Patnáctiletý kapitán

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh patnáctiletého plavčíka americké velrybářské lodi Poutník Dicka Sanda o jeho strastiplné pouti nejdříve na lodi a posléze Afrikou je znám z mnoha vydání a adaptací. Vedle poučení z entomologie, námořnictví a přírodopisu Afriky poukazuje román na hrůzy obchodu s otroky v druhé polovině 19. století a vyzdvihuje statečnost a odvahu mladých lidí. Edice Podivuhodné cesty, svazek 3....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46375/big_patnactilety-kapitan-QBb-46375.jpg 4.4689
Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné, Pro děti a mládež

Vydáno: , Albatros (ČR)
Originální název:

Un capitaine de quinze ans, 1878


více info...
Nahrávám...

Komentáře (74)

Kniha Patnáctiletý kapitán

claudiavas89
včera

Krásny čtivý přibĕh

hnatlubo
25. října

Prvních sto stran nebylo příliš záživných, ale naturistický popis otrokářství byl strhující, od knihy jsem se v této části nemohl odtrhnout.


JankoStirbey
02. září

Jediná verneovka, ktorú som doposiaľ prečítal. Akosi som nikdy nemal potrebu ich čítať. Spomienkami malého chlapca viem povedať len toľko, že kniha ma vtedy pohltila. Vtedy som neriešil nejaké hlbšie dojmy, zaujímal ma len príbeh a ten bol skvelý.

Artemis886
12. května

Tahle kniha mě hodně oslovila už na začátku jelikož jsem se chtěla dostat do světa mořeplavců a záhad. Dick Sand je neskutečně odvážný kluk, rychle jsem si ho oblíbila i s celou jeho posádkou. Jsem opravdu ráda že jsem na tuhle knihu přišla a kdyby to bylo možné tak bych si ji přečetla znovu poprvé

boxas
22. dubna

Patnáctiletý kapitán a Poklad na ostrově - dvě knížky, které jsem sice přečetla poprvé už někdy v patnácti letech, ale přání dostat se TAM, do těch krajů, kde se odehrává jejich děj, to mě neopustilo po celý život.

pepa4081
19. dubna

Knihu jsem četl poprvé. Je to již třetí přečtená Verneovka během čtyř dnů a pořád mne to bavilo. To mi jen potvrzuje, že pan Verne byl jedním z nejlepších spisovatelů pro děti (i dospělé).
Kniha má dvě části, putování po moři a po souši. Především v té druhé autor poukázal na hrůzy, které se v té době děly v Africe. Osobně vyznávám rovnost a právo na spokojený život všech slušných a poctivých lidí (pozor na některé šílenosti hlásané dnes). Trpěl jsem při líčení utrpení otroků. Malou výtku mám jen k několika delším (pro Verna typickým) „vzdělávacím“ kapitolám z konce knihy. Tam se také nakupilo až příliš šťastných a neuvěřitelných náhod. Ovšem není to literatura faktu a jako dobrodružné vyprávění knihu vřele doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.

hanka175
31. ledna

Návrat do dětství, tato kniha byla jedna z mých oblíbených :-)

rencovav
02. ledna

Tato kniha mě překvapila v mnoha ohledech. Že bude čtivá, to mi bylo jasné. Že se octnu ve všemožných koutech světa a prožiji spolu s hlavními hrdiny nesčetná dobrodružství, to se také dalo čekat. Samozřejmě jsem na začátku uhodla i to, kdo je onen patnáctiletý kapitán, co se asi stane při lovu plejtváka s kapitánem a posádkou lodi a tušila jsem také, že se hrdinové dostali až do Afriky, ovšem při podrobném popisu krajiny pod štítkem "Jižní Amerika" jsem se i já nechala trochu zmást (ach, ten zlotřilý Harris!).
Ale v knize bylo mnohem víc, než jsem si od autora dokázala představit. Mezi hlavními postavami vystupovali černoši, sirotek, žena a pes. Bylo odsuzováno otroctví, bylo poukazováno na rovnost všech ras a na nespravedlnost a krutost panující právě v Africe. Právě všechny tyhle "pokrokové myšlenky" mě přesvědčily o kvalitách románu - protože zkrátka zeměpisné, přírodovědné a další dobrodružné popisy sice mohou být zajímavé, ale pokud prožíváte tato dobrodružství pohledem špatných (a špatně smýšlejících) charakterů, nemá to cenu.

A teď už, proč jsem se rozhodla knihu zařadit do čtenářské výzvy k tématu "Kniha, v jejímž prostředí bych se nechtěla ocitnout". Důvodů bylo mnoho.
1) Nevím, jestli bych se za tehdejších podmínek vypravila na zaoceánskou plavbu lodí, navíc lodí nákladní. Nechtěla bych se navíc na takové lodi octnout bez zkušené posádky a kapitána, prožít bouři a omylem podplout Jižní Ameriku.
2) Nechtěla bych se ocitnout v dobách, kdy fungovalo otroctví, nechtěla bych být v jeho jakémsi krutém centru. Navíc do Afriky bych se kvůli četným možnostem nemocí možná neodvážila ani dnes (to nemyslím nijak špatně, prostě mi asi tropické prostředí a safari stačí prožít skrz dokumenty na BBC).
3) Brr, nechtěla bych před tropickým deštěm muset hledat úkryt v obrovském mraveništi! (Které sice bylo opuštěné, ale stejně bych tam asi umřela úzkostí.)
4) Samozřejmě bych nezvládla vůbec ta dobrodružství, ty dlouhé vyčerpávající pochody, klima, asi bych ani nechtěla muset jíst kobylky a papyrus a bojovat v podstatě každou chvíli o svůj život. Jsem holt pohodlný člověk.
5) Hodně děsivé byly popisy toho, jak se zacházelo s otroky, jak se obětovali ženy a pak byly pomalu topeny na dně řeky... Obecně mě v této knize hodně překvapilo, jak kruté a realistické popisy v ní byly. Od verneovky jsem čekala, že všechno dobře dopadne a hrdinové se nakonec šťastně sejdou. Že "nepoteče tolik krve".

Knihu doporučuji, byť to místy není moc veselé čtení, spíš člověku běhá mráz po zádech. :)

1