kingmaker komentáře u knih

Tintin je klasika, když tušíte, co čekat, nezklame. Je staromilsky roztomilý, všimli jste si někdy jak roztomile jsou nakreslení černoušci? Mají velké rty, urostlá těla a připitomělé výrazy. Těžko říct, zda byl Herge rasista, ale asi byla taková celá společnost. Jinak příběh má v sobě něco z Vernea, cestuje se tu z kontinentu na kontinent, má něco z Indiana Jonese, Tintin není žádné ořezávátko, umí dát ránu, jsou zde vtipné scénky, hlavně s popletenými policisty Kadlecem a Tkadlecem a s bláznivým profesorem Fileomonem Silikonem. Zvířata mluví svou řečí, kterou se lze naučit a padouši nejsou jen padoušští, jeden třeba zachrání Tintinovy život. Hezké, roztomilé, milé.

18.08.2012

Grafická stránka komiksu je v pohodě, evropská škola mi nevadí ani v nejmenším, i když americká škola je taky fajn. Asi mám prostě rád komiksy. Obrázky mi připomněly ty nejlepší komiksy z ábíčka. Mám ovšem trochu problém s dějem, myslím si, že i komiks by ho měl mít promyšlený a propracovaný, což tady není. Celá zápletka s cestováním časem je nedomyšlená a navíc časový paradox prostě nefunguje. Takhle by to mít nemělo. Takže pro mě je děj zklamáním. Jiné příběhy Thorgala jsou snad lepší, tohle je mé první setkání s ním, ale Vládce hor mě zklamal.

17.08.2012

Jedno se Kingovi nechat musí, umí vydělávat. Zkusil už téměř všechno, co vynáší-komiks, knihu na netu, televizní scénář, tak proč ne román na pokračování. Samozřejmě, v předmluvě napíše, že si chtěl zkusit, jaké je to být Dickensem a snad to i opravdu chtěl, ale stejně si myslím, že chtěl prostě dostat za jednu knížku zaplaceno šestkrát. Ale povedlo se mu to, napsal dobrý a povedený román, umí prostě psát, prevít jeden. Tahle kniha má všechno, na co jsme u Kinga zvyklí, tedy moralistické poslání a vyznění, trošku papírem šustící charaktery, ale to všechno se dá odpustit, protože je to zatraceně dobře napsané. A navíc kniha není dlouhá, takže nedošlo k tradičnímu Kingovskému slovnímu průjmu. Zelená míle nestihla nudit. Je to, v portfoliu „pána děsu“, velmi povedená kniha.

3 13.08.2012

Další z knih Napoleonského autora. Moje hodnocení je samozřejmě silně ovlivněno tím, že jsem Napoleonský úchyl a čtu všechno, co je z dané epochy k dispozici, což jsou v daném případě především knihy Jiřího Kovaříka. Takže už vím, do čeho jdu. Vím, že autor píše čtivě, vím že text bude hojně prošpikován citáty, ale má to i své nevýhody, protože jak čtu vše, vím, že autor se začíná sám vykrádat, takže většina citací už byla použita v jiných knihách. V tomto svazku to kupodivu nehrozí, tady je Kovařík pořád ještě značně originální. Čtivost zůstala zachována, takže tato kniha patří jistě k těm lepším. Koho zajímá životní příběh maršála Neye, postavy opravdu komplikované, neměl by si nechat tuto knihu ujít.

2 08.08.2012

Ač válečná kniha,tak velmi civilně podaná. Žádní stateční hrdinové, ale ani žádní do uniforem navlečení pacifisté, zhnusení odpornou válkou. Prostě úplně normální lidé, nahnaní do soukolí obrovské války a snažící se za každou cenu přežít. Ani těch válečných operací není moc, rozhodně nejdou z útoku do útoku, většinu času tráví v zázemí, při nudném výcviku čekáním, až se něco stane. Hodně realistické ztvárnění války a německé armády.

2 05.08.2012

Mám rád komiks, mám rád příběhy ala Barbar Conan, ale Sláine mě nějak neoslovil, alespoň tento ne. Je pravdou, že drsný svět starých Keltů, zlý drunové a hodní druidové, síla země a to všechno je vymyšleno dobře, ale příběhy jsou jakési takové jalové, jejich atmosféra mě nedokázala vtáhnout a pohltit. Možná za to mohla i černobílá kresba, kdysi jsem četl Sláinovy příběhy v barvě a líbily se mi víc. Co naplat, takhle je to jen průměrný příběh na deštivé odpoledne.

01.08.2012

Dlouho jsem se klasikovi české historické literatury úspěšně vyhýbal, až mě pracovní povinnosti donutili přečíst si tuto knihu. Myslím, že budu v usilovném vyhýbání se pokračovat i dál. Je vcelku jedno, že Jirásek překrucuje dějiny tak, aby mu vyhovovaly, to dělá a dělala řada autorů, no spíš všichni, ale vadí mi ta únavná popisnost. Tam, kde jiný spisovatel napíše „Les šuměl.“ popíše Jirásek dvě stránky. Možná jsem zhýčkaný dnešní, akční až klipovitou literaturou, ale tohle se místy opravdu nedalo číst. Některé kapitoly měly asi podtrhnout vážnost situace a seznámit nás s charaktery osob, ale nefunguje to, jsou spíš zbytečné. Co se charakterů týče, tak ty mi nesedí vůbec, jsou děsně čítankové, Chodové jsou bez výjimky ztepilý, a navíc se charaktery vůbec nevyvíjí. Abych jenom nehaněl, číst se to dá, ale že bych po této knize sáhl s nadšením znovu, to říct nemůžu.

2 31.07.2012

Zde vzniklo prázdné dílo sebestředného maniaka, autor-hrdina se potácí od ničeho k ničemu, ve svých třiatřiceti stále bydlí u maminky (zda jí přispívá na nájem, je otázkou), chudobu bere jako normální, je přesvědčený o své spisovatelské, herecké a hudební výjimečnosti, ale to všechno je jen prázdná póza. Prázdná a nudná. Je to tím, že v knize chybí humor, autor je tak „geniální“, že si neumí dělat legraci z ničeho a nejmíň sám ze sebe. To je hlavní důvod, proč je kniha a Jirous vlastně směšný. Ovšem neúmyslně.

2 27.06.2012

Autor si, podle mě, splnil sen a popsal anglickou válku růží, a vlastně celý středověký svět, ze svého pohledu, Lannisterové jsou Lancasteři, Starkové jsou Yorkové, Dothrakové tatarské kmeny, svobodná města jsou velké italské přístavy. V tomto světě skvěle fungují feudální vztahy a Martin je umí výborně popsat, všechny ty lenní závazky a rytířskou čest. Dílo je obrovsky čtivé a to, že je vyprávěné z pohledu různých postav umožňuje Martinovi být stejně krutý, jako sám život a zbavovat se i důležitých figur. V celém tohle světě staré Anglie, a Sedm království není nic jiného než starý dobrý Albion, je magie vlastně zbytečná. Klidně bych si dokázal román bez magie představit a nijak by mi to nevadilo. Na druhou stranu ony kouzla, s nimiž se dost šetří, nijak neruší. Prostě hodně dobré.

6 12.06.2012

Autor si, podle mě, splnil sen a popsal anglickou válku růží, a vlastně celý středověký svět, ze svého pohledu, Lannisterové jsou Lancasteři, Starkové jsou Yorkové, Dothrakové tatarské kmeny, svobodná města jsou velké italské přístavy. V tomto světě skvěle fungují feudální vztahy a Martin je umí výborně popsat, všechny ty lenní závazky a rytířskou čest. Dílo je obrovsky čtivé a to, že je vyprávěné z pohledu různých postav umožňuje Martinovi být stejně krutý, jako sám život a zbavovat se i důležitých figur. V celém tohle světě staré Anglie, a Sedm království není nic jiného než starý dobrý Albion, je magie vlastně zbytečná. Klidně bych si dokázal román bez magie představit a nijak by mi to nevadilo. Na druhou stranu ony kouzla, s nimiž se dost šetří, nijak neruší. Prostě hodně dobré.

11 12.06.2012

Přichází ze záhrobí, aby pomstil zločin. Přichází do té nejkrutější džungle, kterou si lze představit, do ghetta, kde lidský život neznamená vůbec nic, kde můžete umřít stejně snadno, jako dýchat. Je to krutý svět a on ho přichází aspoň trochu vyléčit. Střely a nože mu neublíží, zabíjí rychle a krutě a vystřelené nábojnice magnum vpletené do vlasů přibývají. Svou misi splní, ale jestli čekáte katarzi, rozhřešení, dobrý konec, tady ho nenajdete. Eric se vrací za svou milovanou Shelly, tam odkud přišel, ale zda se tam dočká útěchy, to vůbec není jisté. Je to depresivní, smutné, ale neodtrhnete oči. A navíc je to zabalené do báječné kresby Jamese O´Barra. Jen stěží najdete mezi komiksy lepší a osobnější dílo.

6 30.05.2012

Poslední román Jana Balabána je skvělý. Není to snadné čtivo, určitě to není oddechovka, je to ale příběh, kladoucí a částečně i odpovídající na ty nejzákladnější otázky. Ne, nenajdeme zde odpověď na to, zda je posmrtný život, o tom Balabán nepíše, i když i o takové otázky se otře. Román je ale věnovaný spíš tomu, co se děje s pozůstalými, s lidmi, kteří tu poslední hranici ještě nepřekročili. Je to román o vyrovnávání se s tou strašlivou dírou, zůstávající po lidech, které jsme milovali. Umřít je někdy jednoduší, než zůstat na tomto světě a snažit se srovnat s tím, že jsme zůstali sami. Smířit se s tím, že na některé otázky už odpověď prostě nedostaneme. Je obrovská škoda, že Balabán už onu nevratnou hranici překročil.

6 29.05.2012

Obrovská škoda, že tento román zůstal nedopsán. Je to vůbec prokletí Bulgakova, stejně dopadla i Bílá garda a téměř tak skončil i geniální Mistr a Markétka. V Divadelním románu se dostáváme do zákulisí divadla, které Bulgakov dokonale znal a nejspíš se v ději odrazilo i nemálo jeho vlastních zkušenosti. Jinak je to celé mile absurdní a sarkasticky úsměvné, přesně jak to autor dokonale umí. Vypravěč románu navíc spáchá sebevraždu, to je nám oznámeno již na počátku díla, v předmluvě a to mu umožňuje vše komentovat z nadhledem člověka, který to má „za pár“ a nemá co ztratit. Velmi osvěžující a vtipné.

4 26.05.2012

Obrázky klasice klasik neublížily, ale ani jí nijak nepomohly. 451 stupňů Fahrenheita je po čertech silný román, je skvělou alegorií, která se na náš odlidštěný svět hodí čím dál tím víc. Zatím ještě nikoho neupalujeme, ale už dnes nám ti knihomolové přijdou divní. Jenže takhle skvělá literatura nepotřebuje zjednodušovat „grafickým románem“. Proto jen čtyři hvězdičky.

21.05.2012

Skvělý příběh, v němž se promítají celé dějiny dvacátého století, celé dějiny jednoho malého národa, kde vedle sebe staletí žili Češi i Němci a najednou zjistili, že už vedle sebe žít nechtějí. Bernard Mares je postava, která dlouho jen tak bloumá životem, vstupuje do SS, aniž by tušil, co je to za organizaci, dala mu prostě rodinu. Teprve později ale získal smysl života-lásku k Sophii, židovce, kterou zachránil z Mauthausenu. Pro ni žil, pro ni existoval a když svou lásku ztratil, neměl už proč žít. Ten příběh zachytil autor výborně, pokud ta postava skutečně žila, pak měl opravdu neuvěřitelné štěstí, nejen proto, že ji potkal, ale protože ten příběh mohl napsat. Pokud ji vymyslel, pak klobouk dolů. Co mi ale nesedí, jsou autorovy rádoby hluboké myšlenky. Možná jsem blb já, ale já se v nich ztrácím a nedokážu linii jeho myšlení sledovat. To mi požitek kazí.

5 15.05.2012

První ze série knih o Geraltovi z Rivie, v níž se hrdina teprve vyvíjí, dorůstá do své pozdější humanistické velikosti. Tady je, alespoň v některých povídkách, jako třeba Menší zlo, nebo Zaklínač, ještě sem tam mašinou na smrt, i když pořád zabíjí spíš z nutnosti. Jinak mají povídky všechno, co k Sapkowskemu patří-promyšlený děj, hojně využívané citace starých pohádek a legend, upravené do realistické podoby a nade vše stojící humanismus. Ten povyšuje dílo na mnohem vyšší úroveň, než by obyčejným fantasy povídkám příslušelo. A navíc se Sapkowski skvělý spisovatel, který píše z nadhledem a čtivě.

3 10.05.2012

Armáda je nelidský moloch, který se musí postarat o tisíce, někdy i miliony svých členů. Musí jim zajistit jídlo, šaty, munici. Nic mohutnějšího lidské dějiny nepoznaly. A v tomto obřím soukolí je jedinec ničím, tady jsme nejpodobnější mravencům. A o tom, pro mě, Věčná válka je. Není to vyloženě antimilitaristický román, je to spíš příběh jednoho takového kolečka. Mandella se v podstatě proti armádě ani nijak nebouří, přijímá ji jako součást svého života, byť by dal přednost tomu, aby ji nepoznal. Boje ani nejsou ve válce to nejdůležitější, většinu času vyplňují přesuny, výcvik a nebetyčná nuda. Děj je vhodně doplněn Marvanovými obrázky, ale přesto mu něco chybí. Zůstává jaksi plochý a brzo po přečtení se prostě vypaří z hlavy.

2 08.05.2012

Je to něco úplně jiného, než další klasika-Na západní frontě klid. Německý pohled, to jsou boje, padlí kamarádi, k nimž si člověk navíc během románu získá náklonnost. Francouzský pohled je asi realističtější. Vojáci vlastně ani nebojují, většina románu je o tom, jak vojáci polehávají, maximálně pracují na nových zákopech, vedou rozhovory plné vzpomínek na civilní život, stýskají si nad svou bídou, která je obrovská. Boj přijde až v druhé, kratší části románu a Barbusse je tu opět skvělým spisovatelem. Umí popsat prostředí, z popisu mrtvých těl se zvedá žaludek, navíc nemilosrdně kosí ty, kteří nás provázeli celým románem. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné, třeba ta, kdy všichni hledají zmizelého vojáka a jeho mrtvola přitom leží za úzkou stěnou krytu, v němž družstvo spí. Je to značně silný román a k dokonalosti mu chybí, nebo spíš přebývá, závěr. Ty marxistické kecy si mohl odpustit. Já vím, že to patří k době i tématu, ale mě to prostě vadí.

3 08.05.2012

Tato kniha v sobě skrývá mnoho vrstev a ani napodruhé jsem zdaleka nepobral všechno. Je to ale především o násilí v člověku, o tom, jak mělko je ukryto pod vnější fasádou a jak snadno se dostává na povrch. Glantonova banda začíná svou pouť s nějakým, byť značně pochybným cílem-lovit skalpy Apačů, kteří terorizují mexické obyvatelstvo. První výprava taková alespoň je. Lovci skalpů jsou samozřejmě drsní a krutí lidé, jejichž koně jsou ověšeni řemením z lidských kůží a sami muži na krku nosí škapulíře z lidských uší. Ale přece jen, chovají se alespoň v mezích drsné pohraniční normy. Jenže brzy začínají zabíjet stejně tak indiány, jako samotné Mexičany, které měli chránit, vždyť kdo rozezná skalp indiánský a mexický. No a v závěru už zabíjejí jen pro zabíjení samé, protože už nic jiného neumí a ani umět nechtějí. Z davu bezejmenných vrahounů vyčnívají tři postavy-sám Glanton, kluk, který jediný snad projevuje alespoň občas něco jako svědomí, ale hlavně soudce Holden. Jeho postava je nejzajímavější. Co je vůbec zač? Je to Ďábel? Podvodný šarlatán? Osud? Odpověď na tuto otázku vám McCarthy nedá, rozhodněte se sami. Je to pekelné čtení, ale je i pekelně dobré.

2 01.05.2012

Kyborgové, oživlé mrtvoly (i když, co je to smrt, řekl by doktor Kurz, jen nemoc), zákeřní padouši, tajemní Číňani dobří i zlí, šílení vědátoři. Toto není popis nějaké nové Verneovky, ale Neffova románu z roku 2010. Dobře, Neff už není fascinován parou a elektřinou, spíše ho zaujaly zakázané technologie, ale to je jen drobný detail. A stejně jako Verneovky, ani v této „Neffovce“ člověk nesmí hledat děj. Respektive děj tu nějaký je, ale je tak spletitý, všichni neustále všechny podráží, takže člověk se v něm za chvíli ztratí a přestane ho sledovat. Stejně je to vlastně jedno, děj není důležitý. Hlavní postava mi ale přijde značně nesympatická, neustále se chová jako naprostý debil a to mu vydrží celou knihu. Ještě že má kolem sebe mnohem sympatičtější a schopnější parťáky.

25.04.2012