LukasB.453 komentáře u knih

čiší z toho inspirace klasiky žánru dystopie a postapo, cítím v tom Wyndhama, Orwela, Neffa, Štětiny...
rozhodně stojí za to číst, a nutno přiznat, že autor má na víc a má potenciál dál zrát.
těším se na každou jeho další knihu.

19.07.2023

užitečná čtivě a vtipně napsaná knížka.
když jsem si před dvanácti lety "zasimuloval" (čili vyzkoušel jistou nemoc bez jasné příčiny, velmi úspěšně léčitelnou a ve většině případů i vyléčitelnou, což byl naštěstí i můj případ), byl jsem šokován, kolik hodných, laskavých, vzdělaných a ve svém oboru profesně úspěšných lidí z mého okolí mi začalo v nejlepší víře nutit všeliká bizarní šarlatánství, od bazénové chemie přes (nákladné) seance s magikem, divuplné ortorexie, tajemné (a drahé) potravinové doplňky, šoupání s nábytkem podle virgule, vzdání se mikrovlnné trouby, a další vylomeniny na štíru se zdravým rozumem. v kontrastu s pomýlenými obětmi šarlatánství bych rád vyzdvihl několik tetek (myslím to slovo velmi hezky, jsou to milé a vzdělané starší paní) velmi nelehkého osudu, které mi vřele popřály veselou mysl, doporučily poslouchat lékaře a že prý až se budou modlit, pomyslí i na mě.

kniha neodmítá všechny postupy án blok, připouští (a chválí) například jógu, dechová cvičení, úpravu stravy (ve smyslu nejíst tolik a tak často hnusy) a další jako velmi užitečné, ale vysmívá se té omáčce okolo.

19.07.2023

mojí nejoblíbenější postavou je Toke - snad proto, že s ním sdílím lásku k pivu.
výborná košatá dobrodružná kniha.

panečku, to je kolportážní krvák pár excelánc! mastodont z dávných dob, kdy prostý lid za dlouhých zimních večerů nebyl vydán napospas dobrodiní nekonečných televizních seriálů, a tak chutě četl úctyhodné špalky. kompletní mizeráblové na svých zhruba 1200 stran (v češtině, ve francouzštině jako v jazyce neobyčejně užvaněném o dobrou třetinu více) potřebovaly 5 dílů, každý rozdělený na několik "knih" - svázané celé díly bylo luxusní zboží, méně zámožní si kupovaly jednotlivé "knihy" tištěné na novinovém papíře a neořezané, a každá kniha tedy musela gradovat nějakým za vlasy přitaženým zvratem, vynořením nějakého deusexmašíny nebo obživlou mrtvolou, aby nádeník utratil svůj v potu tváře vydřený groš nikoli za jídlo, bydlení, šaty nebo vzdělání, ale za další díl té nastokrát nastavované kaše. nutno poctivě dodat, že býti spisovatelem schopným takto zmámit dostatečný počet bídníků byla úctyhodná kariéra a zařazovala pisatele do vyšší střední třídy a zbavovala jej přízemních existenčních starostí - ale tento byl logicky placen "od normostrany" a stovka stránek věnovaná (například) bitvě u vátrlů (aby se tam mohl epizodně mihnout olupovač mrtvol a raněný právě povýšený plukovník) je od autora krutě racionální podlý zločin na chudých tkalcích a jejich hladových dětech.

škrtat škrtat a škrtat. čte někdo původního robinsona? nečte. čtou se rozumně upravená, zkrácená a převyprávěná vydání. mizeráblové si nic jiného nezaslouží. vyškrtá-li se z toho devadesát procent postav, dvě třetiny scén a upraví-li se nejvíce nervy drásající nesmysle, je z toho výborný scénář k romantickému filmu a vydá to na dva díly, každý půldruhé hodiny - jak již se několikrát úspěšně událo.

laskavý čtenář může srovnat s tolstého vojnou a mírem (podobný počet písmenek a stejná dekáda sepsání), který v porovnání s mizerábly pod náporem času nezesměšněl. ovšem tolstého nikdo ve skromných chaloupkách nikdy nečetl.

resumé: jedna hvězdička za Gabina a druhá za Venturu.

doplnění s odstupem: ne že by neuměl psát. některé scény jsou skvělé! třeba jak Jean Valjean svádí vnitřní boj zda jet či nejet k soudu s "dvojníkem", jak se Marius snaží smířit s dědečkem a další. škoda jen toho balastu okolo.

18.07.2023

Obludvík předstihl v mém osobním žebříčku i Malého Alenáše - a to je co říci!

některé povídky jsou prostě blbé (možná je to tím, že netrpím vášní ausgerechnet loveckou). dvěi mě dostaly. o pronásledování postřeleného losa a o lovu sítí na řece. překvapivé. nelituji.

harry je to nejryzejší chlapáctví, takový bychom chtěli všichni ve dvaceti být. ale nejsme.

12.07.2023

každý stavař či architekt zabývající se betonem (od statika přes architekta po stavebního mistra) by si měl kromě učebnic, suchopárných skript a výcuců z norem přečíst o betonu něco komplexního - a touto knihou rozhodně neudělá chybu.

12.07.2023

asi mě to minulo ve správném věku, asi se mi dostalo do rukou moc pozdě, a nikterak neuhranulo, ba ani nezaujalo, a přistupuji k tomu s čím dál většími rozpaky. ergo zažívat dobrodružství, hrát si na dobrodružství, číst si o dobrodružství - potud dobrý. ale číst si o tom jak si někdo jiný hraje na dobrodružství? wtf?
což je můj problém s foglarovkami obecně. takové bezkrevné, jako máčet pytlíkový čaj zabalený ještě v igelitu. jako když pan farář žijící v celibátu radí s rodinnými problémy, jako panna porodní asistentkou.

21.06.2023

zapomenuté dílo zapomenutého autora. ale v povědomí čtenářstva dlí pevně zásluhou "světu podle Garpa" a příležitostně se jeho zásluhou slovo "grillparzer" používá jako rádoby světácké označení naivně romantického kýče.

deziluze generace mých rodičů. a vine se tím tajemný a starobylý příběh osiřelé dcery vlašského kameníka, která byla ostříhána jako chlapec (snadno dostupný chlapec zrovna nebyl k dispozici) a zazděna do základů paláce (dle starého zvyku italských stavitelů). vzpomněl jsem si na to, když jedna kamarádka vyprávěla, že při rekonstrukci starobylého domu našli pod podlahou v každé místnosti kostru kočky v poloze nikoli pohřební.

15.06.2023

koupil jsem kdysi v antikvariátu za tři koruny, v takové té hrabací krabici venku. přečetl jsem knihu a poté jsem ji dal jako žertovný dárek jednomu kamarádovi, romskému hudebníkovi, a ten ji myslím moc neocenil a někde ji asi zahodil.

no nic, kniha je to neobyčejně pitomá až roztomilá, a kočovníky vykresluje jako Karel May indiány, a hlavní hrdina je celý Vinnetou.

původně vycházelo na lezcec.cz na pokračování. menšinový žánr, sportovní/koníčkovské povídky jsou ošemetná záležitost, kdo neleze po skalách na Liberecku, ten knihu asi neocení, ale nás pár co to zajímá, považujeme tuhle útlou knížečku za naprostou srdcovku.

jak je sakra možné, že před sedmdesáti lety tak brilantně popsal současné korporáty? nebo ty korporáty byly takové vždy? měl jsem za to, že v americe 50. let byla "sociální prostupnost" (nebo jak se tomu říká, možnost dítěte ze sotva gramotné rodiny vystudovat a stát se "něčím") největší možná, jaká nikdy a nikde v historii nebyla.

udělejme si takové malé intelektuální cvičení. zaměňme Apalačské hory za podhůří Českého středohoří, srub v horách za byt v paneláků s výhledem na měsíční krajinu povrchového dolu, ponechme milující prarodiče a dědečkovi pozměňme drobnou majetkovou kriminalitu (třeba nebude pálit whisky ale drobně distribuovat cosi nelegálního).
a co teď sakra s tím? jak to uchopit?
třeba že skoro každá rodina, kde je dítě milováno, není úplně zanedbáváno a není mu opravdu ubližováno je lepší než sirotčinec?

samozřejmě když jsem poprvé knihu četl, tak jsem téměř dojetím plakal, jakkoli dětství už odrostlý.

09.06.2023

historicky první horolezecká kniha *), která nelíčí alpské výstupy jako smrtelně vážný hrdinský boj o život a kde lze najít aspoň kapku duchaplnosti. o jejích kvalitách vypovídá to, že když v roce 1957 vyšel český překlad, tak následujících třicet let se většina psů v horolezeckých rodinách jmenovala Gaston.

*) vlastně tedy ne první, vzpomeňme na Julia Kugyho, ale to byla úplně jiná doba a jiný styl horolezectví.

08.06.2023

pod dojmem této knihy jsme s kamarády "polárníky" někdy na konci devadesátek zkonzumovali několik záchůvek ze spíže z pozůstalosti babičky jednoho z nás, byla tam jedna vzácnost - francouzská plechovka kachních stehen v sádle z konce 60. let, pak nějaké ty trenčianské fazole s párkem z poloviny osmdesátek, podomácku zavařené lečo bez datace, nějaká ta paštika orezlá tak, že se nedalo určit ročení, a hlavně dvě lahve ještědského škrtiče (bylinné víno, originálním názvem ještědské bylinné). a potvrzuji zkušenost moskevských studentů - vše chuti lahodné, bez následků na zdraví.

minulý týden jsem nalezl při demolici části chalupy v rámci rekonstrukce v podbití stropu balíček písemností, ukrytý pravděpodobně někdy na jaře 1939 (kromě písemností k baráku je tam i několik protiněmeckých letáků datovaných mezi mnichovem a okupací). je tam též tato kniha, nikdy nečtená a nerozřezaná, akorát trošku zkrabatělá tím, jak to během týdne, kdy už nebyla střecha, lehce propršelo.

neuvěřitelný "špalek" nabitý informacemi. a klobouk dolů před Rokytnickými, že překročili stín traumatu z vysídlení krkonošských němců a vydali i v češtině. po rozebrání původně vydaného nákladu rychle následoval dotisk, a ještě je zásoba knih v rokytnickém infocentru.

27.04.2023

v žánru podkrkonošské folkloristiky naprostý vítěz kategorie. a nejsou to jen tak nějaké strejcovské bláboly, na "Pacholíka" se odkazuje jako na poměrně seriozní zdroj třeba Vl. Pilous ve svých článcích v časopise Krk. a Jiz. hory

27.04.2023