Watsonovi
Jane Austen , L. Oulton
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177895/bmid_watsonovi-R0M-177895.jpg
3
128
31
Emma Watsonová vyrůstala u své tety, a když se v devatenácti letech vrátí zpět do svého rodiště, vzbudí to rozruch. Z Emmy vyrostla krásná, inteligentní a charismatická slečna na vdávání, která u dam jitří závist a u mužů rozviřuje zájem. Na pozvání rodinných známých se zúčastní plesu a vypadá to, že o nápadníky nebude mít nouzi. Dvoří se jí floutek Musgrave, mladý pastor Howard, a dokonce i sám lord Osborne, člen místní smetánky, k němuž všichni obdivně vzhlížejí. Watsonovi nejsou zrovna bohatá rodina, a tak její členové bedlivě sledují, jakého muže si Emma vybere. A zdaleka ne všichni to s ní myslí dobře - třeba povrchní a prospěchářská švagrová Jane, která má o Emmině sňatku své představy. Jenže Emma si do života nechce nechat mluvit a je odhodlaná rozhodnout se bez ohledu na rady okolí, i kdyby její volba měla být některým trnem v oku... Novelu Watsonovi začala psát Jane Austenová v roce 1804, zamýšlela ji rozpracovat do rozsáhlého románu, ale nakonec ji nedokončila. O dokončení se později pokusilo několik autorek, z nichž k těm úspěšným patřila L. Oultonová, jejíž verzi završení příběhu Emmy Watsonové jsme pro toto vydání vybrali.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2013 , DaranusOriginální název:
The Watsons , 1804
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem, koneckonců se jedná o útlý svazek, přesto k ním mám pár výhrad. Lehký a ironizující styl Jane Austenové jasně patrný v první části knihy mě docela navnadil. Bohužel si nemyslím, že by L. Oultonová tak úplně navázala ve stejném duchu, a ačkoliv věcně možná ctila autorský záměr Austenové, styl byl úplně jiný. Navíc zakončení příběhu mi připadalo nepropracované až uspěchané. Pokud by dílo dokončila sama Jane Austenová, pravděpodobně bych ho zařadila mezi její nejpovedenější díla (za mě určitě Pýcha a předsudek, Rozum a cit a možná Anna Elliotová).
Hlavní hrdinka Emma mi byla sympatická, ačkoliv se mi zpočátku nezdála jako osobnost příliš výrazná. Rozhodně si mě získala, když šla tančit s desetiletým Charlesem, když ho jeho původní taneční partnerka odmítla. Musela jsem obdivovat s jak silnou vůlí a hrdostí odmítla výhodnou nabídku k sňatku, protože byla zamilovaná do někoho jiného. A navíc tak učinila i přesto, že ji rodina (nejstarší bratr a švagrová) do takového svazku tlačila.
Celkově se novela četla dobře, ale nemyslím, že se k ní budu chtít někdy v budoucnosti vrátit.
Lehká anekdota, autorkou nedokončená a dopsaná L. Oultonovou, která údajně ctila autorský záměr. Je snesitelná právě pro tu věcnost až lapidárnost, přitom témata a motivy zůstaly čistě austenovské... Pobavilo v doslovu Tomáše Tulingera: "Ve Watsonových se objevují poměrně dlouhé dialogy mezi muži, jimž se jinak Austenová vyhýbala. Většinu života totiž strávila mezi ženami a nebyla příliš obeznámena s tím, jak mezi sebou muži hovoří." Nicméně soudě dle typologie (Sam, Robert, Howard, lord Osborne, Tom Musgrave...) muže alespoň v rámci možností pozorně sledovala...
Hodně krátký román, ale celkem se mi líbil. Konec je hodně uspěchaný, určitě mohl být rozpracovanější a detailnější.
Že začátku jsem měla trošku problém se orientovat,ale potom už to bylo v pohodě.Byla to taková nenáročná jednohubka .
Jak už píše uživatel Kozel, je škoda, že román Austenová nedokončila, protože by směle mohl konkurovat Pýše i Rozumu. Emma a Elizabeth mají mezi sebou pěknou chemii a vedlejší postavy také vypadaly zajímavě. Pokud by se děj správně zpracoval, mohl z toho být další doopravdy skvělý kousek. Bohužel.
Na to jak je to krátké, se tam motá dost postav a neustále se někam skáče a to i v čase. Co pár stránek byl posun o několik měsíců a druhá půlka knihy byla nemastná, neslaná. Bylo zkrátka dost poznat, že to nedopsala už Austinová. A konec mi přišel takový zvláštní, vlastně šlo jen o rychlý souhrn informací. Myslím, že na tuhle knížku hodně rychle zapomenu, jak mě nebavila.
Je přesně poznat, kde se to zlomí, odkud knihu dopisovala její epigonka. Pokud tam je náznak vtipného dialogu, tak je to křeč. Fabule sekaná, jako by to muselo být napsáno večer před uzávěrkou.
Autorka ve svých příbězích dokázala skvěle popsat tehdejší společnost a těžké postavení žen v ní. Já mám ale s touto autorkou trochu problém. Její vyprávění je na mě dost popisné až nudné. V této novele je znát, že závěr dopisoval někdo jiný, protože je stručnější a přehnaně zkrácený.
Určitě nejslabší dílo Jane. Né že by se mi vyloženě nelíbila, ale .............právě že je tam to ale
Veliká škoda, že práci na tomto románu Austenová odložila a už ji nestihla dokončit. Na těch 80 stranách, které po sobě Jane zanechala, je vidět slušný potenciál konkurovat dvěma největším autorčiným románům. Sesterská dvojice Emmy s Elizabeth dovedla zaujmout hned úvodní scénou a rozhovorem během cesty na ples, prostředí scén autorkou tak oblíbené. Obě jmenované, z nichž první Emma byla hlavní postavou, si získaly mé sympatie. Něco sympatického měl v sobě i lehce odtažitý a jednodušší lord Osborne. Krásná scéna je pak na plese, kdy Emma vyzve k tanci desetiletého Charlese. Kouzelné, jak to Austenová uměla.
Jak bylo řečeno, Austenová román nedokončila. Na základě dochovaných poznámek se o dokončení pokusila L. Oultonová, o níž těžko něco zjistit. Přiznávám, že až po dvaceti stranách jsem si všiml změny ve stylu. A to dost rapidního. Oultonová s látkou, ať už z jakéhokoli důvodu, poněkud zápasila. Takže ačkoli se snažila dojít "austenovských konců", její cesta byla poněkud trnitá. Styl, zvraty i dění často trpí přeskakováním, nedotažením, prudkostí i nenávazností a chybí ona známá ladnost, jistá dávka patosu, humoru i moudrosti.
Závěrem tedy budiž řečeno, že Watsonovi jsou milou jednohubkou na jedno odpoledne. Ta mnohem hodnotnější část knížky ovšem zcela po právu patří původní autorce.
Z mého pohledu nejslabší "austenovka", ale přičítám to hlavně tomu, že sama Jane knihu nedokončila a těch happyendů na konci na mě bylo prostě moc. Navíc byl příběh prvoplánový a souhlasím, že mohl být rozpracovanější. Žádná katastrofa to ovšem nebyla, spíš průměr.
(Abych byla upřímná, tuto knihu bych nevzala do ruky nebýt mylného dojmu, že jde o autočinu poslední knihu, kterou bych mohla zařadit do čt. výzvy.)
Příběh by mohl být rozpracovanější, některé pasáže působí kostrbatě a zkratkovitě. Překlad se krapet shodil termínem "jak dlouho jste v zemi?" - týká se přijezdu z Londýny na venkov nebo putování mezi venkovskými městečky. Popis některých osob je za hranicí karikatury. Nepovažuji to za dobré dopracování nedokončeného díla.
K "Pýše a předsudku" to mělo daleko, rozhodně to nebylo tak chytlavé a čtivé, i tak mě to ale poměrně bavilo. Konec byl samozřejmě uspěchaný, vzhledem k tomu, že ho samotná autorka už nestihla napsat, ale jinak jsem se u čtení nenudila. Docela příjemné oddechové čtení.
Jako milovnici "Austenky" mě tento titul bohužel zklamal... Postavy nemastné neslané, styl nevtipný, děj také nic moc. Jak říkám - bohužel.
Watsonovi je příběhem půvabné dívky Emmy Watsonové, která po příjezdu domů okouzlí téměř všechny muže kolem sebe. Nicméně jako jiné hrdinky je Emma vzdělaná a jen tak se nenechá polapit do sítě, i když je do vdavků tlačena svojí švagrovou a bratrem. To by nebyl román Jane Austenové, aby hlavní hrdinka neměla svou hlavu. Dialogů je v knize o poznání méně a je to dáno také tím, že autorka knihu nedokončila. Tím dochází také v závěru knihy k velmi rychlému spádu bez dialogů a ztrácí se propracovanost začátku knihy, kde vystupuje nesčetně postav a čtenář má krapet potíž se ve jménech vyznat. A tak jsem sek začátku knihy po jejím dočtení opět vrátila a některé momenty mne i překvapily.
Pohodové čtení pro volné chvíle.
Krásný příběh. Škoda, že to Jane nedopsala - mohlo to být skvostné a dlouhé dílo. Ale i takhle to bylo moc dobré, taková oddechovka.
Skvělá ukázka tehdejší společnosti a jejích intrik. Jsem ráda, že si po celý děj Emma uchovala svou čest a hrdost a nenechala se zaprodat. Také Howard je typickou ukázkou gentlemana té doby.
Štítky knihy
Kniha Watsonovi je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 183x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 45x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 1x |
Překladatel v doslovu píše, že "Oultonová dokázala plynule navázat a dodržet dobové reálie. Nezměnila se slovní zásoba ani používané výrazy, jediným viditelným rozdílem je výrazné zkrácení dialogů i popisů postav a událostí."
S tím bohužel absolutně nemůžu souhlasit. Zkrácení dialogů a vůbec velká popisnost byla do očí bijící, ale pokulhávaly i zmíněné použité výrazy a slovní zásoba. Ostatně při čtení jsem odhadovala, kde asi bude onen předěl, kde končí Austenová a začíná Oultonová a jak jsem si po dočtení knihy ověřila, trefila jsem ho v rozmezí +- jedné kapitoly.
Například ona slovní zásoba... Oultonová ráda používá označení "milenec", což jsem u Austenové v životě neviděla. Ta by mnohem spíš použila třeba slovo "nápadník". Nepřesvědčivě na mě působila také scéna s růží na plese. Opět absolutně "neaustenovský" styl vyznání lásky. Hrdinové Austenové nebývají ani takto patetičtí a ani tolik explicitní. U Oultonové se dále třeba pořád někdo někomu uklání, a to i v místech, kde to nemá valnou logiku. Z těchto a podobných míst je, byť v náznacích, patrné, že druhá autorka danou dobu nezažila, a patrně proto nedokáže nejrůznější společenské situace popisovat s takovou samozřejmou lehkostí, přirozeností a uvěřitelností, jako autorka, která se opírá o vlastní zkušenosti.
A v neposlední řadě je třeba zmínit, že v pár místech druhá autorka Austenové mírně protiřečí. Např. dle Austen na začátku knihy "někteří Emmu měli za ztělesnění krásy, jiní ji nepovažovali za pohlednou". O pár kapitol dál, které již píše Oultonová, je ale Emma všemi obdivovaná jako ta nejkrásnější žena, za kterou se otočí všechny oči, když vejde do sálu.
Našlo by se toho ještě víc, toto je to hlavní, co mě praštilo do očí. Do budoucna dám ještě šanci verzi dopsané neteří Austenové, která má lepší recenze a věřím, že by mohla působit přirozeněji i díky tomu, že zde bude menší věkový rozdíl mezi oběma autorkami.