KláraH. komentáře u knih
Nejsem si jistá, zda četba v rozhlasu je doslovná anebo zda je to jen adaptace. Ale bez ohledu na to, Elena Ferrante opravdu umí. Zavrtá se do nejhlouběji ukrytých a pečlivě skrývaných pocitů, až nich začne trysat to, co nikdo nechce slyšet a přes svou snahu plout na růžovém obláčku pokrytectví se ty pocity derou ven. Člověk jen z hrůzou čeká, kam až to bude gradovat. Konec mě uplně odrovnal.
Vlastně všemu rozumím, dokážu pochopit všechny strany, kniha je plná uvěřitelných archetypů a tak to vlastně celé dává smysl.
Jinými slovy - mně se to líbilo moc!
Je hezké, když kniha přinese něco, co jste dosud nevěděli. A tady navíc zajímavou formou. Řečtí hrdinové jsou zde pojati velmi současně, se všemi svými chybami a slabostmi, což pro mě bylo velmi osvěžující. Bohové jsou se svými rozmary už známí, ale tady to tak nějak dává lepší smysl. Thetis a její mateřská láska je jakoby lidsky pochopitelná (až na tu svou homofobii).
Konec je na můj vkus hodně uspěchaný, až nedokončený, což mě trochu mrzí a za něj strhnu jednu hvězdu dolů. Ale jinak je to krásný, dojemný, pochopitelný a uvěřitelný příběh lásky až za hrob. A vlastně i lásky v mnoha podobách. Důsledky už jsou jiný příběh.
Vše asi už bylo řečeno níže. Vtipné, ale...
Bylo to pořád jo, ne, jo, ne, až už toho bylo trochu moc. Taky mi ale opravdu hodně vadila ta posedlost dělohou, už jsem to někde tak viděla, ale probůh proč?!? Jednou, možná 2x by se ti dalo snést, ale pořád? Děkuji, nemusím...
Nenapsala bych to lépe než @Allka níže, za mě zbytečně natahované, zbytečně technické detaily posilovacích strojů a kancelářské práce (z čehož se snažím spíš utéct a nemusím o tom ještě číst), několik (mnoho) slepých odboček, které vůbec nechápu, proč v knize jsou. Znovusblížení je velmi prapodivné, ale upřímně - ono se to tak asi fakt děje, prostě najednou "vše zapomenuto" z obou stran. Trochu ubrat na rozvláčnosti a přidat na hloubce a byla by to super kniha. Takto musím hodnotit spíš níže.
(SPOILER) Tak tohle opravdu ne! Asi tak pětkrát jsem chtěla knihu odložit, ale nějaký podivný masochismus mě hnal, abych ji dočetla. Moje chyba. Každou další stranou to bylo horší a horší. Výrazivo, které normální člověk prostě nepoužije (to ale může být chyba překladu, neumím posoudit) U pohřbu jsem si říkala, že to je jako u té hádanky s psychopatkou, v čemž jsem se v podstatě utvrdila, když to pokračovalo do kasina s rádoby nadpřirozenou zápletkou, u čtení "knihy" zase, že autorka potřebovala dohnat stránky a tak prostě zopakovala první část knihy. Jako proč?!? Konec úplný klišé, prostě trapas.
Tohle bylo opravdu velký zklamání a s autorkou bohužel končím, protože prostě není pro mě.
Ne. Téma je sice vážné a nezpochybňuju pocity méněcennosti, které si Kristen asi zažívala. Ale bože, to byla nána. Takhle donekonečna Joshovi ubližovat a znovu a znovu a znovu, to bylo naprosto zbytečné. Nezpochybňuji význam knihy v osvětě kolem neplodnosti, ale těch nesmyslných odmítnutí a sebemrskačství bylo zkrátka přespříliš. Ten hoch by v reálu musel být hotovej světec.
Tak to jsem nečekala, ale tato kniha se dostává mezi moje TOP3. Odhodlání Alexe bojovat o Henryho bylo působivé a jeho pochybnosti, když se rozhodlo o kamufláži, drásavé. Ale nejhezčí byly ty dopisy s citáty. Autorka odvedla velký kus práce s osvětou a za to jí patří velký dík, bez ohledu na faktické odlišnosti, byť fiktivní.
Nebýt těch "mysteriózních" částí, dala bych plný počet. Z této série je tato kniha pro mě asi nejslabší. Elliot je hodně drsný, vzteklý a majetnický až na půdu, na mě až moc. Dopisová část, kde pro to všechno nebylo moc prostoru, se mi tak vlastně líbila nejvíc.
Ale i když si tak trochu stěžuju, dialogy a vše prostupující sarkastický humor mě opravdu hoooodně bavily. Promlouvání do duše kozlovi mě uplně odrovnalo. Takže asi tak.
Nevím, zda to bylo špatným překladem anebo čím, ale dialogy jsou pro mě velmi těžko uvěřitelné. Tina je opravdu velká naivka, linka jejího kamaráda bookmakera je nepochopitelně úplně slepá, Billyho touhu najít své rodiče chápu, ale jeho setkání s Tinou a to, jak nakonec dopadli mi zkrátka přijde trochu moc hrr. Možná kdyby to autorka lépe rozpracovala, klidně i na úkor nervy drasajícího toxického manželství, hodnotila bych lépe. Takto bohužel nemůžu jinak než srážet hvězdy...
(SPOILER) Probůh, co toto bylo?!? Omlouvám se, ale moje mentální kapacita na tohle zřejmě nestačí. Minulé životy, andělé, sny, hypnózy. Poslední smutky a obavy Andy jsem vůbec nepochopila a hlavně tím konec zůstal prakticky neuzavřený, tudíž absolutně nechápu, proč byl na ně kladen takový důraz.
Kniha o tom, jak se dvě holky na začátku potkají, vlítnou na to, jsou spolu ve vztahu, jedna má nejlepší kamarádku, která "medituje" (!) a vyvolává minulé životy, pak jedou s nějakým jiným lesbickým párem do Holandska (Proč? Co je zač ten jiný pár? Jaká je pointa?), vrátí se, jedna se bojí, že ta druhá ji opustí a umře, protože to viděla ve snu, a konec knihy.
Pro mě úplná ztráta času, ale třeba jen nejsem cílovka.
Strašně moc jsem se těšila. Musím říct, že první díl se mi líbil víc, ale tento mu zdatně šlape na paty. Nicméně pro mě byl konec lehce zbabělý, nečekala jsem takové uspořádání. Nicméně - nežila jsem v té době a asi to tak být i mohlo. Kdyby to bylo teď, strhala bych ten konec jak borůvky:-)
Louskli jsme ji s dětmi jako audioknihu. A po Hraničářově učni to je tedy trochu zklamání, nejen protože pan Stránský knihu zbytečně dramatizuje, hlas Safiry je vysloveně divný a myslím, že knihu bych si to užila víc. Bohužel to ale nejde (na děti v autě to působí zázračně uklidňujícím účinkem), tak si holt dáme i další díl, no...
Jinak příběh je trochu zdlouhavý a docela těžce se mi orientuje v časové ose. Ale na to, že autor napsal knihu v 19 letech, je to tedy obdivuhodné.
Kamil a nový příběh? Kdy? Podle anotace na konci knihy to hned na ten příští nevypadá. Ale nemůžu se dočkat. Autočino psaní zraje jako víno, každá nová kniha je lepší a lepší a tato bude ještě dlouho rezonovat. Je v mých top 3, hned vedle On a Trochu víc, přičemž pořadí je čistě abecední.
Moc hezký příběh plný trpělivosti a hlavně pokory. To se mi hrozně líbilo. To a tatínek Alexe. Pecka peckovatá.
Tak to bylo něco teda! Knihu jsem si po týdnu vyzvedla na poště, odsunula jinou rozečtenou a lehce po čtvrté ji začala číst. V jedenáct večer mám hotovo a líbila se mi moc. Víc než První muž. Pravda, dramatická zápletka na konci mi přišla trochu uspěchaná a lehce extrémní (z obou stran obtížně pochopitelná), ale kdo jsem já, abych to soudila? Autorce vysekávám poklonu a těším se na další knihu po víkendu.
A já jsem byla nadšená. Vtip, švih, hlody, chlapi někdy na zabití (oba), příběh, zprostředkování pocitů. Těším se na další díl.
Van je druhý Aiden. A to mě vlastně bavilo. Jinak nic moc nového, stejný modus operandi jako u ostatních knih série, ale Myška a epilog ze mě málem udělaly profesionální plačku...
Nebylo to špatné, ale za mě pánové BAM vedou. Autorce jsem věřila Reidovu povahu, ta je moc hezky vykreslená, ale ta naivita v milostném životě mi přišla trochu přitažená za vlasy. Ale i tak mě to pobavilo. Reidova linka se mi ale jinak líbí v celé sérii, mám ráda jeho nadšení.
A mně se to trochu pomalejším rozjezdu nakonec strašně líbilo. Konečně to bylo napínavé, boje tak akorát, Trkač bavil, trochu předvídatelně jsme sice věděli, co asi přijde, ale když byl konec (audio)knihy, vlastně jsme si říkali "Cože, už?". Tak hurá na další díl
Juj, konečně to nebylo tak bojovné a vlastně po šoku ze začátku knihy a po překvapení, že hraničáři stárnou to bylo příjemné a vítané výchovné téma aneb jak z nafrněné slečinky udělat fajne babu. A vlastně všechno znovu, což nicméně vlastně zas tak nevadilo...