lubosh komentáře u knih
Idea dobrá, zpracování horší. Příběh je psán toporným a "neliterárním" jazykem, postavy jsou minimálně vykreslené a působí šablonovitě, všichni mluví škrobeně a stejným jazykem, promluvy postav jsou víc didaktické než živé. Nevím, do jaké míry to byl záměr, ale kniha působí naivismem podobných děl psaných v době 1. republiky.
Začátek vypadá slibně a nadějně, ale pak se příběh zúží ve vyprávění veselých historek převážně z vojny, resp. z Dukly. Když čtete čtyřicátou v řadě, už to trochu nudí... Chybí kontext, chybí tah na branku (autorům, ně obránci), chybí toho dost. Škoda, výsledkem je pak poněkud plochý příběh jednoho skvělého hokejisty.
Tohle se moc nepovedlo... O běhání se dočtete jenom klišé a banality a zbytek připomíná blogísek pro čtenářky Vlasty.
Hezky se to čte, ale.... Je to spíš obrazová publikace, příběh klouže trochu po povrchu, takový hezky vyrobený pomníček.
Asi nejslabší kousek série. Když v knize Van Veeteren několikrát přemítá, jestli by neměl se svou prací skončit, říkám si, že proč vlastně ne...
Kniha začíná nudně, pokračuje nudně a nudně bohužel i končí. Další důkaz, že ne každá kniha, která ve Švédsku vyjde, je i hodna překladu.
Ve srovnání s Van Veeterenem mi to přijde jako krok zpátky. Není to ani klasická detektivka, ani klasický psychothriller. První vražda se objasní v půlce knihy vlastně náhodou, druhého vraha poznáte jen o několik stránek dál. Pak aspoň čekáte nějaký velkolepý závěr, ale nic. Prostě to jen tak nějak vyšumí.
Pokračování v sestupné tendenci. Ani detektivka, ani thriller. Jako by si autoři jenom chystali postavy a děj pro další díl.
Poněkud přeceňovaná kniha, existují lepší sportovní životopisy. O patro níž knihu sráží i překlad. Terminologicky je správný, což u sportovních knih nebývá pravidlem, ale není to překlad literární. Text drhne, Zlatanova mluva zní nepřirozeně, kolísá od hovorové mluvy k hyperkorektnímu vyjadřování. Asi je lepší sáhnout po anglické verzi, máte-li možnost.
Podle mě poněkud přeceňovaný román. Předlouhý, únavný, tam se mělo škrtat a škrtat. Spousta nedotažených motivů, kvalitativně nevyvážená věc - na 10 opravdu silných a skvěle napsaných stránek vždy připadá aspoň 50 stran zbytečné vaty.
Rozporuplné pocity. Pár textů je výborných, některé spíše připomínají Vyprávěj.
Jako by to napsal Lars Kepler, ne Henning Mankell. A to nemyslím jako lichotku. Proti ostatním Mankellovým knihám je to sešup minimálně o jeden stupeň.
Víc politický thriller (se spoustou osvěty) než detektivka. Jiné Mankellovy knihy mě bavily mnohem víc.
Kniha je výborná. Ale zasloužila by si lepší, méně kostrbatý překlad.