KristinTj komentáře u knih

Na cestě z Michalových hor průvodcem mi byl Iwan Wernisch. Vedli jsme spolu na provázku slůvka puškvorec, filigrán, chřest a sluka a motali se v trávě mokré za soumraku pod drnem. Boty mokré a sen uletěl někam do sklepa. Nu což.

Mé oči mhouří,
bolívá je sníh;
vídám, jak se kouří
z krčem vzdálených.

7 01.07.2020

Čtu a cítím, jak splývám. S okolím, se životem, se sebou. Je to zajímavé, ale spíš to není pro mě. Scvrkla bych se z toho. I když, kdo ví, co Ach a Cinka uvnitř doopravdy prožívají. O emocích tahle knížka není. Zato jazyk autorky i překladatelky... To je lebedění. A potom postřehy, detaily, nápady, spojení, asociace... Zvláštní dílko, podivně krásné, spoutaně svobodné, báseň o čistém životě ve špíně žití pod horou.

6 21.02.2024

A
lidské cesty.
Kresby prstem v kůře,
odněkud
někam.
Nikam odnikud.
A cesta úvozem
a cesty mezi poli.
A cesty z oblázků přes drkotavou vodu.
A cesty podle zdí
a cesty mezi stromy.
A cesty ke křížku
a cesty křížem krážem!

Kámen patří ke kameni, dřevo ke dřevu, železo k železu. Ach, Mladá, Tolik zklamání ti chystá lidský svět... Co je mocnější než kouzla? Zeptej se Juliány, zeptej se havrana z kamene.

6 09.02.2020

Vůni bylin z knihy z prvního dílu trilogie Do tmy vystřídala vůně říčních břehů. Nepříjemný pach k mému nosu nedošel, ale těch divností pro mě bylo na jedno město už trochu moc. Na rozdíl od druhého dílu Ke dnu mi některé detalily a osudy vedlejších postav připadaly v příběhu zbytečné. Ovšem atmosféra, hlavní postavy a magická linka všech tří knih jsou podle mého vynikající.

5 03.01.2021

Baví mě pod peřinkou zjednodušenosti hledat malé poklady v příbězích pro děti. Třeba zadek studený od sezení na dědově náhrobku, obrázek balónu, který někdo namaluje až za sto let, nejlepší máslo ve vsi, vědomí, že jde o dopis poslední, dárek za tátu, pusa pod cypřišem... Co na tom, že sem tam je příběh malinko přitažený za vlasy? Já doufám, že si ho moje děti taky přečtou.

5 01.11.2020

Příběh jsem skládala jako puzzle, které mě baví v reálu, nikoli při čtení knihy. Spousta dílků však měla vybroušený tvar, dosud nepoznané barvy a při spojení s ostatními odhalovala jemná tajemství... Celek byl roztříštěný, jednotlivé kousky krásné. Oj. Zůstala ve mně podivná nevyváženost, kterou jsem u Murakamiho nikdy nepocítila. Pan Ptáček na klíček mě trochu iritoval svým mechanickým bytím, které občas nečekaně explodovalo. S Cinnamonem a May těžko se mi loučí...

„Mají široké tlapky a oranžové nohy. Ty vypadají jako malé dětské holínky, jen asi nebudou ideální pro chůzi po ledu, pěkně jim to na něm klouže. Někdy si taky kecnou na zadek. Nemají holt protiskluzný systém. Zima pro ně nejspíš nebude nejpříjemnějším obdobím. Zajímalo by mě, co si o ní myslí kachní bytosti. Co si o zimě asi v duchu říkají, ale tipla bych si, že jim zas tak hrozná nepřijde. Když je tak pozoruju, zdá se mi, že i zimu dokážou trávit celkem v pohodě, i když se tváří jakože ,Už zase led? Skara.' Právě tohle na nich baštím."

4 03.02.2021

To jsem si zase užila! Hry se slovy, významy, příběhy a myšlenkami jsou v Restartu stejně zábavné jako v Kreativním zápisníku. Půlku knížky jsem vyplnila za dvě odpoledne, zbývající cvičení si budu dávkovat (možná)...

4 03.01.2021

Královský kolovrátek dvorních a politických her, módních trendů, milostných pletek, intrik a rozvodů. Dokolečka dokola, než nás zrada odvolá. Tři hvězdy za vykreslení postav, historické pozadí a silný závěr. A máme to za sebou. Ufff...

4 21.07.2020

Tahle robbinsovka se mi četla nejhůř. Ovšem byl to mocný literárně-psychedelický zážitek.

4 20.07.2019

Děkuji Vám, pane profesore. Už tenkrát jsem cítila, že je to ono. Vy jste mi zosobnil, že co je bez chvění, není pevné. Jako mávnutí křídlem Otakárka.

3 07.01.2021

Ponořila jsem se do zeleného tajemství podmořské tmy a našla jsem světlo. Něžné, laskavé, obětavé. Kniha je to krásná, jen si nemůžu pomoci s pocitem určité nevyváženosti mezi vycizelovaným textem a tak nějak uspěchaným příběhem jako takovým. V knihách Petra Nikla nacházím lásku k jazyku, která občas přehluší jemnocit vůči dětským čtenářům. Ať tak či onak, mířím na dno kluzké hlubiny upíjet klid.

3 01.07.2020

Něčím ještě lepší než housenka. Ty ilustrace miluju... A Jožánka to hned chytlo aneb test půlročním miminem se 100% výsledkem.

3 05.01.2020

Sympatické, neotřelé leporelo s vtipným příběhem a krásnými ilustracemi.

3 29.07.2019

Magický realismus pro děti. Božské čtení.

3 20.07.2019

Jsem za tenhle adventní příběh ráda. Vnesl k nám tajemství hedvábných dopisů i kouzlo Ebenových písní. Jen mi to celé přišlo trochu šroubované a poplatné hlubokým myšlenkám. Ale to je asi můj obecný problém s Gaarderem. Každopádně si Kouzelný kalendář určitě otevřeme příští rok znovu.

„To je tedy divné, na mou věru,
hodiny se točí proti směru,
čím to trvá déle, tím je dřív...
Tohle svět neviděl jaktěživ!"

2 07.01.2021

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu při čtení Shakespeara smát nahlas. No a vidíte, smála jsem se. Neb příběh ten vtipným býti se jevil, a kdyby vlk v hodině pozdní snad zavyl, ještě více by rozesmál mne (než by mne poté rozsápal, pokud by ovšem ten vlk nebyl zajícem za vlka přestrojeným).

2 01.11.2020

S věkem člověk cítí více pochopení, více smutku i více naděje. Šťastná Haydée...

2 11.08.2020

Bez začátku a bez konce, zrychlená noční můra, pro děti příliš krvavá a příliš jednoduchá. Kapitola povýšená na knihu. Nevím, proč si někteří spisovatelé myslí, že děti jsou nenároční čtenáři bez schopnosti vnímat něco víc než akci. Hvězdička za paní Studu, druhá za Rózu a třetí za zjištění, že člověk bez studu je ten nejnebezpečnější...

P. S.: Obrovská propast je mezi touto knihou a Dcerou čarodějek od Doroty Terakowské, ač cílová skupina čtenářská je zcela totožná...

1 19.11.2020