Klamm komentáře u knih

Četl jsem ji asi v deseti letech, takže podrobnosti už si nepamatuji (stejně jako em54). Ta trpká a těžká příchut Kornelova osudu mi však zůstala ležet na duši. Občas si i dnes vzpomenu...

,,Nezaléží na tom co se děje, ale na tom jak na věci reagujeme."

Příjemná kniha, představující nám legendu jako hloubavého filozofa a umělce. Obdivuhodný člověk s vyjímečnou energií.
100%

3 13.06.2013

Skvěle vystižená gradace trýznivého svědomí.
85%

3 03.06.2013

Souhlas s HTO.
Kniha ve mě zanechala mnoho. Má hloubku a sílu. Měl by si ji přečíst každý, kdo se chce dozvědět více o Františkovi z Assisi. A to ne jen jako o Františkovi svatém ale i jako o Františkovi člověku z masa a kostí.

PS: Trpělivý bratr Lev, sklízel v průběhu děje můj obdiv a sympatie...
100%

3 03.06.2013

Při čtení jsem měl pocit jako ve snu, kdy za někym běžím a pořád ho nemohu dohonit i když ho vidím a je na dosah. To už přeci není možný, vždyt teď tady byl...
Klamm jeden zatracenej!!!
85%

3 03.06.2013

Jedna svině větší než druhá. Jediný kdo mi zatím s té mafiánské bandy připadal, že má trochu charakteru, byl Vojtěch Drachar. A taky mě bavilo poslouchat rady ,,taťky" Štarcha...
90%

2 01.09.2023

A že ta slova v jednotlivých fejetonech jsou tak vypočítaný, že tak kurvadrát výplní jednu stránku. Oujéé...
80%

2 03.04.2023

V dnešní době, kdy je knižní trh zaplavený návody Jak být šťastný, Jak být nejlepší na světě, Jak být (dosaďte si co chcete), je název této knihy vhozenou rukavicí. Některé autorovy myšlenky dobré, jiné už méně.
Život holt není trvalé utrpení ale také není trvalým orgasmem. O to více si můžeme vychutnat jeho světlé chvilky.
Nejlepší definici štěstí, jakou znám je od Josefa Tomana:
,, Štěstí je vnitřní stav intenzivního blaha, který pociťujeme při přechodu ze stavu méně dokonalého do stavu dokonalejšího."
65%

2 13.01.2023

Pro dnešního pivního taťku, který v devadesátkách s holou hlavou a bombrem proháněl po Praze ,,rákosníky a cikány" to může být skvělé nostalgické počtení. Určitě by tam poznal většinu svých spojenců a dnes už zaniklých hospod. Nezasvěceným mimopražským, budou rezonovat snad jen jména Fanánek, Landa a Matásek.
Ano, poslouchal jsem při četbě Orlík a jako muzikant ocenil jeho nápaditost, rytmičnost a nakřáplý zvuk kytary. Vyhledal jsem si také koncert ve Bzenci.... Ale také jsem hned potom poslouchal mého oblíbeného Alpha Blondyho, kterej je černej jak Martensky a na jehož album Jerusalém nedám dopustit.
I nadále se snažím oprostit od jakýchkoliv ideologií!
70%

2 11.01.2023

Chvílema jsem měl záblesky do svého dětství, kdy se u nás s bratrem začal rodit náš entuziasmus pro hudbu. Tenkrát nebyl takový přetlak a jedna deska nebo kazeta se poslouchala do nekonečna. A stejně tak kouzelné to měli sourozenci Gorkowovi. Po další stránce, mě příběh moc nezaujal. Občas mi to přišlo jako vyprávění Petra Bajzy. Přesto je celkový dojem díky zmíněným flasbackům, Pink floydům a epilogu, spíše kladný.
60%

2 15.10.2022

Pořád mi nejde do hlavy, jak takové pískle, mohlo být ve vztahu s tak vyzrálým bardem.
Však ono také, jak je cítit z tohoto bulvárku, společnou řeč ani moc neměli. Jedná se spíš o hromadu rádoby intimit, plyvané na Karlovu hlavu. Pro každého fanouška je samozřejmě lákavé podívat se do kuchyně svého idolu. Ovšem, čemu ale věřit? A navíc, za údajně poslední milenku, se vydává další lovkyně Dagmar Světlovská, vyznávající filozofii Guru Járy. Ta o Markétě Matouškové tvrdí, že to byla jen pomatená fanynka, která Karlovi nedala pokoj a neustálé se vtírala o jeho přízeň.
Nebudu soudit, ať se baby poperou. Naučil jsem se oddělovat osobní a umělecký život u jakéhokoliv umělce.
Osobně si myslím, že bych si s Karlem pro jeho věčnou opozici asi moc dobře nepokecal. To ale neznamená, že se nechám ochudit o jeho poezii a písně, které pořád žeru!

Oddychovka s dobrým námětem. Co více o knize napsat... Byla tady, a už není

2 20.05.2022

Téma dobré, pár typických gaarderovskych záblesků, ale oproti předcházejícím knihám málo rozvinuté. Jakoby Gaarder začal vykrádat sám sebe, nebo se nechal vyhecovat kámošema v hospodě u piva: ,,Hele vole, vsadíme se, že do zítřejšího rána nestihneš nic vypotit!"
Že by mistrovi docházeli patrony?
60%

2 17.04.2022

Je mi líto, ale nebavilo mě to. Byla to spíš taková povídka. Terapie na kterou jsem se těšil se nedostavila. Přišlo mi to takové povrchní, nerozvinuté, spíchnuté horkou jehlou. Něco v tom smyslu, jako když se řekne:,, Hup na krávu a je tele"

2 02.02.2022

Až vás někdy chytne neodolatelná touha zajet do Normandie, pokleknout na Omaha Beach a nabrat písek do dlaní, nezapomeňte si vzít tuto knihu s sebou!

2 22.07.2021

Stručné, výstižné medailonky, rozsahem tak akorát, jejichž pointa je na bíledni.

85%

2 20.04.2021

Pořád dokola. Hlasy ze záhrobí (vyplatí se rychločtení), rozpolcená vyšetřovatelka, křečovité popisy násilí se snahou šokovat a změť těžko zapamatovatelných švédských jmen. Naštěstí mě autor vzal na milost a děj proložil nenápadnými rekapitulacemi, které mě udržovaly v obraze.
Ale dobrý, jedeme dál...
60%

2 26.02.2021

I když Yalomovy knihy mám rád, tímto autobiografickým vyprávěním mě kupodivu nijak neoslovil. On sám v knize píše, že vede relativně poklidný život, bez výrazných krizí. No, a právě takový neslaný a nemastný pocit, jsem z četby měl.
Tři hvězdy jsou za oblíbenou značku Yalom, a za uvedené inspirace a zajímavosti, které vedly k napsání jeho titulů.
60%

2 02.02.2021

Autor se svým pojetím životních postojů vymyká dnešním přemnoženým, přeslazeným ezo koučům, a u zástupu ,,sluníčkářů", asi nebude příliš oblíben. Nebrání se faktu, že život je oproti hezkým chvilkám také utrpením s patřičnou dávkou chaosu a nepředvídatelnosti. Prostě dvě strany, jedné mince. Prostřednictvím dvanácti tipů, nás pak nabádá, že nic není nihilisticky ztraceno a že je možné vidět světlo na konci tunelu. Zda nám jeho argumenty pomohou, je na každém z nás.


,,Utrpení je veliké zlo, a my máme dělat vše proto, abychom ho odstranili, nebo alespoň zmírnili..."
Karel Kopfrkingl

2 26.12.2020

Ale pedofil jsi doufám nebyl, že ne, Viane?
65%

2 12.10.2020