Lodja komentáře u knih

Je mi to líto, ráda bych se taky zapojila do takové té LOTR mánie a řešila nejmenší detaily z Nedokončených příběhů či Silmarillionu, ale prostě mi celá triologie přijde hrozně chudá. Plná postav plošších než žehlící prkno (např. starý a moudrý pán, sexy mladý odvážný král, krásná elfka, popletení hobitci a mnoho dalších). Asi jsem proti tomu moc zaujatá, ale skutečně v tom nevidím tu hodnotu, co ostatní. A nebýt Sama Křepelky, postavy, která mi jako jediná opravdu přirostla k srdci, asi bych nedočetla ani první díl.

4 03.03.2014

Víc než jen příjemné překvapení. Skvělé, svěží, ohromně vtipné a nedostatečně krátké.

3 03.03.2014

Nevím, co mě to popadlo, přečíst si ve třinácti letech Annu Kareninovou. Ze začátku jsem se sice trošku obávala, přece jenom dvě tlusté bichle s nezáživnou obálkou nejsou zrovna největším lákadlem, ale i tak jsem se do toho pustila a byla jsem nadšená. V prvním díle totiž děj odsýpá skvěle, že se ani nenadějete a Anna už je těhotná. Druhý díl zase tak úžasný nebyl - byla v něm cítit o dost temnější atmosféra, Anna začínala mít takové ty svoje šílené nálady a navíc děj jako kdyby byl už takový nějaký "těžkopádnější" - volby do družstva zemědělců na dvacet stránek, popis domu na deset stránek, no asi nic pro mě. Samozřejmě že příběh má velkou hodnotu co se týká té psychologické stránky a vší té atmosféry, ale kdyby v druhém díle bylo více příběhu a méně přemýšlení, ocenila bych to spíš.

Na co ale budu hrozně ráda vzpomínat, bude ta pozitivnější linie a tou je Levin+Kitty. Oba dva jsou tak úžasné a navíc uvěřitelné postavy, vyvíjející se a uvědomující si, že láska není jenom nějaké počáteční okouzlení hezkou tvářičkou, ale něco mnohem hlubšího. Z tohoto příběhu se dá skvěle inspirovat i v dnešní době. (Konkrétně mě přinesl něco jako, že ne každý dobrý člověk musí být vidět a slyšet na míle daleko a že dobré skutky jsou velmi často neviditelné.) Z linky Anny bych si asi moc dobrý příklad nebrala, z toho se dá jenom krásně poučit.

Přišlo mi to hrozně nevýrazné. Četla jsem to před dvěma měsíci a už si málem nepamatuji, o čem to bylo. Jenom vím, že jsem to strašně chtěla mít z krku jako povinnou vánoční záležitost.

1 03.03.2014

Moje nejoblíbenější povídková kniha z kouzelného a trošku moc idealizovaného jazzového období. Ať jsou to ryze smyšlené šílenosti jako Podivuhodný případ BB nebo Diamant velký jako Ritz, melancholicky smutná dílka jako Sedliny štěstí, povídky s překvapivým závěrem jako Ach, rusovlasá kouzelnice nebo příběhy z úplně jiného soudku, všechny rozhodně stojí za to a většina vás nenechá jen tak je být, mávnout rukou a hned zapomenout.

1 03.03.2014

GRRM očividně rád zpívá, minimálně podle názvů svých knih. Musím říct, že utkvěla mi opravdu ta Píseň pro Lyu a že utkvěla, to ještě neznamená uchvátila. Zbytek povídek mi tak nějak splývá.

1 03.03.2014

Pro mne je to bezesporu nejlepší díl celé ságy. Přestože se zde začne rojit takové množství postav, že si téměř neustále říkám "A kdo je jako zase tohle?", třebaže jsem o něm četla před minutou. Přestože je knížka přímo zrůdně velká a absolutně se nedá nikam tahat. Přestože překlad je opravdu otřesný a nejsem dostatečně dobrá, abych četla v originálu. Přestože při každé Daenerysiné kapitole začínám mít chuť říct "Dracarys" a její části z knížky prostě vypálit. A přestože mi zabijí moji nejoblíbenější postavu.

Přes tohle přese všechno je Bouře mečů prostě úžasná! Ubíhá nezadržitelným tempem, kterému se ani nechce věřit a při kterém si říkáte "Ne, zpomal, ať mi to ještě chvíli vydrží." Příběh je z prvních dvou dílů skvěle rozběhnutý a Martin jenom stupňuje tempo a připravuje pro nás jeden zvrat a druhým a taky mraky otázek, z nichž některé vám odpoví a některé zase ne.

Moje paměť na knihy je asi taková, že si zapamatuji pouze hlavní linku příběhu a opravdu důležité postavy, žádného Freye ze třetího kolena. A proto se trošku červenám, když musím přiznat, že si nepamatuji všechny zvraty z Bouře a mám trochu guláš, co bylo v jakého díle. Ale co si pamatuji velmi dobře je dokonalý čtenářský požitek, který jsem z této knihy měla. A který bych přála každému milovníkovi fantasy knížek.

4 03.03.2014

Když se řekne McEwan, snad každému se jako první vybaví Pokání. Je to samozřejmě i kvůli filmové adaptaci tohoto díla, které je sice skvělé, ale nebylo by bez této tenké, na první pohled průměrné knížečky. Oproti příběhu na papíru se film však jeví tak nějak prvoplánově "dáme tam krásnou Keiru, ohromíme scénou na pláži, dojmeme nakonec a vyždímáme prachy" a chudě, to knížka v sobě skrývá neskutečně silné drama, které vás nepustí od začátku do konce. Do neuvěřitelně silného a emocemi nabitého konce, při kterém se dostaví takový ten Ty vole, to snad ne efekt.

Skvělý příběh a asi nejlepší konec, co jsem kdy četla. (Osobně jsem ho obrečela tajně v koupelně).

4 03.03.2014

Pro mě je to nucená povinná četba. Věta Optimismus je opium lidstva, ať žije Trockij! je sice geniální a často používaná i mnou, odpůrkyní románu, ale jinak mě Žert naprosto ničím neoslovil. Asi ještě budu muset dorůst.

03.03.2014

82% ? Cože? Tento skvost dostala ze srandy naše spolužačka k patnáctým narozeninám a já jsem měla za úkol ji zabalit, tak jsem doma byla zvědavá a kousek si přečetla. No a tak laciný hnus jsem snad ještě nečetla, kam se hrabe nějaká secesní červená knihovna o lásce sestřičky a primáře... A upřímně moc nechápu, kdo a proč má někdo tohle zapotřebí číst.

Asi to moc nejde číst jako beletrie - vezmete a přečtete od první stránky do poslední, prostě někdy tlustočerv, jindy karkulinka a potřetí třeba pogrebin. A čmárance Harryho a Rona jsou sice trošku okatě a prvoplánově vtipné, ale i tak se mi líbí.

2 03.03.2014

Rowla má prostě tenhle svět zmáknutý a umí psát i jiné věci než přímo příběh Harryho. Pohádky jsou super a co se mi líbí snad ještě víc, jsou dodatky Albuse Brumbála, tak nějak brumbálovsky vtipné.

1 03.03.2014

Nebudu to rozepisovat ke každé knize zvlášť, protože tato série je naprosto úžasná, moje snad úplně nejoblíbenější. Jistěže, musíte být tak trošku zvrhlík s odporným černým humorem, mít hodně rádi steampunk a počítat s tím, že některé motivy se prostě omílají pořád dokola. A přestože kniha někdy vypadá jako výkladový slovník a někdy slouží jako vyznání lásky fiktivního spisovatele fiktivní osobě, je prostě skvělá a každá věková skupina si tam najde své. Děti své úžasné hrdiny a jejich hororový příběh a ti starší úžasný černý humor se spoustou narážek a temným nádechem. Hrozně doporučuju!

Jo a kamarád David Pokora nechápe, proč mu závidím jeho jméno. Vy ano? :)

5 03.03.2014