Lolda Lolda komentáře u knih

☰ menu

Síla Síla Siri Pettersen

Oproti druhému dílu veliké zlepšení, nicméně kvalit toho prvního už dosaženo nebylo.
Nevím, jestli dokážu nájít správná slova, co mi na ní nesedí, ale asi by to vystihlo jedno - naivita. Celá kniha mi přijde taková naivní. Ve většině případů postavy vlastně ani samy neví, co dělají a čeho tím chtějí dosáhnout, aby pak zjistily, že jim to náhodou pomůže. Závěr samotný je otevřený, což mi vůbec nevadí, ale tak sladký, že bych z něj dostal cukrovku.
Obecně konci knihy mohla být věnována trochu větší pozornost. Jak jsem říkal, závěr byl otevřený, ale jakoby příběh postav stejně skončil. Vůbec mě netrápí další osudy Rimeho a Hirky a ani nad nimi nepřemýšlím. A to mě mrzí.
Až na nemastný neslaný konec je to velmi čtivá knižka a přijatelné uzavření celé trilogie. Ale pokud se někdy rozhodnu číst některou z knih znovu, bude to jen první díl.

14.01.2018 4 z 5


Plíseň Plíseň Siri Pettersen

Pozor, recenze obsahuje spoilery!

Jak už tu zaznělo, tento díl mne oproti předchozímu trochu zklamal.
To že se příběh přenesl z velké části do našeho světa vnímám pozivně - bylo zábavné čtení, jak se hrdinka vyrovnává s naší civilizací a že se jí asi nejvíce líbí existence/vynález kalhotek, protože ty na Ymslandě nemají...
Mám ale dvě hlavní výtky, které v mých očích knihu sráží. První je ta ekonota, která se táhne celou knihou. Nechápejte mne zle - sám třídím odpad, globální změnu klimatu vnímám jako závažný problém atp. Ale všechny ty narážky na umírající svět, jídlo a vodu bez chuti atd. mi kazily atmosféru knihy. Těch narážek a připomínek bylo tolik, že už jsem neměl pocit, že čtu fantasy knihu, ale nějaký ekologicko-edukační materiál.
Druhou výtkou je motivace hlavních hrdinů. Oproti prvnímu dílu mám takový dojem, že jejich jediným hnacím motorem a příčinou veškerého jednání je jejich "zaláskovanost", pokud si dovolím použít tento termín. Vět typu "jestli mu/jí ubílíž, tak tě zabiju" tu bylo až příliš a nejvíc to bylo patrné u Rimeho, u kterého jsem měl dojem, že ani nemyslí hlavou. Ale možná to prostě patří k tomu "zaláskování" a já jsem na to už jen moc starej, abych to bral vážně. Možná proto také nechápu, jak se mohla Damayanti tak zamilovat do Rimeho že až zradila Graala, když Rimeho viděla vlastně 1-2x...

Nějaká závěrečná slova, jestli má smysl knihu číst? I oproti mé kritice výše bych řekl, že má. I když postavy jsou v tomto díle jsou trochu povrchní, než by se mi líbilo, tak kniha se čte velmi lehce, je poutavá a děj má spád. A zároveň kdo by nechtěl vědět, jak to všechno dopadne:)

26.08.2017 3 z 5


Clariel Clariel Garth Nix

Asi nebudu jediný, když řeknu, že kniha byla pro mne trochu zklamáním.
Dlouho jsem se rozhodoval, jestli udělit 4 či 3 hvězdičky. Ale navzdory tomu, že jsem velký fanoušek série (nebo možná právě proto), musel jsem být nakonec trochu kritičtější.
Prolog mne hned ze začátku dostal a naladil na atmosféru, na kterou byl člověk z předchozích knih zvyklý. Nicméně moje velká očekávání zchladila první polovina knihy, která se poměrně vleče a nebýt pár zmínek o Výsadní a Volné magii, tak člověk vlastně ani neměl pocit, že čte příběh z fantasy světa, ale spíš příběh běžné dospívající holky, která má problém s rodiči a snaží se utéct z domova.
Druhá polovina knihy už ale má to správné tempo a čte se jedna báseň. Závěr samotný se též povedl, i když mne osobně komentář autora v závěru nijak nepřekvapil a vlastní osud Clariel mi byl jasný už notnou dávku stránek předtím :-) A myslím si, že nejsem sám :-)

Jak ale knihu shrnout? Nemůžu říct, že by to byla špatná kniha, to rozhodně ne. Je ale velmi odlišná od zbytku série. Nix se tu snaží pracovat s politickými hrami, intrikami a sladit je s fantasy světem. Jenže to se mu ne úplně daří a je z knihy cítit určitá nedotaženost, kdy vlastně ani jedné z těchto složek není věnována dostatečná pozornost. Pokud je nějaký problém nebo náznak zápletky, tak se nejde příliš do detailu. Je to prostě všechno takové povrchní.
A další věc, která mne při čtení dosti dráždila jsou překladatelské chyby, které tu a tam vyskočí...

Stojí ale kniha za to si ji přečíst? Pokud jste fanoušek, tak určitě :-)

03.10.2016 3 z 5


Syn Londýna Syn Londýna Tom Pollock

Říci o této knize pouze to, že je zvláštní, by bylo dosti málo a to i když to slovo ji přesně vystihuje. Pokud jste fanouškem fantasy, tak rozhodně nečekejte "klasické" zasazení do fantaskního světa, který nápadně připomíná středověk, obývaný všemi těmi "klišoidními" postavami a rasami. O to je víc osvěžující fakt, že příběh se odehrává v současnosti a vlastně nám přímo pod nosem, protože hlavní hrdinové ani z tohoto světa nikam neutíkají...jen prostě jejich rozšířenou realitu jaksi nedokážeme vnímat či vidět. Nebo možná nechceme. Co se mi také velmi líbilo je obecně vnímání města jako živého organismu. Jelikož mám profesně k urbanismu velmi blízko, o to víc nadšený jsem touto myšlenkou byl. Z toho všeho vyplývá i originalita vyobrazených "ne/stvůr", nad kterou jsem musel kroutit hlavou a obdivovat autorovu fantasii :) Na druhou stranu mě ale trochu zklamaly některé postavy, které byly trochu plošší a postrádaly větší hloubku - jejich chování a reakce mi někdy přišly nelogické a až moc přímočaré. I tak je ale kniha velice čtivá a doporučuji ji i ostatním :)

11.02.2016 4 z 5


Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace Jiří Blažek

V podstatě se dá hovořit Bilbi pro každého, kdo se chce věnovat či věnuje regionálnímu rozvoji. Zejména se však hodí pro sociální a ekonomické geografy.
Srozumitelným a logickým způsobem tu je popsán nejen vývoj od nejstarších po nejnovější teorie regionálního rozvoje, ale kniha také předkládá stručný metodologický přehled hlavních přístupů ve společenských vědách (pozitivismus, postpozitivismus,...) v jejich obecné podobě, nastiňuje jejich hlavní rysy a také jaký byl jejich význam v ekonomické teorii a teorii regionálního rozvoje.

01.02.2015 5 z 5


Pěchota útočí Pěchota útočí Erwin Rommel

Rozhodně jedna z mých nejoblibenějších historických/válečných knih a snad i jedna z nejlepších tohoto žánru, co jsem měl tu čest číst. Více méně tato kniha nabízí jedinečnou příležitost, jak se dostat do hlavy a nebo aspoň trochu pochopit uvažování jednoho z největších strategů všech dob, jímž Erwin Rommel vskutku byl. Je možná v určitých pasážít lehce zatížena propagandou doby, ve které byla vydána, nicméně to nepovažuji za tak výrazný kaz a kdybych na to nebyl upozorněn, tak si toho ani sám nevšimnu.
Co dalšího mne však k přečtení této knihy lákalo, byl i fakt, že se jedná o knihu zabývající se První světovou válkou. Ta je oproti té Druhé v literatuře v mých očích poněkud zanedbávána a o to přitažlivější a zajímavější mi přišla.
Všem milovníkům válečné literatury rozhodně doporučuji k přečtení.

31.01.2015 5 z 5


Jmenoval se Vlasov Jmenoval se Vlasov Jean-Christophe Buisson

Je to již pár let, co jsem tuto knihu četl, přesto mi však utkvěla v paměti a to zejména díky rozporuplným pocitům, které jsem z ní měl. Původně jsem měl za to, že se jedná biografii Vlasova, kterou autor sepsal díky informacím, které získal z rozhovoru s osobou blízkou Vlasovovi. A tak čtenář tak trochu žije s tím, že záznamy v knize popsané jsou také autentické resp. pravdivé. V tomto smyslu kniha také velmi dobře funguje.

Pozor spoiler!!!

Nicméně jakého překvapení se dočkáme v závěru, kdy zjistíme, že obsah knihy je s velkou pravděpodobností pouze imaginací autora, který nás celou dobu tahá za nos (nutno ale podotknout, že velmi umě). Člověk pak již neví, čemu se věřit dá a čemu ne.

I přesto toto však knihu hodnotím kladně a doporučuji k přečtení.

30.01.2015 4 z 5


Rychlé šípy Rychlé šípy Jaroslav Foglar

Prostě srdeční záležitost :)

29.01.2015 5 z 5


1984 1984 George Orwell (p)

Tuto knihu jsem četl již před léty jako povinnou četbu na gymplu a z toho důvodu jsem k ní tehdy přicházel s jistým despektem. Nakonec to nebylo takové utrpení, jaké jsem očekával, ale byl jsem přímo nadšen a knihu jsem zhltnul na jedno sezení. Rozhodně jedna z knih, kterou by měl přečíst každý.

29.01.2015 5 z 5


Cesta Cesta Cormac McCarthy

Jedna z nejzajímavějších (co se týče stylu) a nejlepších knih, co jsem měl tu čest číst.

29.01.2015 5 z 5


Osvětimská knihovnice Osvětimská knihovnice Antonio G. Iturbe

Tato kniha není žádným lehkým čtením a rozhodně ji nedoporučuji číst před spaním.
Je to bezesporu krásná kniha, plná emocí a momentů na zamyšlení, která však čtenáře emocionálně trýzní. Teď to ale nemyslím nijak ve zlém. V jeden moment nezůstává oko suché, v druhou chvíli je zase zpochybněna vaše víra v lidskost, kdy autor popisuje zvěrstva, jež se v Osvětimi odehrávala, až nakonec přestanete věřit v dobro a chopí se vás naprostá bezmoc. Všechny tyto emoce se ve vás střídají a jsou prolnuty krátkými okamžiky štěstí a naděje, které hlavní hrdinové v té hrůze i tak prožívají.
Je to kniha, která se vám dostane pod kůži a která jde až na dřeň. Ale i přes svůj těžký obsah vás naprosto pohltí. Je to jedna z nejlepších knih, co jsem měl tu možnost číst, takže rozhodně doporučuji i ostatním.

29.01.2015 5 z 5


Sabriel Sabriel Garth Nix

Ze začátku bylo pro mne těžké se naladit na vlnu této knihy, zorientovat se v ní co co znamená atp. To vše bylo způsobeno tím, že autor vytvořil něco nového, unikátního, něco s čím jsem se ještě nesetkal. Člověk je poslední dobou zvyklý na fantasy, ve které se to hemží jen samými trpaslíky, elfy, hobity atp., čímž tak akorát vykrádají Tolkiena a vlastně nepřichází s ničím originálním. V této knize nenarazíte ani na jednu z těchto ras, což považuji za malý zázrak a neuvěřitelné pozitivum.
Nutno říci, že jsem knihu přečetl jedním dechem a mrzelo mne, že kniha byla (z mého pohledu) tak krátká. Díky tomu však neztrácí na tempu a atmosféře. Konec knihy samotné je trochu utnutý a nechává čtenáře lehce rozladěného, protože ho ihned napadá mnoho dalších otázek, na které by chtěl znát odpověď. I to však má své kouzlo :-)

25.08.2013 5 z 5


Levá ruka boží Levá ruka boží Paul Hoffman

Tak jsem se po letech uběhlých od vydání této knihy konečně dostal k jejímu přečtení. Pozor spoilery!!! Děj se začíná slibně rozbíhat bez většího uvedení čtenáře do reality a chvilku člověku trvá, než se v tom všem zorientuje. To však nepovažuji za chybu a možná i to přidává na napínavosti celé knihy, která je ze začátku velmi ponurá až zvrácená. Tedy alespoň prozatím. Originalita a napětí příběhu pro mne však končí momentem, kdy se hlavní hrdinové knihy dostávají do města Memphis. Od tohoto okamžiku je příběh tak předvídatelný a tuctový jako kterýkoli filmový blockbuster z Hollywoodu. I samotná hlavní postava Cala je tak dokonalá a vše se mu daří do té míry, že člověk v napjatých situacích nemá o něj naprosto žádný strach, neboť ví že "on to přece dokáže levou zadní". Tím kniha z mého pohledu velmi ztrácí ze svého potenciálu. I ta rádoby emo láska mezi hlavním hrdinou a Arbell je občas až k smíchu a těžko uvěřitelná. Co mne však asi zklamalo nejvíce je závěrečná bitva. Nevím, zda to byl autorův vyslovený záměr, ale člověk, aspoň trochu znalý dějin, v ní vidí naprosté vykradení a okopírování bitvy u Azincourtu, které bylo jedním z nejdůležitějších střetnutí Stoleté války. Prvotní pronásledování vykupitelské armády, její špatný stav, převaha lučišníků na straně vykupitelů, rozblácené bojiště, naostřené kůly, na první pohled nerovný souboj...mohl bych takto mluvit do nekonečna. Výsledkem bylo, že jsem stránky popisující tuto bitvu jednoduše přeskočil, protože pro mne neskýtali nic překvapivého ani napínavého. Tečkou byl plytký a nezajímavý závěr, kde se "konečně" dozvídáme, že Cale je Levou rukou Boží. Jako by nás na tom mohlo ještě něco překvapit.
Kniha měla na víc a rozhodně její začátek mnohé sliboval. Bohužel však svůj potenciál nenaplnila.

25.08.2013 1 z 5