ludek7426 komentáře u knih

Zatímco o dobývání a osídlování Ameriky toho bylo napsáno už spousta, Sibiř zůstávala alespoň pro mně velkou neznámou. To vše změnila tato skvělá, podrobná, velmi čtivě napsaná kniha. Přeloženo a vydáno u nás v roce 1941, o autorovi jsem nikde nenašel žádné informace. Je to škoda, protože jeho dílo je velkolepá freska dobývání Sibiře, nezatížená ani v nejmenší politikou, náboženstvím, nebo světovým názorem. Od počátků pronikání na Sibiř ve středověku vyměřuje všem stejně, obchodníkům, kupcům, magnátům(rodina Stroganovů), kozákům, dobrodruhům, sedlákům, zločincům, vyhnancům, vězňům, námořníkům i vědcům. Od prvního pronikání za Ural, kolonizování Kamčatky, obsazení Aljašky na Americkém kontinentu až po vytvoření hranic na řekách Amur a Ussuri. To vše korunováno založením města Vladivostoku a spojením Sibiře s Pacifikem. Z temného sklepení bez východu se stala brána do okolního světa.
To vše popsáno na příbězích lidí, kteří v těch končinách světa psali dějiny. Fascinující čtení.

12 12.12.2020

U Fiaska jde evidentně o knihu kde se Lem vratil ke všem svým oblíbeným filozofickým tématům a jako hybatele děje a nositele myšlenek opět využil SF žánru.
Na pozadí hard sci fi románu se koná definitivní zúčtování s nosným tématem celého Lemova díla, kontaktem mezi dvěma civilizacemi. Jak už název knihy napovídá, autor to moc optimisticky nevidí. Část příběhu která se odehrávala přímo na cizí planetě mi atmosférou a náladou hodně připomínala skvělý Lemův starší román, Planetu Eden. Beznaděj a temná atmosféra, cizí rasa která nás nejenže nevítá s otevřenou náručí, ale přímo ignoruje.
I v dalším plánu zde Lem rozhodil tolik nápadů, že by toho jiní spisovatelé měli na několik životů. Od problémů znovuoživení po kryogenické smrti až po využití časových slupek zkolabované hvězdy k mezihvězdným cestám.
Naprosto excelentní, povinnost pro každého příznivce sci fi, ale nejen pro ně. Pokud chcete přemýšlet o světě kolem nás, vřele doporučuji.
Někdy zde zmiňovaná rozvláčnost děje tady není vůbec na škodu, tohle je prostě Stanislav Lem, tak jak ho máme rádi.

6 29.11.2020

Tři hvězdičky za krásné fotografie, jinak mně tento cestopis ze známého treku kolem Annapuren příliš neoslovil. Ale to není chyba autora, prostě mi v srdci a duši více zní jiné příběhy z hor. Do hor si také chodím hledat klid a cestu do sebe, ale neustálé popisy, jestli je k dispozici wifi, jestli se dá připojit k facebooku, nabít laptop, to vše před čím na horách utíkám tady bylo neustále přítomno a při čtení mi vyloženě vadilo.
Pokud ale hledáte alespoň malé nahlédnutí do života v exotickém Nepálu, doplněné úžasnými fotkami, je tahle kniha přesně pro vás.

8 17.11.2020

Román jako ze zlatého věku sci fi.Příběh a vlastně celý vesmír stvořený autorem se na první pohled zdá naivní a jakoby z jiné doby.Z doby ne tak uspěchané jako ta naše,kde nemá místo násilí,války a všechny špatnosti světa.Kde je slušnost a dobré svědomí cennější než peníze a moc.
Z na mně knihy dýchá atmosféra příběhů Julese Verna a také bratrů Strugackých.Ti také ve svém světě XXII.století stvořili vesmír,možná trochu naivní a nereálný,ale přesto vesmír ve kterém byste chtěli žít.
Celkově moc příjemné počtení,a další díly si rozhodně nenechám ujít.

6 16.11.2020

Velmi příjemné překvapení, tady není co řešit a kniha putuje do poličky mých nejoblíbenějších sci fi. Navíc cestování časem, moje oblíbené téma. Knížka je neskutečně čtivá, a přestože autorka píše poněkud rozvláčným stylem, tady to prostě funguje na jedničku. Moc se mi líbila dějová linka ze (skoro) současnosti, navíc téma pandemie je samozřejmě velmi aktuální . Celkem vizionářský počin. Měla autorka v roce 1992 vidění?
No a samozřejmě středověká linie příběhu, ta vyvolává mrazení v zádech. A nádherně popsané charaktery postav, které si musíte okamžitě zamilovat, všichni ti lidé ze středověku i ti současní, vlastně úplně stejní.
Už dlouho se mi nestalo abych tak rychle otáčel stránky, jen abych se dozvěděl jak příběh dopadne.
Hluboce lidský a smutný příběh o lidech, kteří dokáží být dobří a obětovat se pro jiné, ať už žijí v jakékoliv době. Vlastně velmi povzbuzující čtení.
"Každý musí setrvat u svého zvonu", jak by řekl pan Dunworthy.

14 10.11.2020

Povinnost pro fanouška Strugackých, ale tahle jejich prvotina se dá bez problémů doporučit i těm ostatním. Pokud vám nevadí klasický sci fi příběh,kde duní raketové motory a hrdinové se potýkají s bažinami a radioaktivními pouštěmi planety Venuše. Samozřejmě tady najdeme dost toho patosu a popisu světlých zítřků. Ale ti co Strugacké dobře znají, okamžitě poznávají soumračnou a temnou atmosféru jejich pozdějších příběhů. Stejně tak už tady při vykreslování charakterů hlavních hrdinů je cítit co přijde v jejich pozdějších dílech. Odklon od popisu techniky a soustředění se na hlubiny lidské duše a lidských skutků.
Dávám krásné 4 hvězdičky, ale pokud se neřadíte ke skalním fanouškům, klidně si jednu nebo dvě uberte.

7 01.11.2020

Původně jsem si tuhle sbírku povídek sehnal kvůli Cestě na Amalteu, abych si doplnil své oblíbené Strugacké v papírové podobě.
Ale překvapilo mně jak kvalitní a čtivé jsou zbývající povídky. Samozřejmě začátek šedesátých let je tady poznat, jenomže pro pravověrné hard sci fi mám slabost. Takže se dočkáme manipulace s lidskou myslí, skoro srážky s planetou použitou jako evakuační kosmická loď, výborné studie života ve zrychleném čase, únosu emzáky, a i na ten Tachmasib dojde.
Knížka kterou hodnotím subjektivně dost vysoko, protože přesně s takovými příběhy jsem se ke čtení sci fi kdysi dostal. Prostě příjemné nostalgické počtení.

8 22.10.2020

Asi nejvíce čtivý díl celé série Nadace. Nemá takový kultovní status jako první tři pokračování , ale konečně tady máme ucelený děj a ne jednotlivé epizody. A reálné, živé postavy. Navíc příběh který se čte jedna radost. Prostě klasický Asimov, který nám přinesl trochu staromilský vesmír ze staré školy. Hrdinové pokuřují dýmku, nosí barevné šerpy jako módní výstřelek, ve vesmíru ručkují po laně. Na druhé straně tu máme manipulátory s psychickými superschopnostmi, skupinové vědomí velikosti planety, pátrání po staré Zemi a moc dobrý příběh. Dobrý příběh? Ne, výborný.

15 21.10.2020

Hodně zajímavá kniha o upevňování moci sovětského státu na samé jeho periferii, v arktické oblasti poloostrova Čukotka. Těžko říci jestli organizace školní docházky a vůbec celá změna života původních obyvatel Čukčů probíhala takovým v podstatě idylickým způsobem jako je popsáno v knize. Zřejmě ne, je to cítit i z popisu odporu domorodých šamanů k zavádění nových pořádků, včetně střelby na učitele a podobně. Také otázce alkoholismu se autor úzkostlivě vyhýbá, i když z jiných popisů života na severu je zřejmé že obchodníci s kožešinami a carská vláda tento spolehlivý prostředek k ovládnutí domorodců používaly ve velkém.
Na druhé straně je tady spousta krásného vyprávění o životě v Arktidě, od rodinného života až po lov. Zaujal mně že i tady se evropané, kteří byli vysláni na daleký sever, nakazili krásou Arktidy, a pravidelně se vraceli zpět. Celkově moc příjemné a poučné čtení, pokud si odmyslíte nezbytnou propagandu, danou dobou kdy byla kniha napsána.

10 18.10.2020

Nádherně schizofrenní úvaha mistra Lema na téma jaký má náš život, naše snažení a vůbec všechny naděje smysl. Jsme součástí předem připraveného plánu, a vedeni cestami které třeba zrovna nechápeme, ale které se někdy složí do naprosto logického celku? Nebo jsme sami v lhostejném vesmíru, zabydleném izolovanými blázny a všechno je jen zdání a halucinace?
"Zeptal jsem se :Co ode mne chtějí, co mi určili? A Prandtl mi dal papír s jedinou větou : Odpověď nebude."

7 15.10.2020

Další z klonů Setkání s Rámou se podle mého názoru moc nepovedl. Vadilo mi, že se autor evidentně nemohl rozhodnout, jaký žánr vlastně bude psát, takže po sci fi začátku v kolejích A. C. Clarka se děj zvrhnul do podivného mixu sci fi a fantasy. Tady už jsem myslel že knihu nedočtu, ale vydržel jsem, a hrbolatý děj plný podivného jednání postav a logických nesmyslů mně v poslední třetině začal zase bavit. Nakonec dočteno až do konce, ale dalo to práci. Možná kdyby se autor místo zamotaných popisů kdo se s kým vyspal více věnoval logice děje, byl by výsledek mnohem lepší. Nápad a potenciál knížka určitě má.

4 13.10.2020

"... strádání se lépe snášejí, když je o srdce lépe postaráno než o tělo."
J. Rousseau na sklonku života nachází klid a smíření. Filozof který byl pro starou společnost nebezpečný a radikální, a ironicky stejně nepřijatelný a odmítaný byl i novou generací osvícených revolucionářů. Nový věk rozumu, ale bez citu a srdce. To nebyla cesta kterou by šel, a tak skončil odvržený všemi, stíhaný paranoiou.
Nechte se okouzlit sny filozofa Rousseaua, na tichých osamělých procházkách přírodou. Mají vám hodně co říci.

5 12.10.2020

Neprávem opomíjený klenot v žánru space opera si ocenění cenami Hugo, Locus a Nebula určitě zaslouží. Zatímco první díl v univerzu Pozvedání, Sluneční poutník teprve naznačil co přijde, Hvězdný příliv je hard sci fi se vším co k tomu patří. Na dně cizího moře leží ochromená loď s pozemskou posádkou neo-delfínů,šimpanze a lidí. Mimozemské rasy na orbitě i boj mezi frakcemi na lodi jsou rámcem tohoto výborného příběhu. Rozhodně doporučuji.

8 10.10.2020

... a co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout.

Další z nádherných "smutének" mého nejoblíbenějšího básníka.

7 07.10.2020

V květnu roku 1905 ruská 2.tichomořská eskadra dorazila do blízkosti ostrova Cušima v Korejském průlivu. Paměti přímého účastníka daleké plavby eskadry a jejího zničení v Cušimské bitvě se čtou jedním dechem. Novikov - Priboj se nacházel na palubě bitevní lodě Orel, která jako jedna z mála těžkých ruských lodí bitvu přežila a následující den se vzdala spolu se zbytkem eskadry pod velením admirála Něbogatova.
Následuje líčení osudů většiny ruských lodí, od kapitulace až po pokusy proniknout do Vladivostoku. Příběhy odvahy obyčejných námořníků kteří potápěli své lodi aby nepadly do rukou Japoncům. A příběhy vysokých důstojníků, včetně admirála Rožestvenského, kteří spěchali do japonského zajetí, aby si zachránili životy.
Prohraná válka dovedla Rusko k první revoluci roku 1905, a vítězné Japonsko na cestu dobyvačné politiky, která skončila tragicky až s koncem druhé světové války a svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.

3 07.10.2020

Nakonec to vůbec nebylo špatné. Vesmír ve kterém protektorské rasy pozvedají rasy zaostalé a ve vývoji. Hodně mi to připomnělo progresory bratří Strugackých. I když tady je vše v mnohem větším měřítku, miliony let nehrají žádnou roli a pozvednuté rasy se stávají vazaly svých protektorů.
V tomto univerzu autor rozehrává detektivní příběh, dočkáme se ponorů do sluneční korony, inteligentních delfínů a šimpanzů a spousty dalšího. Příběh je místy moc překombinovaný, důvody k jednání jednotlivých postav nepřehledné nebo nevěrohodné, ale přesto, je to moc dobré čtení.

4 04.10.2020

Paměti přímého účastníka plavby (a zániku) Rožestvenského 2.tichomořské eskadry. O Rusko - Japonské válce v letech 1904 - 1905 toho bylo napsáno už spousta, ale tyto vzpomínky napsané z pohledu námořníka, člena mužstva na carské válečné lodi, jsou vítaným a velmi zajímavým pohledem takříkajíc z druhé strany.
Život obyčejného námořníka, vystaveného bití, týrání, křiku a šikanování nadřízených důstojníků připomínal něco jako peklo. Navíc obtíže spojené se samotnou cestou eskadry, která vedla z Baltského moře 18000 námořních mil přes půl světa, byly nepředstavitelné. Od zkaženého jídla, nedostatku vody až po neustálé nakládání uhlí v nepředstavitelných podmínkách.
Hodně mně zaujal popis charakterových vlastností admirála Rožestvenského. Zatímco v jiných pracích je admirál oceňován jako profesionál, který dovedl loďstvo v extrémně obtížných podmínkách až ke střetnutí s japonskou flotilou, tady nám autor kreslí úplně jiný obraz.
Obraz psychopatického vzteklouna a hrubiána, kterého nenáviděli stejně tak jeho důstojníci jako mužstvo.
První díl končí vplutím 2.tichomořské eskadry do Korejského průlivu, do blízkosti ostrova Cušima. Tady bude vybojována osudová bitva ruského imperiálního námořnictva.

3 28.09.2020

Básně které teď obzvláště zní s podzimní náladou a podzimními smutky. A budou znít i s prvním sněhem. Nádhera kterou je těžko popsat, ale stačí se občas zastavit a něco si z těchto básní přečíst.
.... zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.

8 28.09.2020

Rok 1954, miniaturní rakouská expedice na osmitisícovku Čo Oju. Tři evropané, několik Šerpů a 900 kilogramů zásob. Herbert Tichy zde krásně a poutavě vypráví o lidech a přírodě, o tom že cesta na vrchol nevede přes technické vybavení a vojenskou organizaci mamutích expedic. Pokora a čisté srdce dovedla trojici Tichy, Pasang, Jöchler až k úspěšnému prvovýstupu na Čo Oju.
Tuto knihu měly s sebou i Dina Štěrbová a Věra Komárková při úspěšném ženském výstupu v roce 1984, jejich výprava byla dokonce ještě menší než Tichého. A fotografie salutujícího Pasanga na vrcholu hory pomáhala přesvědčit vahající Šerpy.
Nosiči se slzami v očích, loučící se na letišti s výpravou jsou závěrem jedné z nejlepších knih o horách a lidech, kterou jsem kdy četl.

5 26.09.2020

Začátek Lemovy sbírky povídek a filozofických textů, konkrétně první tři povídky, se dá s lehkým srdcem zapomenout. Popřípadě při příštím čtení přeskočit. Potom ale nastupuje těžký kalibr, začínající povídkou Deník. Myšlenky elektronického boha, který tvoří vlastní světy a vesmíry. Sonda do duše "stvořitele".
V Přelíčení se Lem vypořádá po svém s klasickým problémem člověk versus android, s problémem osobnosti a svobodné vůle. Vynikající.
Pánův hlas - jeden z nejdůležitějších autorových textů vůbec, smršť nápadů a myšlenek, filozofická úvaha o neschopnosti lidstva navázat kontakt s mimozemskou civilizací.
Spanilá jízda pokračuje temnou a pochmurnou povídkou Maska. Zabijácký kyborg a láska v kulisách středověkého světa. Většina současných fantasy spisovatelů může jen tiše závidět.
Poslední z povídek, Sto třicet sedm vteřin, trochu ubírá z nasazeného tempa, ale myšlenky zde naznačené - počítačová síť, různé způsoby vnímání času, potvrzují Lema jako vizionáře, I když by se tomu možná sám bránil.
Hry a scénáře na konci knihy jsou trochu jinde než tvrdé jádro povídek před nimi, ale pořád je to Lem se svým gejzírem nápadů a myšlenek, takže za přečtení rozhodně stojí, Obzvláště Měsíční noc je výborná.
Pan Lem mně opět dostal, po nějaké době se k některým textům určitě vrátím, jsou tam myšlenky na spoustu přečtení a přemýšlení.

8 25.09.2020