Tři záhady Arktidy

pod dojmem této knihy jsme s kamarády "polárníky" někdy na konci devadesátek zkonzumovali několik záchůvek ze spíže z pozůstalosti babičky jednoho z nás, byla tam jedna vzácnost - francouzská plechovka kachních stehen v sádle z konce 60. let, pak nějaké ty trenčianské fazole s párkem z poloviny osmdesátek, podomácku zavařené lečo bez datace, nějaká ta paštika orezlá tak, že se nedalo určit ročení, a hlavně dvě lahve ještědského škrtiče (bylinné víno, originálním názvem ještědské bylinné). a potvrzuji zkušenost moskevských studentů - vše chuti lahodné, bez následků na zdraví.

18.12.2021

Vynikající knížka dvou sovětských spisovatelů, kteří se sami účastnili několika arktických plaveb a pátrali po osudech ztracených expedic. Vtáhlo mě to do děje, že jsem neustále chtěl číst dál a dál, do toho jsem používal wikipedii, abych se dočetl více o třech ztracených objevitelských plavbách. Přečetl jsem za pár hodin a hned jsem litoval, že je konec.
Autoři se zaměřují na dva ztracené námořníky z Amundsenovy expedice, Tollovu zmizelou expedici a Vladimira Rusanova. Autoři tak nějak předpokládají, že čtenář o osudech těchto tří expedic již více ví a proto hned vtahují do popisu. Také některé pojmy se berou jako naprosto samozřejmé, pro české čtenáře se ale hůře na mapě hledají – například Mininovy Šéry, Middendorffův záliv.
Překvapil mě osud čtyřiadvacetiletého kapitána Kučina. O něm jsem věděl jen jednu dvě věty z české wikipedie, dokonce ani na ruské si nezasloužil vlastní článek. Tady na několika stránkách jsou popsány jeho životní osudy, co vše v tak krátkém životě dokázal.
Nejlepší příběh bylo pátrání po Rusanovovi a naopak mě nudilo popisování chutě nalezených starých konzerv z Tollovy expedice.
Rozhodně doporučuji k přečtení nejen všem milovníkům ruské Arktidy.

05.05.2020

Knizka priklada niekolko "kociek" do skladacky polarnych vyprav. Jej prinosom je poukazanie na prepojenie medzi vtedajsou komunitou polarnikov a badatelov roznych narodnosti. Knizka je dost narocna preto, lebo sa zrejme predpoklada, ze citatel ma dobre nastudovanu literaturu polarnych expedicii. Dajme tomu od Vitusa Beringa, Lazareva Bellinghausena, cez Longa, Nansena, Amundsena a samozrejme hlavne Sannikova, E. von Tolla, Brusilova (Albanov), Sedova, Rusanova a adm. Kolcaka. Kazdy z menovanych ma jedinecny osobny pribeh, no v tejto knizke aspon ciastocne vidiet ako nesmierne to vsetko bolo prepojene.
Na postave Kučina by sa dal kludne postavit velmi kvalitny roman..... Spajajuci Rusanova, Amundsena, Sedova,Brusilova a ciastocne Nansena ,Tolla a i.
Tato publikacia, co je zaujimave nesie minimum ideolgickeho prudu tej doby ked vznikla.....