L.K.
přečtené 222
Vlastní pokoje
2023,
Jana Poncarová
Vskutku zajímavé nahlédnutí do zákulisí českého knižního trhu a skrze rozhovory s dvanácti spisovatelkami i vhled do tvůrčího procesu jednotlivých autorek. Některá témata se opakovala (třeba frustrující snaha o propojení tvorby s péčí o malé děti). Mnohdy autorky odpovídaly poměrně stručně a stroze, jiné zacházely do zajímavých podrobností a úvah. Nakonec se nedozvíme vlastně nic, co bychom nečekali, nebo si neuměli představit. Mě osobně nejvíc zaujal úvod Jany Poncarové a doslov Báry Baronové. V kontextu rozhovorů mě vůbec nenadchly fotky pokojíčků, doslova jsem prahla po jedné, dvou fotkách z domu či prostoru konkrétních spisovatelek. Alespoň ten výhled z okna, o němž se někdy zmiňovaly, les nebo Stromovka, detail stolu, domu, drobnost, cokoliv osobního. Chápu, že to bylo nouzové řešení, nicméně celkový dojem z knihy tím (pro mě) utrpěl.... celý text
Jestli chceš
2016,
Helle Helle (p)
Mně se tahle kniha moc líbila. Umím si ji představit jako třeba jednu ze tří delších povídek v jednom souboru. Hned bych se pustila do dalšího příběhu. Naprosto mi sedl autorčin smysl pro detail, atmosféru, jemné pointy a smysl pro humor. Jazyková preciznost i přesně odměřené věty, slova - nic nepřebývá, nic nechybí. Dokonalé!... celý text
Staré odrůdy
2021,
Ewald Arenz
Musím se přiznat, že kdybych knížku nedostala jako dárek, nedočetla bych ji. Přišlo mi to jako příběh namíchaný podle současné poptávky YA literatury. Témata (sebepoškozování, vztahy, půda, "ekologie") poskládaná způsobem, jako když stavíte teenagerovskou hudební skupinu - přesně víte, jaké typy v ní musí být, aby vše (marketingově) fungovalo. Jednoduchý jazyk plný YA klišé (postavy si během promluvy shrnují pramínky vlasů, přitahují nohy k tělu, provadí nenucené pohyby, úšklebky, vyjadřují prudké emoce ne úplně úměrné situaci) doprovází občasné "didaktické" promluvy postav na různá témata. Naprosto jsem při čtení neměla pocit, že mi autor vypráví příběh, který musel sdělit světu, který byl napsán z neúprosné potřeby vyprávět, z potřeby uvolnit niterný přetlak. Popravdě ani nerozumím tomu, proč se na obalu této knihy mluví o románu. Děj tohoto příběhu se odehrává během dvou měsíců s občasnými vzpomínkami obou hlavních postav. Vedlejších postav není mnoho a jsou velmi ploché, spíš skicovité. Přemýšlení o téhle knize mě nakonec přivedlo na myšlenku představit si, jak by stejný příběh napsali jiní (mí oblíbení) autoři a u těchto úvah jsem si naplno uvědomila jak povrchně, líbivě a s pomocí mnoha klišé je tento příběh vystavěn. Nechci říct, že kniha neměla vyjít, že nemá svoji cílovou skupinu. Jen mě trochu znepokojuje to, že se tváří jako něco, čím určitě není a je tak všeobecně přijímána.... celý text
Nad propastí byla tma
2018,
Auður Ava Ólafsdóttir
Autorka tentokrát skrze téma války a krize středního věku hlavního hrdiny na sebe vrší emocionálně náročné detaily a situace. Ačkoliv je mi její způsob nazírání na svět, způsob uvažování a vnímání světa blízký, tak mě zároveň dráždí lacinost s jakou se tentokrát snaží s mými city manipulovat a s jakou téma matky a dítěte ve válkou zasaženém městě vytěžuje. Celá situace popsaná v knize je povrchní, chybí jí komplexnost, hloubka, pevný základ. Celé to ještě shazuje plochost young adult stylizace. Mám pocit, jako bych četla něco jako pouťovou tretku pro intelektuály - voňavou, pestrou a lákavou, která se ale brzo rozpadne, zlomí a skončí ve smetí. Autorka stejně jako třeba H. Murakami jde vstříc touze příslušníka unavené střední třídy uniknout ze světa vyčerpávajících vztahů a povinností, vydat se na cestu, zmizet někde na neznámém místě, být jen sám se sebou někde, kde o mě nikdo nic neví. Musím se přiznat, že já tuhle hru s podobnými autory obvykle hraju ráda, ale tentokrát mám pocit, že se autorka ani nesnažila přidat i nějaký benefit v podobě prožité katarze, protože ten příběh je prostě natolik "papundeklový", že mě nedokáže strhnout. Jako by autorka prostě jen chtěla napsat další knihu do počtu. Necítím v ní tvůrčí přetlak, vnitřní pnutí, naléhavou potřebu tenhle příběh vyprávět světu. A nakonec mám pocit, že pokud už spisovatel sáhne po utrpení a válce jako prostředku ke generování čtenářových emocí, měl by tak dělat s rozvahou a úctou ke všem skutečným obětem, jakkoliv se jeho příběh na realitě nezakládá. Moc mě to mrzí, po Výhonku osmilisté růže jsem od Auður Avy čekala mnohem víc.... celý text
Stromy mě znají jménem: Kniha o přírodních a léčivých zahradách
2021,
kolektiv autorů
Obsah je skvělý, jen snad některé z příběhů o přírodních zahradách mohly být trochu stručnější (hlavně části o úředních peripetiích, jakkoliv soucítím). Myslím, že kniha poměrně průkopnická obsahem by snesla i progresivnější formu. Téma si přímo říká o spolupráci s nějakým fotografem - krajinářem, krapet směleším typografem a grafickým designerem. Černobílé fotky, často s jakousi nejistou kompozicí knize nepomohly. I tak dávám plných pět hvězd!... celý text
Na kratším konci ulice
2001,
Thomas Brussig
Čekala jsem něco jiného - asi víc melancholie, bezvýchodnosti a zmaru. Ty tady sice taky byly, ale spíš jen jako kulisa pro vypointovaný situační humor. Někdo v dřívějších komentářích zmínil Pelíšky, Báječná léta pod psa nebo Šabacha a toho jsem se trochu bála, nemám tento pohled na socialismus ráda. Přijde mi, že zlehčuje dobu, která mnoha lidem zničila život. Že přehlíží jejich utrpení a zároveň ze záporných postav dělá jen jakési oběti vlastní hlouposti. Znovu bych tuhle knížku nečetla.... celý text
Kniha dní
2022,
Patti Smith
Kniha krásná vizuálně a hluboká myšlenkami. Stačí ji jen tak otevřít a nechat se přenést na zajímavé místo, nebo se letmo a přesto často bolestně dotknout osudu nějakého člověka a zároveň nahlédnout do duše i samotné Patti Smith.... celý text
