Kolobajda komentáře u knih

U této knihy jsem se opravdu pobavil, zasmál, uvolnil... zbývá mi přečíst ještě dvě kapitoly, které si asi střihnu až za týden - jinak bych se do té knihy začetl znovu od začátku. A netvrdím, že na to nedojde...

6 10.04.2017

Přečetl jsem si s chutí tento román (třetí vydání - r. 1988), psáno srozumitelným, někdy až příliš prostým jazykem. Musí oslovit každého, kdo má smysl pro krásy přírody a ta mu přináší pocit životní radosti. Hlavní postava "cesťák" Nat nám předkládá sympatický humor a svůj trochu naivní (jakoby chlapecky nevyzrálý) šarm - povětšinou ze svých pracovních cest po venkovských osadách Arizony a Utahu. A to zcela fundovaně a autenticky. Je zajímavé, že poprvé vyšla kniha v roce 1977, a to autor v té době nikdy v Americe nebyl. Inspiraci čerpal z prospektů a reklamních letáků, které mu posílal jeho přítel - emigrant v dopisech. To se snad nikde nedočtete. Přečteno za dva dny. A později ještě 2 x.

4 23.05.2017

Osudy dobrého vojáka švejka jsem četl ještě na průmce - a to dřív, než jsem mohl vidět filmové zpracování. Vydání z roku 1944 (ještě z knihovny po mém tátovi) - a nejen ty čtyři díly, ale i další dva dopsané mým skorojmenovcem Karlem Vaňkem. A jedna perlička: Na hřbetech knih je překlep: "Osudy bobrého...". Za ty první čtyři díly se nedá dát Haškovi nic jiného, než pět hvězdiček, ale Vaňkovi bych dal pouze tři (roztahané, ukecané, přisprostlé), proto je nehodnotím.

3 28.04.2017

Někomu stačí Pět neděl v balónu vidět jako film v televizi, ale věřte, že filmové zpracování ani zdaleka nemůže postihnout všechny dějové zápletky, historické a přírodopisné postřehy, ale hlavně atmosféru, do které vás autor dokáže dokonale vtáhnout.

3 26.04.2017

Naprosto se ztotožňuji s hodnocením "druzickaster". S dovětkem, že já takovou knihu nedovedu přečíst na jeden zátah (296 stran). A pod tímto hodnocením píše "Denika": "Nebýt v povinné četbě, asi bych si ji sama nepůjčila." Jo, jo - to když já chodil na střední školu, tak jsme měli v povinné četbě: Marie Majerová - Siréna, Jan Drda - Němá barikáda... A Solženicyn byl na indexu - neboli: Ani vydávat, ani půjčit, ani číst!!!

3 21.04.2017

Ne každému Plíhalův humor sedne (viz st.me). K jeho básničkám - spíše říkačkám jsem se dostal přes jeho inteligentní hudbu. Perfektní kytarista i textař. Už jsme byli nejmíň 5 x na jeho koncertě, ale nám (tj. i mé ženě) se prostě neomrzí. ....dnes přijímám kondolence, neb mi praskl kondom v Lence...... čekám zcela unaven až vyleze kuna ven.... Kniha má jednu úžasnou výhodu: Kde ji otevřeš, tam se začteš. Kdybych chtěl být hrubý, tak bych napsal: také tvořím obdobné zhovadilosti. Ale naštěstí hrubý nejsem.

3 19.04.2017

Když jsem si přečetl komentář Kozla, nevím, co bych ještě k tomu dodal... Četl jsem ji někdy v sedmnácti (asi bych si to měl zopáknout). Jo - rytíři už zkrátka vymřeli. Krásná kniha.

2 24.04.2017

Alfréd Jarry svým způsobem předběhl dobu. Je charakterizován jako ďáblem posedlý cyklista, veliký prasák, vynálezce patafyziky a mistr bořivého humoru. Asi ano. Pokud ovšem jeho absurdní humor překračuje únosnou mez, je pro mě téměř nestravitelný. Má to být zároveň i společenská satira, nicméně jsem nevěděl, čemu se smát. Asi jsem to nepochopil. Moje očekávání nenaplnil.

1 28.04.2017

V době, kdy jsem byl pilný čtenář a shltal vše, co mi přišlo pod ruku, byla tato kniha na indexu (i s autorem). Takže jsem se k jeho knihám dostal až později. Zkraje jsem nemohl přijít na chuť jeho extrazvláštnímu psaní - jedna věta na stránku a půl, ale pak jsem objevil v nich to kouzlo. Zaujal mě Automat svět, ostatní už mi tak nějak splývají. Ovšem díky úžasnému citu pro zpracování jeho příběhů Jiřím Menzlem, znají jeho knihy vlastně téměř všichni. "Bože, jak by tady bylo krásně..." Čtyři hvězdičky - ta pátá je moje skleróza...

1 26.04.2017

V roce 1965 jsem měl to potěšení navštívit divadlo Semafor (tenkrát ještě v pasáži Alfa) a byl jsem, co by "Študent s rudýma ušima" u vytržení. Dodnes nejsem schopen vyřešit problém, co mě bralo víc - zda písně nebo text. Alo ono je to tak fifty - fifty. Nedávno byl J. Suchý v pořadu K. Šípa co by host. Obdivuji jak mu to v 85ti letech vtipně myslí a mluví. A J. Suchý mluví o inspiraci Voskovcem a Werichem. Můj názor je ten, že oproti legendární dvojici tento způsob divadelního projevu posunuli ještě o kus dál. Určitě je tam více recese... Dnes už je to generačně překonáno, nicméně je to česká klasika.

1 26.04.2017

Také jedna z nezapomenutelných a romatických klasik pro desetileté kluky, keří v té době (1958) byli nejdál necelých sto km od svéh bydliště... plavil jsem se s nimi... Poslední komentáře jsou sice od čtenářek, ale to se přece nevylučuje.

1 25.04.2017

I když je děj silně horrorově vykonstruovaný, vypravěčské umění je nesporné. Čte se to dobře, děj graduje. Jeden horrorový večer, který zanechá zážitek na celý život.

1 24.04.2017

Určitě už uplynulo třicet let, kdy jsem si tento román přečetl podruhé. Už jenom tento fakt svědčí o tom, že ve mně zanechal hluboké stopy. Děj se někomu zdá zbytečně roztahaný, ale tak se v té době psalo - J.F. Coopera nenapadlo, že za 150 let budou frčet příběhy pokud možno akční...

1 22.04.2017

Jedna z nejlepších knih, které jsem od českého autora četl. Dotýká se citlivého tématu spolužití s "nepřizpůsobivými", i když se jedná o kluky z děcáku. Syrová, otevřená a drsná výpověď o realitě (někdy až kruté), kterou si musela zažít až do poslední kapky. Ovšem jelikož je narozená ve znamení kohouta, žádný boj nevzdává. Ani prohraný... Četl jsem to jedním dechem.

1 12.04.2017

Tak jsem to fakt nedočetl do konce. Došel jsem na stránku č. 207 (O Poláčkovi a Hitlerovi). No jo - něco mi to dalo, ovšem mám obavu, že do půl roku se mi to vše vypaří. Věřím, že jako četba na stanici Vltava to mohlo být podnětné. Vlastní čtení bylo vyčerpávající. Teď si dávám oddechovku od Ari Formena. My amatéři...

27.06.2017

Právě jsem se do této kniky začetl, mám přelouskaných teprve 40 stránek - zdá se, že to bude zábavné. Zatím je to docela vtipné... uvidíme jak dál

Kdo by chtěl něco pochytit z ne zcela běžného pracovního prostředí a přivyknout i zvláštnímu způsobu vyjadřování - jde to. Je to humor - zcela zvláštní, atypický, někdy až na ostří nože, kniha je doplněna autorovými kresbami. Dá se u ní i smát nahlas...

28.04.2017

Tuto knížku humorných povídek jsem dostal ke svým dvanáctým narozeninám, přečetl jsem ji snad za dva dny - prostě pro dvanáctiletého kluka to bylo to pravé. Vzpomínám si, že jsem se doslova chechtal a některé pasáže jsem předčítal mámě. Pak jsem ji četl určitě ještě tři krát. Už si je moc nepamatuji, ale byl to ten pravý Haškovský (a přesto laskavý) humor. Tak - že bych si je přečetl znovu? Zatím dávám čtyři hvězdičky - po přečtení možná ještě tu pátou přidám.

28.04.2017

Tak tento dobrodružný, pro dítě (které ještě objevuje svět) napínavý a úžasný příběh, vyvolává zvláštní asociace. V mládí přečteno nejmíň pět krát...

24.04.2017

Právě jsem to začal číst... myslíte, si, že to dočtu do konce, a dokonce že mi to něco DÁ??

18.04.2017