LukasB.453 komentáře u knih

zásadní kniha pro starou generací českého trampingu, která z víkendových lufťáků a výletníků udělala divoké tuláky, pistolníky, westmany a zlatokopy. Jack London se vším všudy, včetně rozvláčného úvodu a diletantského filosofování, ale je to i po stodvaceti letech pecka a "holubicím dál rostou křídla dravců, družstevním rolníkům touha mořeplavců"

mrazivá sonda do ruského způsobu myšlení, světového názoru a uspořádání společnosti.

3 06.04.2023

klasické historicko-dobrodružné "žrádlo" (tento výraz užíval jeden z mých předků na označení tlusté knihy, která se čte jedním dechem). koupil jsem asi před 30 lety v dávno zaniklém antikvariátu kousek pod libereckým nádražím a vlekl celý víkend v batohu na běžkách ve vánici přes jizerky. můj výtisk z druhé ruky má několik vět/odstavců opatrně podtržených měkkou tužkou, a snad si je ještě pamatuji: o tom, jak nejtrapnějším úlovkem je husa, o tom, že oni chtějí jen přežít, ale ty chceš přežít a navíc malovat obrazy, o tom, jak je losí maso výživnější syrové než pečené, o tom, jak se setník Ogden poprvé rozhlédl, o tom, jak strašlivě zní jméno jezera memfremagog a další.
první část je tradiční a osvědčené téma na celotáborové hry. druhá část je vlastně ještě mnohem lepší, a ten happyend na konci mě pokaždé téměř rozpláče.

3 06.04.2023

nebudu nosit dříví do lesa. jenom malou perličku:
z pořádné knihy se člověku dostane pod kůži nějaký drobný postřeh, třeba z Hugových Bídníků si odnese zájem o budování kanalizačních sítí velkoměst. zadře se mu tříska zvědavosti a už nepustí. zde jsem si odnesl postřeh, že stavíme-li módní dům, stavíme jej vlastně ve špatném vkusu poplatném okolí a poplatný době, když současní bohatí rozum brali, a postavíme něco zastaralé a pitomé v čem se žije strašně špatně.

edison je úplná pecka. troufám si tvrdit, že jedna z nejvýznamnějších básní v češtině. no a Nezval dvacátých let je úplně jiný než Nezval let padesátých.

doporučuji zvláště v přednesu Jana Spáleného - on to není popravdě zpěv, ale zhudebněná recitace.

2 08.08.2023

tahle kniha je něco jako rebarbora nebo zrající sýr. nelze k ní mít neutrální vztah. dulcián jako pohlavní život starých římanů, žánop.

2 21.06.2023

velké americké trauma které se odráží v americké kultuře dodnes a ještě neřeklo své poslední slovo (třeba marťanská kronika by se měla číst aspoň s bazální znalostí této historie).

už v dětství, kdy jsem tuto knihu poprvé otevřel (někdy v osmi-devíti letech?) mi bylo něco zatraceně divné. až jsem pak na to přišel později, to divné byly ty De Neuvillovy rytiny zobrazující interiéry Nautilu - v ponorce přece nemůžou být tak vysoké stropy a takového místa všude, obrazy otomany, sochy...

při čtení mi neodbytně vyskakovalo - ten příběh přece znám. a ano, pak mi to došlo, to je přeci úplně stejný motiv, jako Hrabalovo "obsluhoval jsem anglického krále", ale syrovější a opravdovější, příběh zlého omezeného trpaslíka v dramatické době. (tím vůbec nechci Hrabalovi nasazovat psí hlavu, obě knihy mám, rád)

2 06.06.2023

na zakázku Vilímkova nakladatelství psaná kniha, jeden by až řekl "pro mrzký groš" (původně vycházelo na pokračování). dohromady napatlané všeliké staré české letopisy a cizokrajné historky rozličných národů. za socíku to bylo dětem huštěno do hlavy, že je to skutečná historie - není a nikdy nebyla. neprávem to zastiňuje Wintera a zejména Sedláčka (jirásek sám byl prý velmi soudný člověk, a dokonce snad někde napsal, že není žádný Sienkiewicz nebo Scot, že je jen řemeslný obrozenecký spisovatel, pohříchu s křížkem po funuse, tedy dávno po skutečném obrození).
snad se dá se snad ocenit jazyk, kdo se chce dopouštět přechodníků a jiných okrajových jevů v psaném projevu a nepáchat zvěrstva, ten by měl jiráska číst.

vtipné pohádky pro děti od pěti do sto devíti let. v autorské audioverzi na společné cesty autem) vždy zajistilo společný ryk celé rodiny.

2 21.04.2023

přetrpěl jsem. z mého pohledu ukrutná zupácká paznechťárna.

2 18.04.2023

skvělá kniha (doporučuji číst zároveň Freuchenovo Moje mládí v Gronsku, ostatně, byli tam mnoho let spolu a potkávali ty samé inuity) a Velíškovy ilustrace jsou jedním slovem kongeniální. my tady u nás žijeme v jakési erbenovsko-němcovské zvrácené představě o tom, co je to pohádka či pověst, o tom, jak to musí být napínavý příběh a hlavně musí být hepík pro toho, kdo porušil všechna pravidla - a to je pěkně prosím hloupost, pověsti, pohádky a mýty jsou na světě proto, aby se předávaly z generace na generaci a potvrzovaly, že je svět v pořádku a že je třeba ctít jeho řád (ježibaba má prostě jeníčka a mařenku upéct a sežrat a šmytec, nemají se co sami potulovat po lese a ničit bez ptaní cizím lidem chaloupky)

2 14.04.2023

skvost. formou i obsahem. vivat Paseka - a jediná škoda, že to není na originálním "anglickém papíru".

2 13.04.2023

spolu s Božími muky nejlepší Čapek. kousek Bedy Foltena je v každém z nás.

2 13.04.2023

řecké mýty sebrané dohromady a jakoby vyprávěné o pár generací později podle vyprávění pamětníků, s tím, že vypravěč o existenci bohů a heroů nepochybuje.
bohové, heroové i argonauti jsou jako lidé - hloupí, ješitní, chamtiví, úskoční, Iáson je domýšlivý hejsek, Herkules je tupé hovado a tak dále
na počest jednoho z argonautů každé velikonoce vyplácím děvčata "rukou Idovou" a pomlázku nosím jen jako odznak.

nalákán filmem a dobře že jsem se dal nalákat (překvapilo mě, jak dobře a věrně byl film udělaný). zajímavé je, že ten buranov u velké řeky byla svého času extrémně prosperující část světa plná novinek - třeba první veřejné elektrické osvětlení bylo právě tam.

2 06.04.2023

"mostařská" perlička - mladý britský záškodník, který měl zničit most, byl původním povoláním (z kterého pro jeho nudnost zběhl) konstruktér ocelových dílců mostů, lze tedy z dobového kontextu usuzovat, že se podílel na stavebnici Bailey bridge (to je takový mostařský ženijní "merkur" používaný britskou, kanadskou a americkou armádou, a v jednom závodě v Alabamě se díly vyrábí dodnes a lze si je objednat) - a konstrukcí bailey bridge bylo v rámci UNRRA americkou armádou ponecháno v evropě po válce přibližně 12000 tun (samozřejmě také v československu) a sloužily mnoho desetiletí, některé dodnes. namátkou ve Čtyřkolech přes Sázavu, v Kuněticích přes Labe, v Kácově přes Sázavu...

já bych se teda (a to si dovolím polemizovat s některými ostatními diskutéry) za "břímě bílého muže" tolik nestyděl, evropské armády s důstojníky, poddůstojníky a mužstvem (jehož část byli profesionální vojíni a velmi pečlivě se dbalo na promíchání profíků a mobilizovaných branců a život vojáka měl svoji cenu. naproti tomu východní pojetí armády s mentalitou spíše společenského hmyzu než lidských bytostí měl pojetí "nás mnógo" a život jednotlivce byl bezcenný. není náhodou, že britské (francouzské, německé atd.) koloniální armády si v dobách před sto a více lety vždy hladce poradily s násobnou přesilou všelikých "zulukafrů" - právě pro cenění si jednotlivce a stabilní organizovanost.

mimochodem, před krutostmi páchanými za války na druhé straně planety snad hrůzou bledne i Osvětim...

klasika a etalon žánru, kniha vizionářská a přes viktoriánské reálie má stále co říci. dočkala se mnoha divadelních, rozhlasových a filmových zpracování, ale zdaleka nejvýše hodnotím polský film z osmdesátek " Wojna światów - następne stulecie", 1981 (a považte - ten šok kdy jsem na jaře 89 shlédl v klubovém kině něco tak "protisocialistického", čili tak jednoznačně a bez jinotajů protitotalitního).

děkuji za tip na nenáročnou knížku (tuším že v nějaké internetové diskusi). podařilo se schrastit přes bazar v databázi za ekvivalent malého piva v restauraci, a je to dobrá investice, mnohem lepší než malé pivo, co povídám, než piva dvě nebo dokonce pět piv. půvabné soudničky, byť některé ojedinělé jsou, přes lehké a humoruplné podání, poněkud děsivé a vedou k velkému zamyšlení. A zároveň kniha přivádí k poznání, jak málo známe Polsko, jak moc má s námi společného a jak moc se od nás liší.
no a autor byl pěkný ptáček. mimořádně inteligentní a plný rozporů. trochu jako Soros nebo Chomsky.

1 08.02.2024