Landreth komentáře u knih

Pro druhý díl platí víceméně to samé, co pro první díl, jen mě trochu jakožto pamětníka starých letopisů zamrzelo, že se první dva příběhy dost odlišují od původních. Kniha je ze začátku také poněkud zdlouhavá, postavy se jen tak někam trmácejí (a trpí při tom hlady). V polovině knihy ale nabírá atmosféra na obrátkách (je místy téměř hororová) a závěr třetího příběhu je naopak hodně akční. Super je užitý "dobový" jazyk, který se hemží řadou starých výrazů, u kterých si občas není člověk ani jistý, co znamená - ale výborně doplňuje atmosféru.

04.03.2017

Příjemná nostalgie! A povedená vzpomínka na dobu, kdy jsem se spolužáky na přelomu tisíciletí každý víkend hrával Dračák a Letopisy četl na netu. Příběhově to sice není bůhvíjak bohaté, víc se řeší vztahy mezi postavami, ale na druhou stránku se tyto příběhy "opravdu staly". Jako plus považuji přízemnost příběhů, hrdinové se snaží jen přežít a vydělat nějakou vindru, rozhodně nezachraňují svět na každém kroku. A s postavami se nezachází v rukavičkách, dost často umírají, dopředu fakt nelze říct, kdo přežije a kdo ne. Výborně vystavěný je svět, kde se dobrodružství odehrávají, jedná se totiž o příjemný mix staroslovanského světa a středověku. Celkově velice čtivé.

2 06.01.2017

Musím se přiznat, že tohle bylo občas celkem utrpení... Možná to bylo tím, že ve druhé části roku jsem neměl tolik času na čtení, možná to bylo tím, že to nebylo úplně tradiční fantasy, možná tím, že se jednalo o povídky.
Poslední dva důvody trochu rozvedu - sám autor upozorňuje, že jeho fantasy není tradiční fantasy, a má rozhodně pravdu - některé povídky se sice odehrávají v různých fantaskních světech, ale najdou se i povídky z našeho normálního světa s pouhým nádechem mysteriózna, někdy ani to ne. Nemusí to být vyloženě na škodu, ale někdy ta absence vysloveně zamrzela...
Povídkovost pro změnu škodí těm povídkám, které se odehrávají v různých fantaskních světech (ve kterých se naplno ukazuje autorova úžasná imaginace) - někdy mi chvilku trvalo, než jsem se rozkoukal v zákonitostech světa, a pak hned povídka skončí. Přitom bych pak rád v tom světě zůstal o trochu déle...
Celkově jsou nejlepší povídky na začátku a ke konci knihy, prostřední část je celkem nemastná neslaná (bez zajímavého příběhu či atmosféry). Tématicky se dost často objevuje problematika lásky a vztahů, stárnutí, cestování a především melancholie. Nakonec musím přiznat, že by mě zajímalo, co má Aldiss společného s naší zemí - jedna povídka se věnuje stesku po Praze na jaře 1968, v dalších dvou se Praha alespoň zmiňuje - jedna z nich (Modré pozadí) se odehrává přitom na Slovensku před 1. světovou válkou, a zmiňuje tu dokonce i Ostravu (mimochodem, jedná se o jednu z nejlepších povídek).

03.01.2017

Další antiutopický román do sbírky... Společnost, kterou Huxley popisuje, je v lecčems horší než například u 1984 nebo My - lidé jsou zde doslova vyrábění a programování k určité pracovní činnosti, pomocí drog se udržují ve veselé náladě a nejen že nemají žádnou možnost volby, oni jsou za to ještě rádi. Zároveň je kladen důraz na konzum, vše se točí kolem výroby a spotřeby, proto se lidem programuje například odpor k přírodě, protože toulání přírodou je ekonomicky nevýhodné a nezaměstná žádnou továrnu...
Podobně se jako v případě 1984 nebo My točí kolem páru hlavních hrdinů, pojmenovaných Lenina Crowneová a Bernard Marx (příhodná jména pro ne zrovna svobodnou společnost). Narozdíl od výše zmíněných se ale děj od půlky knihy vyvíjí jiným směrem než k předpokládané lovestory, a to díky Divochovi, který má fungovat jako protiklad společnosti. Mění se zároveň i charaktery obou hlavních hrdinů, což zejména u Bernarda trochu zklamalo. Obecně celý závěr knihy vyznívá trochu do ztracena, což je dost škoda...

5 03.04.2016

Poměrně rozporuplná kniha... Autor se věnuje rakousko-uherskému letectvu za první světové války, ale ke škodě věci tak činí na poměrně omezeném prostoru 270 stránek hodně zkratkovitě. Kniha je tak sice přeplněna řadou informací, které jsou ale podány velice stručně, v případě prvních částí knihy zabývajících se ruskou, rumunskou a italskou frontou, přímo až telegraficky. Situace se trochu lepší až s popisem bojů na italské frontě, zejména začátek této pasáže a popis rakouského náletu na Miláno (což je asi jediná obšírněji popsaná akce v průběhu celé knihy) patří mezi nejlepší pasáže knihy. Autor se celkově více věnuje osudům jednotlivých pilotů a popisům některých střetnutí, mnohem méně prostoru věnuje ale letadlům jako takovým, a takřka vůbec se nezabývá taktikou vzdušných bojů.
Kniha je doprovázena opravdu velkým množstvím krásných fotografií, z nichž mnohé jsou poměrně unikátní, bohužel ale mnoho z nich má poměrně malý formát. A negativně na mě působil užitý jazyk, ve kterém se občas objeví nespisovný výraz, který by v takovéhle literatuře neměl být přítomen (zejména výrazy "sundat" a "podat" ve smyslu sestřelit protivníka, překvapil mě i výraz "usalašit" ve smyslu umístit).
Celkově nelze říct, že by to byla špatná kniha, obsahuje řadu zajímavých informací, ale asi by bylo lépe věnovat se trochu menšímu počtu událostí, kterým by bylo ale věnováno více prostoru. Hodnocení mi vychází tak na 3,5 hvězdičky, pokud nic o c.k. letectvu nevíte, můžete si hvězdičku přidat. Pokud se ale o letectví zajímáte, tak si hvězdičku spíš strhněte...

2 06.03.2016

Jedná se o mé první setkání s knižním Philipem K. Dickem a protože filmy na motivy jeho knih mám rád, měl jsem vysoká očekávání, která ale bohužel naplněna nebyla. Neměl jsem problém se světem jako takovým, byl správně temný, byť pár aspektů jsem úplně nepobral (Kámoš Buster, náboženství). Také morální otázky měly svou sílu, hodnou zajímavé debaty.
Bohužel pro mě vše ale sráží sama literární stránka věci - nechápal jsem proč je tolik prostoru věnováno Isidorovi, když pro samotný příběh nehraje takřka žádnou roli. Finále, pro které se chystá prostor nějakou dobu, je v některých aspektech hodně mimózní, a také je strašně, ale strašně rychle odbyté, nestihl jsem se rozkoukat a bylo po všem. Působí to dost paradoxně vzhledem k tomu, že je Dick schopný celý odstavec věnovat tichu, které se rozhostilo v bytě po vypnutí televize...

4 15.02.2016

Podobně jako u Pikniku u cesty jsem nakonec dostal něco úplně jiného, než jsem očekával - obsahy na obalu knihy totiž úplně neodpovídají tomu, co se děje v jednotlivých částech knihy. Zejména Les je úplně o něčem jiném - čte se to složitě, zejména dějová linka v Ústavu je až absurdní a nepochopitelná. Naproti tomu Les je svým způsobem fascinující, bavilo mě jeho postupné objevování (které mi trošičku připomínalo Nonstop od Aldisse). Ale i tak po přečtení těch cca 200 stránek není člověk, co se fungování Lesa i Ústavu týče, moudřejší. Možná ale pomůže druhé přečtení...
Naopak Je těžké býti bohem se čte po úvodu podstatně svižněji, čtenář se poměrně snadno rozkouká. Není to ani tak sci-fi, jako spíš "historický" román, ve kterém se kromě intrikaření rozebírají morální dilemata vyspělého člověka v temném období středověku. Každopádně se ale jedná o strhující dílo.

4 03.01.2016

Zaklínač je zpět! Klasický Geralt, který je zase vláčen nepřízní osudu někam dál. Sapkowski rozehrává postupně několik dějových linek, aby se ke konci všechny vyřešily, i když tentokrát jen za minimálního přispění Geralta (alespoň tak to na mě působilo).

3 12.12.2015

Musím přiznat, že je Piknik u cesty poněkud jiná kniha, než jsem čekal. Mé představy splňoval jen začátek (který výborně seznámil s prostředím Pásma) a závěr. Oproti tomu střední pasáž knihy je až překvapivě "civilní" a "obyčejná", sci-fi prvek je zde jen jako pozadí, na kterém funguje podsvětí. Na druhou stránku to pozoruhodně a komplexně doplňuje reakci lidstva na mimozemskou návštěvu, která sama je veskrze originální. Kladně hodnotím způsob psaní z pohledu jedné osoby, která spoustě věcí ohledně Návštěvy nerozumí, díky čemuž zůstává po přečtení řada otázek, nad kterými lze přemýšlet.

4 03.10.2015

Geniální prostředí moskevského metra, ve kterém přežívá lidstvo po globální katastrofě, po které se povrch planety zamořil mutanty. Přežívání to ale není idylické, ale typicky lidské - plné bojů o moc mezi jednotlivými "státy", které zabírají obyvatelné stanice metra, ať už těmi frakcemi jsou komunisti, náboženští fanatici a další. Svět metra je depresivní, bez světla, a neustálý boj o přežití (některé stanice jsou pod neustálým útokem monster). Bavilo mě po přečtení hledat na internetu fotky z těch stanic metra a "bádat", jak se asi změnily :)
Příběhově je Metro 2033 poutavé, byť občas se objeví trochu nelogičnosti (jak například mohl projít děda s postiženým dítětem přes nacistickou stanici, když později (snad ani ne pár dní) při cestě zpět je chtěli dítě popravit jako méněcenné?). Přišlo mi, že některé události tam jsou až příliš účelově. Ale část na povrchu s fotografií nebo závěr to bohatě vynahrazují.

1 16.08.2015

Upozornění pro ty, co mají vydání z roku 1989: Předmluvu radím přeskočit, může vám vyzradit poměrně dost událostí z děje...
V mnoha věcech má 1984 blízko k My, zejména příběhově (žena, která zamotá hrdinovi hlavu). Jednotný stát je ale v lecčems hrůznější než Oceánie. Neexistuje v něm žádné soukromí, život je přísně organizován, lidé nemají jména, ale pouze čísla. Je rozbita rodina, děti se vychovávají v chovných stanicích. Lidé mají nárok pouze na dvě hodiny volného času, který můžou trávit pouze organizovaným procházením ve čtyřstupech po městě, jinak mají žít jen prací pro blaho Jednotného státu. A nejhrůznější je, že Zamjatinův hrdina D-503 je tímto uspořádáním přímo nadšen, na rozdíl od Orwellova Winstona, který je vnitřně přesvědčen, že totalitní uspořádání není správné.
Kniha je psána formou deníkových záznamů, chviličku trvá si na to zvyknout, ale pak to ani nepřijde. A nelze se od ní odtrhnout, zejména ve druhé půli jsem dychtil vědět, co bude dál. A i když jsem ji přečetl před týdnem, tak mi stále vězí poměrně dost hluboko v hlavě...

4 16.08.2015

Výborné pokračování předchozí knihy, byť zpočátku trošku zdlouhavé "nekonečnými" rozhovory Trevize a Bliss. Ale poté, co hrdinové vyrazí do vesmíru hledat Zemi, tempo narůstá a bylo pro mě čím dál těžší se od četby odtrhnout. Bavilo mě spolu s hrdiny nalézat střípky informací o Zemi, fascinovala mě postupně odkrývaná historie osídlování vesmíru a byl jsem hodně zvědavý (až nedočkavý) na to, co hrdinové objeví na další planetě. Jen je trochu škoda, že závěr je otevřený a neexistuje pokračování, protože by mě zajímalo, jak se vesmír vyvíjel dál...

24.07.2015

Mé první setkání nejen se světem Nadace (mám nechtěné "štěstí" začínat série odprostředku...), ale i s Asimovem, a musím říct, že jsem byl velice příjemně překvapen. Příběh je zamotaný, ale ne nepřehledný, jen se rozhodně nevyvíjí dle očekávání, je plný změn. Některé hlavní postavy sice působí zpočátku trochu nesympaticky, ale tenhle pocit velice rychle zmizí, zejména ústřední dvojici jsem držel palce. Hodně se mi líbil celý svět Nadace, kulturní aj. rozdíly mezi planetami, a to včetně mytologie o prapůvodní Zemi. A naprosto dechberoucí pasáží byl moment, kdy se Trevize seznamoval s lodí a následně ukazoval Galaxii Peloratovi. Nádherná obrazotvornost!

2 08.06.2015

Ach, ten konec a pointa... ty zabíjí celkový pocit z knihy, přitom první přibližně dvě třetiny jsou velice dobré... Popis chaosu nastálého po výpadku elektrického proudu je až mrazivě realistický, z rozkladu společnosti do stavu, kdy vítězí jen ten silný a agresivní, člověk prostě nemá dobrý pocit. Odráží se to i v chování hlavních hrdinů, kteří nejsou až tak kladní, hlavně ze začátku se snaží jen přežít a nemálo tomu podřizují. Trochu rušivě působí výskyt reálných postav tehdejší politiky. Možná tím chtěl autor přidat na realističnosti, ale spíš se to míjí účinkem.
A pak přichází závěr, který prostě působí jedním velkým "Co to sakra?" dojmem. Veškerá atmosféra je pryč a člověk jako by na posledních stránkách četl úplně jinou knihu. Škoda škoda, lépe by asi bylo, kdyby byly příčiny blackoutu nevysvětleny a konec otevřený...

2 28.04.2015

Jsem z celé knihy trochu rozpačitý... Prostředí je fantasticky vykreslené, člověk si dokáže představit náročnost fremenského života už jen skrz existenci filtršatů. Příběhově mi to přijde ale trochu slabší. Tedy, ne že bych nebyl vtažen do světa Duny, byť chvilku trvalo zvyknout si na něj, ale ve výsledku se "zas tak moc" nestane, a když už se něco děje, je to převyprávěno strašně rychle. Hlavně závěr slibující ohromný střet prosviští rychlostí rychlíku, což je pro mě osobně strašná škoda. Přesto ale celkově hodnotím kladně, zejména díky již zmíněnému prostředí a fremenské kultuře. Scény sedlání písečného červa nebo letu v ornitoptéře nad pouští jsou opravdu výtečné.

3 26.04.2015

Výborná kniha, plná silných momentů (například rozmluva s "Bohem"). Vynikající je protiklad nezkaženého dítěte a krutého světa, ve kterém se pokouší sympatičtí hrdinové přežít. Jak já jim přál ten sklad plný konzerv v každém městečku :) Jejich putování je vylíčeno velice čtivě, nelze se od knížky jen tak odtrhnout, i když ve výsledku působí hodně depresivně...

10 23.04.2015

První sci-fi, které jsem četl, a hned mě oslovilo. Ze začátku jsem měl sice problémy se do děje dostat a ztotožnit se s hlavními hrdiny, kteří nejsou úplně sympatičtí. Nakonec si mě přecejen získali a já jim začal fandit a s úžasem objevoval jejich originální svět. Samotný závěr pak je dechberoucí!

5 23.04.2015

Jedna z knížek, která mě přivedla ke čtení sci-fi. Jedná se o soubor ryzích vědeckofantastických povídek, kde je důraz kladen právě na vědu a techniku. Nejsou zde žádní ufouni ani daleké galaxie, většina příběhů má logické vysvětlení, přesto někdy člověka mrazí z občas až hororové atmosféry pustého vesmíru.

3 23.04.2015