Liilith komentáře u knih

Okamžik všeho je přímo chuťovka na jedno či dvě odpoledne. Nic těžko pro čtení, naprosto lehký příběh, u kterého se i zasmějete a nahlédnete do dějí v jednom starém antikvariátu. Společně s Maggie budete nejen pátrat po Catharině a Henrym, ale i po objevení Maggiína vlastního já, které bylo dlouho pohřbené v hloubi duše. Autorčin styl je čtivý a jakmile ho jednou odložíte, budete chtít začít číst znovu.

12.09.2019

Velmi působivý příběh o Alzheimerově chorobě. Bylo zajímavé nahlédnout do mysli člověka, který touto nemocí trpí.

2 31.07.2019

Elenu si přečtěte, pokud hledáte příběh plný akce a emocí, zajímáte se o válečnou historii a baví vás tajemno a duchařina...

2 22.07.2019

Kapesní atlas žen tvoří čtyři povídky-kapitoly, které spojuje varšavské prostředí, určité městské dominanty a zejména důraz na nešťastné lidské osudy. Kapitoly se nazývají Bazaračky, Spojky, Napodobeniny a Princezny; představují se tak čtyři různé, patrně nejvýraznější „exempláře“ z atlasu žen (v průběhu vyprávění jich přibývá). Povídky jsou na sobě nezávislé, přestože se některé motivy vracejí a opakují. Hlavními hrdiny jsou tři různé Marie a Marian, jejichž příběhy tvoří – jak se často říká – „sondu“ do varšavské společnosti. Výsledek analýzy není nijak lichotivý: „Napravo bordel, nalevo taky a před námi městské bludiště“, zazní hned v úvodním odstavci první povídky. Chutniková formuluje problémy, protestuje proti současnému stavu společnosti a zvláště proti postavení žen, které trpí mezi mlýnskými kameny toho, co se sluší a patří, a toho, jak se cítí a co prožívají uvnitř.
Kapesní atlas je zaměřený na psychologii jednotlivců – jaká jsou očekávání rodičů, druhých lidí, přátel či starší (anebo mladší) generace a jak na nešťastné ženy, ty „polské maminy, které vyrostly na mariánském a zavinovačkovém mýtu“, tento tlak působí. „Hřích, když dítě nemáš, hřích, když se narodí a nepokřtí.“ Čím je osobní svět člověka bohatší, tím horší je jeho situace, když mu docházejí životní síly, finance anebo tolerance lidí z nejbližšího okolí. Příběh záhadného starého mládence a jeho střetu s realitou varšavského světonázoru z Napodobenin a povídka Spojky o stařičké pamětnici Varšavského povstání patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v Kapesním atlasu žen najít. Zvláštní způsob vyprávění, totiž jakási odosobněná polopřímá řeč, umožňuje autorce zachytit kruté poznámky vševědoucích „pravých Poláků“ a vést popisy či dialogy způsobem, který vyvolává mnoho otázek, provokuje k zamyšlení, a přitom neztrácí nic z expresivity a výrazové exkluzivity.

12.07.2019

Tuto klasiku dětské literatury doporučuji každému rodiči, který chce mít doma kvalitní a inspirativní čtení pro své děti.

10 11.05.2019

Pro milovníka knih bude čtení hlubokým zážitkem. Ti, kteří se zajímají o historii, si doplní obraz několika dekád naší historie o téma, na něž se velmi často zapomíná. Zloději knih nejsou románem, přesto mají sílu strhnout čtenáře do víru historických událostí, jako by šlo o velký románový příběh.

3 11.05.2019

Kniha se mě líbila i když děj trošku zvláštní ,ale vše je možné...

1 11.05.2019

Tato ilustrovaná příručka je studnicí praktických a okamžitě použitelných rad při nákupu růží a péči o ně.

08.04.2019

"Další z knih, které jsou předurčeny stát se dárkem a prožít svůj život se stále ožužlanejšími obaly a zohýbanými listy od neustálého půjčování. Za všechno může Hana Pinknerová a její fejetony - nádherné, zábavné, svěží, hluboké, milé".

1 25.03.2019

Podrobná příručka, jak vybrat tu správnou růži pro vaši zahradu, kam ji zasadit a jak o ni pečovat tak, aby vám dělala co největší radost.

19.03.2019

Ve své knize Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky se Anders Rydell snaží na základě historických faktů, archivů, médií a dalších pramenů mapovat a přiblížit čtenářům nejzajímavější krádeže (případně donucovací krádeže, kdy nacisté přinutili vlastníka prodat určité umělecké dílo „za hubičku“), vyvlastnění, výměny, černé obchody...

Následně Rydell přibližuje například novodobé žádosti potomků okradených rodin o vydání uměleckéhého díla, složitá vyjednávání, jak se k věci postavil ten který stát, v němž bylo dílo nalezeno, jak vše dopadlo a podobně.

Kniha je zajímavá mimo jiné i tím, že se z ní čtenář dozví, jak se k žádostem o vydání děl postavily které země, že ve válce neutrální státy nemusí být až takovými svatoušky, autor navíc popisuje relativně podrobně jednotlivé žádosti potomků o vrácení rodinných „pokladů“. Zajímavý je minimálně v jednom případě i postoj válečně neutrálního Švédska, od něhož by člověk čekal něco trochu více než alibismus ve smyslu „galerie, vyjednej si to sama“. Velmi dobře jsou v knize vysvětleny ambice Adolfa Hitlera s přebudováním jeho oblíbeného Lince k obrazu jeho, a to včetně založení „nejskvělejšího“ muzea/galerie na světě, kde chtěl mít Hitler ty největší světové umělecké skvosty.
Každopádně všem vřele doporučuji, aby si Rydellovu knihu Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky určitě přečetli. Obrázek si následně udělejte každý sám.

1 18.03.2019

"Kdykoli ses na mě podívala těma navlhavýma očima jako moře, vždycky jsem si říkal, co na mně proboha vidíš. Teď chápu, že jsem měl o lásce pošetilou představu. Ty a já bychom se mohli přestat milovat asi tak, jako by se Země mohla přestat točit kolem Slunce."

Poslední dopis od tvé lásky je samostatně stojící román z pera světoznámé autorky Jojo Moyesové, která se proslavila především díky svému románu Než jsem tě poznala, který se dočkal i filmového zpracování. V Posledním dopise od tvé lásky autorka představuje příběh dvou žen, které se v mnohém podobají a jejich osudy se díky náhodě spojí. Kniha je vyprávěna z pohledu obou žen - části s Ellie jsou situovány do Londýna dvacátého prvního století, příběh Jennifer je pak situován do šedesátých let. Velkou část příběhu tvoří milostné dopisy, jak už napovídá i sám název. Jeden najdeme i na začátku každé kapitoly, což pěkně oživuje příběh. Jojo Moyesová sází na citlivé a vážné téma, které v knize prezentuje, a to především úlohu žen z lepší společnosti v šedesátých letech a to, jaký následek měly nezávazné románky.
Abych pravdu řekla, vůbec jsem netušila, co od knihy čekat. Už jsem za sebou sice měla Než jsem tě poznala, takže jsem se na autorčin styl moc těšila, ale knihy, ve kterých se objevují dopisy, jsou hodnoceny dost rozporuplně. Neměla jsem se ale ničeho bát, jelikož Jojo Moyesová odvedla skvělou práci. Hrdiny jsem si oblíbila hned po několika stránkách a knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah. Jojo prostě psát umí. Navíc mne velmi zaujalo i samotné téma knihy - o společenské historii toho moc nevím, zvláště pak o úloze žen ve společnosti. Byla to skvělá exkurze do šedesátých let.

Poslední dopis od tvé lásky bych doporučila všem, kteří hledají čtivou romanťárnu, která se ale zaměřuje i na vážnější téma a má hlavu a patu.

5 22.02.2019

Nemohu říct, že bych se s autorkou 100% shodla, ale fejetony mi i tak připadají příjemně civilní a mnohdy trefné. Díky velké škále načatých témat si v knize snad něco najde každý.

1 18.02.2019

Milé povídání o drobnostech všedního dne viděných okem inteligentní ženy.

1 07.02.2019

Jsem velice ráda, že jsem si mohla tuto knihu přečíst. Bylo zajímavé sledovat osud ženy, která začala bojovat sama za sebe. Obdivuji její odvahu, kdy se rozhodla zahodit opatrnost, smutek, zoufalství a vydala se na pouť, která není vůbec lehká. Cesta, která má člověka přivést ke štěstí a životní spokojenosti, je plná trnitých rostlin a havětí, jež se vám snaží vaše úsilí překazit. Je jen na vás, zda budete bojovat, nebo se necháte stáhnout chapadly deprese a sebelítosti...

05.02.2019

Nostalgie, v dětství jsem Harrym Potterem doslova žila, několikrát přečteno a stále patří Potterovská sága k mým oblíbeným...

6 03.02.2019

Kniha symbolicky otevírá dveře odborníkům, knihovníkům ke vstupu do světa Národní knihovny. Ale i veřejnosti - k pochopení vzniku a rozmachu její Slovanské knihovny i významu její činnosti. Skrze události a prožitky na odborné půdě, a přesto lidí z masa a krve.

1 03.02.2019

Skvěle psaný román,kde se postavy a jejich osudy vzájemně prolínají.

2 21.01.2019

Kniha Jsou světla, která nevidíme, zaujme svým pojetím druhé světové války a i když bylo na toto téma popsáno a potištěno už mnoho archů papíru, toto dílo stojí za pozornost díky nenásilnému vyprávění, které dokáže čtenáře vtáhnout do děje i reality strachu.
V příběhu se setkáváme se dvěma dětmi, na něž postupně dopadají "dospělácké" problémy dřív, než by si to zasloužili. Malá Pařížanka Marie-Laure přišla jako malá o matku a postupně ztrácí také poklad, který si často ani neuvědomujeme - zrak. Díky trpělivému a vynalézavému otci se ale naučí žít s pomocí zbývajících smyslů. Nedaleko, ale přitom skoro v jiném světě, v nacistickém Německu, vyrůstá osiřelý Werner, který se od malička zajímá o fyziku a najde v sobě obrovský talent pro opravování a sestavování rádií. Zatím totiž netuší, jak se tato schopnost bude vojenské mašinérii hodit.
Román je velmi vydařený z jazykové stránky, zejména v pasážích věnovaných Marii-Laure. Autor zde klade důraz na sluchové vjemy a pocity, kterým se běžně nedostává tolik prostoru. Namísto toho, abychom se v prostředí knihy "rozhlíželi", vnímáme zde nejprve všechny zvuky a vůně, Marie-Laure vnímá hmatem, kde co je, a teprve pak si sestavujeme konečný obrázek.

10 21.01.2019

Četba knihy "Babí léto" je příjemnou kratochvílí pro dlouhé zimní večery či lenivé letní dny.

2 07.01.2019