Kerolka_P.
komentáře u knih
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Jedna z mých nejmilejších a nejčastěji čtených knížek, kterou jsem už mockrát někomu věnovala. Navzdory svému nevelkému rozsahu se nejedná o záchodovku ani oddychovku, ale o velmi hlubokou knihu, za jejíž hlavní poselství považuju fakt, že každá kapka v moři (v tomto případě strom v lese :) ) se počítá! Zbaví vás výmluv typu "to stejně nemá cenu" a zvedne vás ze židle. Anebo váso tom alespoň donutí přemýšlet.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Britt-Marie vás zbaví předsudků a dodá odvahy pro radikální životní změny. Naprosto si mě omotala, babizna :) je skvělá!! Za nejvtipnější scénérie považuju ty z prostředí pracovního úřadu, kdy jsem se řehtala jak kobyla :)
Trochu jsem se knihy bála - přečtena necelý týden po Ovem, který nasadl laťku proklatě vysoko. Nicméně musím konstatovat, ze jsem podlehla Backmanovu stylu psaní a už mi tu leží další kus z jeho dílny, a to "A každé ráno je cesta domů delší a delší". Jsem plna zvědavosti a obávám se, že jsem odsouzena přečíst všechno, co Backman dosud vydal.
Slasti a strasti života s doktorem
Mary Bard
Betty Mac Donaldová ve své knize "Kdokoli může dělat cokoli" přisuzuje tento výrok právě své sestře Mary. Ta ho nejen vyřkla, ale také zrealizovala. A myslím, že obstojně; toto dílo je vtipnou, odpočinkovou literaturou. Srovnávat ji s Betty mi nepřijde fér, tak jen povím, že Mary se to povedlo. Ideální letní čtení.
Vejce a já
Betty MacDonald
Kterak vás rodinná moudra mohou přivést až k slepičí farmě, neřkuli na pokraj šílenství :) Opravdu dobrá a vtipná kniha, u které se myslím budou z plna hrdla smát výhradně ženy :)
Pražská legenda
Václav Renč
O nekonečné lásce Matky ke svým dětem. O Oskarově cestě od bohémství ke své podstatě, k Bohu. O tom, že nikdy není pozdě začít litovat a prosit o odpuštění. O to silnější, že se zakládá na skutečné události. A o to veselejší, že my už můžeme vidět mariánský sloup nový.
Knihu vřele doporučuji i těm, kteří poezii moc nemusí. Tato se čte sama. Konec jsem proplakala.
Komorník v podezření
Pelham Grenville Wodehouse
Někdy se řešením zapeklitých potíží může jevit vyloupení banky :)
Takové letní čtení, úplná oddychovka. Osobně jsem dle recenzí čekala vyšší dávku humoru, která se nekonala. Ale roztomilé to bylo.
Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci
neznámý - neuveden
Komu "voní" východní křesťanství, tomu bude vonět tato jedinečná kniha. A to nejen papírem! :) Poutník umí takovým způsobem nadchnout pro modlitbu Ježíšovu, že s ní pak nemůžete přestat :) Stejně jako se čtením této knihy. Neznám druhou takovou.
(A jen podotýkám, že Dobrotoljubije vyšla v r. 2019 pod názvem Filokalie také v češtině - zatím první díl, v plánu jsou tuším ještě další čtyři. Už ji mám doma - hotový poklad!)
Žena v barvě vlčího máku
Noëlle Châtelet
Taková čtecí pohodička :) žádné drama plné zvratů, což jsem uvítala (těch úmrtí, holocaustů a psychologických dramat už bylo dost). Přečteno za chvíli, děj svižný, stran nepříliš. Navzdory poněkud kýčovité obálce se mi příběh jevil moc hezký, neotřelé téma sedmdesátileté dámy, která se rozhodne po smrti muže začít doopravdy žít a nebojí se razantních životních změn. Moc se mi líbí sledovat užaslé potomstvo přihlížející náhlému přerodu Marty. A já jí fandím! :)
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Knihu jsem slupla za dva dny, kdy jsem se od ní téměř nemohla odtrhnout. Stála mě celkem 16 papírových kapesníků a nesčetně výbuchů smíchu (včetně jednoho vyprsknutí čaje). Takhle nějak si představuju kvalitní počteníčko :) Ove mě dostal, naprosto jsem si toho starého protivu zamilovala :) Takhle má totiž vypadat chlap! Za mě deset z deseti. A už si brousím zuby na dalšího Backmana, čeká na mě Britt-Marie! :)
Pošťákova snoubenka
Denis Thériault
Zpočátku se mi jevila jako lépe napsaná než Pošťák a bezpochyby jsem k Tanie chovala podstatně větší sympatie než k Bilodovi - dokud se v podstatě v Biloda neproměnila. Ke konci knihy jsem dokonce měla pocit, jakobych četla velmi špatnou harlekýnku z devadesátých let. A závěr mě vyloženě naštval svou prvoplánovostí. Tak mě to mrzí, ale nelíbilo se mi to.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Dlouho jsem necítila k hlavnímu hrdinovi takové antipatie jako k Bilodovi. Co jsem v knize postrádala nejvíc, tak morální stanovisko či nějaký smysl toho všeho. Vzápětí jsem přečetla Pošťákovu snoubenku a čekala nějaké vyústění zde, což se však (za mě) také nekonalo. Škoda.