Chci sníst tvoji slinivku

11.02.2024

Pravdou je, že mám tenhle příběh prostě ráda. Protože je v něm všechno. Proto jsem se rozhodla, že bych chtěla přečíst/vidět všechny verze. A jak dopadla moje druhá návštěva? Opět skvěle  :)

("Opravdu tě to ani trochu neláká?" ... "Vždyť právě kvůli ní umíráš, ne? Určitě v ní přebývá největší část tvojí duše. A jak tě znám, dělala bys mi pěkný kravál v hlavě." ... S tím jak byla hlučná za života, by to s ní ani po smrti určitě nebylo o nic lepší. Její slinivku bych nedal do pusy, ani kdyby mi za to zaplatili.)

Asi nemá úplně smysl rozepisovat se o ději. To jsem už udělala jinde. Jde spíš o to, jak je kniha celá napsaná. A musím říct, že se to opravdu povedlo. I románová verze se strašně příjemně čte, stejně i tady jsem se hned začetla, a všechno se mi zarylo pod kůži.

Opravdu jsem si čtení moc užila. Moc děkuju  :)

25.01.2024

Chci sníst tvoji slinivku, poněkud nevšední název knihy, kterými mě ale na první pohled zaujal! A přiznám se, knihu jsem již několikrát viděla na svém bookstagramu, kde si ji ostatní čtenáři chválili. Čili jsem si na ni taky chtěla udělat vlastní názor!

A ještě, že jsem tak udělala. Kniha je sice smutná, ale krásná. Příběh mě téměř okamžitě okouzlil a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Donutí Vás zamyslet se nad spoustou věcí.

Knihu vřele doporučuji!

19.01.2024

Byla to zvláštní kniha, přitom mi přišla krásná, dojemná s ponaučením, abychom život žili naplno každý den. Přiznám se, že jsem se tak zvláštním názvem knihy ještě nesetkala. Proto mě zaujala k přečtení.

15.01.2024

Japonskou knihu jsem četla asi prvně. Musím říct, že se mi moc líbila. Nevěděla jsem přesně co čekat. Název mě zaujal, obálka přitáhla, popis neodradil a tak jsem se položila do příběhu o někom kdo ví, že má na tomto světě málo času. Postupně jsem se dostávala do světa, kde mi obě postavy místy připomínají mě samou a pro to, se mi to líbilo o to víc.
Kniha mě donutila na některé věci změnit pohled a za to jí budu vždycky ráda. Časem doufám, do ruky dostanu i mangu.

15.01.2024

Po delší době jsem zabrouzdala do japonských vod. Chci sníst tvoji slinivku je románová verze již existující stejnojmenné mangy.

Máme tu tichého samotáře, který jednou v nemocnici v čekárně narazí na podivný deník. Je jeho spolužačky, která má nevyléčitelnou nemoc a nezbývá jí moc času. Postupně začínají spolu trávit čím dál více času. Jak to celé dopadne?

Chci sníst tvoji slinivku je zvláštní kniha. I když na japonské poměry je typická, už jen ze stylu psaní, který mi dal tentokrát zabrat. Umocňovaly to docela dlouhé kapitoly, kdy se příběh moc nehýbal, šlo o téměř rutinní záležitosti.

Jediné, kdo tomu dával nějaký spád byla ona nemocná spolužačka. Vymyslela si totiž pár věcí, které by chtěla do konce života zažít. Byly to ale obyčejné body jako dát si výborné jídlo atd. Naše malá hrdinka tu poukázala na to, jak bychom měli být vděční a vážit si i takovýchto drobností.

Vlastně celá kniha nese "ponaučení", že bychom měli žít každý den naplno, nebýt malicherní, nerozčilovat se nad věcmi, kdy nejde o nic vážného. Tohle poslání se mi líbilo.

Bohužel i přesto si ani jeden ze středoškoláků nenašel ke mně cestu. Byli oba dva protiklady. Jeden nesmělý, tichý a druhá pravý opak. Hlučná, společenská slečna. Ona dokázala probudit spolužáka z této letargie, ale to bylo tak vše, co bych k ní řekla. Hodně udělal i ten zmíněný styl psaní, který mi přišel takový, jako by autor chtěl, abychom si nevytvořili k postavám pouto a přistupovali k nim s odstupem.

Ve finále bych řekla, že tady by bylo možná lepší zůstat u mangy. Takhle byla kniha zdlouhavá, bez sympatických postav a ani konec, kdy nahlédneme do celého deníku, nic nezachránil.