Lexand
komentáře u knih
Možnost ostrova
Michel Houellebecq
Jedna z knih, jejíž motivy se mi občas vrací v mysli. Vidím je v reálných situacích. Jakoby obávaná budoucnost vážně měla nastat.
Zelený stan
Ljudmila Jevgeňjevna Ulickaja
Nebudu bezmezným obdivovatelem L.U., i když její kvality jsou jednoznačné. Svým způsobem pokračování linie velké ruské literatury Tolstoj-Dostojevskij-Bulgakov-Pasternak, ale "strhující", "geniální", "dlouho zůstane v paměti" - to ne.
Sedm katů z Mnichova
Mario Puzo
Puzo je mistr, ale nedivím se, že toto psal pod pseudonymem a zřejmě na výdělek.
Platforma
Michel Houellebecq
Pokud jste četli Elementární částice a Možnosti ostrova, můžete být lehce zklamaní. Prostě očekávejte méně a pak je to dobré čtení - typický Houellebecq.
Kluk z kostek
Keith Stuart
Trochu jsou vidět švy (pokud by spisovatel byl krejčí a kniha oděv), ale je to čtivé a chytré. dělá mi radost, že je knížka úplně současná, je vidět, jak málo se dnes od Britů lišíme.
Pan Pip
Lloyd Jones
Baví mě, když v románu vystupuje téměř jako postava jiná konkrétní kniha. Napadá mne podobnost s Vargasovým Vypravěčem nebo Mou nejmilejší knihou Markéty Pilátové.
Odcházení
Václav Havel
Textu dávám čtyři hvězdičky, provedení, které jsem viděl tak dvě nebo tři. Ovšem film, ten by mohl mít šest.
Zeď
Jean-Paul Sartre
Zajímavé je srovnávat Mládí šéfa (či Mládí vůdce, dle překladu) se Životem a dílem skladatele Foltýna od Karla Čapka. Nebo, máte-li to "štěstí", s nějakou reálnou postavou ze svého okolí.
Motáky nezvěstnému
Karel Pecka
Neznám lepší svědectví o lágrech 50. let. Muchovy a Stránského jsou přecejen o poznání slabší.
Třináct měsíců
David Mitchell
Mitchell je mistr a každá jeho kniha je výborná. A z nich nejlepší jsou "Černé Labutice".
Povídky o skvělé zemi
E. L. Doctorow
Četl jsem Homera (a jeho bratra), Pochod k moři, zkoušel jsem Ragtime a kdysi i Vítejte do zlých časů, ale tyhle povídky se mi od D. líbily nejvíc. Noblesní sestry, Murakamiho Po otřesech a tahle sbírka...
Strašidla
Chuck Palahniuk
Jak autor vrší jednu perverzitu a nechutnost na druhou, dosahuje obrovské nudy. Papírové, nevěrohodné, nenapínavé, onanistické...
Watsonovi
Jane Austen
Je přesně poznat, kde se to zlomí, odkud knihu dopisovala její epigonka. Pokud tam je náznak vtipného dialogu, tak je to křeč. Fabule sekaná, jako by to muselo být napsáno večer před uzávěrkou.
Gablonz / Jablonec
Štěpán Kučera
Mám raději, když jsou historické události přetaveny v umělecké dílo celkově, s plnou autorskou zodpovědností. Tak jak to mistrně zvládla Tučková v Žítkovských bohyních nebo Binet v HHhH, případně jak to trvale a velmi obstojně dělá Marek Toman. Přístup napůl publicistický a napůl beletristický je samozřejmě legitimní, ale musel jsem si na něj asi třetinu knihy zvykat a přijde mi jako autorsky snazší než ten výše zmíněný. A pro čtenáře tím obtížnější. Přesto se mi kniha líbila, i když spíš v jednotlivostech. Rád jsem se zasmál sarkasmu (občas se Kučera příjemně blíží Ouředníkovi), ocenil jsem různé drobné zajímavosti a (tady je k diskusi i ona přenositelnost mimo region) občas jsem i zatajil dech, když jsem narazil na jméno osoby, kterou jsem osobně znal, a dozvěděl se něco nového z jejího osudu.
Město & město
China Miéville
Zlákala mne nějaká zmínka kdesi, že prý je to nejlepší autorova kniha. Pokud je to pravda, s CH.M. nejspíš končím.
Potkat jelena
Miroslav Stuchlý
Důkaz, že nejlepším médiem pro poezii je kniha. Žádné časopisy, sociální média, dokonce ani živá čtení. Dobře redigovaná kniha u kvalitního nakladatelství. Autorův zatím nejlepší počin.