LordSnape komentáře u knih

Moje druhá kniha od Röhra a opět mi něco dala. Předtím jsem třeba nevěděl, že potlačený hněv může vyvolat úzkosti a jak ničivě vytrvalé mohou být patologické závislosti při předávání další generaci.. A opět bych nevěřil, jak se dá biblioterapeticky vyložit pohádka.

7 17.07.2015

Fantastická kresba! I ty detaily a stínování obyčejnou tužkou jsou pro někoho, kdo nedokáže nakreslit ani kruh něco naprosto nadpřirozeného. Osobně se mi ten nový svět velmi líbil a připadal mi trochu steampunkově.

7 15.02.2015

Nějak se nám tu rozmáhá onen oblíbený nešvar účelových profilů, které si ohodnotí a dají do přečtených vždy jen jednu konkrétní knihu... A tady jich je koukám více, než by bylo zdrávo. Osobně na začátku svého komentáře prohlašuji, že autora neznám, nejsem s ním nijak spřízněn a knihu jsem skutečně četl od začátku až do konce. Když se nad tím teď vlastně zamýšlím, právě tohle jsou dvě místa v románu, která byla dobrá. To, co se odehrávalo uprostřed, je někdy místy neuvěřitelné, přitažené za vlasy či velmi nezajímavé. Autor spíše než beletrii vykládá načtenou biografii pánů Tesly a Ensteina (v poměru 3:1) a snaží se ji napasovat na zápletku cesty časem, s mimozemšťany a Hitlerovskou Třetí říší. Řekl bych, že si Walliant ukousl příliš silné sousto. Na takové povídání musí být člověk vypsaný, aby se to nezvrhlo do nesmyslu zabalených, chytrých technických termínů a memoárů slavných osobnosti, což napovídá o faktu, že vymyslet nějaké své postavy je moc námahy. Kniha by byla dobrá spíš jako povídka, ale jako román zatraceně selhává. Navíc mi velmi vadilo, jak autor Teslovi nadržuje a dělá z něj mistra světa, na úkor Einsteina, jenž připomíná spíše nechápavou figurku s chabou teorií relativity...

7 25.01.2015

Ano, jeden z nejslabších textů od Murakamiho, jaký jsem kdy četl a to i přes ty nádherné ilustrace, které z povídky udělaly takovou knižní novelu pro peníze. V příběhu mi nechyběla ani tak fantazie a nápad, ale spíše nějaká tradiční hloubka, kterou od mého oblíbeného autora očekávám.

7 25.01.2015

Od Goldacrea se mi líbila Prolhaná věda a tak bylo jasné, že sáhnu i po Zkorumpované farmacii, ale velmi mě zklamala. Je to snad onou nálepkou "Světový bestseller", která mě vždy tak dráždí nebo snad tím, že oproti první knize autor čtenáři podsouvá své stanovisko spíše na základě domněnek, než důkazů? Už to není tak čtivé, ale spíše více útočné a to mi vadilo. Každý normální člověk asi ví, že je to jeden velký byznys, ale osobně se mi nestalo, že by lékař volil třeba jen mezi dvěma léky... Generik je na trhu strašná spousta a většinou jsou stejně účinná jako prvotní lék. Stává se, že i lékárník doporučí alternativu. Kapitoly o podivných datech, výzkumech anebo úřadech, které by měly dohlížet, regulovat a činit, tak nedělají, jsou sice na jednu stranu šokující (propráno už v předchozí publikaci), ale přijde mi, že zde Goldacre využil toho momentu, že většina čtenářů do problematiky nevidí a snaží se z toho udělat jedno obrovské spiknutí a světovou senzaci. K tomu samozřejmě nahrávají i varovné nápisy na přebalu knihy samotné. Vůbec nejvíce se autor ztrapní tím, jak odsoudí "serotoninová" psychofarmaka ze skupin SSRI jako zbytečná a jak jsou jen pro peníze, zatímco úplně ignoruje, že v devadesátých letech Martin Keller a jeho kolegové provedli veliký výzkum, na jehož základě se prokázalo, že kombinovaná léčba medikamentózní a psychoterapeutická má mnohem lepší výsledky při léčbě depresí, panik či úzkostí. Že by zaujatost?

Kdyby ubylo oné bombastičnosti na úkor čtivosti a předložení důkazů, než jen graf ve stylu "jeden kolega mi říkal", byla by Zkorumpovaná farmacie aspoň na úrovni Prolhané vědy, ale takhle se zbytečně degradovala na ziskuchtivou senzaci, která jde napsat snad o téměř každé věci, kde se točí velké peníze.

7 29.12.2014

Doslova vypálený rybník všem feministkám, nezodpovědným matkám, bojovníkům za práva menšin, vegetariánům, studentkám gender studies a spoustě jiných žen nutících své muže "jíst zdravě", být citlivý a chovat se zkrátka jako ony. Oba manželé bez okolků předávají neskutečně pádné argumenty, proč se třeba chlapci hodí do krámu škatulky ADHD nebo se hůře učí a proč se zkrátka bilogicky nemohou chovat jako dívky i kdyby si to spousta žen přálo. Muž je zde prezentován jako někdo, kdo je biologicky i racionálně odlišný, což z něj nedělá méněcenného, vhodného k přeprogramování. Zkrátka a dobře, jsme odlišní a díky tomu se obě pohlaví doplňují. Normální muž nikdy nemůže být více jako žena, protože to potlačuje to, co z něj muže dělá. Trochu mi jen vadí ten zavádějící název, protože já osobně knihu dočetl hned poté, co jsem vyžehlil kopu svého prádla.

7 29.12.2014

Pokračování šovinistického pnutí, které Hausmann odstartoval v devadesátých letech má své opodstatnění. Útočí zde více na feminismus, než na ženy jako takové, ale hlavním trumfem knihy jsou velmi podnětné a trefné komentáře pod čarou od psychologa a sexuologa Radima Uzla, které mě místy opravdu dostávaly do kolen. Už to není tak vtipné, ani moc radikální, ale více poučné a prakticky si po přečtení uvědomíte, že jen 10% populace žen je rozumná a může normálně fungovat s mužem v moderní společnosti, kde jsou ty staré programy z dob jeskynních lovců a sběračů už víceméně zastaralé.

Objevuje se i důraz na roli otce, což je jedno veliké téma, protože i já pocházím z generace, kde byl muž (otec) ženou zapuzen a styk s dětmi soudy velmi omezen, protože chlapec vychováván jen ženami, bez mužského vzoru je jedna veliká pohroma, a já jsem toho živým důkazem. Jsem velmi rád i za kapitolu o domácím násilí, protože se stále častěji objevují případy, kdy je to prostě "obráceně". A celkově jsem rád, že se aspoň na toto téma hovoří a že se o něm píše, protože jen aktivity Ligy otevřených mužů, o.s. na toto obsáhlé společenské téma bohužel nestačí.

7 27.09.2014

Zatím asi nejlepší kniha o psychologii partnerských vztahů, kterou jsem četl. Willi je vynikající v tom, že čtenářům nepodává ani nepodsunuje žádné rady, nýbrž jen konstatuje jak co funguje a proč tomu tak zrovna je z pohledu psychologa a terapeuta. Pak navrhuje různé alternativy, jak by se co v životě dělo, kdybychom se zachovali trochu jinak. Poslední třetina publikace je pak věnována zkušenostem s párovou terapiíi a různými náhledy na její účinky.

7 08.04.2013

Fulghum je ve světě opravdu pojem a přiznám se, že jsem četbou této knihy chtěl dohnat určité čtenářské mezery, jelikož je to zrovna jeden z mála současných autorů, o kterém jsem se učil dokonce už i na základní škole! Inu, četlo se to dobře, je to takový ten druh "lidové" literatury, vhodný pro odpočinek. Žádné veliké literární dílo to dle mě není a když budu počítat smích, způsobený jednotlivými příběhy, dojdu k číslu jedna, který mi způsobila oprava hodin s kukačkou. Fulghum je lehce stravitelný, ale většinou rozebírá osobní zvláštnosti světa, úměrné jeho pohledu a hýřící malichernostmi, což někomu zkrátka vyhovuje a jinému ne. Ke konci knihy, mě docela dostal dovětek s receptem na to pověstné, pampeliškové víno. To jsem vskutku nečekal.

7 13.11.2012

Po této knize jsem sáhl hlavně, abych se seznámil s Diamantovou sútrou, což se mi i částečně podařilo. Od Osha jsem nikdy předtím nic nečetl a tak jsem nevěděl, do čeho jdu a také, jaký je jeho styl podání cesty k osvícení. Dle toho, co jsem měl možnost si o něm přečíst, tak jsem usoudil, že spíše než o tzv. mezinárodní komunitu, se jednalo o jakousi sektu. Kdo jiný by měl potěchu z toho, že mu jeho žáci věnovali kolekci 93 luxusních rolls-royců. Ani se nedivím, že byl z USA deportován. Jeho myšlenky na mě místy působily dosti sveřepě a diktátorsky. Věty jako: "Musím vás nejdříve zničit, abyste porozuměli" mi opravdu lezly krkem. Nad čím jsem ale nevěřícně kroutil hlavou, byla odpověď na otázku jedné jeho žačky, která se ptala, proč její známý nebyl do komuny přijat. Osho prý má pro to své zásady a nepustí tedy mezi "své" kohokoliv. Dále jsem nepochopil význam jmen, které dával svým žákům, když i on sám k tomu řekl, že jsou nepodstatná. Je to snad proto, aby se lidé lépe zbavili svého předchozího života? Osho mě s dalšími stránkami svých promluv utvrzoval v tom, že se spíše radši pasoval do role samozvaného gurua a manipulátora, namísto učence, který má předat svojí moudrost a důvěryhodného mistra, jenž si nemusí respekt vynucovat diktátorskými proslovy. Jediné, co se mi líbilo bylo pojednání o rozdílu mezi materiálně bohatým západem a duchovně založeným východem a jeho náboženská tolerance. Nicméně i díky tomu, většinu času mele páté přes deváté. Zmiňuje se velmi často o Bohu, Ježíši Kristu, Kršnovi, Tantře i Zenu i když se sútra týká jen Buddhy a Bódhisattvů. Zní to, jakoby sám nevěděl, jakou cestou jít a jak se zalíbit. Jeho kladný přístup k sexu je všude dosti známý, zde se ale nestihl tak projevit, protože samotná sútra se týká jiných témat. Text je z r. 1977 a tenkrát se k tomu možná přistupovalo jinak, hlavně teda díky dozvukům z let šedesátých... Myslím si, že tehdy mohl tak maximálně zaujmout post hippies, ale normálního, vzdělaného zápaďana asi těžko. Popravdě nechápu, jak si po své smrti mohl mezi lidmi vydobýt až tak širokou popularitu. Já sám, bych mu rozhodně nevěřil a důvěra mezi mistrem a žákem je na cestě k osvícení velmi důležitá!

Záhadologii jsem četl hodně, když jsem byl teenager, ale pak mě to pustilo. Po této knize jsem sáhl, jelikož mě zajímá Codex Gigas, ale musím říct, že informace uvedené Vašíčkem jsou buď naprosto mimo téma, anebo naprosto přitažené za vlasy. Spíš než knihu, mi to připomínalo výtah z Magazínu 2000 záhad, na který se mimo jiné i autor odkazuje.

7 25.09.2012

Mně se naopak hodně líbilo, že se autor nesnížil jen ke strohému typografickému manuálu. Přišly mi zajímavé názory na čtečky e-booků, jednotlivé typy písmen, fakt, že v každém jazyce vypadají jinak a něco málo z historie knižních úprav. Přiznávám, že až do této doby jsem opravdu netušil, jak je práce typografa pro knihu samotnou tak důležitá. Odteď se jistě budu na každý kus, který mi přijde pod ruku dívat zcela jinak. Škoda jen, že toto řemeslo je tak děsně v pozadí celého procesu výroby knihy, narozdíl třeba od překladatele nebo knižního editora.

7 06.09.2012

Přečtěte si v klidu anotaci a poté hned zapomeňte vše, co jste se o této knize dozvěděli. Autor sice ze začátku rozebírá osamělost spíše společenského rázu, nicméně je vše nezajímavě popsáno a odvykládáno. Poté se dostává k dalším problémům, které kolikrát nemají s osamělostí nic společného a navrhuje řešení v podobě ctění Evangelia, obnovení víry v Ježíše či ženského podřízení a zazdění ženské emancipace. Občas se odvolává na antiku, kupříkladu Senecovy myšlenky, což není špatné. Hodně by mě zajímalo, kdy vyšel originál, protože z knihy je cítit hodně veliká zastaralost a neaktuálnost. To však nemění mé subjektivní pocity, kdy jsem nad některými odstavci doslova kroutil znechuceně hlavou.

Edit: Vygooglil jsem, že originál vyšel v roce 1943 v Paříži. Tím se vše vysvětluje, ale trošku mě mrzí a překvapuje, že i křesťanský nakladatel jako Návrat domů je tak zpátečnický. 1.3. 2014

Nádherná kniha. Murakami zde prakticky zužitkovává své dosavadní zkušenosti se psaním. Kniha je plná náznaků a hádanek, které si čtenář už musí domyslet sám. Dva paralelní příběhy, (první z teskní reality a druhý fantaskně ujetý), dvou odlišných hlavních postav, které se však nikdy nesetkají i když na výslednici neuprosného konce se podílí stejnou měrou. Hned po Wonderlandu druhý Murakamiho masterpiece.

Ultimátně největší a nejlepší kniha o vesmíru! Nádherné fotografie z Hubbleova vesmírného teleskopu doplňuje autorův výstižný komentář. U téhle publikace jsem se naučil kochat krásou hvězd!

7 30.01.2012

Krásná kniha. Je založená na té roztodivnosti postav. Každý je jiný, ale každý něco řeší. Kupa nesourodých lidí, mimozemšťanů a bytostí se sejde na lodi, jejíchž umělá inteligence se dá považovat za další postavu. Becky nepředkládá žádné zvraty, ale řeší otázku humanity i mezi tvory, kteří si ve výsledku nejsou ani podobní. Jak chceme kolonizovat vesmír, když válčíme stále mezi sebou jako lidé? Bavilo mě to číst, a poznávat kulturu i pozadí minulých událostí i jednotlivých postav té vesmírné skořápky. Vesmír, kde se kniha odehrává je jiný, a je zřejmě takový, jaký bychom ho chtěli mít. Je milé si tom přečíst a snít. Doporučuji jako podkres hudbu z cyklu Humanity od Thomase Bergersona.

6 31.07.2022

Jedná se o výcuc Tolleho knih. V podstatě se revoluce nekoná a nic podstatného autor světu nepřinesl. Nevím, kam ty peníze z přednášek a knih cpe, ale kniha je v podstatě do zlatavého obalu zabalený new age a vykradený buddhismus. Proč bych měl poslouchat někoho, kdo si jen bere od ostatních to, co se mu hodí, když to mohu mít v plné formě od učitele nebo mentora, který se zároveň během let někam posunul, a jeho učení je 100% autentické?

6 24.07.2022

Skvělá kniha. Autor se opírá o Spareho praktiky a začínajícím magikům otvírá cestu, jak si připravit půdu k další seberealizaci. Práce se sigilami je vlastně jednoduchá, protože jde o tvoření symbolů. Autor nabídl více cest, jak s nimi pracovat a nastínil i antavistickou nostalgii, která se ale začátečníkům nedoporučuje. Líbil se mi i onen pragmatický přístup, kdy Frater V∴D∴ sice úplně neodsuzuje některé dogmatické ritualistické postupy, když vám pomohou, ale upřednostňuje cílit hlavně na výsledek našeho snažení. Určitě bych rád více takto srozumitelných knih od někoho, kdo navíc ví ze své zkušenosti, o čem píše.

6 10.07.2020

Tahle kniha mi pomáhá překonat můj odpor a bolest z běhání. Navíc se mi líbila upřímnost, kdy sám autor prostě přizná, že žere jako mlejn, který se nehodlá zastavit, a tak chodí běhat, aby nebyl jako vepř. Je to vtipný, je to zábavný i poučný a je to ze života. Snad to také jednou překonám a dostanu se při běhu do zenu.

6 30.11.2019

Tenhle komentář píši se slzami v očích. A s hněvem v hlavě. Ok, takže popořadě. Negan se prostě ukázal. A v úplně jiným světle. Jako nečekal jsem to. Mluví pořád jako zkurvený čurák ze stavby paneláku, ale prostě je teď jiný. V první půli samozřejmě nemůže chybět odstranění hrozby a s tím přichází absolutní rampage, který se nakonec dostane i za bránu. Postavit naproti sobě dva vůdčí typy aby si popovídaly je také skvělý. Je toho hodně. Eugen, pak Carl, Sherry a její Zachránci z továrny... Stane se toho moc a když v tom najednou se stane něco, co jste nečekali. Prostě najednou přijde Smrt a postupně si k sobě bere jednu z postav se kterou jste prošli několika pekly. Pak se vám omlouvá i sám Kirkman. Prej i pro něj to nebylo lehké, taky plakal, ale že to musí být. Jak musí být? Jsi zrůda! Hraješ si na George R. R. Martina? Proboha! Proč??? Konec tohodle dílu je jedno veliké slzavé loučení. Vůbec netuším jakým směrem se to celé bude vyvíjet dál a kde ostatní účastníci zájezdu vezmou sílu pokračovat, ale jedno vím jistě. Tenhle díl by z morálního hlediska zasloužil jednu hvězdičku, ale dávám plnou palbu, protože je to milník celé série, který ve mně bude ještě sakra dlouho rezonovat.

6 29.06.2019