. Kniha se odehrává ve dvou časových linkách, a také jsou nutné znalosti z předchozího případu. Ale August Strindberg je mi stále sympatičtější, proto už jen ve stručnosti dodám, že i zde hodnotím všemi pěti hvězdami a jsem zvědavá, jak to bude všechno dál.
Tuto paní spisovatelku skoro nekriticky miluji, a tak mi nemohla uniknout ani tato její poslední řada. A musím přiznat, že jsem nejen dokonale spokojená, ale naprosto nadšená! Knihu jsem četla v každé volné chvilce a nechtělo se mi ji odkládat. Také August Strindberg je mi sympatický, a proto se s ním moc ráda setkám i v následující knize.
K ostatním názorům z komentářů už snad ani nemám co dodat. Kniha se mi sice nečetla úplně snadno, ale příběh, který vypráví, mne zaujal tak, že jsem zapomínala na všechno kolem sebe a osudy sester Effie a Esi i ostatních prožívala spolu s nimi. Za svou osobu se domnívám, že si kniha zaslouží větší pozornost, a proto ji hodnotím pěti hvězdami a doporučím.
U této knihy je bohužel hodně znát, že ji napsal někdo jiný. Moc mne nebavilo ji číst, těžko jsem se k ní vracela, a proto mi dlouho trvalo, než jsem ji měla přečtenou. Také Ambra je tady jiná, než v první knize, ještě nesympatičtější, pokud to je vůbec možné, a k mužům, kteří ji milují, se chová odporně. Víc než dvě hvězdy si tedy podle mého tohle pokračování nezaslouží.
Kate a Tristan jsou mi sympatičtí, s tím už prostě nic nenadělám ;-). I tuto knihu jsem tedy přečetla doslova jedním dechem, byla napínavá a řeší se v ní docela starý případ zmizení čtrnáctileté dívky.
Nemám tedy vůbec žádný důvod hodnotit jinak, než všemi pěti hvězdami. A také budu věřit, že pan Bryndza napíše další díl.
Knihy této paní spisovatelky mne vždy pohladí na duši. Mám ráda romány, odehrávající se ve vesnickém prostředí v dobách, které už dávno odešly. Líbil se mi tedy také tento hezký příběh Jeny a Zbyňka, i když byl místy trochu smutný. A určitě si vyhledám další knihu od paní Javořické, až budu mít náladu na příjemné počtení ;-).
Opravdu nerozumím tak slabému hodnocení tady, protože já jsem knihu přečetla téměř jedním dechem. A zaujala mne do té míry, že jsem ji jen těžko odkládala. Mám totiž ráda příběhy, které se odehrávají převážně na lodi. A pokud se tam stane něco záhadného, jsem spokojená vrchovatě ;-).
Knihu mi doporučovalo několik známých, včetně mé nejlepší kamarádky Katky, proto jsem nedokázala odolat, a když se mi ji podařilo sehnat, přečetla jsem si ji. Pozitivní bylo, že se mi příběh Alice, která ztratí paměť, opravdu hodně dobře četl. Něco bylo ale přitažené za vlasy, bohužel. A i když se pravděpodobně jednalo o spisovatelský záměr, nebyla jsem úplně spokojená. Mimo to mne trochu zklamal konec, proto víc než čtyři hvězdy dát nemohu.
Kniha se mi nečetla právě dobře, navíc jsem před několika lety viděla i film, který mne však také nějak moc nezaujal. Mimo to písničky Edith Piaf sice ráda poslouchám, ale ji jako osobu jsem nikdy zrovna nemusela. Proto dávám jen tři hvězdy.
