laurs komentáře u knih

(SPOILER) První polovina knihy je absolutně geniální. Skvěle popsané motivace postav, originální, hluboké a dojemné téma a fantastický jazyk.

Mám ale pěknou řádku výtek k druhé polovině:
1) Samej sex. S lidma, se kterejma by sex bejt zkrátka neměl.
Postavy dělají z hlavního hrdiny „hodného kluka“, který „tyhle věci nedělá“, ke kterému „tyhle věci nesedí“. V životě máme vždycky na výběr. A vždycky si můžeme vybrat, s kým se nevyspíme. A pravda je taková, že v některých situacích a s některými lidmi je sex zcela amorální a zlá věc. Takže ne, on není hodnej kluk, tyhle věci dělá a přesně to se k němu sedí.
Autorova posedlost nechat hlavního hrdinu vyspat se úplně s každým by mě sama o sobě neznechucovala. Ovšem fakt, že mu to má čtenář prominout nebo si říct, že se „to občas stává“, je pokřivený. Protože je to přece hodnej kluk.

2) Autor nedá skutečný příběh ani konec žádné ženské postavě.
Jakmile se postava vyskytne v situaci, kdy zcela očividně dělá zlé věci a podvádí svou přítelkyni, místo toho, aby se Murakami pokusil o nějaké smysluplnější rozuzlení, nechá onu přítelkyni spáchat sebevraždu. (Za chlapa prostě musí vždycky všechno vyřešit ženská. I třeba tím, že se zabije.)

Jestliže se autor rozhodl takhle, fajn. Však Kunderovy postavy jsou taky na přes držku. Stále ještě ale mohl pracovat dál, líp a knihu trochu rozvést. Malinko více rozebrat svědomí hlavního hrdiny nebo se pokusit o širší a hlubší vývoj Nagasawa. Aby špatná rozhodnutí těchto dvou mužů dávala smysl.

6 09.12.2021

Když jsem četla Kunderův Falešný autostop, zanechalo to ve mně hořkosladkou pachuť v ústech. V tu chvíli jsem autora nesnášela za jeho popisy nechutných pocitů, které muž vůči ženě měl, a zároveň zbožňovala, že se mu povedlo toto znechucení převést tak autenticky a geniálně na papír. A Kunderu jsem si zamilovala.

Žert ve mně v jednu chvíli vyvolával pocit, jak komicky může působit zubožený život, v druhou zase pouze prohluboval nenávist ke Kunderovi, jehož mužské postavy jsou s prominutím prostě hovada.
Ale utvrdila jsem si, že je génius: popisům motivací jednotlivých postav nechybí ani písmeno, milostné scény jsou přesně takové, jak by člověk od Kundery očekával. (Jenže vhodné vzhledem právě k motivacím a vlastně fantasticky provedené.)
Textu samozřejmě dodává jiný rozměr doba, ve které se odehrává. K tomu řeknu jen: „…odpovědnost není myslitelná bez svobody.“ (str. 117)

6 31.10.2020

Podobné knihy jsou zkrátka moje guilty pleasure. Ač ono konečné odhalení není příliš šokující, jsem velmi ráda, jak se nakonec rozhodla autorka s ním naložit především na úplně poslední stránce, kde dala obrovský prostor čtenáři si celou knihu vyložit nějak po svém. A já zkrátka nebudu příběh hodnotit zle nebo po něm plivat jen proto, že se nejedná o hodnotnou literaturu. Téma je podle mě hodně zajímavé, neobvyklé a ne tak často autory zpracovávané. Určitě doporučuji každému, kdo zkrátka jen rád čte.

6 06.06.2020

Hra, kterou jsem v podání naprosto geniálního herce Donutila zbožňovala již odmalička. Kniha je chytlavá, čtivá a zábavná. Svým způsobem sice tak trochu jednoduchá, ale i díky své nostalgii s tím vlastně nemám sebemenší problém. Rozhodně doporučuji komukoliv, kdo se chce během cesty autobusem či vlakem pobavit a nemá náladu tahat obrovské bichle.

6 26.02.2020

(SPOILER) Možná, že pro některé knihy už v dnešní době není prostor. Absolutně jsem zapomněla, co mi na tom hnusu, který Kundera plodí, kdysi přišlo geniální. Je to strašně levné a úchylné psaní a my máme pocit, že je v pohodě nad tím takhle přemýšlet a schvalovat to, protože on je génius, my to nechápeme a vůbec.. smrt autora a nezatahujme ho do toho, co píše. Absolutně tahle kniha není o lásce. No, nicméně je o nesnesitelné lehkosti bytí. Akorát, že každý, pro koho se lehké bytí stane nesnesitelné, je v knize potrestán smrtí. Přežít se dá jen kurvením a utíkáním.
Pokud si chování mužů s nechutně ošoupanýma pérama interpretujeme tak, že si z nich Kundera utahuje, protože jsou to pseudointelektuální hlupáci, pak jsme schopni to dneska dočíst.

Já chápu, že jsem si koupila pornografickou knihu z období dekadence a neměla bych být překvapená, o čem se tam píše. Hrozně mě ale mrzí, že na to, jak je kniha skvěle psaná jazykově, nemohl vzniknout lepší příběh s alespoň nějakým smyslem. I knihy čistě o sexu se podle mě dají psát lépe. Takhle napsané mi to bohužel nic moc neříká ani jako čtenářce, ani jako ženě.

5 03.03.2021

Asi se budu do Wilda pouštět častěji, protože tohle mě opravdu bavilo. Nejen ten humor, sarkasmus a paradoxy, ale celkové pojetí klasického cynismu, co v podobných knihách nacházíme. Nemohu samozřejmě opomenout ani povedené aforismy, které jsou pro spisovatele tak typické.
Myslím si, že v tomhle textu je velmi zajímavé zamyslet se nad tématem lhaní a nakonec se pousmát nad ironií toho, že i ten největší lhář může vlastně mluvit pravdu.

5 13.08.2020

Několik přátel vyrazí do Španělska na fiestu. Hodně pijí, hodně jí. Pořád hledají, kde se napít a kde se najíst. A tak pořád dokola. Samá restaurace, samá kavárna, furt jenom chlast a ano, ta atmosféra, co Hemingway popsal, je okouzlující, ale podle mě to nestačí.

A samozřejmě asi rozumíme tomu, že takhle žijí kvůli zážitkům z války a kvůli jakési neschopnosti dále působit v běžně probíhajícím životě.

Líbila se mi podobnost Roberta Cohna a jeho partnerky Frances s manžely Fitzgeraldovými a citáty: „Dělat cynika přes den je snadné, ale v noci to je jiná věc.“, „Není žádný důvod, proč by člověk měl na věci ve tmě pohlížet jinak, než když je světlo.“ nebo „Ženské jsou skvělé kamarádky. Prostě skvělé. Člověk musí být do ženské zamilovaný, aby kamarádství mělo základ.“

A achjo. Dialogy jsou naprosto geniální a výše citované fráze jsou přece ukázka toho, jak se má psát, ale pro mě to bylo strašně málo. Bez zajímavějšího děje a především bez nějakého většího přesahu.

5 04.08.2020

Španělská občanská válka je velice složitým konfliktem a trvalo mi hodně dlouho, než jsem se v něm začala alespoň trochu orientovat. Velice se mi líbilo, jakým způsobem líčil Orwell své vlastní zranění, nepokoje v Barceloně, a i odchod ze Španělska. První část knihy, kde autor popisuje svůj život na frontě, se trochu vlekla.
Dneska se Orwellem ohání kde, kdo a občas je to možná na škodu. Tahle kniha zcela jistě nepatří k takovým uměleckým kouskům jako například Farma zvířat. Skvěle ale mapuje konflikt, který byl ovlivněn propagandou a který nebyl konfliktem pouze dvou znepřátelených stran. Nejzajímavější je, že ho mapuje bez jakéhokoliv časového odstupu.
Doporučuji nevynechat dodatky.

4 06.12.2021

Autorka pracovala dle mého se zajímavým nápadem, bohužel to zpracování je strašně slabé a mám pocit, že z toho mohla vytáhnout víc. A poté ještě téma domácího násilí. Myslím, že vysvětlení, že není pravda, že pokud se takto zle chová otec, nemusí se tak chovat i syn, je zbytečné. Příběh to takhle potřeboval, tak to tak je. Hotovo, tečka, ať si to čtenář v textu najde sám. Ať si to sám vysvětlí, ať to sám pochopí.

4 01.07.2020

Já tu knihu asi prostě nepochopila. Neshledala jsem na konci žádné skutečné vysvětlení, pokud tedy mělo být potřeba nebo pokud mělo být součástí knihy a důležité. A pokud ne, tak jsem fakt zmatená. Dejme tomu, že Jana Luisa byla tedy ochotna pochopit svého otce jako „obyčejného příslušníka lidské rasy“, ale?
Pročítala jsem i některé komentáře tady a rozumím tomu, co chtějí říct, ale nejsem si tak úplně jistá, že tohle hlásá i příběh. Že fakt přemýšlí nad rozdílem mezi ideou a realitou.
Čipera na konci přece nezměnila postavení k problematice, co se v knize probírala. Nebo ano? A měla by?

„V dnešní době musí člověk negrům podstrojovat jako králům, pokud chce, aby byli spokojení –
musíš jim nadbíhat a otročit, až se nakonec začneš divit, kdo vlastně slouží komu.“

A já tomu nerozumím. Taková slova jsou přece lidsky špatně. Je k tomu zapotřebí znát historii nebo se méně obracet k současnosti a nepřemýšlet nad tím z dnešního pohledu?
Má se člověk nějak zamýšlet během čtení na to, co je správné nebo není? Můžeme se snažit vcítit do obyvatel Macombu, jak chceme, ale segregace byla prostě špatně – tečka.

Pokud by byl kdokoliv ochotný mi knihu nějak vyložit, budu mu nesmírně vděčná.

A nejspíš byla dobrá, protože ve mně vyvolala všechno tohle + na konci rozplakala.

Obávám se, že nejsem momentálně knihu schopna příliš ocenit. Ať už kvůli nízkému věku, nedostatečnému vzdělání nebo velmi nerozvinutému smyslu pro cynismus. Co se mi ale strašně líbí, je, jak F. Scott Fitzgerald vždy nejprve popisuje ten bezstarostný život plný zábav, alkoholu a lásek se zaujetím, vášní a (hej, on tenhle život přece musel zbožňovat) a ke konci ho vlastně celý zkritizuje a nechá hlavní postavu samotnou. A přitom knihu napsal ještě před svatbou se Zeldou - před tou největší párty svého života. Ten kluk podle mě tušil, co ho čeká.

4 04.06.2020

Velmi by mě zajímalo, co přesně bylo v jámě.

4 02.04.2020

Nebýt zdlouhavých a (omluvte mě) nudných, odborných částí popisující genetiku, byla by to zajímavá kniha s poutavým příběhem. Ne každému mohla připadat hlavní postava sympatická, já se zamilovala do stále stupňující se krutosti, se kterou vystupovala, protože mám vlastně pocit, že takhle lidé zkrátka fungují. Konec knihy je dech beroucí.

4 16.03.2020

Poměrně časté chyby v překladu a překlepy knize ubírají na kvalitě. Jinak se jedná o jeden z těch odborných textů, který je vlastně zábava číst. Líbilo se mi, jakým způsobem byla válka popsána a vysvětlena široké veřejnosti. Zároveň oceňuji široký rozpis jednotlivých politických uskupení, které v tehdejším Španělsku působily na zadní straně knihy. Pro orientaci během čtení to bylo hodně užitečné.

Využila jsem tuto knihu jako takový odrazový můstek při psaní seminárky, a nemohu si stěžovat. Kniha obsahuje spoustu zajímavých postřehů a fakt, která velmi rozvíjí zájem si o tomto tématu zjistit více informací.
Nejspíše není v našich silách přijít na to, co se v noci z 9. na 10. března roku 1948 stalo. Důležité je ale na Masaryka pamatovat a jeho podivnou smrt si připomínat a mluvit o ní.

Úplně jsem neporozuměla smyslu první povídky. Nápad dobrý, ale nechápu, proč nemohlo dojít k nějakému lepšímu zpracování. Druhá povídka už byla o něco zajímavější.

3 06.09.2020

Musím třeba uznat, že při čtení první kapitoly o debužírování v noci jsem se hlasitě smála a naprosto souhlasně kývala například u prohlášení:

„Nejedná se o kolektivní činnost. Je to soukromý náboženský zážitek.“

Bohužel toto mé nadšení nepokračovalo při čtení kapitol a příběhů dalších. Někdy mi přišlo rozuzlení trochu až přehnaně optimistické (nebo jako obrovské sluníčkářské klišé). Tím myslím třeba „doutník“.

Zaujalo mě jeho vysvětlení, proč a jak knihu psal a to jsem obvykle k těmto věcem příšerně skeptická, ale oceňuji, jak k tomu celému přistoupil, i větu: „a protože vy mi neříkáte, jak mám psát, já bych vám neměl říkat, jak ji číst“.

Dále se mi líbilo, jak příběhy fungovaly skvěle ve sbírce a vzájemně na sebe někdy odkazovaly.

3 06.07.2020

Asi nejlepší věc na téhle knize je to, že vůbec vznikla. Jsem si jistá, že spoustě lidem přinese nové informace a pobavení. A vlastně i já jsem se dozvěděla některé nové věci.
Největší problém vidím v chaotickém grafickém zpracování textu a zároveň v jazyce, který je občas podobně chaotický.
Další kniha určitě bude dokonalejší v těchto slabších místech. Mám ale ještě jeden návrh! Bylo by super vpisovat do textu nějaké odkazy na odbornější literaturu, ze kterých autorka čerpala. Občas jsou totiž informace a zajímavosti z osobního života autorů skutečně peprné, a tak by bylo fajn přečíst si o tom něco i z jiného zdroje. Dát na konec krátký seznam použité literatury mi přijde málo.

2 27.04.2023

Na to, jak je tato kniha málo čtená, není vůbec špatná. Mám možná menší výtku k samotnému nápadu. Domnívám se, že by byl příběh zajímavější, pokud by bylo oběma najatým pátračům dáno stejně prostoru a každému i stejně smysluplný motiv. Takhle už bylo téměř od počátku rozhodnuto, kdo je ten sympatický a komu přejeme, aby to nedokázal. Autor tak dal poněkud málo prostoru čtenáři a jeho interpretacím. I tak knihu ale hodnotím pozitivně.

2 02.04.2020