kure91 komentáře u knih

(SPOILER) Jak on to ten Štěpán Kopřiva dělá? Rozhodl se napsat Kulhánkovinu a vyšla z toho ultrabufrfajzní dvojice knih s de Klerkem a to nesmím zapomínat na famózní Asfalt. Pak si řekl, že si dá fantasy a přišel Holomráz. Aby toho nebylo málo, další na řadě byla detektivka a série (haló, čekám další díl :)) Rychlopalby s bezejmenných vysočanským policistou, která je pro mě prozatím autorovým TOP a knížkou, kterou můžu číst vícekrát, protože mi tam sedí absolutně všechno. No a jelikož dvě "Palby" byly zřejmě dost, přichází nyní thriller z pražské podzemky.
A nebudu to natahovat, opět se jedná o vynikající knížku, která se rozjíždí pomalu jako vůz metra ze stanice, aby následně uháněla zběsilým tempem až do konce. No a tímto oslím můstkem se dostávám s samotné knížce, která je oslavou nebo reklamou na IZS a zejména hasiče, kteří si musí poradit s jednou mimořádností na trase metra.
Pro jistotu oddělovník, možná že zbytek textu nazančuje děj, tak bacha :)
Celý zásah, která na počátku vypadá jako rutina se postupně komplikuje a nakonec sledujeme boj o vteřiny a držíme palce hasičům, aby to vše zvládli. Musím říct, že ono řetězení problémů a toho, jak se postupně vše komplikovalo mi přišlo hodně uvěřitelné a jak se ukázalo "den, kdy zemřete, začne úplně běžně". Na závěr jen dodám, že mi bylo líto smrti jedné z postav, ale to už k příběhu patří.

14 02.10.2022

U autora budu mít asi problém s tím, že jsem první četl Posmrtnou predaci, která byla se svým celým Odpočinkem a Vincentem Krhavým vlastně ještě docela realistickou a uvěřitelnou knihou v porovnání s Čepelí a Organickou oprátkou. Ve druhé jmenované knize autor opět popouští uzdu své fantazii na maximum a možní i trochu za něj, protože nápadů se tu dočkáme nebývalo hromadu. Podobně jako u Čepele mi moc nesedl závěr příběhu, ale co se musí nechat je autorům styl psaní, který je jednoznačně čtivý, je vidět krásná hra s jazykem a výrazovými prostředky a nechybí různé wise cracky hlavních postav, které jsou drsnější než šmirglpapír a nahláškovanější, než všichni osmdesátkový akční hrdinové dohromady.

1 25.09.2022

Hned na úvod předešlu, že mám trošičku problém s hodnocením knihy, protože na 3* úplně není, ale když se dívám na hodnocení dalších dílů, nechám si vatu na to, abych mohl jít výš. A jelikož mám při psaní hodnocení dobrou náladu, začnu těmi pozitivními věcmi. Jednoznačným a obrovským plusem knížky je její zasazení do 80´s v Severním Irsku, kdy se okolnosti občanské války stávají naprosto luxusními kulisami a už jenom za toto by autor zasloužil velkou pochvalu. Samotný knížka má nápaditý děj a je psána čtivě, ale právě zmínkou o ději se přesunu k hledání negativ a tím by mohl být na můj vkus až moc prokombinovaný závěr, kdy mi přišlo, že vše do sebe zapadlo až moc ochotně a očividně. Byť jsem dlouho netušil, kdo by mohl být vrahem. No a právě konec, zejména noční návštěva u Duffyho doma a následný výlet za jednou postavou mi přišly už trošku přitažené za vlasy. Ale co vím, v Belfastu jsem tehdy nežil, tak třeba to bylo normální. Drobnou výtku závěrem mám k oslovování se postav, možná se to ztratilo v překladu, ale ono "kamaráde" a podobně mi trošku nesedělo.

25.09.2022

Tohle bude na hodnocení docela oříšek, protože se ve mě sváží dva přístupy k hodnocení díla. Ale protože mám dobrou náladu, tak začnu těma pozitivama. Musí se nechat, že knížka se četla pěkně, děj odsýpal a oproti některým jiným českým autorům jsem neměl problém se slohovou stránkou věci a podobně. Dalším plusem může být čtivost a napětí v ději, kdy nebylo moc hluchých míst, kterými bych se musel na silu prokousávat. Jenže tímto se dostávám k samotnému ději a, milí čtenáři teď přijde očekáváné místo, kde budu muset začít být kritický. Až do konce jsem doufal, že nepřijde syndrom Lost, kdy bude víc otázek než odpovědí a mám trošku pocit, že právě to nastalo. Dlouhou dobu jsem měl pocit, že všechny různé časové, osobní a prostorové linky se krásně splétají a nakonec dojdeme k rozuzlení, ale z mého pohledu se tak nestalo. Ano, potkali se všichni na jednom místě, kde došlo ke katarzi a gradaci děje, ale jako čtenář nejsem uspokojený. Protože mi přijde, že se vlastně nic nezměnilo. Možná je to jen má chyba, ale vlastně jsem vůbec nepřišel na kloub tomu, kdo byl Daniel, kdo byla Ella, jaký účel měla ona Temnota, kde se vzal GHOST? Jako jediné, co jsem bral nějak za vysvětlené byla Jenny, ale aj tak... Takže musím dost zvažovat, jak hodnotit, ale jelikož jde o autorovu prvotinu, tak ty 4 hvězdičky udělím.

7 24.08.2022

Hodnocení jsem si musel nechat v hlavě trošku uzrát, protože, jak se ukazuje, tak se tentokrát opět o něco posuneme dále v ději a boji proti Enlilům. Do toho se opět příjemně namixuje další odhalování tajemné rutašské technologie a mystéria kolem této starodávné rasy (osobně by mě dosti zajímalo, kam s nimi plánují autoři nakonec dokráčet, zda půjde jen o pomyslné deux ex-machina pro levelování členů posádky Vzdorující nebo bude něco víc...).
Pokud jde o děj samotné knížky, tak se tady dozvíme dost informací o Aze a "ještěrkách" obecně, zjistzíme, co je kor-fa a že se toho autor nebojí nám ukáže rituálem bor-fa. Z dosud vydaných knih v sérii hodnotím jako jednu z nejlepších.

11 19.08.2022

Jak postupně objevuju Tatáče, tak bylo potřeba dohnat resty i v publikační části, takže Nanobook byl jasná volba. Když knížku pojmu jako rozšíření příběhu Nanoalba, tak lze říct, že je to takový příjemný, milý příběh, který se hezky čte a jenž není nijak čtenářský náročný. V textu jsou poměrně jasně vidět některé vzorce uplatňované v textech kapely, hlavně hraní se slovíčky a různými slovními obraty. Takže vzato kol a kolem, příjemná knížečka, ale na plné hodnocení to nebude.

10.08.2022

Při čtení hodnocení a komentářů ke knize mám trochu pocit, že tu nastal podobný případ jako u Metra 2044, které taky bylo hodně odlišné od první knihy a možná i proto je Spasitel Duny hodnocen tak, jak je. Nebudu si tu hrát na pozéra, co by napsal, jak ho kniha hned od začátku bavila a jak ji hltal od první stránky, protože tak to rozhodně nebylo, ale v závěru, kdy hodně věcí zapadlo do sebe a Muad´dib došel konce své cesty, tak jsem si uvědomil, že to z hlediska děje vlastně nebylo vůbec špatné a dělo se tam toho dost, byť to chtělo pozorní čtení a soustředěnost na dialogy a nuance vyjadřování.
Kdybych měl vše na závěr nějak shrnout, tak z hlediska dalšího vývoje děje ve světě Duny jsme se dostali dalších 12 let od konce první knihy a vidíme, co se z Paula a Alii, potažmo dalšího hlavních postav, popř. Impéria a kvizarátu stalo. A ukazuje se, že ač jste Imperátor s předzvěstnou schopností, tak jsou věci, co na své cestě nevidíte a vlastně máte dost smutný osud (nebo tak aspoň na mě po dočtení Paulům příběh působil), kdy víte, co vás čeká a co musíte udělat, aby se naplnila vize nejméně tragická... Stálo mě to trochu přemýšlení, ale nakonec knize dám plný počet, ten závěr a vygradování událostí si to zaslouží.

8 24.07.2022

Hodnocení knížky musím začít slovy, jak je to možné, že jsem se jí tak dlouho vyhýbal?! Jistě, o existenci tohoto díla jsem povědomí měl, stejně jako u dalších klasik sci-fi, ale že bych se dokopal ke čtení? Možná jsem měl, podobně jako třeba u Clarkových Odysejí, obavy, že je to pár desítek let stará věc a už mě nezaujme, ale víc jsem se mýlit nemohl.
Recenzi píši hned po druhém přečtení, když to první nestačilo a jediné, k čemu vedlo bylo, že jsem si rovnou pořídil celou sérii do knihovničky a dal si první díl znovu. Jelikož tohle je přesně ten druh díla, které nestačí číst jen jednou, protože mi přijde, že podobně jako se skrývají intriky v intrikách jiných intrik, tak tu se v hloubi myšlenek skrývají další myšlenky a autorovy nápady. Obligátně řečeno, mnohovrstevný a hutný text, který mě bavil od první do poslední stránky.
Jak by se na slušnou recenzi slušelo a patřilo, na tomto místě bych měl vypíchnout věci, kterými si mě knížka získala a které mě zklamaly, ale ono to tady nejde. Prostě Duna je geniální a nedaří se mi na ní najít výrazný mínus. Klady jsou naopak výrazné, ať už jde o zasazení do prostředí Arrakisu, celé zasazení či inspirování se arabskými motivy a neutichající linkou náboženství a náboženského fanatismu, kdy se ukazuje, že nakonec ani kladné postavy musí být jednoznačně kladné.

10 02.07.2022

Mám Jeremyho tvorbu poměrně načtenou, ať už jde o jeho sloupky o autech nebo sloupky o životě obecně a tuhle knížku bych hodnotil jako asi to nejlepší, co jsem od Jezzy četl. Hodně čtivou a poutavou formou popisuje svůj nově započatý život farmáře, když se na prahu šedesátky rozhodl hospodařit na své farmě a skrze jednotlivé příběhy můžeme sledovat, jak to dopadá, když se Orangutan z Top Gearu snaží vykonávat řemeslnou a manuální práci na farmě. V textu nechybí vtipné příměry a popisy (zejména jakékoliv zmínky o ovcích byly topovka), ale současně mi přišlo, že Jeremy často volil serióznější notu a na své poměry se pouštěl i do vážnějších témat. Text navíc není jenom pouhým opisem epizod seriálu, ale spíše samostatně stojícím dílem, které lze brát jako to hlavní, jež seriál doplňuje.

3 02.05.2022

Jak začít jinak, než pochvalou autorky, protože co kniha, to zvýšení laťky a rovnou předešlu, že už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu. No a když už jsem u těch pochval, tak i tady zopakuju, že se konečně autorce daří psát hlavní postavy tak, aby mě nesraly (což byl případ Zřídel a Krve pro rusalku) a upřímně jsem tady Kapitánovi držel palce.
Příběh knížky nás vrací zpět do světa po Nanebevzetí, do doby po pádu německého města a většina děje se odehrává na povrchu Země, protože děj sledujeme optikou průzkumného oddílu města Nový Visegrád. Jak uvádí anotace, Kapitán vede výpravu za Archou, která by měla skýtat "věci, s jejichž pomocí by mohli lidé znovu ovládnout Zemi".
Jak se této výpravě, pod označením Návrat, bude dařit, co vše bude muset na povrchu obětovat a co naopak cestou získá, to autorka čtenáři servíruje v čtivém textu, který je napěchovaný napětím a doslova svádícím k tomu, aby čtenář otočil další stránku a zjistil, jak to bude pokračovat.

7 05.04.2022

Problém bude, že jsem autora výrazněj zaznamenal až Posmrtnou predací, která se zdá být ve srovnání se zbytkem tvorby poměrně usedlou knihou. Takže tohle je asi můj problém a budu si muset zvyknout, neb Koubkovy povídky jsou docela úlet (stačí zmínit Ranní spoj) a podobně na tom budou asi i jeho ostatní knihy, jejichž jeden zástupce se mi teď dostal do rukou. Čepel entropie je zvláštní kniha, na jednu stranu strašně zábavná, nápaditá a zajímavá a současně na druhou stranu mi chvílema toho ničení a destrukce přišlo až moc. Většina příběhu je super, sledujeme roadmovie dvou démonů po Zemi, jak si to užívají a místy zneužívají, ale samotný závěr mi přišel takový divný, kdy bylo hodně naznačeno a skončilo to tak nějak otevřeně. Z knížky je jednoznačně vidět, jaký má autor názor na důchodce (to ostatně potvrzují i jeho další knížky) a na náboženství, do obojího se strefuje s velkou chutí a libostí. V příběhu nechybí hromada hlášek a zajímavých postaviček, ale pro výše řečené - tedy konec a ostatní autorovy věci budu v hodnocení přísnější.

2 21.03.2022

V druhém dílu se tedy hodně přitvrdilo a to po všech frontách, takže rudá teče proudem a autor se toho nebojí, když do děje přináší nové postavy a jakmile si je člověk trochu oblíbí, tak je hned zabíjí a to se děje i řadě nám již známých postav z prvního dílu. Děj knížky pokračuje o něco později za koncem Šedé, do Evropy se valí sovětská armáda a v boji jí pomáhají espeři, přičemž cílem je Temelín. Na pozadí tohoto děje se odehrává příběh separátním pohledem Jenovéfy, Miša a vojáka Karla. Jak se na dobrou knížku sluší a patří, jejich osudy se postupně protnou v závěrečném boji, který z mého pohledu nepřinesl nijak velký happy end (ostatně by to k charakteru celé knížky ani nesedělo) a ponechal, snad, otevřená dvířka pro další pokračování.

1 07.03.2022

(SPOILER) Hodnotit tuto knížku je, stejně jako u zbytku doposud vydané série, poměrně oříšek. Na jedné straně je zajímavý svět, který láká k dalšímu prozkoumávání a odhalování jeho zákonitostí, ale na druhé straně je Ilan a některé věci okolo ní, které mě prostě vadí. K těm se vrátím pozděj. Samotný svět je vymyšlený zajímavě, v knížce odhalujeme řadu dalších tajemství a nových prvků sklenitového světa, objevují se nové postavy a vše se zamotává. Navíc končí plot armour některých postav, takže v tomto ohledu su zvědavý na zbytek série. Ale současně to ve mě trošku vzbuzuje obavy, jestli má autorka jasno konci a nedopadneme jak v Lost, kde jedno odhalené tajemství generuje x dalších otázek...
A teď k tomu hlavnímu, co mě na téhle sérii vadí. Super, geniální, božská Ilan. Hlavně jde o to její postavení, nejprve jsou sklenáři představeni jako totální untermensch a otroci, ale tady už si Ilan chodí po městech, jak se jí zachce, dělá si, co chce a je možná ještě víc napřesdžku než v minulých knihách (jo, narážím na to její neustále odmlouvání a frackovitost, kdy vše musí být podle ní...). Jako OK, kdyby bylo někde pěkně popsáno, že ju berou za sobě rovného v Pětadvacítce tak neřeknu ani popel (kor s ohledem na Ravena), ale přijde mi, že tento přerod nastal tak nějak podle potřeb autorky. No a když si vezmu poslední třetinu knihy, tak se z Ilan stává stále více OP postava, která jediná dokáže všechno a z ostatních dělá blbce, navíc úplný závěr ve mě skýtá docela dost obav, jak tohle půjde dál...
Ale kdybych si měl zatipovat, čtvrtý díl bude o odhalování podzemí a tajemství toho, co je vlastně sklenit, abychom v závěru stáli před vidinou epického střetu Duvalského pohoří a Nížin. No a v pátém dílu se těsně před závěrečnou bitvou Kapitán s Pětadvacítkou přidá na stranu Ilan, obě strany se usmíří a půjdou proti společnmu nepříteli (Armin nebo přímo sklenit?), aby v závěrečné epické bitvě Ilan málem padla, ale Kapitán obětuje svůj život, aby ji zachránil. Konec, tečka, happy end, potoky slz...

9 07.03.2022

Jak už píše Dukát, spíš než běžný román je knížka sbírkou povídek, kde sledujeme vývoj v horizontu nějakého století a půl od první světové války, kdy nastala Finská krvácivá horečka a změnila běh dějin a vývoj světa jinak, než jej známe. V jednotlivých povídkách, sledujeme postupnou obnovu světa, vznik několika říší - ať už Domoviny nebo Moskevského knížectví a postupně se propracováváme ke střetu těchto dvou státních útvarů. Na pozadí tohoto konfliktu je vykreslován život zejména v Domovině, vývoj její společnosti, techniky a podobně. No a právě způsob vyprávění je na jednu stranu zajímavý, na druhou stranu zdrojem mojí největší výtky, protože hodně událostí je jen naznačeno, ponecháno mezi řádky a čtenář si je musí domýšlet. Ale konec konců, autorovi se povedlo stvořit zajímavý svět a klidně bych si z tohoto prostředí ještě něco přečetl.

1 09.02.2022

Mám pocit, že zejména po předchozím dílu se zase trochu více posunujeme v ději (Šprti a frajeři byly tak trošku side quest z mého pohledu) a posádka Kraksny se zaplétá do dalšího úkolu, který se komplikuje od prvního okamžiku. Tentokrát si má na začátku hrát na stěhováky na Planetě tisíců světel, avšak vše se začne hroutit a cílem je nakonec nějak vyváznout. Dozvíme se další informace o hlavních postavách, konečně přijde na backstory Guiseppeho a zjistíme, jak je to s množstvím přežívajících lidí ve Společenství i ve vesmíru.
Jak je u Františka Kotlety zvykem, nechybí hromada hlášek a v celém ději knihy chci trošku hledat nějaké náznaky snah o vznik revoluce ve vesmíru proti Modrým švestkám. Jako řada dalších pozitivně hodnotím hnutí okolo petragunu a věřím, že o něm ještě uslyšíme. No a neodpustím si smutné povzdechnutí, opravdu jsem jednu chvíli věřil, že by Jednotykadlák mohl rozšířit posádku Kraksny :(
Nic než petragun!

5 25.01.2022

Když se dívám na hodnocení, tak buď se objevují pochvalné hlasy nebo naopak spíše kritiky na knihu, přičemž hned na úvod předešlu, že budu inklinovat k tomu druhému záboru. Bude za to moct několik faktorů a začnu hned jedním z nich. Nebude jím nic jiné, než stylistika, protože tady se asi podepisuje výchova ze slohovek ze střední, ale to věčné opakování slov a spojek mě v půlce knížky začalo pomalu fyzicky bolet.
Když na třech řádcích vidím víc jak 5x spojku "a", kterou v dialogu na půlku stránky doplňuje konverzační přestřelka uvozená pomalu u každé přímé řeči slovíčkem "řekl", tak jsem začal přemýšlet, jestli vůbec chci knížku dočítat nebo ju hodím rovnou ven z okýnka šaliny. Místy mi navíc přišlo, že autor až moc tlačil na pilu z hlediska různých hlášek, přirovnání a hraní si se slovíčky, když to porovnám s mistrem Kopřivou, tak to v Prokletí pro všechny bylo místy až moc na silu roubované. Na závěr této části se ještě musím chtě nechtě zastavit u postav, které mi vlastně vůbec nepřirostly k srdci ani v jednom případě a nijak jsem neměl pocit, že bych jim držel palce, přál nějaký konec a tak. Přišly mi jako postavičky, které jsou poměrně charakterově ploché, necítil jsem jejich nějaký vývoj v průběhu děje (asi protože jsou mrtvé, haha...) a to se nezmiňuju o jménech, které musely být navzájem podobné.
Ale ať nejsu jen negativní, samotný příběh byl zajímavě vymyšlen, byla v něm hromada zajímavých a neotřelých nápadů, částečně retrospektivní vyprávění nakonec docela dávalo smysl a nerušilo mě tolik při čtení, jak mi ze začátku přišlo. Navíc na nějakých posledních 50 stránek se poměrně dost zvyhla stylistická kvalita textu (byla naráz na úrovni povídky Jmenoval se Moše z aktuální epochální pulpové antologie) a naráz se knížka četla mnohem líp. Takže doufám, že to za autora nedopsal někdo jiný a že v dalších knížkách minimálně udrží laťku danou závěrem a rád si další knížku z jeho klávesnice přečtu.

2 07.01.2022

Ač bych z hodnocení jednotlivých povídek měl dávat za 4*, tak to nebude učiněno, jelikož budu nutně sbírku povídek srovnávat s dalšími počiny z dílny Epochy a přijde mi, že tady je mnohem větší rozptyl jak z hlediska kvality jednotlivých textů, tak témat (jo, vím, že v tomto srovnání jsem trochu nefér vůči tematickým antologiím "Ve stínu..."). Nu což, některé texty byly zajímavé, některé méně, v zásadě mě však ani jeden neurazil, čtení jsem si užil, ale proč nedávám 4 hvězdičky odpovím následovně - proti zmíněným antologiím mi tu chyběl aspoň jeden text, který by mě fakt zaujal a měl jsem chuť se k němu vracet podobně jako třeba k Apokaliptické Nemessis nebo Zákonu smyčky tamtéž.

3 29.12.2021

To je tak, když člověk jednu z klasik žánru, kterou však místo dnes lákavého labelu postapo označoval autor jako logickou fantasy odkládá tak dlouho, až vyjde první vydání v originálu bez předlistopadové cenzury (aspoň tak to vydavatel tvrdil...). No a musím říct, že podobně jako u dalších velkých jmen jako Clark či Herbert jsem byl opět překvapen, jak to páni autoři už tehdy zvládali napsat a že knížka neztratila nic ze své atraktivity, zajímavosti a náboje.
Kde dnes potřebují autoři zombíky či aspoň různé postapo klany, Wyndham si vystačit s něčím tak prostým jako jsou kytky. No, úplně obyčejné kytky to nejsou, trifidi se umí pohybovat, komunikovat spolu a lovit nic netušící oběti žahadlem, takže zase nejde o "vzpouru tulipánů", ale trošku promakanější flóru, takovou Adélu co ještě nevečeřela na steroidech :). Ale to nic neubírá na tom, že autor dokáže skvěle popsat tísnivou atmosféru světa poté, co většina obyvatel oslepla díky zeleným paprskům a vývoj společnosti po této události je dosti sugestivní a nemám problém věřit tomu, že by to tak mohlo dopadnout i v reálu. Takže od teď žádné koukání na zelené jevy na obloze. Jistota je jistota, neb být sežrán Adélou nikdo nechce...

23 25.12.2021

Upřímně musím dost přemýšlet nad tím, jak knížku hodnotit. Jednička mě dost bavila, přinesla zajímavé nápady a myšlenky, ale druhý díl pro mě část toho lákavého z prvního dílu postrádal. Opět se setkáváme s hlavním hrdinou, který nyní pracuje pro TechCorp, ale úplně se svým pracovním zařazením spokojený není a není spokojen ani s pracovními úkoly. To se však změní a po setkání s jednou postavou se vydáme na pořádnou roadmovie s cílem záchrany světa (?). Asi jo, co by jiného menšího měl hlavní hrdina dělat? No a tady se dostávám k závěru, ze kterého jsem byl trochu rozpačitý, protože postava Willa mi přišla, že se zjevila jak onen deus ex machina a představoval jsem si, že bude víc využit. Ale budiž, nelze se zavděčit všem. A úplný závěr mi přišel hodně specifický, protože okey, může to skončit směrem, jak to bylo naznačeno, ale měl ten konec být úplně dopsán a dotažen, takhle tu jsou vidět možná zadní vrátka pro další díl... Byť mi něco říká, že jsem zaznamenal, že Clona měla mít dva díly. Tak uvidíme.

1 18.12.2021

Budu se opakovat, knížky od Dana Porazila jsou pro fanouška motorsportu obrovskou jistotou a sázkou na kvalitu. No a ani biografie jednoho z našich nejúspěšnějších jezdců není výjimkou, podrobně se podíváme na kariéru trnavského rodáka od prvních krůčků s Favoritem až po velké finále na Barumce 2017. Čtenář si v knížce, i v závislosti na tom, jak kariéru jezdce podrobně sledoval, připomene všechny významné momenty nejen ze sportovní historie Romana Kresty nebo se případně dozví i některé novinky. Kromě samotného příběhu několikanásobného českého šampiona dostali v knize prostor jeho spolujezdci a lidé okolo něj - pohled na Romana od pánů Hasíka či Ládíka byl pro mě hodně osvěžující a nový.

18.12.2021