LaCata
komentáře u knih
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Připadá mi, že jsem se zase jednou setkala s Knihou. Že jí nejde nic vyčíst. Že je dokonalá tak, jak je. Krásné, pomalé čtení, mozek konečně neklouzal jen líně po ději, ale musel i přemýšlet, příjemná změna! Překvapivé pro mě bylo, s jakou elegancí (nenapadá mě jiné slovo) se tady snoubila červená knihovna s vysokou poezií a uměním. Je jednoduché odsoudit nepravděpodobné charaktery a předvídatelný děj, ale to byl samozřejmě záměr. Odvážná autorka si klidně mísí výsostnou literaturu s lehce brakovými prvky v románu, v němž se střetává vyšší společenská vrstva s nižší a ani jedno (ani jedno) není úplně vždy tím, čím se zdá. (A je mi mimochodem jasné, jaký skvělý dánský román četla hrdinka v úvodu knihy.) Perlička nakonec: V čísle 7 na ulici Grenelle v Paříži žádná domovnice určitě nepracuje, má tam obchod Prada.
Úterní ženy
Monika Peetz
Autorka má můj obdiv za to, že takové téma, které by šlo zpracovat na pět set stránek s hromadou detailů, dokázala vyjádřit na nijak ohromné ploše a přitom nebyla ani moc povrchní. Pět různých žen, pět různých povah a životů, určitě se většina žen v některé z nich nějakým způsobem najde. Knížka o tom, jak nebezpečné je nechat se pohltit pohodlnými stereotypy a jak je těžké a bolestné uvolnit potom ty obruče. Pro mě to byl inspirativní román. A to mě nejdřív zaujal jen obálkou!
Dear Vittie, aneb, Jak si zlepšit angličtinu četbou milostných dopisů
Werner Lansburgh
Jako učitel je drahý Werner nepřekonatelný. Dovede vyhmátnout důležité (a používané) fráze, vypíchnout v nich českému uchu nezvyklé konstrukce a ještě je zasadit do příběhu tak, aby stačilo vzpomenout si na historku a vybaví se i věta nebo slovo. Čeština s angličtinou se střídají s lehkostí a nenásilně. Opakovací pasáže jsou svěle vymyšlené. Ale jak je ten chlap dotěrný a neodbytný! Nezadané čtenářce možná může lichotit, že má aspoň fiktivního obdivovatele, ale pokud nemá zájem... je tak iritující ho pořád snášet! "Should it irritate you, please appreciate that I am extremely pedagogic: věci, které žáka rozčilují, hned tak nezapomene." A ještě na to má argument. Takže jsme tam, kde jsme byli, jako učitel je nepřekonatelný. A samozřejmě bravo překladatelům!
Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
Tentokrát jsem Smillu četla úplně novýma očima. Sice pro to mě byla pořád ta důvěrně známá, "citátotvorná" knížka, ale zároveň jsem nevěřila, kolik nového se mi otevírá jen tím, že mi je právě stejně let jako Smille (a prožívám docela náročné životní období, ale kdo zrovna ne). Smillu čtu čas od času od jejího prvního vydání u nás, a to je už sedmnáct(!) let. Žádná jiná knížka se mě tak nedrží, i když teď k tomu mají náběh Děti chovatelů slonů. Vždycky jsem říkala, že ve Smille se najde všechno: detektivka, milostný román, dobrodružný román, filozofická knížka, ženský časopis o módě a o vaření, vědecká publikace o ledu, matematické skripta a nově jsem objevila i poezii. Myslím, že Smillina moudrost i pošetilost a její ironie a sebeironie mě nikdy neomrzí.
Mluvící balík
Gerald Durrell
Parádní penelopská papoušérie. Kdysi nám ji četla nějaká osvícená vychovatelka v mateřské škole a já až teď, když to čtu po letech podruhé, chápu, proč mi každá jen trochu špatně napsaná knížka není dost dobrá. Výborná fantasy, kongeniální překlad! Už se nemůžu dočkat, až ji budu číst svým dětem.
Projekt ideálna manželka
Graeme Simsion
Ten náš svět plný společenských norem a konvencí je tak složitý a vazby tak jemné! Jeden si to ani neuvědomí. :-) Milá oddechovka, která vůbec neurazí.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Mám ráda tenhle svět viděný očima Rowlingové. Jak jednoduše pomocí latinských citátů antických autorů dokazuje, že všechno tady už bylo. Krásně napsané, myslím, že si ji za čas přečtu znovu, a i když budu znát konec, zase si ji užiju.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Na začátku mě zaujal styl - dívka, která dobře umí česky, ale nikdy nebyla v kontaktu s českým prostředím, takže taková učebnicově spisovná čeština a jednoduché, krátké věty. Později, když v Čechách strávila několik měsíců, začal i její styl být barvitější (nebo se možná jen autor neudržel na uzdě). Opravdu mě překvapilo, že jí je jen osmnáct let, má rozhled, jako by jí bylo dvakrát více. A že ve svém věku se zcela zdržela srovnávání života v New Yorku a v Čechách. Ostatní postavy mimo ni byly takzvaně groteskní. To baví jen chvíli. Na konci mě vyloženě zklamalo, že i když jsem dočetla až do konce, nedozvím se, jak to všechno dopadne, protože je to jen "konec prvního dílu".
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Svérázné dějiny 20. století. Bavily mě historické pasáže už od chvíle, kdy staříkovu otci věnoval kamarád "Fabbe" vajíčko. Příliš mnoho postav s "širokým svědomím" (autorova oblíbená formulace), včetně samotného staříka, o němž se to sice nikde přímo neříká, ale přišel mi docela poťouchlý, spíš Švejk než Forrest Gump. Vtipné, ale nenadchlo mě to.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Hezký příběh mě pohltil rychle, ale zuřila jsem při sladkobolných pasážích. Užívala jsem si naopak, kdykoli se autorka pustila do třídních rozdílů v anglické společnosti. Hlavní hrdinka byla smutně nevěrohodná - nikdy nechodila do knihovny a najednou čte knihu za knihou, dojímá se při koncertu klasické hudby a nad filmem s titulky, které zničehonic přestala vnímat (Jean od Floretty - aha, takže v Británii není dabingový průmysl tak mocný jako u nás), z traumatického zážitku, po kterém by jiná žena musela chodit několik let na terapii, se prostě vypláče, a co že to za obor nakonec chtěla studovat? Hrdina byl naopak uvěřitelný, skutečně působil inteligentně a jeho motivace byly věrohodné. Byla bych k autorce smířlivější, kdyby neopsala vtip z knihy mého oblíbeného Hoega, kterého jsem navíc četla krátce předtím. Tři hvězdičky jsou až až.