Lenka.Vílka - Příspěvky

Hadrový panákHadrový panákD. Cole

(Dnes v bodech)
1. Knihu jsem si dala do svého osobního seznamu "Až bude v knihovně" hned v moment, kdy jsem četla poprvé anotaci zde na DK. Od té doby tam byla byla a teď ji čtu, protože už byla v knihovně.
2. Bod jedna je důvod, proč jsem po ní nepátrala v knihkupectví. Když to nevyjde, vrátím. Klasika. A zároveň velká chyba.
3. Na zadní straně je doporučení dvou autorů. Robert Bryndza a Rachel Abbott. Pokud mě znáte (čili čtete moje plácání o knihách pravidelně), znáte můj názor na oba autory zde zmiňované. (Pokud ano, posílám velké srdíčko a pusinky, jste zlatíčka!!!)
4. Logicky jsem kvůli bodu tři měla strach knihu otevřít. Ale udělala jsem to, nejsem žádnéj srábík. (Při nejhorším napíšu hodně ble koment. Tak vo co jde, ne?!)
5. Hned po pár stranách jsem zatrnula. Očividně detektivka 12+.
6. Zaujal mě totiž celý ten nápad s hadrovým panákem. Napadlo mě, že by to mohlo bejt drsný a šokující. A když ani jedno z toho, alespoň napínavé a překvapující.
7. Bod šest se nestal. Ani původní verze, ani ta alternativní.
8. Nalezení mrtvoli je ideální místo, aby se autor vyřádil. Je to prostor, kde může ukázat, jak je vrah zvrácený, že dostane i ostříleného barda, ale on se nedá, a bude to chtít vyřešit za každou cenu. Místo toho je popis mrtvoly stažen do odstavce. A celkově jsem byla zklamaná reakcí všem kolem. "Koukej, to je bomba, nemyslíš? Hustý!" A když už evidentně jde o něco vážnějšího, je to staženo na povrchní plkání, které ve mě nevyvolalo žádné emoce.
9. (Stále anotace). Ex hlavního hrdiny odvysílá seznam lidi, kteří jsou v ohrožení, který dostala. Jména a čas, kdy zemřou. Je reportérka a ex hlavního hrdiny, který je na seznamu taky. Což v hrdinovy nespustilo nic. Strach? Vztek? Udivení? Myslela jsem, že celou situaci bude sbor brát vážněji. Navíc, když jde teoreticky o jednoho z jejich. Cokoliv a byla bych ráda.
10. ZAČÁTEK SPOILERU Já to nejdřív pochopila tak (z anotace), že má vrah u sebe všechny ty lidi, uřezal jim části těl, a podle těch časů a jmen bude postupně zbytky těl pohazovat, aby si policie (a hlavně Wolf) pořádně vyžrali, že na to nepřišli dřív. A pan detektiv jako třešnička na dortu. Místo toho je to takhle. Vezmou prvního člověka, zavřou do vězení a čekají, co se stane. Překvapení!!! Umře. Ale proč ne. Je to teprve začátek knihy. Protože oni jedou podle seznamu a času. Až tak moc věří vrahovi, že podle něj taky pojede. Tak vezmou do vazby druhého člověka ze seznamu. A takhle se jede postupně. Kdo je teď na řadě? Za kým pojedeme? Místo toho, aby ve stejnou dobu sebrali všechny a někam schovali. KONEC SPOILERU
11. Knihu bych žařadila do kategorie "plážová literatura". Četla jsem u vody na sluníčku. Ale věděla jsem jedno. Že se nespálim. Protože to nebylo dostatečně napínavé, abych se začetla tak moc, že bych nevnímala čas a spálila se.
12. Ano, obal nelže. Očekávála jsem hodně. Nedočkala jsem se.
13. Chtěla jsem dát tři hvězdy, ale nakonec dám dvě. Tu jednu ze třech dám sama sobě. Za statečnost. Že jsem dočetla.

PS: SPOILER: Vzhledem ke konci mám problém si představit, o čem bude druhý díl. Nicméně přiznávám, že mě překvapilo, co na konci vyplave na povrch. Dost věcí, které jsem během čtení nechápala, to vysvětluje, ale posledních padesát stran zbytek knihy nezachránilo...

08.06.2018


MluvMluvL. H. Anderson

Pamatujete, jak jste někdy tak před sto lety viděli film Speak? Mě se líbil (pokud se o tématu dá mluvit jako "líbit") a jsem moc ráda, že mám (konečně) v ruce knihu, která mu byla předlohou. Proč vyšla až teď nevím a zabývat se tím nechci, ale hlavně že vyšla. Překvapilo mě (udělalo radost?), že ve světě má kniha takový ohlas (a že ji dokonce předčítají v Americe na školách). Něco jako Bang Bang You're Dead (myšlenkou, pointou ve mě obě věci tehdy zanechali stejný pocit prázdnoty a opakováním se to neobrousilo), protože jinak mi ty američtí puberťáci v literatuře přijdou jako fakt velký blbci a snažím se jim vyhýbat pokud nejde o podobné případy.
Kniha je napsaná tak, jak se Melinda cítila. Zkratkovitě, osekaně, žádné rozpitvávání emocí, které ji opustily (proto je nemohla rozpitvávat, že? K čemu by to bylo? Že má kniha trochu víc stran? Mě počet vyhovoval.) Forma? Nic bych nevytkla. Protože tahle kniha není podbízivá a nesnaží se uměle zalíbit. Buď jste pro a nebo nejste. Je to snadný.

30.03.2017


Do posledního dechuDo posledního dechuR. Bryndza

Mám dvě možnosti:
Nepsat žádný komentář a pouze hodnotit.
Vzít své komentáře z předchozích knih, dát do jednoho texťáku, zavřít oči, náhodně vymazat pár vět, dát sem zbytek a hodnotit (nikdo by nepoznal, ke kterému dílu ten komentář je, protože je to všechno na jedno brďo).
Řeknu to jednoduše. Díly mi splývají dohromady, protože sice to je dobře napsaná sérii, ale nic víc. Teď se opakuji, ale autor umí psát čtivě. Jenom si nemyslím, že umí téma "Detektivka pro velký kluky a holky". Bát se o hlavního hrdinu? To beru jako samozřejmost. Já se dokážu ztotožnit i se sériovým vrahem, když to autor napíše tak, abych se ztotožnila, ale tady ani ťuk. S nikým.
Nejde nezmínit vraha. Nevadí mi znát jeho totožnost od půlky knihy. Klidně i dřív. Pokud to je záměr autora, ne jeho školácká chyba. V tomhle případě záměr. Škoda, že s tím autor nezvládl pracovat lépe.
Jaké detektivky jsem četla za poslední měsíc? (V pořadí, teď jsem je trochu flákala.) Temné hlubiny, Hrob v horách, Do posledního dechu. Bryndza nemá šanci ani dvěma tituly proti jednomu. Psát už umí, to je taky jediný důvod, proč jsem už první díl neodložila jako nedotčený. Teď už by to jenom chtělo nějaký ten wow efekt.
Po dočtení Hrobu v horách jsem si šla hned půjčit další díl. Co jsem udělala po dočtení Do posledního dechu? Dala knihu na hromádku dalších knih na vrácení a byla ráda, že jsem za ní nezaplatila (teda zaplatila, v rámci rozpočítaného půjčovného z knihovny tak desetník, možná míň, ale to po autorovi nebudu chtít zpátky ;)...).

18.04.2018


PentagramPentagramJ. Nesbø

("My stomach is bleeding, But I'm still drinking, A hole inside me is now more than a metaphor." ... I have a problem - Beartooth)

Na knihu jsem se moc těšila. S počtem mojich rozečtených sérií je to na zbláznění. Skoro čtyři měsíce od minulého dílu! Což je nejenom na palici na druhou, ale projevily se u mě abstinenční příznaky. Ale nemohu to řešit jako Harry. U mě v práci by alkohol pracovní výkon nezvýšil. A kdybych byla mimo, nemohla bych se pustit do Pentagramu. Který byl mimochodem naprosto luxusní.

("Došlo na pěstní souboj? To se nedalo vyloučit, ačkoli zranění na kloubech a nose, s nimiž se probudil, mohla být způsobena také tím, že zakopl na dlažbě v Dovreské ulici.")

Harry je na tom zle. Ale nevybavuju si, že by byl dřív Nesbø tolik poetický (teda je vždy, ale tady to bylo opravdu hodně) bez toho, aby sklouzl a byl patetický. Nebo tak černo humorný (vždy tam něco je, ale teď byl vyloženě krutý v tom dokonale vtipném nádechu, až jsem chvíli přemýšlela, zda čtu detektivku). Navíc Harry perlí víc jak obvykle. Snědl všechny encyklopedie světa a chce, ať to čtenář ví. Což je vtipný v rámci toho všeho špatného v jeho životě. A navíc k tomu mrtvola. To zkazí den. Celkové vyšetřování bylo dobré, postupné a bavilo mě ho číst.

("Jsi vážně hodně zvláštní člověk, Harry.")

S knihou jsem měla jeden problém. Nebo jak se to vezme. Začetla jsem se v podstatě hned a knihu přečetla na dva zásahy. To se mi u autora nestávalo. Musela jsem na něj mít náladu a vždy se mi text zdál těžší a hutnější. Pentagram se mi zatím četl nejlépe, ale jestli to je dobře nebo ne, nevím. Asi chtěl být autor přístupnější víc rozdílným čtenářům (?). Nevěřím myšlence, že se konečně naučil psát. To uměl už předtím. Jenom si myslím, že se spíš naučil psát pro masy.

Nelze nezmínit jednu důležitou věc. Komentáře ke knize. Haló, je tam někdo? Čtete knihu o alkoholikovi, kterej sice když má lepší dny, je úžasnej chlap. A když mu promile klesne, aby měl v těle víc krve než alkoholu, tak je i super polda. Harry je alkoholik. Jak může někdo autorovi vyčítat, že nepíše příběhy z jeho života jenom z období, kdy to je jenom o duhách a jednorožcích?! Nechápu.
A hlavně. Čtěte knihy v sérii od prvního dílu. Možná potom lépe Harryho pochopíte. Možná potom vám jeho chování bude dávat smysl. Možná potom ho neodsoudíte za to, že věci nezvládnul. Možná potom vám ho bude prostě líto jako člověka (já vím, že není skutečnej!), protože on ztratil cestu. A co dělá v ten moment alkoholik? Může jednu jedinou věc. I přes následky, které přes svou nemoc má (já to neberu jako závislost, ale jako nemoc s doživotním určením směru jízdy), ale v ten moment to není podstatné.

Neskutečně čtivé, napínavé, brutální. Hodnotím maximem, těším se na další díl a doporučuji dál.

("I thought I had this figured out, I should scream but I'm still searching for the voice I lost, I guess I'm just human after all." ... After all - Beartooth)

03.10.2018


19841984G. Orwell

Koukám, že tady nemám komentář, tak napravuji. Četla jsem vydání z roku 1991 někdy před sedmi lety nebo tak.

Kniha se mi líbila. Ale myslím, že by se mi líbila víc, kdybych před ní nečetla knihu My od Zamjatina. Problém je v tom, že knihy si jsou dost podobné a dokonce jsem i někde četla komentář, jak ten Zamjatin od toho Orwella nestouďně opisuje. Ano, to je na WTF. Ale 1984 je prostě slavnější, protože obě knihy lze sice stále aplikovat do naší doby, ale Orwell trochu víc. Problém je ten, že když kouknete na historii knihy, Orwell neměl co ztratil. Chápu jeho větší údernost. Neodnesl to jako Zamjatin, aby mohl dál psát...
Jinak právě v tom mém vydání (nevím jak v ostatních) to bylo napsáno. Že se za to autor nestyděl a přiznal to. Že se inspiroval jak knihou My, tak knihou Brave new world. Na tom asi něco bude, protože za mě jsou obě knihy lepší. Ale dát knize kvůli tomu o hvězdu méně nemohu. I přes všechno by to nebylo fér...

12.12.2018


ChladnokrevněChladnokrevněR. Bryndza

Prostě jsem to zkusila. Jako všechny předchozí díly. Vážně končím. Čauky mňauky u jiné série. Já na tohle už nemám nervy.

03.12.2018


Černočerná tmaČernočerná tmaS. King

S Panem Kingem (proč mu všichni říkají "Pan King"?) jsem ještě moc dostaveníček neměla. První knihu od něj jsem vlastně četla během nemoci, protože svoje knihy jsem už přečetla. Neměla jsem na výběr. Ale pravdou je, že jsem víc knih od něj nedočetla, než dočetla. "Proč se furt vykecávaj? To se mám bát? Atd." No, do klasiky musí člověk dozrát, říká se. Asi to už mám potvrzené a jsem ready.
Jestli vás zajímá můj názor na jednotlivé povídky, hledejte je logicky u povídek...
(Psychický bonus? Jsem člověk číslo 1000, který hodnotil knihu. Hudební složka u jednotlivých povídek.)

25.12.2018


Vaříme s Láďou HruškouVaříme s Láďou HruškouL. Hruška

Darek v Vanocum, ktery neni uplna blbost...sice se tady dost lidi certi, ale neverim ze nikdo z tech trubacu nikdy nedelal doma neco z jeho recepcu predtim, nez kniha vysla, proste neverim...proste se mi to zda nepravdepodobne...nemyslim si, ze podle kucharky lze varit kazdy den, ale jako inspirace, pokud jsou v nedeli v lednici jenom zbytky, to neni vubec spatne...
Ps: knihu ma v prectenych 24 lidi a hodnotilo 35 lidi? To mi hlava nebere...ten rozdil (10 lidi) to proste hodnotilo jako odpad, protoze je kniha pod jejich uroven? Me napadlo, ze knihu ani nemeli v ruce a dali tomu "odpad", jenom aby se citili lepe...nebo jenom podcenuju lidi a jsem zbytecne negativni?

25.12.2014


Ta přede mnouTa přede mnouJ. Delaney (pseudonym)

"Vypadá to jako luxusní vězeňská cela." (Simon)

I přes to, co lidé o Londýně ví (a jak je to s bytovou situací londýňanů), jsem fascinována faktem, že jsou lidé ochotni souhlasit s podmínkami nastěhování daným architektem. Ale to by kniha neměla děj. Na druhou stranu...po tom, čím si obě prošli (pochopitelně dost barvitě popsáno), onu potřebu rovné a dané cesty částečně chápu. Takže přeskakuji tuto myšlenku a jdu na děj. Dva příběhy, dvě ženy. Oba jiné, přesto stejné. Že je příběh vyprávěny v dvou časových liniích, vás trkne hned. Co nevíte, je časový rozdíl. Na neexistenci uvozovek si lze zvyknout rychle. Tedy, pokud čtete každou větu a nepřeskakujete. Potom se neztratíte. Ale mohu říct, že konec a celkové rozuzlení jsem hltala s lehkým šokem. K obrovskému šoku něco ještě chybělo. Možná kdyby byl pro mě příběh uvěřitelnejší. Ano, šance, že se tohle může vstát je. Ale že nemůže o trochu větší. Jinak napsáno neskutečně čtivě. To způsobilo, že situace obou žen jsou si v bodech podobné a kvůli střídání kapitol vždy v ten správný moment, chcete vědět, co bude dál. Mít možnost, přečtu na jeden zátah, jak mě kniha chytla. Takhle jsem si to rozdělila na dvě části a taky to bylo super. Nejlepší kniha o manipulaci, kterou jsem za poslední dobu četla. Poslední kapitola? Áááá...

"Ne, nemusíš se omlouvat. Takovýhle život chce disciplínu. Ale určitě už zjišťuješ, že odměna stojí za to." (Edward "vrzi vrz aka krotitel divokých kobylek" Monkford)

ZAČÁTEK SPOILERU Co v dnešní době snižuje cenu realit? Letiště a smrt? Překvapuje mě, že se hrdinka namáhala s hledáním historie až potom, co před svým novým domem našla cizího chlápka s kytkama. Ale k čemu to, když internet (s cenzurou) v domě funguje asi jako v Číně?! KONEC SPOILERU

Navíc oceňuji, co vám poví vyhledávač, když chcete najít adresu domu. To byl dobrej nápad.

03.01.2018


Růže pro AlgernonRůže pro AlgernonD. Keyes

Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.

02.02.2018


V pasti lžíV pasti lžíB. Paris

Začátek knihy působí jako mix pocitů viny, přehnaných představ a výčitek ohledně možné nemoci, hlavní hrdinky. Trochu jsem měla obavy, jak to dopadne. Jak se s tím autorka popere. A jestli mě ono "co by kdyby" stále opakované dokola (které moc nemusím) hlavní hrdinkou (navíc umocňené vyprávěním první osobě, takže tam to jde prát ještě víc) moc nevycucne a potom neodradí a nezhnusí celý příběh. Tady je odpověď:

Prvních sto stran se nic neděje. Jenom ten mix emocí, které Cass nutí vytvářet šílené scénáře a zvyšují paranoiu. Ale tentokrát změna. Není to z alkoholu. Ale popojedeme. Ale kam? Do stejné situace dalších sto stran? Ano. Protože nejsnazší řešení jsou prášky. Protože jenom tohle pomůže ženě, která je přes den sama doma a hrabe jí. Jasně, veselý prášky na uklidnění, a aby měla ještě větší okna! Jupí!

Možná proto mi pointa přišla dobrá a uspokující. Protože mě už nebavilo číst "něco o ničem".

Klidně to přiznám. Kdyby to byla první knihy od nové autorky, odložím a možná ani nedočtu. Protože ono ani to tápání Cass nebylo napínavé nebo mrazivé. Rozhodně ne tolik mrazivé jako Za zavřenými dveřmi. Ale vy to čtěte, protože víte. Že autorka psát umí (opět neskutečně čtivé!) a že na vás během knihy vyrukuje s peckou a zvratem mega rozměrů. Vy to víte a čekáte. A čekáte a čekáte a ono to nakonec přijde. Jenom strašně pozdě. Takže to vydržte a autorka vás odmění něčím, co nečekáte (teda alespoň já to nečekala). Ano, v tomhle žánru jsou knihy horší i lepší. Ale taky špatné i vynikající. Ale jenom pár z nich jsem ochotná přečíst znovu. Jediné, co knihu zachránilo, byla čtivost a závěrečná pointa. Dvě věci, dvě hvězdy. Sorry, tentokrát to u mě autorka projela.

PS: škoda, nepovedeného českého překladu knihy. Asi to mělo být údernější, ale "The Breakdown" víc odpovídá obsahu knihy...

SPOILER, SPOILER, SPOILER, SPOILER
Konec byl vážně pecka, když všichni ví (Cass a čtenář). Možná kdyby to autorka do té doby tolik nepřepálila a právě tam ubrala strany, a část bitch strikes back byla trochu delší a rozepsanější, hodnotím výš.
SPOILER, SPOILER, SPOILER, SPOILER

27.08.2018


Ďábelské hryĎábelské hryA. Marsons

("Cause all I want is another chance, A new beginning, I just want to make new waves And find a new way out" ... New Waves - Dream State)

Ok, první díl mě překecal do série, ale tohle byl hustej matroš. Anotace je zajímavá, to hlavní, co ale z ní čtenář neví, se dozví hned na prvních stránkách. Takže zatímco policisté vyšetřují "kdo", čtenář dávno ví, kdo měl v ruce nůž, ale zároveň zjišťuje, "proč" mu byl do té ruky vložen (což není spoiler, aby bylo jasno, jména obou lidí se dozvíte na dvacáté stránce, a jestli vám v ten moment nedojte, na co se tam připravoval píseček, aby se o pár stránek stalo později, neměli by jste číst žádné detektivky, už nikdy víc, znamená to, že nejsou pro vás), protože je popisován i pohled vkladatele nože (a i dál v ději dostává velký prostor). Protože tohle je teprve začátek. Tohle já raději. Když znám identitu vraha hned od začátku (v našem případě "vraha"). Přijde mi, že si s tím autor může víc vyhrát. A tady uplatňeno na 256%. Fakt ujetý, napínavý, čtivý.

Kim se stále tváří jako sucharská ledová královna, která je mi značně nesympatická, ale to já v tomhle žánru nevyžaduju v případě, že svou práci dělá detektiv dobře a to ona splňuje. Což je zároveň dost v protikladu s pochody v její hlavě, které autorka servíruje. Upřímně věřím, že postava Kim Stone bude ještě v dalších dílech hezky pomaličku budovaná. A určitě mě překvapí.

No, a pointa a konec příběhu? Na to si prostě budete chtít počkat.

08.09.2018


Kouzelná skříňka pro GwendyKouzelná skříňka pro GwendyS. King

("Is this the way it's gotta be? Ignite the fire inside of me, Embrace the life of tragedy, A tide of war and broken dreams" ... Torn In Two - Breaking Benjamin)

Mamka: Tvůj brácha měl narozeniny. Co mu třeba koupit Počátek od Browna?
Já: Jo, to určitě nečetl. Tak já mu koupím nějakého Kinga.
Mamka: Tak to všechno kup najednou.
Já: Jasně.
(Koupit knihu a alkohol je jiné. S flaškou se s vámi možná někdo rozdělí. Knihu možná nakonec ani nedáte, protože si ji chcete nechat pro sebe. Sakra!)

Nevím, zda je to tím, že jsem nedávno (pár dnů zpět) četla Černočernou tmu, ale tenhle příběh mi strašně připomněl podstatou Prodlužování času. Ale mnohem mnohem lepší variantu. (A teď si všichni Kingofilové říkají: "To je vemeno! Vždyť jasné, je to King, tak co čeká?" Jsem King nováček, sorry.) Protože tady bylo přesně to, co mi tam chybělo. Myšlenky a pochybnosti Gwendy. Takže za mě jednoznačně pecka. A nebudu lhát. Dobrý tah na vydání před Vánoci. Vždyť je to jenom povídka! A sama samotinka v celé knize! Ale ta obálka je nádherná. Včetně celého vnitřního provedení a kreseb. Už jenom kvůli tomu to budete chtít mít ve své sbírce.

27.12.2018


Lovec králíkůLovec králíkůL. Kepler

Nebudu lhát, na další díl jsem se těšila jako dvanáctka na nové číslo Bravíčka (nebo dvanáctník na nové číslo Ábíčka). Joona mi chyběl a zajímalo mě, jak ho vrátí do reality, pryč ze čtyř stěn. A tam nastal zásadní problém. Jednou polda, navždy polda. Asi. Já bych ty nevděčný parchanty poslala někam. Jinak příběh super. Knihu jsem ale jednou odložila (hned na začátku po výslechu šlapky od ministra, bála jsem se, aby to nešlo směrem, který neschvaluju, ale nechci házet spoilery, ale jde o odstavec ze strany 45, nemám ráda zametání pod kobereček jenom proto, že se to těm nahoře nemá stávat na veřejnosti), ale zbytek jsem prostě hltala.
Nebudu lhát podruhé. Na otázku: "komedie nebo akční?", vždy odpovím akční. Ale v téhle knize mě víc bavil "komik Rex", i když to chvíli vypadalo, že *****, než "Terminátor Joona". Tedy kromě vyšetřovacích pasáží, tam svého ztraceného a znovu nalezeného chlapa snů (jako Joonu a asi nejsem jediná) plně podporuju a žeru nadále. Líbí se mi opakovaně používané linie, které na začátku nedávají samostatně smysl, proč tam jsou, ale když se střetnou, všechno dává smysl (co máte proti tomu na hajzlu? Vysvětleno to tam je!). Některé linie se střetnou, některé se nestřetnou (možná jo, možná ne, žádný spoiler). Zahrajte si taky na vyšetřovatele! A když dojde k prozrazení toho, kdo je Lovec králíků. Já koukala. Moc komentářů pode mnou jsem nečetla, ale jestli v nich někdo psal, že mu to bylo jasné už od začátku (jak mají lidé v oblibě uvádět), Sherlock Holmes oproti němu hadr!
A konec....jako vždy. Napsáno tak, že jestli nebude další díl, kupuju letenku a jdu si zahrát na Misery....

27.05.2017


Kaleidoskop srdcíKaleidoskop srdcíC. Contreras

MUŽE OBSAHOVAT SPOILER
Začnu tím, že vlastně nevím, proč jsem knihu četla. Proč jsem ji vůbec číst chtěla. Příběh je jednoduchý a stejný jako x jiných titulů na podobné téma. A upřímně, ani to není napsané tak poutavě a s drivem, jako ty všechny podobné knihy. Doufala jsem, že se Estelle bude trochu cukat. Sice jako už to je rok, co se stalo s Wiattem. Ale taky se stalo něco s Olivem, takže tam je to velký tajemství, který znají jenom ona a on. O tom, proč to před lety skončilo. Což je vtipný, protože ona mu to nezvládla odpustit. Ale on jako kdyby ani nevnímal, že se něco stalo, a hned je ona zase nejkrásnější a nejraději by ji ojel hned na třicátý stránce. Kniha obsahuje skoky do minulosti vyprávěné Oliverem. Ty v podstatě tvoří vyprávění o tom, jak jednou v létě Oliver zjistí, že sestřička jeho kámoše je vlastně kost. A pár let kolem sebe tancujou, než ji dostane. Což pro čtenáře fakt není žádné překvapení. Ale pochopitelně se dozvíme to tajemství, které bylo tak hloupé, a jasné už od začátku, že jsem protáčela oči. Jako Estelle. Což Oliverovi samozřejmě přišlo mega sexy.
Od stránky, kdy na sex přijde i v přítomnosti, šla kniha do kopru. Prostě jedno trapný klišé střídá druhý, který vyústí v epilog, kde nosorožec bleje duhu, a kdybych si pamatovala děj podobných knih, vyjmenuju, kde všechno z toho bylo. Ale jsem si jistá, že to bylo určitě lépe napsané (s poslední třetinou podobných knih mám vždy problém).

Ale nemohu opomenout jednu věc, která mě naštve pokaždé. Holka, ty jsi toho kluka neviděla hodně dlouho, že jo? Moc dobře víš, že obtáhne všechno, co vypadá jako ženská. A i kdyby se změnil, jistota je jistota. Ale ne, ty mu v podstatě řekneš: "To nevadí, že jsi děvkař. Sice mi jako první doma řekli, ať používám ochranu, ale to neva. Sice beru prášky. Sice nevím, na koho jsi skákal minulý týden. Ale jsi tak sexy a já naržená, tak na to jdeme. Hlavně nedávej svýmu Supermanovi pláštěnku, jo? A kde si?! Skoč na mě!!! Já si to potom kdyžtak vyléčim u doktora, protože víš, že z mojí strany to bude cajk, takže ty budeš v pohodě."

Co mi vadilo bylo to dokola opakované slovo šu@&t (nějak se mi ty znaky ve sprostých slovech zalíbily). To bylo furt já bych tě oš@?&l, vyšu@&m ti mozek z hlavy. Ale je ironií, že když konečně dojde na to š@?&ní, je to napsáno tak nějak trapně. Buď sex jenom naznačím, protože my víme, nebo nepíšu knihy v žánru, které odlišuje právě to, jak jsou ony scény napsané. Jeden (nebo ten, komu se kniha líbila, a nechápe, co mám za problém) by mohl říct: "Co má za problém? Jestli se ji to nelíbí, ať to nečte." Nebo ať jenom hodnotí a nepíše nelichotivý komentáře. Proto jsem knihu dočetla. Stále jsem čekala, jestli se to zlepší. Nezlepšilo. Přesto jsem zvědavá na druhý díl. Podle komentářů je lepší (a nechce se mi rušit rezervaci v knihovně), tak uvidím. Jednička průměr, ale četla jsem lepší.
Update: díky palci jsem si na knihu vzpomněla. Jo, tu rezervaci jsem zrušila už davno. Půjčila jsem si ujetý SF.

21.01.2018


Jeden plus jednaJeden plus jednaJ. Moyes

Možný spoiler
(Třeba kdyby si myslel, že má Tanzie leukémii, možná by se vrátil. Jednou se dívala na televizní film, v němž se rodiče hlavní hrdinky rozvedli a pak se zase dali dohromady, protože dostala leukémii. Ovšem Tanzie leukémii ve skutečnosti nechtěla, protože z injekčních jehel omdlévala a měla dost hezké vlasy.)

S autorkou jsem měla trochu delší pauzu, takže jsem skoro zapomněla, jak umí poutavě psát. Pokud se mi trefí do tématu, jsem z jejích knih nadšená. A Jeden plus jedna řadím mezi to nejlepší, co jsem od autorky četla (ano, vyhrála u mě i před Dřív než jsem tě poznala). Příběh vlastně takový obyčejný, ale o to uvěřitelnejší (všechno...teda kromě těch "ukradených peněz", které mi přišly podstatné vlastně jenom proto, aby se vytvořilo "drama posledních třiceti stran", které prostě v knize muselo být...jako ve všech podobných). Tohle není příběh o Popelce uklízečce (opravdu nemám v ruce variaci na Krásnou pokojskou). Tohle je příběh o uklízečce, která má srdce Popelky, a ještě něco navíc (fajn, až na tu jednu věc). Což je o level víc. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby úplně stejný námět napsal někdo jiný, kniha jako celek nevyzní tak dobře. Jsem za podobné autorky (autory) ráda, protože rozřeďují mé většinové čtenářské preference. A jsou hlavně důkazem, že i knihy pro ženy a romantické knihy nemusí být kýčovitě klišoidní a mohou být i inteligentně napsané. Já bych jich totiž klidně přečetla víc, protože nemám zatvrdlé srdíčko. Jenom většina těch knih je patetická břečka emocí o Adonisovi a šedý myšce. Což tady fakt není a díky za to.

16.02.2018


Temné hlubinyTemné hlubinyR. Bryndza

Už začátek mě pobavil, protože se potvrdilo, že Erika zvládne pracovat jenom pod tlakem. Minule začala skutečné vyšetřování až v moment, když byla suspendovaná. V Temných hlubinách si řekne náhoda. Hodně trapná náhoda. (To si tak hledáte koks a hele mrtvá holka.) Když se objeví kostřička v rámci jiného případu. Mám obecně "cold case" ráda, takže mi bylo jasné, že obsahově se mi zatím třetí díl trefil do noty nejvíc. No teď už jenom zjistit, jak to dopadlo. Vlastně velice nepřekvapivě (k mojí historii se sérii opravdu naprosto nepřekvapivě). Autor umí psát čtivě, ale velkým pomocníkem mu jsou krátké kapitoly a fakt, že se neustále něco děje (ne nezbytně v souvislosti s vyšetřováním, takže nevím, jestli to je pozitivní "něco se dít"). Prostě jsem to přečetla, ale efekt stejný jako minule. Přečteno, vráceno, ale to je vše. Za týden nebudu pořádně vědět, o co přesně šlo. Mrzet mě to nebude, ale další díl si zase přečtu (to je důkaz, že knihy nejsou špatné, ale stále jsem nenašla to "něco", co jsem hledala a nenašla v dílech předchozích). Přesto se něco od minulých dílů změnilo. Neříkám, že jsem si Eriku oblibila. Jenom mě už tolik mě neštve. Ale její jednání a směr používání logiky je pro mě stále záhadou.
Detektivka pro ženy? Jo. Ale jde to snad napsat i lépe, ne?

21.03.2018


Znovuzrození hrdinů DCZnovuzrození hrdinů DCG. Johns

Nevím na čí přání vznikl celý tenhle projekt, ale je jenom dobře, že vznikl. Super je, že nemusíte mít načtenou minulost, protože prostě...Rebirth. Všeho a všech, přesto to není tak, že se zakope minulost. Wally hned na začátku všechno vykecá, takže svým způsobem jsou karty rozdány od začátku a série je připravena na nové čtenáře (Vždyť nemůžu začít číst zrovna tohle. Neznám souvislosti a další bla bla výmluvy tady prostě odpadnou.) a zároveň není opakováno, co už bylo stokrát řečeno jinde. Flashe nemám moc načteného a na sledování seriálu potřebuju sebe a dalších pět kolem jako nápovědu. Ať pochopím, takže začátek trochu náročnější. Ale jedno jsem pochopila. Není třeba mít načteno the New 52 (dobře, protože nemám všechno). A ani Flashpoint (který u nás vyjde za rok). A ostatní části Crisis by byly jako bonus, ale taky to bez nich jde (snad to už brzo vyjde!). Tak alespoň seriál Flash, ten je dostupný všem. A víte, která bije. Proto jsem zvědavá, co přinesou ostatní příběhy. A jaká bude sranda, že v tom budou mít čtenáři ještě větší zmatek, chi chi chi.
A co se děje tady?
Wally skáče z jednoho místa na druhé a doufá, že se bude moct vrátit. I kdyby to bylo do světa, kde si ho nikdo ani jeho "hromosvod" nepamatuje. Celý tenhle komiks je vlastně o tom, že ukáže jednotlivé postavy, a jak si v tomhle světě stojí, aby potom všem bylo jasný, kam se budou ubýhat jejich jednotlivé příběhy v dalších dílech. Což by někoho mohlo otrávit, protože to vlastně "je o ničem". Jenže tam v hloubce opravdu není. A pokud nový čtenář jste (nemohu se zbavit dojmu, že prodejnost téhle série v Americe táhnou nahoru právě puberťáci, kteří koukaj na telku, ale neví, kde by se čtením měli začít, protože komiksy jsou teď cool a in, a kdo nečte je divnej...čímž se to trochu obrátilo), tohle oceníte. A pokud nový čtenář nejste, oceníte to taky. A budete doufat, že v půlce projekt nezmizí z českých pultů. Ale nejspíš ne. Jelikož knihy budou vycházet jako paperback i hardback, asi tomu vydavatelství věří hodně.
Krasba je nádherná. Taková sexy podbízivá lehká děva, ale já jí to žeru. Jde o hezký barvy, efektní podívanou, ale zároveň když dojde na emoce, já je vyčetla z tváří všech (což považuji jako zásadní rozdíl mezi dobrou a špatnou kresbou, ať už je provedení jakékoliv).
Obrovským plusem knihy jsou poslední stránky. Je tady stránku od stránky všechno krásně vysvětleno. Což je důležité právě v rámci kořenů do knih, které u nás nevyšly. Tohle všechno shrnout muselo být určitě náročné, tomu věřím. Ale taky si myslím, že snazší by bylo všechny ty tituly vydat...
A ještě nutno dodat, že mám strach o mysl Geoffa Johnsna. Jestli ve své vlastní práci nemá zmatek, tak je borec.

25.04.2018


Watchmen: StrážciWatchmen: StrážciA. Moore

Po dlouhé době jsem si komiks přečetla znovu. Dva roky a něco, nebýt filmu neznám a nestydím se za to. Vlastně když jsem film viděla poprvé nevěděla jsem ani, že je podle nějakého komiksu, to jsem je ještě nečetla. Ale minulost není přítomnost. Před dvěma rokama jsem dala pět hvězd a nic tady nenapsala. Dnes dávám pět hvězd, ale něco napíšu.
Začnu příběhem. Ten je surový a dojemný, ale není to to nejlepší, co jsem četla. Příběh sám o sobě je vlastně docela obyčejný. Není vyprávěný lineárně. Proto třeba část na pohřbu působí strašně dojemně. Dojemně skoro až na efekt. Ale ono skání minulost přítomnost bylo dobře zpracované. Stejně jako vždy, když ono střídání času nastalo. Netřeba začínat novou stránku a pokaždé psát rok, kdy se to odehrává. Stačí mít dobrý scénář a čtenář to pochopí.
Co ale musím vyzdvihnout je kresba. Ta byla luxusní. Vytáhla průměr o trochu víc nahoru. Nepochybuju o tom, že pokud bych četla, když kniha vyšla, jsem z ní mnohem víc paf a každý večer se modlím před spaním s knihou na oltářku, ale teď nejsem. Co ale knize nemohu upřít, je právě onen vyprávěčský um. Bylo jedno, kdo je zrovna vyprávěčem, tyhle myšlenkové pochody mě braly nejvíc. A tím se dostávám k tomu, proč dám pět (kdyby stejná kniha vyšla od někoho jiného třeba letos, asi dám čtyři). Jon. Mám pro postavy jeho typu slabost a jeho vyprávění mě posadilo na zadek. Ano, i ve filmu jako v knize jsou pro mě jeho části nejsilnější. Proto dávám pět. A taky proto, že jsem při druhém čtení v knize našla zase něco nového. Možná proto je tak opěvovaná. Kvůli tomu nacházení stále něčeho nového.

27.05.2018


Němý křikNěmý křikA. Marsons

Na tuhle sérii jsem se těšila už dlouho a konečně byl čas. No, začne se pěkně k vostra hned prvním dílem.
Už anotace překvapí. Nic až zvlášť originálního, ale postupem času se začne nabalovat zajímavý případ, který bylo těžké odložit. Kniha má krátké kapitoly, které nutí čtenáře číst dál. Vždy utnuto ve správný moment, aby bylo další čtení napínavé  (ještě ne jako knihy Chrise Cartera, ale je to teprve první díl). Po delší době britská autorka (i autor), která (který) mě baví. Ja nevim proč, ale tyhle knihy mě většinou nedonutí přečíst i druhý díl. Němý křik je jiný. To je dobře.
Na začátku vražda, potom další, nalezené zakopané tělo a do toho celé to tajemství ohledně "zařízení pro nezvládatelné slečny". Kniha obsahuje popis vyšetřování samotného, plus vedlejší linky, o kterých je vám jasné, že souvisejí s dějem. Ale je to napsané tak dobře, že se prostě těšíte na to, až ono spojení rozlousknete. Autorka navíc píše o tématu, o kterém se většinou raději nemluví, a to se vším všudy. Není to nechutné ani brutální. Jenom mi občas bylo těžko.

11.06.2018


Oběť bez tvářeOběť bez tvářeS. Ahnhem

Z knihy jsem měla trochu strach. Další nový detektiv, který má spojitost minulostí s případem. To letí (stejně jako nevěrohodné vyprávěčky alkoholičky), takže jsem byla trochu skeptická. Začetla jsem se. Asi hledám novou sérii, která bude zároveň bestseller (já vím, to označení o reálném prodeji nic nevypovídá) a zároveň mě dostane. Proč jsem nemohla dát pět, ale dala jsem jenom dvě, vysvětlím dál v komentáři.

"Vy jste něco jako Kurt Wallander?"
Tahle věta byla na začátku lehce vtipná. Ale jak šel děj dál, a jak to bylo celé napsané, už to bylo vtipné méně. Vzhledem k informaci ohledně autora a seriálu Wallander. Ale jak jsem četla dál, bylo jasné, že do Mankella má ještě hodně daleko (já nevím, tak dvě stě knih). Celou dobu čtení jsem se nedokázala ubránit, že čtu něco "seriálového střihu". Až moc podle šablony. Tím nemyslím, že jsem hned věděla, kdo je vrah. Jenom v knize nebylo nic na "wow efekt", z čeho se posadím na zadek. Trochu mi vadily nepřeložené anglické věty a texty. Ne každý si přeloží. Škoda. Jenom jsem četla až moc dlouho a po kouskách. Prvních sedmdesát stran jsem dala na jeden zátah a zbytek právě po kouskách. Celkově prvních sto stran mi přišlo neskutečně čtivých, potom to prostě jenom "šlo" a ke konci od poloviny neskutečně táhla nuda. Prostě jsem neměla důvod být natěšená na další kapitolu stylem Chrise Cartera nebo Larse Keplera. Další knihu zkusím. Maximálně se stane jenom to, že jí vrátím nedotčenou do knihovny...

"A i když nedokázal vysvětlit proč, něco mu říkalo, že navzdory usilovné práci jeho nových kolegů vyřešení případu nakonec bude jen na něm."
Bod, kdy jsem se vážně, ale vážně rozesmála. A na kom jiném, Fabiane? Vždyť se série jmenuje po tobě! Protože všichni kolem tebe se jenom snaží, a to je hezký. Vopravdu jo. Ale jenom ty jsi dost dobrej na to, abys to vyšetřil. V jiných knihách mi sólisti nevadí za jedné důležité podmínky. Musím je buď milovat nebo nenávidět. K osobě Fabiana Riska (no není to ironie nebo jenom hříčka jména soudě podle jeho vlastností?), jsem za celou knihu nenašla nic. Neštval mě, ale ani jsem mu nedržela palce. Prostě mi byl celou dobu ukradenej. A to si myslím, že není dobře. Nedostal mě žádných způsobem, negativním ani pozitivním.

Výsledek? Nepovedej hybrid Wallandera a Mostu se u mě v druhém díle bude muset pekelně snažit, aby se i v mých očích přiblížil tomu hóžo bóžo označení "bestseller".
Překombinované, táhle, bez náboje, popis videokazet měl šokovat asi jenom na oko, ale u mě docílil úplně jiného efektu, včetně všech morbidností (autor by si měl dát rande s Mo Hayder, ať ví, jak na to). Celé až moc vyšperkované, načančané, umělé a nepřirozené. Žádné myšlenky po dočteni. Teda kromě: "Jupí, už to mám za sebou!"

Jinak, až moc "Hadrový panák vibe". V mém případě to není lichotka knize...

25.08.2018


Poslední paní ParrishováPoslední paní ParrishováL. Constantine

Opravdu je sen každé ženy být "Poslední paní Parish"? Víte to jistě? Můžete to odpřísáhnout?

Kniha nefunguje na principu "příležitost dělá zloděje". To mě zaujalo už při čtení anotace. Amber má totiž plán. Promyšlený a je na něj pyšná. Čtenář to celou dobu ví a je zvědavý "proč". Protože zblbnout lží bohatého chlapa jde. Ale proč si Amber vybrala zrovna Daphne a jejího manžela? Je za tím něco víc nebo jenom "ten je sexy"? A proč zvolila zrovna tenhle způsob? Zajímalo mě to. Zajímalo mě ono tajemství Amber a jak to s těma třema nakonec dopadne.

Začátek je nuda. Ono slibované vetření do života je postupné a nenápadné, ale ukazuje, jaký je Amber pokrytec. Nenávidí tyhle bohaté paničky, ale chce se stát jednou z nich. Tahle nuda se táhla docela dlouho. Celá první část knihy je vlastně dlouhej popis nudy. Za mě žádné napětí. Čili dvě stě stran v podstatě o ničem. Že se to Amber podaří a dostane pana Úžasňáka do postele, bylo jasné každému. Protože jinak by děj neměl dál o čem být. Ale stále je to nuda do poloviny knihy. Jenže potom se obrátí vypravěči a to změní celou dynamiku knihy. Škoda. Kdyby první část autorka trochu urychlila a dala tomu šťávu, čtení i téhle části by bylo příjemnější. A nebudu lhát. Nepřečetla jsem každou stránku. Zato vyprávění Daphne, to bylo něco jiného. To se mi četlo dobře. Bylo to podstatně zajímavější, napínavější a mnohem čtivější. Onen slibovaný psychothriller začne až od poloviny knihy.
Konec překvapivý. Ale než jsem se k němu dostala, bylo třeba dost prostoru protrpět. Důvod přečíst knihu znovu, mi autorka nedala. A doporučit dál taky ne (protože mi to až moc připomnělo tvorbu jiné autorky a to se mi zdálo škoda).

SPOILER ("What goes around comes back around") SPOILER

10.09.2018


Tajemství počátkůTajemství počátkůJ. Lemire

("And in a way it seems there's no one to call, When our thoughts are so numb and our feelings unsure, We all have emptiness inside, We all have answers to find, But you can't win this fight." ... Welcome to the family - Avenged Sevenfold)

Nápad knihy je jednoduše geniální. Jak dopadnou hrdinové, kteří už nejsou hrdinové, ale ne ze své vůle? Na farmě. Kde mají dožít asi jako když odvezete starého koně na farmu. Ale asi je všem jasný, že to nebude napořád. Je tomu deset let, kdy hrdinové zmizely. Je čas jejich návratu? Protože všichni na ně nezapomněli. Jenom kdyby se dalo dostat pryč!

Takže zpátky na farmu. Všichni si tam žijou. Někomu to vyhovuje víc a někomu míň. A pro někoho ponorka jako blázen. (Při doprovodu na autobus do školy jsem se dost smála. Z které devítileté holky jde cítit gin? Asi z té, která na devět jenom vypadá.)

Za co dávám všechny palce nahoru (na rukou i nohách) je použitý papír. Žádné otisky prstů! Můžete číst v klidu bez myšlenek, že už na první stránky to bude vypadat hrozně nebo že jste u čtení snad dali celej kbelík smaženejch křídýlek.

Nelze ale nezmínit jednotlivé postavy. Já to beru, je těžké přijít s novou postavou, aby si čtenář neřekl: "Hele, ten je skoro jako tenhle." (Ať už původem nebo vzhledem.) Těžko tam najít postavu, která ve svém variaci nebyla už někde, co jste četli. Plus? Mínus? No, asi se rozhodnu v příštím díle. Ale všechny tak jako v pohodě, je tam dokonalý vzorek týmovek. Je to vykrádání? Inspirace? Vzdání holdu? Nevím. Jenom vím, že mi s postavami v knize bylo dobře a čas s nimi strávený za to stál. Do děje jsou vkusně zakomponované originy jednotlivých postav stylem, že to nedrhne. A baví vás číst všechno.

Kresba. Ta je na první pohled vlastně obyčejná. Ale když se soustředíte na detaily a jednu stránku nečtete jenom deset vteřin, všimněte si, že to není zase až tak obyčejný. Počítá se s tím, že budete číst déle než hodinu a všechno si vychutnáte. Navíc je vše zabaleno do nádherného obalu celé party na hlavní obálce. A tentokrát mi nevadilo zaplatit za hardcover. Při trošce hledání na internetu to nakonec tak drahé nebylo.

První díl mi přišel skoro jako první kapitola příběhu. Vlastně se toho zase tolik nedozvíte. Jenom k dosavadním otázkám přibudou další. Jo, konec je navíc úplně super. Takže já doporučuju.

02. ledna


BladeBladeM. Wolfman

Nebudu si tady hrát na něco víc, ok? Úvodní číslo s představením Bladea je otřesné. Kresba odpovídá době, takže z toho jsem ani moc nebrečela. Ale já to tak mám, takže žádné překvapení. Začalo to být hodnotitelné až v druhé části. A moje hodnocení celého komiksu je vlastně hodnocení nového příběhu, těch šesti čísel.

Nízké hodnocení chápu. Takže takhle. Každej už bude vždycky vidět Bladea jako toho s ksichtem Wesleyho Snipese a většina z nich nemá tušení, že "on je z komiksu". Jenom škoda, že nevybrali pro seznámení trochu lepší příběh. Tohle byl suchej průměr. Co oceňuji je vkusné zapracování flashbacků do děje. Ale tenhle komiks zapadne v mojich vzpomínkách. Dám ho dozadu do knihovny, aby nezabíral místo jiným. A rozhodně už znovu číst nebudu.
Jo, málem bych, já popleta, zapomněla na hodnocení kresby. Z toho asi je jasný můj názor na ní. Obyčejná, nezajímavá, zapomenutelná stejně jako děj.

(PS: dnes žádná hudba. Po dočtení mám v hlavě prázdno.)

04. ledna


Možná jednouMožná jednouC. Hoover

Nevěděla jsem, co sem napsat. Nevěděla jsem, jak hodnotit. Jedna moje část si říká: "Dej tomu jednu hvězdu a jdi dál. Vždyť to bylo vlastně o ničem. A ani jsi nebrečela, jak to tady slibovali!" A co na to ta druhá část: "Dej tomu nekonečno. Dobře se ti to četlo a děj tam taky byl. Po dlouhý době kniha, kde se sice furt bulí, ale ty keci tam dávají smysl a nejsou to jenom nadrbaný pindy."
Anotace mi slíbila, že mezi hlavními hrdiny bude tenhle obrovskej problém. Jenže on to vlastně problém nebyl. Teď mám na mysli hluchotu. Já tam žádný náznak nepostřehla. Ale naše hrdinka byla tak svatá, že by z toho problém ani udělat nezvládla. Jediným problémem bylo tedy to, že on má holku a nechová se tak. Takže začne příběh o tom, jak se spolu postupně sbližujou dva lidi, přestože by neměli. Že je v tom něco víc než jenom fakt, že jeden z nich je ve vztahu, se dozvíme docela brzo (a pokud Možná jednou není první knihou, kterou ve svém životě čtěte, docvakne vám, co to je poměrně rychle). Doufala jsem, že kniha skončí jinak (v jiné části trojúhelníku). A vzhledem k tomu, jak je celá napsaná, mi vadilo posledních skoro sto stran, kvůli kterým dávám o hvězdu míň (chápu, že to tam být muselo, ale ne na takovém prostoru).
(SPOILER Knihu by vylepšilo to, kdyby čekal stejně dlouho jako na Maggie. To by byla romantika. Ne to, co se stalo nakonci, když všem je jasný, že za ní hned poběží, co ho ta druhá nechá jít.)

01.09.2017


NomádNomádJ. Swallow

Jako první mě na knize zaujal obálka. Ta je vážně povedená. Ale hned jsem si na ní všimla i té druhé věci. Věty: "Pro fanoušky románu Já, Poutník", která by mi nevadila, kdyby byla vzadu.
Je to vážně podobně kvalitní kniha? (Ano, ale jiným stylem.)
Je to reklamní trik, protože obě knihy vyšly v Knižním klubu? (Ano, je.)
Hned mi bylo jasné, že to chci zjistit. Ale zase prr, jo? Knihu jsem si nekoupila. Ale i kdybych koupila, stejně bych na ní neměla dřív čas, než budou mít v knihovně.
Při prvním čtení asi bylo slunce, měsíc a všechny planety (no, možná celá mléčná dráha) ve špatné konstelaci, protože jsem se do knihy nezvládla začíst. Ale teď jsme o dva měsíce později a já se kaju. Nomád je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.

Tajná služba má dva druhy lidí. Ty s bouchačkou, co všechno vyřeší. A ty s klávesnicí, kteří jsou na stejné úrovni jako ty první. Jenom si o tom potom nevypraví ve sprše. Což hezky ukázal i začátek knihy. Jak jsou ty za klávesnicí něco míň, ale jakmile velcí kluci s velkýma bouchačkama potřebují pomoc, je jim týpek, co ovládá dron najednou hodně dobrej. A nebudu lhát, jako fanda seriálů Spooks a Alias, mi hned v očích naskočily dolarové znaky jako v hracím automatu, když padne slovo "krtek". Protože tohle je moje nejoblíbenější téma.

("Přinejlepším jste dopustil, aby vám něco uteklo. A operační tým zaplatil za vaši laxnost životy.")

Je to Marc, který se vrátí z Francie domů, protože  si myslí, že mu pomohou. Kdo už nějaký ten román četl nebo viděl film, je mu jasné jedno. Že se stane podezřelým číslo jedna. Proto mě ona výše zmíněná citace hodně rozesmála. Protože za chybu vždy může klávesnice, ale za úspěch poděkují bouchačce. Mark se tedy pomocí svého mozku dostane z vazby a je rozhodnutý o dvou věcech. Zjistit, co se stalo. A přežít. No, jelikož má čtenář rád dobré konce a i u nás už vyšel druhý díl, druhá věc je jasná. Podaří se mu zjistit první část? V knize. Ale můžu prozradit, že jeho jízda je neskutečně čtivá a napínavá. A taky vtipná. Občas jsem měla vážně hysterické záchvaty smíchu způsobené hloupostmi, které hlavouni MI6 vypustili ze svých papulek.

Někdo tady zmiňoval, že nechápe tak rychlý přechod klávesnice na bouchačku. No, já zase nechápu rychlý přechod od já toho hajzla nesnášim, k já toho pucinka chci. Ale první případ je v knize vysvětlen. Druhý mi zůstane záhadou napořád.

Postav je tak akorát. Rozhodně jich není tolik, aby se v nich dalo ztratit. Každá strana jich musí mít pár, s tím by měl čtenář počítat, aby se dal rozjet dobrý příběh. Naštěstí je autor dobrý vypravěč a svoje postavy si zvládnul ukočírovat. A mě dal naději, že nemám házet britské autory přes palubu (v poslední době mi to s nimi nějak nevycházelo).

("Přeju ti, abys byl klikař, kámo. Klikař, nebo génius.")

...no, Marc Dane je obojí. Tak si raději dejte všichni majzla. Ok, jasno? A s malou pomocí je k nezastavení. Jenom knihu nedoporučuju na současné slunné dny. Začetla jsem se a kniha mě nepustila. Což je blbý, bacha na spálený záda. Nebo jestli někdo máte nějakou radu, jak číst těžkou knihu a přitom ležet na zádíčkách, ráda se nechám poučit. Trochu jsem se přismahla. Ale to knize nevyčítám. Za to jí děkuju...

24.07.2018


Dívka s tetováním na zádechDívka s tetováním na zádechA. Schumer

Pokud nemáte Amy v oblibě, od knihy ruce pryč. To je jenom varování na začátek. Ale pokud vám její humor nesedí a přesto se pustíte do knihy, je to z jediného důvodu. Chcete napsat vážně hodně negativní komentář. Protože:

Tohle je Amy Schumer. A je úplně stejná jako kdokoliv z její branže. Někdo si myslí, že vtipná je, někdo si to nemyslí. Musí vám sednout její humor a její přístup. K životu, lidem, věcem kolem. Protože tímhle jejím stylem ukazuje v knize celý její život. Ale bacha, žádná autobiografie. Protože kdyby se takhle psaly všechny, bylo by to jiný kafe. Myslím, že základem téhle knihy (hned po upřímnosti) je její strukturu. Kniha nezačíná stylem: "Ahoj, jsem Amy, narodila jsem se...vtipná historka...potom střední...vtipná historka...bla bla bla..vtipná historka...potom mi bylo dvacet dvacet...bla bla bla..." Chápete, jak to myslím. Kapitola "o něčem", tam Amy vzpomíná a komponuje tematicky, ne časově. Takže nemůže přijít nuda.

(Co bych možná vytkla jsou dvě první kapitoly. Kdo neví, do čeho jde, asi si řekne: "Rajda." a knihu odloží. Ale pokud víte od koho knihu čtěte, nevadí vám to. Amy začíná u své nejlepší kamarádky. Ale proč ne, na druhou stranu. Každá holka se ráda pochlubí kamarádkou, která je tady pro ní 24/7.)

Vtipná témata jsou střídána těmi vážnějšími. Prostě jaký život je sám o sobě. Jenom mě mrzelo, že některé pasáže se trochu táhly, ale některé byly jako až trochu z rychlíku. Jinak byl obsah dokonalý a nic bych na něm neměnila. Ráda si počkám na další její kousek.

Doporučuji každému, kdo ví, kdo Amy je. Pokud to nevíte, zjistěte si to, a potom si knihu přečtěte.

(Poprvé jsem četla knihu v angličtině hned po vydání. Proto oceňuji vynikají překlad, ve kterém jsem četla znovu, a podle toho nyní hodnotím.)

24.08.2018


Rezervace v rytmu bluesRezervace v rytmu bluesJ. Aaron

("What if I told you, you were the only one, To get inside my heart and raise my head toward the sun and, What if I told you, that you meant more to me, Than the stars on the horizon if I were lost at sea." ... Thirty One & Sevens - I Killed The Prom Queen)

Blues v hodně depresivním stylu, vážení. Tehle styl vyprávění se mi začíná líbit mnohem víc než jeden příběh, který jde dál dopředu, dopředu a dopředu.

Nebudu lhát. Přestože tahle série je drsná a krutá, líbí se mi to. Ale jsem holka, jak má být. Proto zároveň oceňuji i tu emoční část (přestože je zde rozebíráno téma nejcitlivější ze všech možných citlivých témat), která je v příběhu obsažena. Takže to přiznám. Líbí se mi ty momenty, kdy se nic neřekne, a ví to jenom čtenář. Což vede k mnohem většímu porozumění nebo ještě k většímu zmatení postav. Pokaždé není třeba slov.

Začátek byl nádherný. Byla to rána do hrudníku, kterou jsem nepřijala s bolestí, ale se spokojeností a "wau". To byl ten případ, kdy si říkáte, že oni to ví. Stačí se vzít za ruku a bude to dobrý.

Konec navazuje na minulou knihu a je (nejspíš) začátkem dalšího brutálního děje (mám další díl po ruce, ale ze strachu jsem jím ještě ani neprolistovala). Každý příběh potřebuje postavu jako je Carol. Kterou budete buď nenávidět nebo milovat. To záleží na tom, jestli ji pochopíte nebo nepochopíte. Protože ona je zmatená ženská, o které přes to všechno nemohu říct, že je coura. Protože já jí chápu. Všechno je napsané tak, aby jste jí chápali. Stejně aby jste chápali jejího otce. Stejně aby jste chápali každého z příběhu. Ale já si začínám užívat ty situace mezi ní a Dashem, kdy se neřekne ani slovo, ale čtenář ví, co si oba myslí. (Stejně jako ostatní postavy, což je vizitka nejenom scénáře, ale i dokonalé kresby.) Jak jsou zmatení, nezjistí a vyděšení. Je to takový zvláštní náhled, který z té špíny dělá něco čistého, a vy doufáte, když ne v úplně šťastný konec, tak alespoň v ne tak zaj&#@ný konec. Naděje umírá poslední? O tom se nás příběh snaží stále přesvědčit? Ale fakt je to možný? Že ať už děláte cokoliv, je to fakt k dobru, nebo vás to akorát dostane do ještě větších sr@#&k?

To je Skaply...bitch.

29.11.2018


Na velikosti záležíNa velikosti záležíA. Bliss

("I can feel the winds of change, Cut and paste and re-arrange, Gonna find myself a brand new woman, Ten times better than you." ... New woman - Danko Jones)

Takže...
Je tady holka. Jenom jsem nepochopila, jestli je tlustá v určitých částech nebo jenom všude oplácaná stylem, kdy to je roztomilý, ale ona si to jenom neuvědomuje. Nebo jenom ve svojí hlavě. Ta holka vlastní cukrárnu. A má problém s dírou.

Je tady kluk, kterej je milej a super a naše holka se mu líbí, ale zrovna nikoho nechce. Možná proto se zaplete do hry na falešného snoubence a mezitím vyřeší problém s tou její dírou. On je totiž stavitel. Tak kuš, vy čunčáci, ohledně oněch děr. To přijde až později.

Po čase mě přestalo bavit číst o přestavách, přestože on jí nechce, protože není ready, ale krvy neporučíš, a ona si kvůli sérii nedorozumění myslí, že si o ní věci myslí jinak.

Nemám ráda typ humoru, který je založen na předpokladu, že druhý tím myslel tamto, ale první se nezeptá, a vznikají tak nedorozumění. A zároveň nemám moc ráda typ humoru, který závisí na domýšlení věcí, protože si postavy skákají do řeči, a proto se nahlas neřekne, co chtějí. Takhle kniha má obojí. Já se tomu i klidně zasměju, ale po čase se mě to nudí. V tomhle případě hned na začátku. Skutečně mi to nepřišlo vtipné. A další věc, která asi měla být záminkou pointě, což je v knihách tohoto žánru scifi, dalo by se říct. Že ta tlustá holka (o které ani nevíme, jak moc tlustá je), vezme blba na milost, protože se od jeho kamaráda, její kamarádka dozvěděla, a potom jí to vykecala, že ho má malýho.

Byla jsem na sedmdesáté stránce, a to jsou fakta, která znám. A přidejte k tomu obálku, kde je normální holka. Je to smrtelný koktejl na jednoznačnou blicí literaturu.

Protože vás by při čtení neotravoval onen uzavřený kruh? Jsen tlustá, proto mě nikdo nechce, ale já se nebudu měnit, protože pokud mě bude někdo milovat, bude to kvůli tomu jaká jsem se vším všudy. To je moc hezká myšlenka. Ale pokud nikdo takový není, tak proč s tím tedy něco neudělá. Ano, to už by se změnila. Tak ať vo tom teda furt nemele a prostě drží hubu!

Tohle není vtipná lehce erotická romance, ale jako od Rosamundy P., a to fakt není dobrý.

19.12.2018odpad!


Skoncovat s Eddym B.Skoncovat s Eddym B.É. Louis (pseudonym)

("Nobody thinks you're actually righ, It feels like a battle, it's more like a fight, You always bark, you never bite, I don't believe it" ... All That I Really Wanted - Manchester Orchestra)

Už když jsem ráno vstávala, věděla jsem, že dnešek bude jiný. Vždy to už cítíte v kostech, že ten den, kterej ani ještě nezačal bude jedno velký odporný óno. A potom si ještě z variant Mrtvá zóna, Spasitel a Skoncovat s Eddym B., vyberu poslední. Jsem normální?!

Je to prostě dobrá kniha. Dobře napsaná. Je zde správně vyváženo vážné vyprávění s tím lehčím a momenty, kdy se rozesmějete. To bylo třeba. Je to kvůli stylu vyprávění, jinak by mohlo působit dost monotónně. Ale je dobře, že je to psané s tím nadhledem pohledu z budoucnosti. (Když se nad tím potom na škole zpětně zamyslím, vybaví se mi to takhle.) Moje emoce projely po tobogánu celé škály.

Asi to nebude kniha pro každého. Už jenom styl, kterým je napsaná. Přechody vyprávění a přímé řeči zakomponované v jednom chumlu. A taky kvůli ději. Který tentokrát nebudu (nemám po dočtení sílu) rozebírat. Asi je to kniha pro toho, kdo se alespoň v něčem z života Eddyho najde. Proto jsem dočetla až do konce.

Chce se mi napsat: jako z každé jiné řiťky. Je to prostě pravda. A kdo je překvapený, že je to současnost, ne středověk, já jsem překvapená z té jeho překvapenosti.

Na to, že jsem se ke knize dostala úplnou náhodou (byla v podobných knihách u Americké elegie, kterou jsem klikala do "chystám se číst"  a nakonec tam skočila i tahle kniha), jsem s ní strávila příjemný (kdo četl ví, v jakém tónu slovo příjemný myslím) čas a moc se mi líbila.

29.12.2018


1 2 3 4 5 6 ... 40