L.K. komentáře u knih

Tak trochu nevím, připadám si jako dítě, kterému někdo slíbil přečíst pohádku a v té se najednou vypráví o tom, jak je dobré jíst zeleninu a nezlobit. Kniha balancuje na pomezí beletrie a aktivismu, některé kapitoly mají nosný příběh, jiné jsou tu spíš proto, aby se na nikoho (žádnou skupinu) nezapomnělo. Postavy jsou schematické, velice názorné, stejně tak situace, které řeší. Kniha je výborná pro toho kdo by si chtěl udělat přehled o sociálně kulturním pozadí Londýna po přelomu tisíciletí. Už teď je trochu outdated, nicméně do česka tyhle otázky přicházejí se zpožděním, takže pro nás stále aktuální. Chvílemi mě to bavilo, několikrát jsem knihu chtěla zavřít a skončit, několik myšlenek mě oslovilo. Ten aktivismus z toho příliš trčí, příliš často jsem měla pocit, že postavy jsou jen loutky, které pomáhají demonstrovat sociální témata a myšlenky, občas jsem měla pocit, že jsem se ocitla v nějaké ideologické feministické příručce.

3 10.06.2022

Kniha zpracovává na různých rovinách témata mateřství a vztahů. Postavy působí lehce schematicky, zrovna tak i děj. Druhá část knihy dostane spád, nicméně jsem jako čtenář měla pocit, jako bych s autorkou hrála stopovanou, přičemž ona šla napřed, kreslila šipky na zem a já jsem šla bohužel příliš blízko, takže jsem ji viděla klást znamení a předem jsem věděla, kudy půjde a kam nejspíš dojdeme (což nebylo zdaleka dáno jen tím, že závěrečná scéna děje se v knize odehraje hned v úvodu). Autorka má bezesporu talent a řekla bych i potenciál se ještě posunout, pokud od ní u nás vyjde další kniha, určitě si ji přečtu.

3 18.05.2022

Jakkoliv soucítím s autorem (vypravěčem) a chápu, že sdílením svého příběhu se ulevilo jemu samotnému i spoustě čtenářů s podobným osudem, kniha pro mě literárním zážitkem nebyla. Řekla bych, že je to kultivovaně napsaná zpověď outsidera, která má smysl spíš sociální nebo sociologický.

1 29.04.2022

Výjimečná kniha, se kterou je dobré strávit nějaký čas, vracet se k ní. Nabízí velice cenné informace i konkrétní návody, cvičení, meditace a vizualizace, které správně uchopené přinesou mocné účinky.

20.03.2022

Přemýšlím nad tím, proč tady má tahle knížka tak rozporuplné hodnocení ( k dnešku 11 x pět hvězdiček a 11 x dvě hvězdičky). Řekla bych, že na světě jsou (z určitého úhlu pohledu) dvojí lidé. První mají pocit, že je tu pro ně všechno k dispozici, že stačí být pohotový a brát. Druzí mají pocit, že jim někdo musí ke všemu dávat svolení, že jsou až druzí na řadě. To jsou samozřejmě extrémní polohy, většinou se pohybujeme někde mezi těmito krajnostmi. Tahle knížka je pro ty druhé, ti jí budou bezezbytku rozumět, protože popisuje situace a stavy, které z takového nastavení plynou. Ti první nejspíš nebudou tušit o čem ta kniha mluví, nebo spíš, nepotká se to s ničím v jejich nitru. Já se řadím celý život k těm druhým a asi proto se mi ta knížka zdá krásná. Je psaná nádherným jazykem, který plyne jako voda, sice stinnými až temnými zákoutími ale bez zakalení, voda, která i v té tmě jiskří. Příběh je silný, hluboce prožitý (nemyslím reálně, spíš bych měla napsat procítěný, ale on je skutečně prožitý) spějící dle neúprosné logiky k fatálnímu vyústění. Nemám knize co vytknout, je dokonalá!

3 13.02.2022

Zpočátku pro mě fascinující vhled do života praktikující katoličky, v srdci čisto jako v útulné vymetené světničce. Postupně se místy objevovala pachuť jakéhosi dogmatismu, nekriticky přejímaných tezí a pravd (např. - zvířata nemají nesmrtelnou duši apod.). I to nekompromisní odevzdání se bohu mi jaksi zhořklo pocitem, že jakýkoliv přehmat odevzdaný do jeho rukou je tím vyřízen a smazán (pro takovou úlevu si neváhá zajet i stovky kilometrů za svým zpovědníkem). Za trochu nešťastnou považuji i lehkou povýšenost nad "bezvěrci", jak je M.S. tituluje, jako by člověk tím, že je věřící byl jakýmsi zbůsobem hodnotnější (vždy se raduje, když nový zaměstnanec hospice je zároveň věřící apod). Přes tyhle drobné výhrady je paní Marie Svatošová obdivuhodná osobnost, která udělala pro mnohé lidi víc, než umíme pochopit, ať už přímo - fyzicky - nebo jen motlitbou. Kniha určitě stojí za přečtení.

7 28.11.2021

Chvíli jsem čtení odkládala. Bála jsem se příliš poetického jazyka i úchvatných souvětí a nepředvídatelných metaforických pasáží, které jsou zmiňovány na přebalu knihy. Zároveň mě lákal "jeden z nejlepších románů vůbec" avizovaný tamtéž. A ano, záložka nelhala, jde o výjimečný román. Číst tuhle knihu je jako rozbalit nezvyklou bonboniéru, kterou vám přivezl někdo velmi blízký. Už od pohledu jsou pralinky v ní velmi lákavé i vůně hodně napovídá a pak jednu ochutnáte. Je neskutečně dobrá, jíte ji velmi pomalu, šetříte si ji a pak narazíte na náplň. Má velmi zvláštní, nečekanou chuť. Nejdřív vás překvapí a pak nadchne. A přesně tak je to s touhle knihou. Bohaté metafory plynou v proudu vyprávění tak přirozeně, že si je často uvědomíte až zpětně a vrátíte se, abyste si znovu vychutnali jejich originalitu a zároveň brilantní výstižnost. Jazyk je velmi obrazivý, vnitřním zrakem sledujete bohaté výjevy teskné krajiny nebo tíživých interiérů. Je zde i příběh, snadno uchopitelný a pronášený, někdy až zpívaný naléhavým hlasem. Je o svobodě a předurčenosti, o blízkosti i odcizení, o ztrátách, které nikdy nepřebolí, o tíze osudu. Je to nádherná kniha, rozhodně se k ní budu vracet.

6 17.11.2021

Kromě epické roviny, kdy sledujeme často velice vtipné příhody ze života Patrula Ripočheho, kniha nabízí několik dalších vrstev, mj nenásilný vhled do buddhistické etiky a filosofie, ale narazíte i na opravdové perly. Příběhy sbíral Matthieu Ricard třicet let, z mnoha různých zdrojů a knihu velice pečlivě uspořádal a doplnil opravdu podrobným a komplexním poznámkovým aparátem. Výjimečná kniha!

28.09.2021

Celé první dvě třetiny jsem váhala, zda nemám knihu odložit. Působila na mě rozvlekle a umluveně, občasná romantizující klišé atmosféru spíš ještě zplošťovala.. Poslední třetina už nabrala obsah, spád i hloubku.

3 05.01.2021

Neutěšené rodinné vztahy, životní situace, slepé uličky se všemi očekávatelnými zákrutami a odbočkami. Delphine de Vigan neopouští parketu, která jí sedí navzdory tomu, že občas už balancuje na hraně vykradení sebe samé. Dobře, svižně napsáno, ale nijak mě nepřekvapila.

4 29.12.2020

Knížka se zdá poměrně útlá, nicméně je nabitá informacemi, srozumitelnou formou a kdo ví co hledá najde i poklady. Několik knih ohledně snů, snění a jógy snu jsem už četla a tahle je pro mě dalším skvělým střípkem do mozaiky.

05.12.2020

Krásná kniha, škoda těch překlepů, tolik jsem jich snad v žádné knize ještě neviděla.

1 11.10.2020

Srovnání s S elegancí ježka je trochu povrchní a týká se jen vysoké inteligence a nízkého věku hlavní hrdinky (a jednou v textu padne slovo "domovnice"). :) Zatímco s Elegancí ježka je vycizelovaný šperk, No a já je spíš lehce načrtnutá skica. Postavy Lou a Lucase působí poněkud schematicky a ploše, občas prosvitne náznak klišé. Nevím, zda vinou překladu - některé obraty působily nepatřičně ("textíky", které píše Lucas na blog a podobně). Řekla bych pěkná, jednoduchá Young Adult knížka.

3 15.07.2020

Výborná kniha nejen pro rodiče, ale i pro učitele a vlastně všechny, kdo pracují s lidmi, ne jen dětmi.

1 07.07.2020

Velmi krásná a velmi smutná kniha. Autorka při vzpomínkách na dětství hl. hrdinky nezachází k naturalistickému popisování, události a okolnosti jejího dětství vyplývají z proudu myšlenek nebo promluv, o to jsou ale naléhavější a tíživější. Mnoho krásných myšlenek, hluboké pochopení dětství, inspirativní kniha. Moc ráda se k ní ještě vrátím.

1 22.10.2018

Krásná kniha jejíž atmosféra je vystavěná díky množství nádherných metafor - četba tak pro mě byla doslova vizuálním zážitkem (má to co dělat s tím, že autorka vystudovala dějiny umění?). Není to knížka do vlaku nebo čekárny u doktora, rozhodně doporučuju vychutnat si ji v klidu (jak se to podařilo mně) prosluněných odpolední s hrnkem čaje po ruce. Kromě toho vám může nabídnout i hodně podnětů k zamyšlení nad vlastním životem, zvlášť pokud už vám není dvacet a uvědomujete si pomalu, kam vede cesta (ta jedna z mnoha možných) po které jste se kdysi rozhodli vydat. Druhá polovina knihy je poměrně epičtější, okolnosti se prudce dají do pohybu, souvislosti do sebe zapadnou a vy jen sledujete události, které (započaté v různých fázích hrdinova života) během pár sprnových dní (ve kterých se celá kniha odehrává) spějí ke svému závěru.

19.09.2017

Čekala jsem víc informací o rostlinách a méně o lidech. Některé části z historie lidských pokusů, výzkumů, představ a půtek pro mě byly až únavné. Nicméně několik kapitol (především ze začátku a pak konce knihy) stálo za přečtení. Celkem vtipná pro mě byla úplně jiná rovina knihy - na stránkách, kde jsem se musela do čtení nutit a hůř jsem udržovala pozornost jsem podobnou tendenci zaznamenala i u korektora, který v těchto částech zanechával množství překlepů a chyb. :)

20.07.2017