12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu
Jordan B. Peterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448323/bmid_12-pravidel-pro-zivot-protilatka-pr-645d690cd7444.jpg
4
328
74
Co by měl znát každý člověk v moderním světě? ptá se renomovaný psycholog Jordan B. Peterson a jeho odpověď na tuto nesnadnou otázku v sobě jedinečně propojuje odvěké pravdy a ohromující objevy nejsoučasnějšího vědeckého výzkumu. Peterson dokáže být vtipný a překvapivý a vždy objevný. Vysvětluje nám, proč nebránit dětem v nebezpečných kouscích na skateboardu, jaký hrozný osud čeká člověka, který příliš rychle kritizuje, který je pomstychtivý, nenávistný a arogantní; a proč bychom měli pohladit každou kočku, kterou potkáme na ulici. Peterson rozebírá (sebe)kázeň a svobodu, dobrodružství a zodpovědnost, smysl života i víru v Boha; pouští se do překvapivých odboček a zase se vrací a destiluje poznání o lidském charakteru a osudu do dvanácti navenek jednoduchých pouček, za kterými se skrývají hluboké poznatky a dalekosáhlá poučení o tom, jak vést správný život. Rozbíjí otřepané poučky týkající se vědy, víry a lidské přirozenosti a proměňuje a povznáší mysl i ducha svých čtenářů. Autor bývá vnímán jako protivník soudobé genderové agendy, ale mnohem spíš než něčí odpůrce je Peterson obhájcem: zastáncem těch nejtradičnějších hodnot – zodpovědnosti za vlastní život i svět kolem sebe, víry v lidské společenství, zodpovědnosti vůči nadosobním hodnotám a vůči Bohu. Jordan B. Peterson vyrostl a dospěl v muže v promrzlých pustinách severní Alberty; létal s akrobatickým letadlem; zkoumal s astronauty meteorický kráter v Arizoně; vyučoval mytologii právníky, lékaře a obchodníky; byl konzultantem generálního tajemníka OSN; pomáhal svým pacientům zvládat deprese, obsesivně-kompulzivní poruchu, úzkost či schizofrenii; byl poradcem v nejvyšším vedení velkých kanadských firem a hojně přednášel po celé severní Americe i Evropě. Působil na Harvardu a v současnosti na Torontské univerzitě, je autorem či spoluautorem více než stovky odborných článků, které proměnily moderní chápání osobnosti; jeho kniha Maps of Meaning: The Architecture of Belief od základu proměnila psychologii náboženství. Ohlasy ze zahraničních médií: „Nekompromisní kniha, která vám bez servítků křičí do obličeje, abyste se nechovali jako malí, ale především je to pokus dovést nás zpět k tomu, co Peterson považuje za pravdivé, krásné a dobré – tj. k Bohu.“ Bryan Appleyard, The Times „Autorovi není vlastní jen lidskost a humor, ale taky skutečná hloubka a závažnost. Petersonův intelekt je skutečně kosmopolitní a všežravý, ale je si vědom toho, že věci musí být ukotveny ve známé půdě, aby se daly smysluplně uchopit. Krom toho, že je zábavný, má v sobě i vroucí upřímnost, kterou by zpochybňoval jen ten nejokoralejší cynik.“ The Spectator. „Nebuď jako malé dítě, postav se na vlastní nohy, vzkazuje nám Peterson. V tom, jak zdůrazňuje potřebu soběstačnosti, slušného chování, sebezdokonalování a individualismu se možná odráží jeho dětství prožité na kanadském venkově v 60. letech. Autor si uchovává stopu této kovbojské filozofie, i když byl profesorem na Harvardu a nyní působí na Torontské univerzitě.“ Melanie Reid, The Times Pokud by svět psychologie měl svoje rockové hvězdy, byl by Jordan B. Peterson bezpochyby jednou z nich. Jeho youtubový kanál Jordan Peterson Videos má téměř dva miliony sledujících, a milionové publikum mají i záznamy Petersonových veřejných vystoupení.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2019
,
Argo
Originální název:
12 Rules For Life – An Antidote to Chaos , 2018
více info...
Přidat komentář
Ťažko ohodnotiť. Peterson sa na svet v mnohých uplne základných otázkach pozerá z inej perspektívy ako ja a tak sa asi nikdy plne nezhodneme, ale na druhú stranu je vzdelaný, múdry a veľa z toho co píše stojí aspoň za úvahu ak aj s tým súhlasiť ťažko.
Na taký komunizmus má úplnú obsesiu a spomína ho v jednom kuse aj ked sa to nijako k téme nehodí, pre krestanstvo má slabosť čo je aj dobre aj zle.
Pripisuje mu viaceré zásluhy, ale nie všetky právom pretože taka prostitúcia a otroctvo neboli ilegalizovane ešte dlho po triumfe kresťanov A ze bol kresťanský svet humánnejsi nez cokolvek pred ním je veľmi diskutabilny nazor a ja s nim nesuhlasim.
Veľmi som sa naopak stotožnil s autorovou obhajobou,, chalanskej odvahy "a s tým ze,, vychovávať" ich k tomu aby boli poslušní ako dievčatka je smiesne.
Lenže najväčší nesúhlas (a paradoxne nad tým som najviac musel uvažovať lebo sa nad tym nedalo tak rýchlo mávnuť rukou) mam s pasážami o bití detí.. Nie som moralista a neudsudzujem bez kontextu,,, akékoľvek nasilie "voci deťom ani ženám ale jednoducho mi jeho zdôvodnenia prídu uplne scestné a falošné.
Ano za istých výnimočných prípadov môže byť podľa mňa správne dať decku facku. Lenže nie za to aby sme ho,, zdiscipkinovali" ako scestne píše. Fackou a prinútením z nikoho dobrého človeka nikdy neurobíme, lebo ešte aj kevy ho donútime k dačomu akoze dobrému robí to nie od srdca a vnútri má len zatrpklosť a túžbu po pomste a nepoučí sa z toho nikdy. Kto sa podvoľuje násiliu nemá hrdosť a tiež zas nie je čestný a správny človek.
Kedy je teda v poriadku dat decku facku? Peterson sam spomína ze,, mu dáte facku aby ste zabránili zabit súrodenca ". Presne. Akoby si neuvedomil, že jeho príklad je o niečom úplne inom nez co sam tvrdí. V tomto príklade je to totiž správne nie ta to,, aby sme ho zdisciplinovali"ale aby sa zabránilo inému väčšiemu zlu. A to sú odlišné veci.
Posloucháno jako čtená kniha. Nebylo to jen monotónním hlasem čtečky, že když jsem neposlouchal půl hodiny, o nic jsem zřejmě nepřišel. Knihu bych si nekoupil a jeden poslech až nad hlavu...39%
Knihu jsem na podruhé doposlouchala, ale pořád mám pocit, že přes dobrý úmysl byla kniha zbytečně nafouklá, jako by měl autor chuť napsat úplně jinou knihu o něčem dost jiném, ale nikdo by to nečetl a proto to nějak napasoval takhle. Nevím. Idea není špatná, ba dokonce velmi dobrá, ale celkově to bylo až příliš ze široka. Skoro by se hodilo pravidlo 13. - neplýtvejte. Ani slovy, ani časem (o jídle nemluvě :).
Četba/poslech knihy plýtvání časem asi ani není, ale přeskočit pár stran semo tamo určitě, a to bez ztráty kontinuity a morálního ponaučení, lze.
5/10
Silně pravicové ostatně jako celý Jordan. Rozhodně nejde o 12 stručných rad, což jsem podle názvu tak nějak čekal ale autor jde na některé věci dost "ze široka". Každopádně Jordana mám moc rád a asi se ke knize za nějaký čas znovu vrátím. Tohle určitě není na jedno přečtení.
Moc dobrá kniha. Líbilo se mi, jak autor aplikoval biblické příběhy - a nejen ty, také příběhy jiných náboženství - na život a jak vysvětlil jejich archetypy, z čeho vycházejí a proč se tedy příběhy všech kultur tolik podobají, i když se třeba nikdy nedostaly do styku. Rovněž se mi líbilo jeho striktní odsouzení ideologií, od pravicových po levicové, od konzervativních po post-moderně liberální, a to, že upozornil na jejich úskalí. Není divu, že se stal terčem nenávisti progresivistů.
Velké zklamání. Užvaněné, komplikované zmatečné. Z 12 pravidel jsem uznal za upotřebitelné jedno.
Přistihl jsem se, že tak trochu vyhlížím konec knihy, ale zároveň mne kniha bavila. Vysvětlení úplně nemám, pravděpodobně proto, že mě jako křesťanovi vývody spisovatele přijdou normální, samozřejmé, a možná také proto, že tak trochu "spatlal" všechnu moudrost světa dohromady.
Velmi čtivá kniha, která často narážela na věci, o kterých jsem delší dobu přemýšlela a nikde jsem dosud nenalezla odpověď. Moc se mi líbilo, že se nejedná pouze o suchý popis 12 ti pravidel, ale každá kapitola obsahuje vlastní příběh a plno zajímavých odboček. Mrzí mě, co se dnes okolo Jordana Petersona děje, jak jsou jeho slova často vytrhávána z kontextu a nesmyslně překrucována. Peterson také často bývá kritizován, že sám trpí depresemi a dovoluje si radit ostatním... Jenže jenom člověk, který sám prožil v životě peklo, dokáže nejlépe pochopit peklo, ve kterém se nachází druzí, a neexistuje nikdo na světě, kdo by měl vyřešené všechny svoje problémy. Z toho, co jsem viděla na videích, se jedná o člověka, který je nesmírně empatický a svou práci dělá srdcem. V kostce - za mě skvělá knížka, která (až na zbytečně dlouhou předmluvu) stojí za to.
Nejsem na tu knihu asi správně naladěná a to jsem ji dala opravdu dost času. Nečekala jsem internetový článek s 12 jednoduchými pravidly, ale vlastně ani zevruvný rozbor bible. Myslím, že se ke knize vrátím, znovu, od začátku, teď mne to trochu míjí. Asi jsem se ke knize měla dostat mnohem dřív, stejně jako k Citadele.
Ne všechno mě v této knize zaujalo, ale pár míst ano. Asi je to tím, že pár míst se dotklo toho, s čím bojuji já. Nejdřív jsem chtěla dát jen ***, ale toto nakonec rozhodlo o výsledných ****. To, že jsem na pár místech našla návod pro sebe. Asi i trochu pomohlo to, že autor střídá v knize popis svého života a problémů s radami, jak se k tomu postavit. Ne, jak to vyřešit. Některé situace totiž řešení nemají. Ale je úplně jasné, že každý tuto knihu uchopí a pochopí z jiného úhlu, jednoho zaujme, druhý ji projde letmo.
A pro ty, co ji ještě nečetli, přidám jeden úryvek:
"... Nároky každodenního života neustanou jen proto, že vás postihla pohroma. Pořád si musíte plnit své běžné povinnosti. Jak to všechno zvládnout? Tady je pár věcí, které jsem se naučil:
Každý den si vyhraďte trochu času a popřemýšlejte a promluvte si o nemoci či jiné krizi a o tom, jak ji zvládat. Mimo tento čas se o ní nezmiňujte ani slůvkem. Pokud ten rozkladný účinek neomezíte, vyčerpá vás to a všechno začne klesat ve spirále ke dnu. Ničemu tím nepomůžete. Proto raději šetřete síly. Vedete válku, ne jen bitvu, a válka sestává z mnoha bitev. Musíte zůstat bojeschopní po celé její trvání. Když obavy související s krizí vyvstanou i mimo vyhrazenou dobu, připomeňte si, že je důkladně proberete v určenou chvíli. To obvykle funguje. Oblast vašeho mozku, která generuje stres, především zajímá, zda máte plán. Jeho podrobnosti jsou pro ni vedlejší. A nenechávejte úvahy o krizi na večer nebo noc, protože pak neusnete. A bez dostatečného spánku se vám začne život rychle hroutit. ..."
Zajímavé, jak jsou zde v komentářích nározy na tuto knihu polarizované... Já se přihláním spíše k pozitivnímu hodnocení. Myslím si, že spoustu věcí Peterson vystihuje fakt dobře (několikrát jsem se v textu docela našel). Na druhou stranu je celkové vyznění knihy opravdu zbytečně negativní, "život je utrpení, všechno stojí za prd, ale musíme to holt nějak vydržet". Asi nejvíce mě bavily začátky jednotlivých kapitol, ať už s příběhy z autorova života, nebo popis různých situací, na základě kterých potom autor rozvíjel linku celé kapitoly. Co mi trochu iritovalo je neustálá snaha o interpretaci bible, kdy se autor tváří, jak přesně rozumí všem jejím neskrytým i skrytým sdělením.
(Přečetl jsem v angličtině.)
Před čtením této knihy jsem již autora a jeho myšlenky dobře znal skrze youtube. Je to vlastně konzervativec, ačkoli taký název pro sebe poněkud zapírá, nazývaje se klasickým liberálem (což je v dněsním měřítku, co si budeme nalhávat, konzervatismus). --12 pravidel pro život-- je vlastně shrnutí předešlého díla --Maps of meaning: the architecture of belief--, v němž se pokouší spojit neuropsychologii, literaturu, náboženství a mytologii. V oné předešlé knize zkoumá význam starých příběhů, mýtů a legend, v nichž vidí moralitu tehdejších lidí a jejich vnímaní světa skrze onu moralitu. V --12 pravidlech pro život-- bere to, čeho nabyl v Maps of meaning, a svařil to do celku užitečného pro současného člověka, jenž v starých biblických příbězích a mesopotámských fábulích vidí jen primitivnost a tupost. Jordan Peterson tu dokázal vzít to, co západní civilizace nashromážďovala za všeho svého bytí, a doslova nám to vysvětlit.
Pro něj je judeo-křesťanský etos základem naší civilizace, jejíž úspěch a blahobyt jest přičíst právě této etice, čerpané zejména z bible.
Co je v této knize napsáno, není ,,nesrozumitelné mudrování a žvanění", ale upřímný vhled do způsobu žití, který přináší opravdové štěstí svému nositeli (ne ovšem to štěstí marné a nic nosné, o čemž J. Peterson bděle pojednává). Těch, kteří dílo proklínají pro autorova politická stanoviska, je mi věru líto, snad si někdy v životě uvědomí svou tupou zatvrzelost.
Doporučuji celým svým duchem i tělem.
Vezmete-li do rukou tuto knihu, ihned vás upoutá předmluva, jejíž autorem je kamarád Jordana Petersona. Tato předmluva, či spíše řečeno óda, nám popisuje toho nejgeniálnějšího myslitele všech dob. Tak otevřený, chytrý, charismatický a skromný není nikdo jiný na světě!
Já nevím jak to vnímáte vy, ale na mě předmluva podobného typu působí alarmujícím dojmem.
S postupující četbou jsem si poznamenal následující charakteristiku Petersona: vzdělaný youtuber prodávající evidentní a reakcionářské konzervativní kecy, hrající si na objevitele lidské moudrosti v kabátku absolutní skromnosti.
Po dočtení celé knihy se mi má slova jen utvrdila.
Už jen styl, v němž je napsána mě irituje. Celá kniha je typicky stylizována do toho, že půjde na trh a bude prodávána. Sám JP na začátku přiznává, že knihu psal takřka na zakázku jeho agentky, která viděla příležitost, že by z jeho videí na youtube měl udělat
knihu-produkt, protože bylo jasný, že si to všichni jeho diváci koupí. A tomu je následně přizpůsoben celý jazyk. Výsledkem je typická self-help kniha tvářící se seriózně.
Zjednodušeně řečeno tu postrádám upřímnost, s níž by autor knihu psal. Místo aby sdělil nějaké zajímavé postřehy a ideje (jak to ostatně dělal třeba Sartre, jehož JP vysloveně vykrádá, aniž by ho zmínil; jedna z kapitol-pravidel se jmenuje Převezměte zodpovědnost za svůj život), tak jen prodává a prodává.
Navíc vychází z evoluční teorie, z níž si bere to, co se mu hodí (příklady ze zvířecí říše, které zrovna podporují tezi) a k tomu ji navíc bagatelizuje až hrůza. JP tady vlastně hájí nerovnost s tím, že v přírodě je evolučně běžná.
Nejvíce absurdní na celé knize je fakt, že autor sám není schopen žít podle jeho „pravidel“ a nedávno se psychicky zhroutil a musel se léčit. A k tomu navrch napsat dalších 12 pravidel.
Nevím, zdali lze brát vážně rady do života od člověka, jemuž samotnému nebyly nic platné. Avšak to přenechám, drazí čtenáři, na vás.
Mně nezbývá, nežli souhlasit se Žižekovým prohlášením:„ Opovrhuji knihou, která vám řekne, jak máte žít, jak být šťastní! Filosofové pro vás v tomto ohledu nemají dobré zprávy. Věřím, že první povinností filosofie je pomoci vám pochopit, v jakých sračkách se nacházíte!“
Jedna z nejlepších knih tohoto žánru za poslední 3 roky! Poslouchala jsem jako audioknihu a zhruba u třetího pravidla mě poprvé napadlo, že si ji budu muset pořídit i tištěnou, abych se k některým pasážím mohla snadno vracet. Ještě jsem neposlouchala pravidlo osmé a už jsem ji měla doma. Asi budu s autorem ze stejného těsta, ve většině názorů se shodneme. Proto je pro mě kniha poučná, hodně věcí jsem si ujasnila, v mnoha ohledech se mi ulevilo, ledacos jsem tušila, ale neuměla vyjádřit. Kniha je napsána poutavě a svižně, nechybí ani přiměřená dávka humoru.
Tusila jsem, ze to nebude muj salek kavy, ale chtela jsem knize dat sanci - nepresvedcila me.
Nerikam, ze tam obcas nebyla fajn myslenka, podnet k zamysleni.
A souhlasim s nazorem, ze zivot je tezky a neni vzdy prochazka ruzovym sadem, ale tohle pro me byla spis neprijemna depka a chaos (rozhodne ne protilatka).
Předmluvou jsem se složitě prokousávala, samotná pravidla byla o něco stravitelnější. "Protilátka proti chaosu" u mě chaos spíš vyvolávala, to když autor něco zajímavého nakousl, ale vzápětí se jeho myšlenky odebraly totálně jinam. Což působí nejen chaoticky, ale i komplikovaně a můj zájem postupně opadal.
Ano, uznávám, každý si tu může najít zajímavou myšlenku, inspiraci... otázkou je, zda se přes (již jinde napsaná) moudra a nudnou vatu na "to svoje" pročte. A když už, bude to jen drobnost, nic velkolepého. To je na 424 stran poněkud malý úspěch, nebo ne?
Znám některé Petersonovi přednášky, které mě zaujaly, takže jsem si chtěl přečíst i tuto knihu. Základní princip, kterým Peterson přistupuje k životu mi je sympatický. Jeho text vychází z určité hloubky a historického porozumění západní civilizaci. Právě tyto základy, na kterých Peterson staví, a které jsou nyní na Západě pod frontálním útokem, jsou dobrým zdrojem poznání sebe sama i naší společnosti. Peterson se však vozí pouze po povrchu, převypravuje obecně známé pravdy a z mého pohledu nepřidává nic svého, nic originálního. Pro člověka bez širšího literárního a společensko-vědního základu může jít o zajímavou a nenáročnou knihu. Mě to však popravdě začalo poměrně rychle nudit a knihu jsem nakonec ani nedočetl.
Chaotická slátanina převzatých mouder, mnohdy bez uvedení autora myšlenky.
Jestli takhle vypadá nejvlivnější intelektuál, tak naše civilizace spěje ke konci. Z textu čiší netolerance. Je spíše jedem, než protilátkou.
Štítky knihy
psychologie rozvoj osobnosti, osobní rozvoj motivační knihy populárně-naučné publikace
Autorovy další knížky
| 2019 |  12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu |
| 2023 |  Mapy smyslu: Architektura přesvědčení |
| 2021 | Řád není všechno: 12 dalších pravidel pro život |
Kniha 12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu je v
| Právě čtených | 72x |
| Přečtených | 478x |
| Čtenářské výzvě | 31x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 215x |
| Chystám se číst | 387x |
| Chci si koupit | 128x |
| dalších seznamech | 4x |
Silné, rozvleklé, k zamyšlení, jdoucí do hloubky, rozhodně ne pro někoho, kdo se aspoň letmo neorientuje v historii/filozofii 20. století a v křesťanských základech, náročné na čtení, ale zároveň i velmi pravdivé (i když ne se vším mohu souhlasit). Kdyby byla knížka třetinová, četla by se lépe, ale na druhou stranu by možná nevedla k onomu potřebnému zamyšlení.. Doporučila bych to všem přemýšlivým lidem, kteří se nebojí přiznat si, že něco dělají blbě a chtěli by to dělat jinak.