Kekik
komentáře u knih
Začnu kritikou, která se však vztahuje k nakladatelství. Z jakého důvodu změnili vnitřek knihy? Jsem zvyklá u této série na tvrdší a krásně bílé stránky. Nyní jsou měkčí a lehce nažloutlé, čímž se ničím neliší od ostatních knih. Dále je změněný styl písma. Mně osobně to vadí. Nemám ráda změny, a když knihy ze série k sobě neladí. Naštěstí obálka knih se zachovala.
Ke knize: Tady není o čem potřeba psát. Série s Kim Stone je pro mě srdeční záležitostí.
Prvních cca 100 stran byly pro mě nezáživné, až nudné. Přemýšlela jsem i tom, že knihu vzdám. Jenže jedná se o Gilly Macmillan, což je autorka, kterou mám ráda. Doposud mě zklamala pouze knihou Po pravdě. A tak jsem se pomalu smiřovala s tím, že Pád bude kniha číslo dvě. Naštěstí přišel zlom a příběh mě pohltil.
Je pravda, že určité odhalení na konci bylo už moc, ale s celkovým koncem nemám problém. Je to prostě thriller a k nim takové konce patří.
Objemná kniha, co se týče počtu stran a velikosti, ale textu je zde pomálu, což mně ale ani trochu nevadilo. Fotografií je zde totiž dost, a ty já mám u knih s retro tématikou nejraději.
Nejvíce mě bavily kapitoly s názvy Český pitaval, Všední život I., Všední život III., Kulturní statky, Sport a Muzeum devadesátek. Nejméně kapitoly zaměřené na politiku.
Druhé čtení.
Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe se stala knihou mého srdce, a to již při prvním čtení. Tenkrát jsem mimo jiné napsala, že se jedná o ten nejdivnějších název knihy, jakou jsem kdy četla. To jsem byla ale hloupá. Ten název je naprosto dokonalý. Stejně jako kniha.
Za pár dní by to byl přesně rok, co jsem poprvé zavítala do kavárny, kde jsem se okamžitě cítila jako doma. A stejně jako vloni, i tentokrát jsem s knihou strávila jen pár hodin. A čím blíže jsem byla konci, tím více se mi srdce svíralo touhou vrátit se na začátek, a číst znovu. Tudíž věřím, že se opět jednou za milovanou vypravěčkou Ninny vrátím. A znovu budu zažívat pocit čiré radosti ze čtení nejlepší knihy.
Postavy z tohoto románu se mi dostaly tak moc pod kůži, že jsem si koupila CD s přednesem mé oblíbené dabérky paní Martiny Hudečkové. Na YT je krátká ukázka, která mě přesvědčila, že ač nejsem zastáncem audioknih, tuhle knihu si ráda poslechnu.
Čtení DOPORUČUJI !!! A také doporučuji shlédnout film Smažená zelená rajčata. Já se na něj podívám znovu, již poněkolikáté.
Pod hladinou lží je skvělá kniha s náročným tématem. Já bych se zachovala stejně. V dané situaci by to snad ani nešlo jinak.
Malou výtku mám ke konci. Akce na střeše je za mě již zbytečná a spíše knize ublížila. Dovedu si představit, že by kniha skončila u před střechou. Chápu, že většina detektivek musí končit dramatem, ale tentokrát to bylo na škodu.
Na další díl se těším. Hlavně i proto, jak se vyvinuly osudy hlavních postav. A také na miláčka Brodyho.
S každou další knihou, která se odehrává na Aljašce, se do této krajiny více a více zamilovávám.
Podruhé jsem se setkala s Kate, s Jackem a nádhernou Obludou. A podruhé to bylo setkání úspěšné. Líbí se mi, že se příběh odehrává ještě před nástupem nejmodernější techniky. Vyšetřování probíhá jen na základě rozhovorů a mě to baví.
Vraha deváté oběti jsem tipla správně. Vražda je neodpustitelná, ale ani se nedivím, že vrah sáhl po zbrani.
Pasáže o pytláctví se nečetly dobře.
Těším se na další díl.
Kay a Elliota jsem si oblíbila již v prvním díle. A druhým dílem mi autorka potvrdila, že psát opravdu umí. Je pravda, že na konci jsme dostali opravdu veliký koktejl všeho možného, ale mně osobně to vůbec nevadilo. Další díl si rozhodně nenechám ujít.
Na konci jsem potlačovala slzy a polykala knedlík v krku. Co jste nám to udělala, paní autorko ?
Velice výborná kniha. Má spád, hodně akce. Ke konci naprosto neodložitelná. Smrtící nádech je pro mě zatím nejlepším dílem z této série.
Čtení doporučuji. A nezbývá než se těšit na nový díl.
Utká knížečka, která má několik zajímavých informací, a také několik naprosto zbytečných informací. Kupříkladu za zbytečné považuji zatmění měsíce a slunce, a dále fáze měsíce. Nejvíce zaujalo téma hospodářství, móda, a především filmy.
Největší strach je celkem originální knihou. Tedy alespoň pro mě. A to při tolika přečtených knih je co říct. Sice odhadnout vraha není tak těžké, ale příběh tím ani trochu netrpí.
Kapitoly ke konci jsou emočně náročné. Tomu ale nejprve předchází více jak 300 stran zajímavého čtení. Bavilo mě to a to moc. Střídání minulosti s přítomností se dokonale doplňuje.
Od autora si ráda přečtu další knihu.
Jen, co jsem si přečetla anotaci, věděla jsem, co bylo motivem k vraždě. A myslím, že nejsem jediná, koho to napadlo.
Již od prvních stran je znát, že se nejedná o první případ Leny. Mě by celkem dost zajímalo, co se stalo před knihou Mrtvý na pláži. Škoda, že knihu předtím nevydali. A ještě k tomu nemám ráda, když je série neucelená. I když kdo ví, jestli se dočkáme dalších dílů.
Kniha nepatří k příliš náročným detektivkám. Přiřadila bych ji k sérii Případy Steinbachové a Wagnera od Roxann Hill.
Na další díl se chystám, neboť na mě již čeká doma v knihovně.
630 stran a ani jedna nudná stránka. Sice mě možná zpočátku příliš nebavil případ, který vyšetřoval Martin Hill, ale i to mě nakonec pohltilo. Je také pravda, že jsem mnohé odhadla správně, ale to ničemu nevadilo. Sérii s Leo a Martinem mě baví a já se již velmi těším na třetí setkání s nimi. A také s oddělením ztracených duší.
Zajímavá kniha, i když mě nakonec ničím nepřekvapila. Někdy až lituji, že mám již tolik načteno. Přesto si ráda přečtu další autorčinu knihu.
(SPOILER) Pokračování Čokoládovny se mi líbilo stejně jako první díl. Jedná se spíše o poklidnější čtení, i když se autorka snažila vyvovat napětí a drama.
Malá Viktorie, dcera Victora a Judith, byla úžasná. Mě ty její lumpárny bavily.
Jsem zvědavá, jaký osud čeká postavy v dalším díle. Důvod pobytu Mathildy u Rheinbergových má jistě nějaký účel. Něco mě při čtení závěrečných stránek napadlo. Zdali jsem se trefila, poznám až při přečtení třetího dílu. Těším se na něj.
Skvělý díl s velmi zajímavou zápletkou. Kdo by to byl řekl, že mě tak pohltí čtení o superdělu. Dokonce jsem i googlila. Autorka umí psát poutavě, že těch více jak 450 stran uteklo, ani nevím jak.
Ruth je pro mě stále jednoznačně nejlepší postavou celé série. Ale já si tady z toho základu oblíbila všechny. Těším se na další díl, i když mě čeká návrat v čase.
Jako vždy tradičně na závěr- Velikou pochvalu si zaslouží obálka knihy.
A proč mě čeká návrat v čase ?
Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, ale nedopatřením jsem při čtení této série vynechala devátý díl Kudy vchází světlo. Když jsem četla knihu Dlouhá cesta domů, bylo mně divné, že si nepamatuji, svatbu Jeana Guye, postřelení Armada od blízkého kolegy, a mnoho jiného. Tuto "ztrátu paměti " jsem přičítala tomu, že jsem díl Krásné tajemství četla v říjnu roku 2023. Velmi mě ten díl zklamal, proto jsem si dala chvíli pauzu od této série. A když jsem zatoužila opět po obyvatelích z Three Pines, bohužel jsem tenkrát ráno spěchala do práce, a sáhla o titul vedle. Práce kvapná, málo platná. K devátému dílu se vrátím. Bude to pro mě těžké, nemám ráda, když sérii nečtu popořadě, ale už jsem si to vyzkoušela u jiných sériích, kde to však nebylo mojí vinou, ale autoři se prostě jen vrátili v čase. A tak se k tomu tak také postavím. A pak se vrátím na správnou cestu a vrhnu se na již dvanáctý díl z milované série. Ale že mi to trvalo dva díly, než jsem ten omyl zjistila. Mělo mě to trknout hned, kde je chyba.
Nečekala jsem, že mě kniha tolik pohltí.
Od první do poslední stránky příběh bavil. A zařadila jsem si autorku do oblíbených. Líbilo se mi, jak autorka propojovala jednotlivé linie. Krásně se příběh doplňoval.
Těším se na další díl.
Letadlo se odlepilo od země..., ale pohrávaly si s ním vzdušné proudy. Třáslo se, nadskakovalo a Ruth se začala polohlasně modlit. "Panebože, doprdele, doprdele, Ježíši Kriste."
Tak po delší době jsem se vrátila mezi své oblíbené postavy, do oblíbené vesničky. A návrat to byl velkolepý. Sice příběh není napínavý, a když se povětšinou jen rozklíčují obrazy, tak je občas i trochu nudný, ale čtení stálo za to. Velikou chválu dávám za Ruth. Patří k mým nejoblíbenějším postavám z této série. A možná i ze všech sérií, které čtu. Pokaždé mě odrovná. Ovšem i ostatní postavy a jejich dialogy umí pobavit. Autorčin smysl pro humor si také zaslouží pochvalu. A stejně tak i obálka knihy. Ty jsou vždy perfetkní.
Konec je zvláštní. Ale myslím, že jiné zakončení by ani nepřipadalo v úvahu. Mně se i trochu ulevilo, jakým stylem autorka vyřešila situaci.
Těším se na další setkání s Ruth, Rózou, Armandem, Jean Guyem, Reine-Marií a dalšími postavičkami z Three Pines.
Tak jsem se konečně pustila do série, kterou mám již dlouho v hledáčku. Vůbec nechápu, proč jsem tak dlouho otálela, zvláště když se příběh odehrává na Aljašce. Obdivuji tuto krajinu. Proto jsem si popisy divoké přírody užívala. Velikým plusem je, že autorka na Aljašce žije.
První díl série s Kate Shugak byl v originálu vydán v roce 1992. Tudíž zde nejsou nejmodernější vymoženosti současné doby. A to je pro mě také velikým plusem. Jedná se o vyšetřování založené prakticky jen na rozhovorech s místními lidmi, které by se mohlo zdát nudné, ale opak je pravdou. Tedy alespoň mě to bavilo. Možná bych občas vynechala pasáže, kdy Kate již poněkolikáté vysvětlovala, koho hledá, ale to je jen malinká, bezvýznamná výtka. Líbí se mi autorčin smysl pro humor. Je ho zde pomálu, ale několikrát mě rozesmála. Hlavně Jack, jeho postava se mi moc zamlouvá. Stejně tak i Kate. I ta se mi dostala pod kůži.
Jsem velice ráda, že mám před sebou ještě tolik dílů. Sice tato krimi patří spíše k těm méně náročným, vraha jsem odhadla správně celkem brzy, ale i tak se jistě přidá k mým oblíbeným krimi sériím.
Další vynikající díl. Laurel a Huck jsou skvělá dvojka, kterou doplňují další úžasní lidé z týmu.
Abigail mě baví čím dám více. Rozhodně ji nefandím, to ne, ale tato postava se autorce povedla. To všechna čest.
Jsem zvědavá, co nám přinese čtvrtý díl.
I třetí díl jsem zhltla jak malinu. I když jsem si hned na začátku řekla, kdo by tak mohl být Mráz (nikoliv jméno, ale kým je) a trefila jsem se. To ovšem ničemu nevadí. I tak jsem si čtení parádně užila.
Ztracení andělé jsou velmi emotivní knihou.
Těším se na další díl.