LenkaStr komentáře u knih

Já vím, že to zní nesmyslně, jelikož seriál je adaptací knih, ale stejně po přečetení stále trvám na tom, že nebýt hype kolem seriálu, tak by knihy zapadly s bídou do průměru. Jasně, kniha nám dává ucelenější příběh, víc z ní sálá Kipovo trápení a Scottův boj s tím vším, ale nemůžu si pomoct, napsáno to není nijak zázračně a popravdě to v jednu chvíli pro mě už začínalo zabíjet množství erotických scén, které mě zkrátka přestaly bavit a minimálně od půlky jsem je už jen tak přelétávala. Dlouhou hru si přečtu, jelikož navazuje na Rivalitu, ale ostatní knihy si nejspíš nechám ujít a zůstanu věrná Sarině.

V rámci žánru lehce nad průměrem, každopádně je to vtipné, svěží a jako letní čtení rozhodně deset z deseti.

Po maratonu hokejovek jsem chtěla/potřebovala změnu a i když mě kovbojové nikdy nebrali, nalákalo mě reelsko na FB, tak jsem si řekla, "No, proč ne." A jako jo, nebylo to špatný. Tak do půlky. Dokud kolem sebe ti dva jen kroužili, bylo to plné chemie a fakt osvěžující, ale jakmile překročili onu neustále omílanou zakázanou hranici, příběh jako by se vytratil a zbyl jen sled porno scén, tu a tam, aby se neřeklo, proložených odkazem na minulost a problémy a velice rychlo to začalo být jen úmorné. Fakt jsem myslela, že to snad nedočtu a musela jsem už ty ero pasáže přeskakovat, a to s nimi obecně fakt nemám problém. Ale co se dá dělat, všeho moc v křoví a tady se to už fakt nedalo, takže když konečně nakráčel na scénu synáček a zatnul jim tipec, byla to dost úleva, protože se konečně vrátil nějaký děj, čímž se to celé znovu zvedlo. Epilog, který byl pouhým pornem bez pointy, to ovšem celé zase zabil. A mimochodně, to jak Layla neustále oslovovala Colta "taťko"? Bleh! Pokud vyjdou i další díly, tak beze mně, simpěkně.

Když potřebujete sladku a současně vtipnou oddechovku na pohodu, tak s tímhle rozhodně neuděláte chybu.

Oddechová jednohubka, což je přesně to, co jsem si potřebovala po celkem vyčerpávající romantasy naordinovat. Za mě spokojenost.

(SPOILER) Mám-li hodnotit sérii jako celek, tak za mě nejlepší třetí a čtvrtý díl, pak to šlo prostě dolů. A ano, objektivně je příběh ucelený, neskutečně rozvětvený, je tu obrovský vývoj postav, je tu všechno, ale mě začaly neskutečně ubíjet ty akční části, při popisu bitev jsem si nejednou vzpomněla, proč mě tak moc nebavily Dvě věže. Ale zpátky. Závěr série zůstal částečně otevřený. Co se dělo dál v Oreji? Klepne konečně někdo Kailu přes prsty nebo se tam začne zase roztahovat? A co Ryattova traumata? Emoniina? Jenže tohle všechno by vyžadovalo dalších minimálně sto stran rozvláčného vyprávění, takže snad radši: díky, ale nechme raději prostor vlastní fantazii. Někdo tu psal, že měla autorka Ryatta s Emonií dát dohromady, ale nevím, možná by to bylo zábavné, ale za mě docela laciné. Tak jako tak, pokud si těmi neuzavřenými linkami autorka připravovala půdu pro nějakou třeba samostatnou knihu, tak až/pokud se tak stane, tak se znovu zamyslím a rozhodnu, jestli do toho chci jít. Protože popravdě musím připustit, že tohle není tak úplně žánr pro mě. Postavy? Miluju! Tedy samozřejmě ty "naše". Ovšem všechny ty dark a akční záležitosti? No. Not for me.

Tohle jsem popravdě z větší části protrpěla. Malina dostala na můj vkus až moc prostoru, a ano prošla si velkým vývojem, ale to nic nemění na tom, že tu invazi přivolala ona, takže mě do svého fanklubu nezískala. Navíc tomu jejímu přerodu pranic nevěřím, starýho psa novým kouskům nenaučíš, což ostatně už sama naznačila. Naopak jsem si až nemístně užívala Sladeovu cestu pomsty, ačkoli k ní mám dost výhrady pokud jde o Kailu, kterou Slade v podstatě jen trochu poškádlil. Popravdě doufám, že mu ta zmije dá záminku, aby ji dorazil. Osrikovu linku nehodnotím, jeho pohled je sice fajn zpestření, nicméně je to tak trochu slepá ulička, v podstatě zatím jen taková vata. A k té Aurenině ani moc nevím, co říct. Zjistila svůj původ, který zase tolik nepřekvapil, doputovala, kam doputovala, což bylo jasné ve chvíli, kdy bylo řečeno, že jdou zachraňovat nějaké utiskované Orejce, vlastně jedinou pointou bylo zjištění Wickovy totožnosti, ačkoli mi kolem toho nedává smysl asi tak milion věcí. Suma sumárum mi tenhle díl přišel jako příliš rozvláčný prolog k tomu následujícímu.

(SPOILER) Možná je děj příliš rozvláčný, ale pokud autorka nechtěla vývoj hlavní hrdinky odfláknout, nejspíš to jinak nešlo. Protože většinu knihy sledujeme přesně tohle: Postupné zpracovávání traumatu a přerod v samostatnou silnou osobnost, která si uvědomuje svoje přešlapy, snaží se z nich poučit a současně ovládnout svoji magii. Cením náhled do Sladeovy minulosti, díky němuž se o něm konenčně dozvídáme víc, a také Osrikovu linku, která děj obohacuje. Docela ráda bych do budoucna viděla totéž s ostatními členy Sladeova Hněvu. Naopak vůbec necením linku královny Nemám-ani-dvě-mozkový-buňky Maliny, protože to, že se s ní autorka crcá, je jasný znamení, že ta mrcha později zamíchá s dějem. A ano, upřímně přiznávám, že to, jak ji ti šmejdi převezli, mě škodolibě potěšilo, bez ohledu na to, kam to povede. Ačkoli tu by přechcal i dvakrát vylouhovaný čajový sáček, takže to zase takový majstrštyk nebyl. No nic, zpátky ke knize. Veškeré drama se v podstatě odehrálo na posledních padesáti stránkách, a jak byl celý děj rozvláčný, tak konec byl nakonec docela uspěchaný. A ten cliffhangár zase? Díl od dílu jsou větší, ještě že jsem si počkala na dovydání celé série a můžu se hned vrhnout na další díl.

To je tak, když se necháte líbivou obálkou nalákat na Nýdnol a fešného aristokrata. Ach já blbka! Možná jen historické romance nejsou pro mě, co já vím, ale tohle byla fakt děsná pakárna. První třetina naprosto o ničem, pak se na scéně konečně objevil někdo, kdo se zdál být pravděpodobným padouchem a trochu se to zvedlo, ale pořád jsem se spíš prokousávala, než že by mě to bavilo. Celkově level laciná harlekýnka, nic proto nim, vážně, ale proto stojí, kolik stojí, žeáno.

Asi jsem četla jinou knihu, než ti přede mnou, ale přinejmenším do dvou třetin jsem se horko těžko prokousávala, celé mi to připadalo takové jalové, chemie mezi postavami nulová. Na poslední třetinu se to trochu zlepšilo, nicméně nějaké emoce ze mě autorka vydolovala až na posledních cca padesáti stránkách. Sorry, ale to je dost málo.

Nejsem cílovka a nebýt audia v podání Dana Krejčíka, pro jehož hlas/přednes mám slabost, kniha by mě stopro minula. Nicméně, musím přiznat, že by to byla škoda. Jasně, není to nic objevného, jedná se v podstatě o průměrnou letní oddechovku, nicméně napsanou čtivě, s lehkostí a uvěřitelně a přímo z toho sálá ta letní přímořská atmosféra. A jako obvykle, audio to celé pozvedá o level výš. Doporučuju.

(SPOILER) Mám ráda propojování časových linek ve smyslu cestování časem, což tahle kniha sice nabízí jen opravdu náznakem, nicméně i tak ve mě anotace vyvola dost zvědavosti, abych po ní sáhla. Takže: historická linka dechberoucí, v té současné mě střídavě iritovala většina postav, zejména v souvislosti s tím otravným bumerangem aka Ifanem. Jako, milionkrát někdo řekne "hlavně nikam sama nechoď", "hlavně tu s ní někdo buďte" a ona stejně vyleze večer na zahradu, zatímco si chlapi odtáhli k sobě domů? To skousnu poprvé, ale znovu a znovu a znovu? To mají v těch makovicích úpe vymeteno? No nic, tohle mě fakt rozčilovalo. Plus: nepotřebuji nutně epilog, ale vzhledem k tomu, jak je kniha rozvláčná, tak je závěr najednou takový uspěchaný, vlastně nijaký. I tak jsem si ale knihu užila, to ne že ne.
A malá poznámka k překladu: Ano, překladatel musí být do určité míry kreativní, ale to se týká vypořádávání se se slovními hříčkami, případně s reáliemi, které je potřeba pro čtenáře uzpůsobit, ne svévolného přejmenovávání postav nebo přidávání vlastní invence do jejich popisu. Catrin se v originále jmenuje Cadi a nikde jsem nenašla zmínku o jejím věku, tak proč, proboha, měla překladatelka potřebu do letmé zmínky o jejím vzhledu kreativně přidat, že je to třicátnice? Krom toho, že to v kontextu příběhu nemá žádný význam, to ani moc nedává smysl, tak proč to tam sakra měla potřebu vecpat?

Sérii jsem nečetla, takže nemám srovnání, a možná mi chybí kontext, nicméně ho nijak nepostrádám a doplňovat si ho nehodlám, protože tohle byla slabota. Vůbec mi nepřišlo, že by mezi hrdiny byla nějaká chemie, natož emoce, a ten jejich vztah se vyvinul hrozně překotně, aniž k tomu měli nějaký rozumný časový rámec. A vůbec mi to celkově přišlo takové jalové, bez nějaké pořádné zápletky, jako by to mělo sloužit jen jako epilog k celé sérii. A možná to tak bylo, co já vím, jak jsem řekla, necítím potřebu to zjišťovat. A pokud jde o překlad, tak skloňovat Landovo jméno podle vzoru žena, to chce fakt fištróna. Lando - s LandEM! Ne s Landou, proboha! To mi fakt rvalo oční nerv. Je to snad Dan Landa? Ne, je to Orlando, doperdéle!

Tak dlouho jsem se snažila zformulovat svoje myšlenky, až to Radzha napsal za mě, takže mi ušetřil práci. Ale teď vážně. Jasně, už ze své podstaty nedokážu posoudit třeba tu uvěřitelnost, kterou zmiňuje na začátku (ale jo, věřím tomu), ale jinak s jeho komentářem bez výhrad souzním a přijde mi tedy zbytečné vykecávat se tu jinými slovy. Takže jen doplním, že cením, že se autorka vyhnula prvoplánovým žánrovým klišé, vše do sebe zapadá a dává smysl. Jediné, v čem jsem se permanentně ztrácela, bylo plynutí času, pro mě osobně je schůdnější časové rozmezí ve stylu „o půl roku později“ než konkrétní data, která moje paměť zlaté rybky zkrátka neudrží. No a jelikož jsem trochu OCD, pokud jde o série, tak mi celkem brká na nerv, že tahle začíná až druhým dílem. A ano, částečně tu strategii s ohledem na seriál chápu, to ale neznamená, že mě to nese*e, protože se*e. No, nezbývá než doufat, že vydavatelství dostane rozum a ten Scottův příběh nakonec taky vydá.

EDIT: čím víc o tom zpětně přemýšlím, tím víc si uvědomuju, že jsem ale hodnotila ovlivněná seriálem, který celý příběh rozhodně pozvedl tak o jeden až dva levely výš. Takže na ty původní čtyři hvězdy byl seriál, kniha je spíš na slabší tři a nebýt hype kolem seriálu, podle mě by spíš zapadla. Za mě královnou sportovních MM romancí zůstává Sarina Bowen.

Vlastně jsem čekala něco jiného, nejvíc ze všeho nějakou odlehčenou romantickou komedii u které se notně nasměju (což se tedy nestalo, ale vůbec mi to nevadilo). A jasně, objektivně musím souhlasit, že autorka míchá žánry, no a co? Moc nechápu, proč by to měl být problém, mě osobně to nijak nerušilo, naopak je celý příběh díky tomu o to uvěřitelnější. Však život taky není jen pohádka, nebo jen drámo atd. A stejně tak uvěřitelné jsou postavy. Mají své mouchy, problémy, mindráky a to je dělá opravdovými. A nejspíš proto je tak snadné si v nich najít nějaké to svoje téma, se kterým se můžete ztotožnit. Doufám, že autorka napíše pokračování, hrozně moc bych chtěla Beátin příběh a taky samozřetelně nějaký happy end pro Marka.

Ježíš, prokousat se tímhle bylo fakt utrpení a ačkoli ještě není ani půlka ledna, tohle u mě rozhodně aspiruje na označení „blábol roku“. Podle toho milionu dějových linek mi to přišlo, že se autorka nejspíš snažila jet podle šablony Lásky nebeské, ale jestli jo, tak za mě teda těžce pohořela, protože jediné, co tahle kniha má, je vánoční atmosféra. Jinak je to ovšem překombinované, zmatené, líčené překotně, necítím z toho žádné emoce a většina postav je na pěst. A i když všechny linky nakonec dostaly své pointy, jsou v lepším případě přitažené za vlasy.
Perly typu, „Když jsem žil v Praze, bruslil jsem tam na zamrzlé řece,“ ani nekomentuju.

Na čtvrtý pokus konečně vánoční kniha, u které se mi nechtělo při čtení zoufale mlátit hlavou o stůl. Jako takhle, perla to úplně není, nicméně se jedná o milý, nenáročný příběh a celkově pohlazení na duši. Jasně, Oliviiny mentální veletoče jak ohledně Jonatána, tak ohledně Marka postrádaly nějakou vnitřní logiku, ale co už, nejspíš to mělo být součástí těch vánočních zázraků.

Letos jsem to s tou vánoční romantikou moc nevychytala. Tohle byla spíš vánoční deprese, navíc mi oba hlavní hrdinové většinu času lezli na nerv, chemie mezi nimi spíš nebyla než byla a i ta povinná roztržka vyzněla dost jalově. Možná bych se měla o vánocích držet radši Lásky nebeské a Třech ořechů.

Ne, ne, a stokrát ne! Bože, tolik zabedněných pitomců v jednom příběhu jsem snad jakživa nepotkala, a to jak Belle neustále upřednostňuje blaho druhých na úkor sebe sama se dalo vydržet jen chvíli. Když to navíc udělala na úkor vlastního bezpečí, už jsem jen tloukla hlavou o stůl. Jako sorry, ale kdo s víc jak dvěmi funkčními mozkovými buňkami půjčí auto sousedům ze vsi a vydá se pěšky ve tmě a vánici někudy přes pole hledat svoje přechodný bydliště? Bláboly, které autorka nacitnala ohledně té zlomeniny radši nekomentuju, už jen to, že s tím křehká stařenka trajdá o jedné holi, hm… A chlap, který se hihňá? To je doufám zásek v překladu, to přece nikdo soudnej nenapíše, nebo jo? Ach jo. V podstatě jediné postavy, co nebyly kompletně na pěst byli Edina a Tavish. Trochu málo.

(SPOILER) Moc nechápu to vysoké hodnocení a upřímně ani ten zavádějící název, na knize je vánoční jen to, že se odehrává převážně v prosinci, ovšem vánoční atmosféru za mě nemá ani omylem a také tu nejde o žádné vyznání, ale o ty pohlednice, které se z originálního názvu záhadně ztratily v překladu. No nic, zpátky k tomu hodnocení. Minimálně první třetinou jsem se horko těžko prokousávala, děj-neděj mi připadal o ničem, totálně nepřehledný a nikam se neposouval, takže moc nechybělo, abych to vzdala. Když jsme se konečně někam dostali, dost se to zlepšilo, nicméně mě extrémně vytáčelo neustálé odskakování zpátky v čase (což uznávám není objektivní kritika, já prostě tenhle styl vyprávění obecně nemám ráda) a po nějaké době mě začaly otravovat i kapitoly z Nepálu (což je taky subjektivní, tyhle dobrodrůžo cestopisný záležitosti natahované popisy prostředí mě taky nikdy nebavily). Zápletka ohledně Natashina manželství byla sice neotřelá, nicméně jsem ji uhodla při první zmínce o Jackovi a mimochodem, tím že autorka nechala toho kokosa věřit, že ještě rok po vasektomii dokázal Natashu zbouchnout, to trochu shodila. Tak nějak jsem čekala, že si to ten hajzl naopak uvědomoval a hodlal to v případě konfrontace použít proti ní. Takhle: úplně ztráta času to nebyla, celkově vzato jde o trochu jinou romantiku, spíš zimní než vánoční, ale vracet se k ní rozhodně nehodlám.