Kolobajda diskuze

Ani já nemám syny (dvě dcery), a jejich vzdorovitost v pubertě mě nějak minula... Ale domnívám se, že nebyly až tak provokativní, jako já v jejich věku. I když bych řekl, že ke slušnosti jsem byl od malička veden - tedy jsem byl slušný. S ohleduplností to už bylo horší, neboť jsme jako generace Beatles a hippies byli v "neúctě". No a vy, přátelé, kdyby jste byli vstřícní, tak obětujete 139 Kč a koupíte si mou knihu, kde se všechno dozvíte. O mně i o mých dcerách - na ty jsem opravdu pyšný...

Ach hoši! Teď už mi to připomíná žabomyší válku... A kdo vás rozsekne? Chytrá horákyně? Tester tvrdí, že mezi mladými a starými musí kontinuálně probíhat komunikace. Opravdu "MUSÍ"?!? ... Jo - měla by, jenže to by mladí museli mít zájem. Ale oni nechtějí - nejsou zvědaví na naše mentorování, that´s true, isn´t it? ... Jinak jen tak na okraj: Karel Kryl na vojně byl - v roce 1963 narukoval do Dobřan u Plzně, k protileteckému útvaru. A nebyl dobrý voják - spíš zašívák. A zemřel v roce 94 - nedožil se padesátky. Tak ho nechejte odpočívat v pokoji.

Samozřejmě - nezbývá než souhlasit. Bydlím v Havířově - Šumbarku na sídlišti v paneláku. Na dvorku si hrají pětileté děti a oslovují se ty k..., ty p... a podobně. Opodál na lavičce sedí jejich rodiče (vlastně většinou matky), pokuřují a jejich slovník je stejně "libozvučný..."

Tak ještě něco k té Základní vojenské službě. Narukoval jsem 1. října 1968. Do té doby jsem dýchal "Pražské jaro" plnými doušky, až do 22. srpna. Píšu o tom ve své knize "Milovat svou vlast a jiné... (paradoxní povídky)" v kapitole 7. Pražské jaro a hippie léto. Bylo mi 19 let a řekl bych, že to bylo nejkrásnější období mého života. Po narukování jsem ten první půlrok absolvoval PŠ - poddůstojnickou škou. Měli jsme náhodou (na rozdíl od jiných) štěstí na velitele čety. Naši velitelé - furťáci byli značně nejistí, dalo by se říct až připosraní ze situace, že se v blízkém okolí pohybovali ruští vojáci na tancích. Několikrát jsme viděli, jak vjeli do brány, vytáhli kanistry a chtěli pitnou vodu. Přímo o ni prosili, ale pitná voda nebyla. Takové byly instrukce z nejvyšších míst. Pak asi v lednu už dostali ty správné noty, a tak jsme se dozvěděli, že se nejedná o okupaci, ale internacionální pomoc a voda už byla. Ale naštěstí jsme měli i rozumného politruka. Ovšem tato zcela atypická situace neměla nějaký podstatný vliv na slasti nováčků, které zažívali v přijímači - tedy cepování a dril. Ten další rok a půl, to už byla opravdu přehlídka promrhaného času.

Je mi 68 let. Takže starý jsem - mezi seniory patřím. Ale cítím se tak na padesát (tedy psychicky, ne fyzicky!). Pamatuji hodně, sklerózu nemám. Ovšem netroufám si sám sebe ohodnotit, zda jsem ten osvícenec, který zde může mentorovat. Nečetl jsem všechny příspěvky, na to nemám tolik času, ani síly. Ale ztotožňuji se s vyjádřením testera ke knize "Sociologie stáří a seniorů", i když se musím přiznat, že bych si tu knihu nekoupil - ani náhodou. Generační problém vždy byl, je a bude. I když připouštím, že za mých mladých let oslovení "vole" bylo pejorativní, stejně jako pokuřování třináctiletých děvčat, nebo držení se za ručičky osob očividně stejného pohlaví na veřejnosti. Naše mládež není dostatečně informovaná o tom, co se dělo a co jsme prožívali v roce 1968, a pak v období "normalizace". A určitě by mladíkům prospělo aspoň půl roku Základní vojenské služby. Prostě slušnost se nám někde vytratila. A to už vůbec nemluvím o úctě.