lukaflek komentáře u knih

pan vácha je nesmírně uvědomělý jedinec, slyšel jsem ho mnohokrát mluvit v rádiu a vždy byla radost ho poslouchat. nechápu sice, jak v sobě může vedle sebe nechat žít katolického kněze a evolučního biologa, ale když to zvládá, tak je to jeho věc :) jsem nereligionisticky zaměřený věřící (podle mě je i víra v evoluci pořád jen víra), religionismus je pro mě velkou záhadou a tak jsem byl rád, že jsem mohl číst knihu, která na víru v boha nahlíží bez jakéhokoliv přiklášlování a idealizace. to, co jsem měl možnost číst jsem nikdy před tím od žádného katolíka neslyšel (např. že bůh není vždy spravedlivý a laskavý) a musím říct, že mi to pomohlo se pomalu přestávat dívat na víru v boha s posměšným úšklebkem. sice někdy mi text připadal příliš spirituální a oči jsem otáčel v sloup (např. když jsem četl, jak je celý život na zemi jeden systém provázaný tak, že pokud se někdy zachovám špatně, tak na louce uvadne kytička), ale to mi vůbec nevadilo, protože je vidět, že pan vácha má svou víru velmi promyšlenou

2 01.08.2013

kdysi jsem četl formánkova prsatého muže, který se mi líbil. mluviti pravdu mi ale dalo pořádně zabrat, abych to dočetl. samotné téma mi přišlo zajímavé (člověk, který si vytrpěl své za nacismu a pak i za komunismu) - hlavně proto, že si uvědumuju, že tací lidé žili a možná ještě žijí. ten patos, který kolem tématu autor nabalil mi ale vůbec neseděl. rozumím, že autor při psaní prožíval zřejmě velmi hluboké emocionální pohnití, ale způsob, jakým tato pohnutí do textu vkládal se mi vůbec nelíbil.

2 01.08.2013

je neuvěřitelný, jaké podmínky dokázali přestát. když jsem si mnohokrát představoval, jak jsou v úplně promočeném oblečení, v mrazu a vichřici a to několik dnů ba i týdnů v malé lodi v nejbouřlivějším průlivu světa, tak mi naskakovala husí kůže. no vlastně mi naskakuje i teď, protože si to zase představuju ;) všichni přežili - měli štěstí, velikánský štěstí. při čtení mi místy vadily detailní zmínky "o počasí" (odkud kam foukal vítr) - nedokázal jsem si předtavit, kterým směrem se loď pohybovala, když se vítr opíral od jihojiho západu do pravoboku lodi a hnal je na západ od sloního ostrova, takže se vzdalovali od jižní georgie, která byla na východě. koukal jsem do mapy, ale stejně jsem to nedal. místama kniha ztrácela spád, když autor téměř den po dni popisoval kolik ulovili tučňáků, kolik tuleňů a kdo je zrovna stahoval z kůže. jsem ale hrozně rád, že se mi kniha dostala do ruky - o polárních expedicích jsem do jejího přečtení nevěděl téměř nic, teď mám alespoň trochu představu. díky petře! :)

1 03.05.2013

zřejmě jsem knihu vůbec nepochopil – soudím podle toho, jaká má hodnocení a jak se kniha líbila mě. Velmi jsem se přemáhal, abych ji dočetl. struktura kniha (nerespektující chronologii ve vyprávění) se mi velmi líbila, popis normalizační nálady byl taky velmi pěkný, ale tyto 2 aspekty nejdou dostačující. mám rád i filozofování, kterého tam bylo požehnaně, ale na můj vkus to byly bezvýznamný věci, který by si zasloužily možná pár vět, nikoliv desítky stran. tak např. slovník nepochopených slov - autor mu věnuje přes 10 stran. mě ale připadá, že vyjádření, že různí lidé na stejné věci nahlížejí jinak není třeba zmiňovat vůbec nebo to zmínit v jedné větě, ale nikoliv to rozvláčně ilustrovat na 20 příkladech. Dobře chtěl tím přispět k popisu 2 různých osobností – budiž, ale bylo to dlouhý, předlouhý. nebo filozofování o vztahu těla a duše (když tereza pořád postává před zrcadlem): četl jsem „sobecký gen“ od Dawkinse a i když s ním člověk nemusí souhlasit, tak je to úplně jiný kalibr než rozjímání v kunderově knize, takže v knize mě to nezaujalo. Dále např. finální filozofický úder, který je zmiňován v různých recenzích: „Terezo, poslání je blbost. Nemám, žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání.“ Ok, to není bezvýznamný, to je důležitý, ale to by mělo být v učebnici společenské výchovy pro středoškoláky a nikoliv jako nosná myšlenka románu, který je považován za stěžejní dílo české literatury. Fakt jsem to nedal. Byl jsem moc zklamaný. Pokud je mé zklamání dáno nevyzrálostí, tak doufám, že někdy dozraju.

16 10.04.2013

knihu jsem dnes po přečtení prvních 100 stran s lítostí odložil. nemám dostatečné teoretické znalosti problematiky, kolem které se kniha točí. kromě toho mi vadil rozvláčný děj - na těch prvních 100 stranách se prakticky vůbec nic nestalo. záměrně nedávám hodnocení, ale jen komentář, protože jsem knihu nedočetl celou. kdysi jsem od eca četl jméno růže a to s nadšením a velmi nerad jsem knihu po dočtení odkládal. jak je možné, že od jednoho autora jedno zhltnu a druhé vůbec nemohu polknout ...

knihu jsem nedočetl, přesto dávám 4 hvězdy. příběh se mi velmi líbil, jazyk taky, ale úplně mě odrovnaly dialogy zejména když mluvil kaptah. jedna řeč na půl strany, přitom by se to, co říká, dalo bez zjednodušování říci na třetinovém prostoru. dlouho jsem se s knihou trápil, nechtěl jsem jí odložit, ale nakonec jsem si řek, že nemá smysl nutit se do čtení, když se bojím dalšího odzbrojujícího kaptahova monologu a odložil jí. doufám ale, že se k ní někdy vrátím a dočtu ji

1 21.01.2013

stejně jako "cesta pokojného bojovníka" je kniha zajímavá nejen pěkným příběhem, ale čtenáře vede k hlubokým úvahám. rád vzpomínám na čas, kdy jsem tuhle knihu četl!

1 02.11.2012

krásná kniha! není to ani populárně naučná literatura, ani "jen" beletrie, ale snoubí v sobě oboje - poutavý příběh a zároveň mnoho k zamyšlení. viděl jsem i film, který mě ale velmi zklamal - hlavní idea tam byla zcela překroucená.

1 02.11.2012

tato kniha (podobně jako původ ctnosti) sehrála naprosto zásadní roli na přelomu mé puberty a adolescence. poskytla mi odpovědi na mnoho do té doby nozodpovězených otázek a velmi mě inspirovala. velmi doporučuji lidem, kteří se ptají jak? proč? a boží vysvětlení jim nesedí. vedle religionistického pohledu na svět zbývá buď pohled evoluční nebo chaos. červená královna poskytuje evoluční pohled na svět. jedna z mála knich, které jsem četl opakovaně

2 17.08.2012

tato kniha (podobně jako červená královna) sehrála naprosto zásadní roli na přelomu mé puberty a adolescence. poskytla mi odpovědi na mnoho do té doby nozodpovězených otázek a velmi mě inspirovala. velmi doporučuji lidem, kteří se ptají jak? proč? a boží vysvětlení jim nesedí. vedle religionistického pohledu na svět zbývá buď pohled evoluční nebo chaos. původ ctnosti poskytuje evoluční pohled na svět. jedna z mála knich, které jsem četl opakovaně

17.08.2012

náhrerný snový, ale zároveň realistický příběh. dloho po dočtení mi jména hlavních hrdinů rezonovala v hlavě!

1 17.08.2012

kniha se mi četla poměrně špatně. způsob, jakým je napsána je velmi zajímavý a pokud se člověk dokáže uvolnit tělesně i duševně, tak ho taková četba pohladí. mám ale za to, že způsob, jakým je kniha napsána není dostačující a pro příjemnou četbu nestačí. byl bych raději, kdyby tam byl i poutavý příběh. příběh jsem ale shledal jako velmi nezáživný - prakticky o nic tam nešlo. osobně na takovou literaturu nemám zřejmě v hlavě škatuli, proto jen 2 hvězdy

17.08.2012

měl jsem dost problémy knihu přeščíst do konce. několikrát jsem ji chtěl odložit, ale z úcty k panu glazarovi a taky proto, že nerad knihy nedočítám jsem ji neodložil a dočetl. četla se mi nedobře jen kvůli způsobu jakým je psaná. mnohdy jsem musel číst jenu větu několikrát, abych pochopil, co věta říká. obsahově je ale kniha nesmírně zajímavá. častokrát se pozastavuju nad tím, jak někdo zvládne po prožití takové hrůzy žít "normální" život. poslouchal jsem po několika dnech po přečtení rozhlasový pořad "příběhy 20. století", kde byly i sestřihy rozhovoru s panem glazarem (který už nežije) - pořad byl nesmírně zajímavý a alespoň pro mě mnohem víc srozumitelný než kniha, která, jak jsem napsal, mi nesedla způsobem, jakým byla napsána ...

2 25.07.2012

čtivá praktická kniha, která předkládá přehled technik, jak řídit situace, ve kterých dochází k sourozeneckým přím. no vlastně se netýká jen pří, ale i "obyčejných" problematických situací. vřele doporučuju. po přečtění (kdy jsem měl knihu z knihovny) jsem si jí koupil ...

25.07.2012