Liilith komentáře u knih

Když jsem na webových stránkách zahlédla tuto knížku s krásnou ilustrací na obale, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst. A taky samotný název mě hned zaujal - málokdy vidíte název knihy tak dlouhý jako je tady.
Humorná a vlídná knížka poukazuje na fantazii dětí, jejich představivost. Kapitoly v knize jsou dlouhé tak akorát, dá se však číst po částech, jen je třeba mít předem text načtený, aby nebylo nutné bohapustě improvizovat. Příběh o odvaze, přátelství, touze po rodině pohladí po duši malé i velké čtenáře.

28.04.2017

Knížka je milým skvostem, který potěší zejména díky ilustrátorce Vlastě Švejdové, která celé knížce dala nezaměnitelnou tvář.

26.04.2017

Kniha nemá prakticky žádný děj, přesto ale zaznamenala úspěch přímo fenomenální. Čím to? Protože se jí daří oslovit skrytá přání přecivilizovaného člověka a touhu po vyrovnaném životě, radosti z venkova, z přírody - a také z dobrého jídla. . Čtenář má pocit, že při čtení sám cítí vůni čerstvě natrhané bazalky, máty a saturejky a po otočení stránky mu za nehty zůstávají hrudky hlíny z čerstvě sklizených brambor.
Američanka Frances Mayesová, vysokoškolská učitelka popisuje, jak si koupila dům v Toskánsku, jak jej rekonstruuje a jak se jí v Itálii žije. Vypráví s nadšením a láskou; ať už mluví o potížích s řemeslníky, namáhavém čištění zanedbané zahrady nebo sklizni oliv, vždycky vás atmosféra vtáhne. Kapitola sama pro sebe je jídlo. Stejně jako v životě, i v knize zabírá velký prostor. Autorka v knize popisuje stovky kuchařských receptů. Pokrmy líčí tak barvitě a do detailů chutí a vůní, že knihu nelze číst s prázdným žaludkem. Tento aspekt knihy ocení především kuchařky a ti, kteří si oblíbili italskou kuchyni. Pokud ale právě držíte dietu, půst či protestní hladovku, pak si nechte knihu na později! Kniha je doslova útokem na smysly a byla by pro vás nestydatým pokušením. Mayesová pohrává si se slovy. Přísloví, citáty slavných filosofů a spisovatelů, bonmoty či popisy obyčejných věcí a dějů vyjádřené brilantními slovy dodávají knize jedinečné kouzlo.
Jestliže máte rádi Itálii, krajinu, podnebí a jedinečné lidi, kteří zde bydlí po celé generace, pak je to kniha pro vás.

3 26.04.2017

Titul knihy by mohl mnoho potencionálních čtenářů odradit. A po první přečtené stránce vypadá kniha možná ještě smutněji. V tomto ohledu mi občas připomínala některé pochmurné ruské romány, které se vlastně na první pohled jeví vesele a vtipně, jakmile si však danou scénu představíte a vcítíte se do emocí postav, přepadne vás smutek a lítost nad jejich osudy. Jakmile se ale začtete, nejen že se neocitnete v depresi, možná se dokonce čas od času pousmějete. Autor se totiž nesnaží přivést nás na chmurné myšlenky – naopak, každá stránka jeho románu je plná vtipu a něhy, bezpodmínečné lásky, jakou se dokážou mít navzájem rádi všichni lidé v knize, ať jsou sebevíc výstřední. Co se ale autorovi nemůže upřít, je jeho úžasný jazyk, který mě naprosto uchvátil. Protože je to přeložená kniha, patří velká zásluha asi i překladatelům. Natalio Grueso si hraje se slovy a větami tak, že nakonec kniha působí, jak z pera slavného klasika, akorát v moderním podání. Přestože se kniha odehrává v dnešní době, někdy máme pocit jako když čteme příběh odehrávající se v padesátých letech dvacátého století.

1 13.04.2017

Slepá mapa od Aleny Mornštajnové si ke mně našla cestu přes kamarádku ...Po jejím dočtení jsem hodně dlouho přemýšlela a hledala slova, která by nejlépe popsala dojem, který ve mně knížka zanechala. Příběh klenoucí se několika generacemi jedné rodiny. Jejich osudy, omyly, úspěchy. Život, takový obyčejný život, obyčejně napsaný a přitom neobyčejný.
Jsou knížky, které si chcete přečíst znovu hned, jak je dočtete. Tahle pro mě byla jednou z nich.

6 08.04.2017

Grannecová chtěla svým románem sdělit především to, že obyčejná ženská se smyslem pro realitu je pro světově uznávaného vědce neocenitelnou oporou. Avšak na to, jaký měl námět knihy potenciál, je Bohyně malých vítězství zklamáním. Příběh působí prvoplánově, o matematikovi se nedozvíme nic převratného, zášť hlavní hrdinky je spíše otravná a předvídatelný konec románu ještě uškodí...

1 06.04.2017

Viking Tappi a sobík Chichotek. Velmi dobře vybral autor úspěšné knižní série o Tappim, Marcin Mortka, hrdiny pro svůj pohádkový příběh. Ještě lépe snad vybral Martu Kurczewskou, ilustrátorku svých pohádek. Krásný, optimistický, dojemně naivní příběh doplněný moderními a osobitými kresbami. To je zárukou úspěchu na dnešním přehlceném dětském literární trhu.
Jednotlivé příhody jsou krátké, napínavé, často plné vtipných (někdy až absurdních) situací a hlavně čtivé.Tappi, Chichotek a všichni obyvatelé Šeptajícího lesa jsou ztvárněni velmi věrohodně. Po přečtení jedné knihy vy i vaše děti budete prahnout po dalších. Navíc si s nimi v knize mohou klidně číst i dospělí, kteří na ní jistě ocení vtip a zábavné pojetí dobrodružství. Příběhy jsou tak pro malé i velké čtenáře, a já mohu jen litovat, že mi není o dvacet let méně, abych si knihu užila ještě více.

1 30.03.2017

Čtivě napsaná kniha oceňované autorky, chtěla jsem se ke knize vracet, abych ji dočetla.Klevisová se stejnou měrou věnuje všem postavám, které uvede na scénu. Vypráví ve třetí osobě, což jí umožňuje střídat vypravěčské perspektivy, a čtenář je tak trochu nucen sympatizovat i s takovými typy, kteří by u línějších autorů zůstali jednostrannými padouchy ( třeba mladá vyděračka, kterou máme tendenci chápat, když se více dozvíme o jejím strastiplném životě ).
Autorka své postavy vysílá do střetu šancí.Většina z nich se brzy v průběhu děje ocitne v naději na dosti významnou změnu života (k lepšímu), většina těchto nadějí však není navzájem slučitelná, ba některé jsou přímo protikladné.Klevisová jako by si stejnou měrou oblíbila všechny své postavy včetně vraha. Všem věnuje náležitou pozornost, do všech se vžívá. Vinou toho může část čtenářů postrádat postavu hlavní.

3 26.03.2017

„Život je slohovka, která se píše rovnou načisto.“
Příběh vás donutí přemýšlet nad tím, co je v životě důležité, jak vzácné je mít přátele a milující rodinu, jak snadno lze o všechno přijít, o zásahu smrti do života a o tom, že někdy až po smrti blízkého člověka můžeme zjistit, kolika lidem zasáhl do života.

4 22.03.2017

Publikace Ve stínu pražských soch a pomníků z pera známých publicistů, autorů sedmi dílů Pražské domy vyprávějí jistě potěší všechny milovníky pražské historie

20.03.2017

Kniha mapuje období mezi lety 1988 až 2011. Fragmenty příběhu se objevují bez jakékoliv posloupnosti. Celkový obrázek vzniká velmi pomalu. Napětí je gradováno rouškou tajemství, kterou jsou zahaleny jednotlivé postavy doprovázející Tooley v jejím životě. Velmi těžko se dá odtušit jejich vzájemný vztah popřípadě souvislosti.Velmi emotivní zápletka trpí plochými dialogy. Interakce mezi jednotlivými postavami postrádá náboj a tím uvěřitelnost...

15.03.2017

Kniha je určená pro malé čtenáře. Kapitoly jsou krátké, písmena velká a text je psaný jednoduchou formou, který je pro tak malé děti snadno pochopitelný. Pro snazší rozeznání jednotlivých příběhů, je pohádka o Jaromírovi psána modře, o Otíkovi byla použita klasická černá. Knihu doprovázejí barevné ilustrace Michaely Bergmannové, která se zabývá kreslenou animací a ilustracemi dětských knížek.

1 12.03.2017

Čoko, čoko, čokoláda...
Čokoláda je román z francouzského venkova. Děj rychle ubíhá a ani si neuvědomíte, že už je tu konec knihy. Autorka je výborná v popisování lidských pocitů a vykreslování povah, takže čtenář již od začátku ví, kdo je zlý a kdo ne. To nám může trochu připomenout pohádky z dětství, kde zlé síly bojovaly proti těm dobrým, a kde dobro vždy na konci zvítězí. Děj je rozdělen na kapitoly, přičemž každá z nich popisuje jeden den. Není proto těžké sledovat postupně vznikající přátelství mezi hlavní hrdinkou a obyvateli vesnice, a stejně tak i stále se zintenzivňující tlak na ni. Ta nese chování ostatních statečně a klidně, až je to místy podivné.Román Čokoláda je příjemným zpestřením prázdných večerů a volných chvílí, takže si myslím, že ten, kdo ho otevře, nebude určitě zklamán.

1 10.03.2017

Tuhle pohádkovou knížku jsem s dětmi četla před spaním, příběhy se líbily mně i holkám. Kniha se od jiných knížek pro děti liší tím, že se děti zábavnou formou dozvědí spoustu zajímavých věcí o vesmíru. Zodpoví všem zvědavým a zvídavým dětem, co je to hvězda, planeta, asteroid, bílý trpaslík a neutronové hvězdy, černé díry, komety, dočtou se také o sluneční soustavě a spoustu dalších zajímavých informací…

1 07.03.2017

Morfium není oddychovka na víkend. Příběh se relativně dlouho rozjíždí a od svého čtenáře vyžaduje maximální soustředěnost. Kniha bolestně niterná. Jde v ní především o člověka. O to nejhorší v člověku, co může vyrůst do obludných rozměrů. A vy si to zamilujete. Bude vás mrazit a nebudete knihu chtít odložit. Jenže občas budete muset, protože je až příliš silná.

2 04.03.2017

Teď jsem dočetla...hledám slova, kterými bych mohla vyjádřit to, co se mnou tato kniha provedla...ona se mi vryla do srdce...děkuji pane Irvingu Stone !
Pochopit duši umělce není jednoduché. Pochopit duši Michelangela se zdá téměř nemožné - ale s pomocí Stoneovy knihy můžeme aspoň částečně porozumět tomu, kdo byl Buonarroti.

5 04.03.2017

Slepí ptáci patří mezi čtivé a svižné thrillery ozvláštněné tématikou sociálních sítí a poezie. Zbožňuju propojení detektivního vyšetřování s problematikou moderních technologií, tak jsem si čtení Slepých ptáků báječně užila.
Kniha se zabývá z velké části poezií, protože celý děj se točí převážně kolem poetické skupiny. Musím říct, že jako nečtivec básní jsem v tomhle autorku celkem hodně obdivovala, protože zvládla zakomponovat do textu úryvky různých básní tak, aby doplňovaly děj příběhu a nějak jej rozvíjely dál. Aby člověk zvládl něco takového, musí mít přehled v poezii, ale i tak to muselo dát hrozně moc práce a času, dohledat potřebné úryvky, vložit je na správná místa v textu a „dostavět“ k tomu ten příběh, a to všechno tak, aby z toho vznikla napínavá a úžasná detektivka na skvělé úrovni.
Příběh svižně plyne, stránky vám doslova ubíhají pod rukama a vy čekáte, kdo bude vrah. Upřímně, byla jsem blízko, ale nakonec se ukázalo, že případ je mnohem zamotanější, než jsem si myslela, a autorka mě pěkně převezla. Nechybí ani lehký náznak romantiky. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.

3 28.02.2017

Kdo neabsolvoval první dva díly, bude ztracen. Do Knihovny duší není možno jen tak naskočit. Tenhle vlak je příliš rozjetý. Ti, kteří jsou s podivnými dětmi od samého začátku, dostávají to, co jim bylo dluženo.
Knihovna duší se konečně do hloubky zabývá minulostí a vysvětluje spoustu z toho, co zůstalo minule opomenuto. Je pravda, že do předcházejícího Podivného města by se všechny ty informační pasáže hodily lépe a byly by také aktuálnějšími, nicméně i tak je příjemné nahlédnout do zákulisí toho, co se už stihlo odehrát.
Knihu opět doplňuji unikátní černobílé fotografie.

6 27.02.2017

Druhý díl ze série Sirotčinec slečny Peregrinové je rozhodně lepší než díl první. Vážně mu nemám co vytknout. Od začátku je to nabité akcí, napětím a dobrodružstvím a hlavně se čte rychle. Mnohokrát mě také vývoj událostí překvapil, i když třeba bylo „jasné“, jak to bude pokračovat. Autor prostě umí čtenáře držet v pozoru. A ty výjimečné fotografie příběh skvěle doplňují....
Uvidíme co přinese třetí díl :-)

3 24.02.2017

Poutavý název i obálka. Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, až po straně sto mě kniha začala více bavit. Oceňovala jsem přidané fotografie, některé na mě působily až strašidelně. Určitě si chci přečíst ještě další díly, abych věděla, jak to dopadne.

2 17.02.2017