LenkaStr komentáře u knih

Neurazí, nenadchne, číst se to dá. A to je tak všechno. Kandidát mě bavil hodně, ale tohle je proti němu lame. Romancí bych to taky zrovna nenazvala a ten název mi taky nedává smysl.

Zatím je to pořád podle stejné šablony: ona přišla z Ameriky, on z předchozího dílu, kde byl kámošem hlavního hrdiny, a krom toho, že mu zdatně sekundoval, se taky ofrňoval nad vší tou osudovostí a láskou a tak dále, aby mu v tom v jeho vlastním příběhu karma vyráchala čenich. Plus strategie Strážců nalákat Ohnivku na nějaký ten blyštivý kamínek z dračího pokladu. Mimochodem, jestli v celé sérii aspoň jednou nezazní „Můj milášššek!“ budu fakt zklamaná :-D No, ale abych jen nekritizovala: čte se to dobře, baví mě to, sice to má příběhově zatím spíš sestupnou tendenci, ale nakonec je to čtení pro zábavu, ne aby u toho člověk hlubokomyslně filosofoval. Jo a ty obálky jsou děs, ještě že ve čtečce je to fuk.

Víte co? Fakt jsem se snažila tohle nějak anazylovat. Jakože: ty holky (protože ano, to samé platí i pro Natalii a Claru) hrozně snadno přijmou existenci měňavců, ačkoli to pro ně do té doby byly jen pohádkové bytosti, případně výplody choré mysli, nevyšilují ze svého původu, ani nezpochybňují existenci osudových druhů, prostě to všechno přijmou jako fakt. Ale tak dlouho jsem se snažila nějak to zformulovat, až jsem si řekla, I vykvajzni se na to, je to zkrátka pohádka. Takže jo, povzneste se nad tyhle blbosti a užijte si pohádku s trochou toho dramatična, sexy rytířem bez lesklé zbroje a kapkou téhleté érotiky jako bonusem. Je jí tam tak akorát a je podaná docela decentně, bez zbytečných anatomických detailů a explicitní mluvy.

Tak jasně, nemá to hloubku, ale koneckonců, je to červená knihovna, ta ji mít nepotřebuje. Ale je to čtivé a vlastně takové miloučké a nenáročné a svým způsobem osvěžující.

Takhle: na to, aby se tohle dalo nějak ohodnotit, to bylo příliš krátké, v podstatě je to jen ochutnávka k sérii, ale jako prolog to každopádně funguje na sto procent. Vyvolá otázky, nedá prakticky žádné odpovědi, ale stejně vás to zaháčkuje. Jo a taky to je špinavej marketingovej trik a já na něj ochotně skočila, i když to bylo očividný. Simvás, tu předchozí větu berte s nadhledem, jo? ;-)

Za mě v rámci žánru lepší průměr. Jakože úplně bez dechu mě to nenechávalo, ale děj odsýpá, klišé mě nevytáčela, nic tu nedrhne, chemie mezi hrdiny funguje, vedlejší postavy jsou zajímavé a hlavně, baletní prostředí je rozhodně osvěžující změna. Jasně, ta závažná témata by si zasloužila hlubší zpracování, o tom žádná, na druhou stranu, tohle je primárně erotická slaďárna, ne společenský román, takže mi přidaná hodnota těch témat přijde adekvátní. Za mě rozhodně stojí za přečtení.

Autorka má určitě lepší tituly, ale jako dovolenková oddechovka pořád lepší průměr.

Čekala jsem, že reverse harem nebude nic pro mě, že to na mě bude moc, nebo tak něco, ale byla jsem zvědavá, tak sem si řekla, Ále co, tři muži a nemluvně? To dáš, bude to vtipné (autorka sama to v úvodu tvrdí, mimochodem). No, tak dvakrát prdlajs. Nějaký ten homeopatický humor tam asi byl, ne že bych si dokázala vzpomenout jaký, ovšem to, co měly být žhavé scény, byl tak nepřehledný opruz, že jsem chvíli obracela oči v sloup a nakonec jsem to vzdala a rovnou přeskakovala. Pokud jde o děj, ten mě upřímně moc nebavil, skutečné drama se dostavilo až v poslední čtvrtině. Suma sumárum nechápu to vysoké hodnocení a autorku odkládám k ledu. Sice jsem měla v plánu ještě Rande nanečisto, ale nějak na ty nepřehledné grupáče nemám nerv a podle anotace to nevypadá, že bych se dočkala něčeho víc. A upřímně doufám, že tenhle divný trend v romantice zase pomine.

"Lepší?"
"Mnohem."

Tak dalo se to čekat už podle hodnocení, takže mě zjištění, že Roman je o level lepší jak předchozí díl, nijak nepřekvapilo. A dojem, že Aldo byl vlastně jen prolog k tomuhle, se tímhle taky jen umocnil. Víc bych se v tom asi nepatlala.

Celkem fajn čtení, ale ve srovnání s knihami ze série Vested Int. a Kontrakt spíš slabší průměr. A možná je to tím, že je kniha kratší, možná tím, že celkově to působilo trochu uspěchaně a spíš klouzalo po povrchu, ale spíš než samostatný příběh, jsem měla pocit, že čtu prequel k Romanovi. Tak uvidím, jaký pocit budu mít z něj a po něm.

Jako oddechovka dobrý, místy i zábavný, ale jakmile se vztah mezi ústřední dvojicí posunul a došlo na sex, začalo to být velice rychle otravný. Uvidíme, jestli dostanu s odstupem času chuť na Roryho příběh, případně na ty další dva, ale zatím to spíš nevidím.

(SPOILER) Tak jsem zase rozpolcená. Tohle je na jednu stranu silný příběh plný bolesti, traumat, ale taky krásných myšlenek o rodině, o soudržnosti, o lásce, který mě emočně válcoval, a zasloužil by si plné hodnocení, kdyby mu ovšem nepodráželo nohy tolik nesrovnalostí. A některé se můžou zdát v celkovém kontextu jako úplné blbosti, a ano, uvědomuju si, že jsem hnidopich, ale pro mě to zkrátka významně snižuje uvěřitelnost. A taky pěkně dráždí, co si budem. Jednak: něco se stalo, nikdo neví co, hrdinka z toho má trauma as hell, ale nikdo se nesnaží zjistit, co to bylo, natož to nějak řešit. Kde je nějaký psycholog nebo co já vím jaký terapeut? Nic. Rodiče ji prostě nechají, ať nějak oxiduje, vono se to nějak samo. To prostě není uvěřitelné. Stejně jako těch dvacet let, do kterých autorka děj kdovíproč roztáhla. A pak jsou tu samozřejmě nesrovnalosti kolem toho samotného incidentu, který vše odstartoval. Takže:
1. Dotyčný ví, že má svědka, přesto jen uteče a později se ani nepokusí zjistit, kdo to byl? Když by pro to na malém městě, kde jistě všichni o Maggii spekulovali, prakticky nemusel hnout prstem?
2. To po Julii fakt nikdo nepátral? I kdyby kromě manžela a syna neměla žádné příbuzné, měla snad nějaké přátele a přinejmenším chodila do práce. Všichni, prostě uvěřili, že se sbalila a odešla, aniž by se komukoli z nich ozvala?
3. Pes, kterej po dvaceti letech stále truchlí po paničce, je docela úlet. Kolik mu sakra je?
4. A to vlastně není nesrovnalost, ale nevím kam s tím. Zkrátka, ta konfrontace v loděnici a pak i ten soud, byly po tom všem takové jalové.
I přes všechny ty výhrady to byl ale pořád nadprůměrný příběh, který stojí za přečtení. Balík kapesníku k němu. Nebo radši dva.

Silná témata a strašně moc emocí ale to bohužel nestačí. Příběh sám je hlavně názornou ukázkou Cimrmanovy frustrační kompozice a ta je sice vtipná v předehře k operetě, ale když prostupuje celý dílem, je to, no frustrující. To jak autorka dala svým postavám po hromadě s*aček vždycky něco hezkého, co vypadalo jako blýskání na lepší časy, a pak jim, znovu a znovu, házela pod nohy klacky, navíc většinou v podobě toho bumerangu alias otce roku, mě fakticky neskutečně iritovalo. Moc nepomáhalo ani to, že jsem si nedokázala oblíbit ani jednu z hlavních postav. Upřímně víc mě rozčilovala Aly s tím jejím permanentně vstřícným postojem, ať ji Logan odstrkoval sebevíc. Tomu bylo opravdu těžké uvěřit.

(SPOILER) Autorka umí vyvolat emoce, o tom žádná, tu dojemnou část jsem prořvala jako už dlouho nic, ale jako celek za mě spíš slabší kousek. Zhruba tak do půlky mi to přišlo docela jalové, navíc téma druhé světové fakt nemám ráda, takže jsem si říkala, co mě to sakra napadlo do toho jít. Někdy v polovině, plus mínus, začal příběh nabírat na dramatičnosti a dost se to zlepšilo, nicméně mě i tak dost iritovaly dvě věci. Jednak to přeskakování mezi časovými liniemi. Přišlo mi moc násilné, sotva se v jedné děj někam posunul, skončila kapitola a střih a skok v čase do té druhé. A druhak ty dopisy. Možná do toho moc šťourám, ale z logiky věci by Georgia neměla mít k dispozici ty, které posílala Scarlet, aspoň nepředpokládám, že by si před odesláním dělala kopie. Plus moje úchylka na časové posloupnosti mě hnala do vrtule z toho, jak ta korespondence byla servírovaná nahodile a úbec časově nekorespondovala s dějem. Mimochodem, autorka měla ten alternativní Jamesonův happyend radši nechat na čtenářově fantazii, pro mě tím úplně shodila celé to předchozí drama. Jo, takže vlastně tři. Jako nechci tvrdit, že to bylo špatné, to opravdu ne, děj mě nakonec vtáhnul a ta dojemná část mě rozbila na kousíčky, ale opáčko si nejspíš už nedám.

Nechala jsem se nalákat na téma se ztrátou paměti, ale musím říct, že jsem docela zklamaná zpracováním. Zápletka je postavená na tom, že si hrdina nepamatuje, a tudíž nepoznává, svoji dávnou lásku. Akorát že to, jak kolem její existence jeho blízcí vehementně mlží, vůbec nedává smysl a všechny ty plot holes kolem toho mě děsně iritovaly. Stejně jako chyby v textu, ať už už překlepy, věty, které nedávaly smysl buď kvůli chybějícímu slovu nebo špatnému skloňování, nebo naprosto nevhodně zvolené výrazy či formulace. Škoda, tohle mohl být fakt skvělé čtení. Na další díly asi rovnou kašlu, jak to bylo s Paulovou manželkou není zase tak těžké uhodnout, nakonec Jeremy řekl prologu, kam měla namířeno i proč se nechala odvézt, takže možnosti jsou v podstatě dvě.

Nestrčit mi tuhle knihu Audioteka až před čumák, nesáhla bych po ní, protože nejsem ani omylem cílovka YA. Vlastně mám po poslechu hrozně rozporuplný pocity a úplně nevím, jak hodnotit, nebo jestli je vůbec fér hodnotit optikou staré škatule. Ale tak možná jen pár postřehů.

Prvních pár kapitol jsem si musela po skončení poslechnout znovu, abych si zpětně roztřídila postavy (slovy klasika: „Vy tam máte postav jak na vorloji, čoveče.“) a připomněla si některé detaily. Teprve poté mi dávalo rozuzlení toho thrilleru v závěru smysl. Jasně, svůj podíl na tom měl i můj hosip, ale...

Průběžně mě místy strašně iritovalo, jak se příběh posouvá hrozně pomalu, a nebýt toho, že jsem byla zvědavá, kam to sakra povede a co že se teda stane, tak bych to snad i vzdala.

Nemám ráda přeskakování v ději a následné flashbacky, což ovšem není nic proti tomu, jak nesnáším zde použitý druh spoileroidních prologů. Jo, možná je načase si přiznat, že mi Erich Segal svým prologem k Love story kdysi zadělal na solidní trauma a vyhledat terapeuta. :-D

Cením náhled do problematiky sociálních sítí a rizik s tím spojených. Jo, tohle by fakt měla být na střední, esi ne dřív, povinná četba, a to nejen pro ten potěr, ale i pro rodiče a učitelstvo.

Cením, že jsou postavy, mimo jiné i díky jejich jakjimzobáknarost mluvě, uvěřitelné.

Doporučuju, ať už jste cílovka nebo ne. Esli máte nějaký ten pubertální potěr, tak cílovka jste, takže...

(SPOILER) Ano, měla jsem vyšší očekávání, ano, má to mouchy a ano, nasazenou laťku nelze tak úplně ignorovat, ale sakra, buďme fér, je to prvotina a k průšvihu nebo wattpadu to má zhruba stejně daleko jako k té laťce. Za mě sice ne perla, ale rozhodně pořád slušný průměr a za přečtení stojí.

Něco málo k těm mouchám:
Určitě to chtělo zpracovat víc do hloubky zápletky i jejich řešení, ať už jde o konflikt s rodiči, s kreténským spolubydlou nebo ten jakože hlavní konflikt téměř v závěru, který byl za mě nemastný neslaný. Upřímně jsem s jistotou účekávala, že po dřívějších zkušenostech s tou fanynkou bude Gideon víc paranoidní, vyraplí a obviní Waylena, že byl pro ten článek volavka nebo něco v tom smyslu. Ale ne, on mu dá adresu zkušebny. Jo, to dává smysl. :-D
Hrozně mě rušily ty nálepky „zpěvák“, „frontman“, „barman“, často byly použité v situacích, kde se to absolutně nehodilo.
Možná by tomu bývala prospěla ich-forma, aby to nebylo takové odosobnělé, ale to je asi hodně individuální vnímání a můžu se plést.

Jo a mimochodem, ačkoli nejsem obálkofil, protože jedu e-booky, tak ta ilustrace je nádherná a podle mě naprosto dokonale vystihuje oba kluky i jejich dynamiku.

Tohle jako by ani nebyla Swan, spíš jsem se prokousávala, než že bych se začetla. Ne že bych se nudila nebo tak, jen mi to prostě moc nesedělo, respektive mi nesedl Seb, co si budem. Stejně jako margitka13, i já předpokládala, že Garcia bude z toho trojlístku ten nejjemnější. Uznávám, že jen na základě obálky, takže ano, stokrát omleté „Nesuď knihu atd.,“ mě zase jednou dostalo, protože tak toxické hovado aby pohledal. Jasně, měl svoje démony, které měly nějaké pozadí, které to všechno vysvětlovalo, ale zkrátka to nebyl můj šálek čehokoli.

Já úplně nevím, jak hodnotit. Na jednu stranu hodně emotivní příběh, plný bolesti, skvěle vykreslené postavy, včetně vedlejších, stejně skvěle vystižená atmosféra maloměsta (která mi upřímně připomněla, proč v něm nechci žít), úžasné a vtipné interakce mezi Burákem a Kaštánkem, na druhou stranu také dost děr v logice, které mě iritovaly. Nad tím dramatem s Tannerem jsem, upřímně obracela oči hore. A mimochodem, ten Zeus? Jak mohlo to skloňování projít přes korektora, to mi hlava nebere.

Za mě sotva průměrná rom-com, s tím, že komediální stránka převládá nad romantickou. Chemie mezi ústřední dvojicí mě dvakrát neuchvátila, nebo jsem ji spíš mezi nimi moc nevnímala, a pokud jde o traumata, která si oba hrdinové zpracovávají, tak ta mi přišla uchopená celkově povrchně. Vedlejší postavy mě bavily, ale jejich samostatné příběhy si asi nechám ujít. A mimochodem, na obálky si nepotrpím, protože ve čtečce je to celkem fuk, ale nemůžu si pomoct, tahle malůvka je docela odpudivá. Jo, vím, nesuď knihu a tak dále, na druhou stranu vydavatelé ty obálky dělají atraktivní z nějakého důvodu.