Kekik komentáře u knih

I když mám do věku hlavních postav ještě daleko, jsou mi mnohem bližší než moji vrstevníci. Kupříkladu já též nepochopím nastávající maminky, které dávají na sociální sítě fotografie svých odhalených těhotenských bříšek. A to často bývají oblečené v intimním prádélku.
Tamara, Briana, jmenovkyně Markéta a Zita si mě okamžitě získaly. Moc jsem jim fandila. Byly sympatické.
Příběh je skvělý. Nenáročný, zajímavý, napsaný stylem, který mně vyhovuje. Oceňuji autorčin smysl pro humor.
Přečteno za pár hodin. Jednalo se o první knihu, kterou jsem od paní Scarlett Wilkové četla. A rozhodně nebyla poslední. Doma na mě čekají dvě další knihy a ostatní velmi brzy dokoupím.

"Vypadaly velmi těhotně" a "těhotné břicho". Tak z tohoto slovního spojení mně vstávaly vlasy na hlavě. Jde to napsat (přeložit ) i jinak- "Byly (jsou) v pokročilém stádiu těhotenství" a "těhotenské bříško".
To je jediná výtka, která však nemá ve výsledku žádný vliv na mé hodnocení. Deník uklízečky je další skvělou knihou od autorky. Její knihy jsou pokaždé velmi čtivé se zajímavými dějovými zvraty, byť často vím, co bude následovat. Nezbývá než se těšit na další počin.

Vy, jenž rozhodujete o udělení Zlatých malin (anticena- kategorie nejhorší film, herec a jiné) - polibte si ... !

Silvestera Stalloneho mám velmi ráda. Společně s Arnoldem Schwarzeneggrem jsou mými idoly již od dětství.
To, že Sly býval často označován za nejhoršího herce, vím již delší dobu. Co jsem však nevěděla, bylo to, kolik filmů (skoro většina) byla nominována na Zlaté maliny. Je to až tragické a smutné. Ale Slyovi to může být fuk. Záleží na hodnocení diváků. A u mě má hodnocení velmi pozitivní: pro mě je jedním z nejlepších herců.

Zákulisní informace filmů, ty já můžu, takže jsem si čtení velmi užívala.

Sylvester dokázal, že nic není nemožné. A celé Zlaté maliny může mít u zadku. Já děkuji za skvělé filmy, na které se vždy ráda podívám. Dal světu mnoho.

Pro fanoušky Slye velmi ceněná kniha a těm doporučuji přečíst.

Třetí čtení.

"I když sedím tady, v pečovatelském domě Růžové terasy, v duchu jsem ve Whistle Stop Cafe a dávám si talíř smažených zelených rajčat." - Paní Threadgoodeová, červen 1986.

Mám to také tak. I když jsem tady, ať je to kdekoliv, v duchu jsem u svých milovaných přátel z Whistle Stopu v Alabamě.


A jako v předešlých dvou čtení, i nyní, jak se blížil konec, pocítila jsem smutek a ztrátu. Ovšem i radost, a to nad tím, že se zase jednou se svými přáteli setkám. Ať již v případě, kdy si budu jen tak listovat a číst náhodné pasáže, či kapitoly, tak jako se mi to stává poměrně často, a nebo si pustím film, či audioknihu. A hlavně se těším, až se počtvrté vydám do Whistle Stopu, kterým mě bude provázet milovaná vypravěčka Ninny, a ostatní obyvatelé kouzelného městečka.

Ninny a ostatní, brzy nashledanou.

Kéž by vydali i pokračování. Tak moc bych si jej chtěla přečíst.

Na malém a časově omezeném prostoru autor dokáže rozehrát tak napínavou partii, že nestíhám otáčet stránky a někdy i dýchat.

Stejně jako Poklesky maloměsta, i zde jsou příběhy tří lidí, kteří si okamžitě získali mou plnou pozornost. A také si získali mé srdce.

Velmi potěšilo lehké propojení s Poklesky maloměsta.

Čtení Co s těly a Poklesky maloměsta velmi DOPORUČUJI! I když chápu, že knihy nesednou každému. Já již teď netrpělivě vyhlížím další autorův počin. A budu velmi ráda, pokud i napotřetí dostanu stejné schéma příběhu. Tři lidé, maloměsto, maléry, atd...

Děkuji za tuto knihu, pane autore.

(SPOILER) Důležité sdělení: Kdo knihu nečetl, raději nečtěte následují komentář. Spoiler!

Typická Cara Hunter- A tentokrát BOHUŽEL !

Cara Hunter je mojí oblíbenou spisovatelkou, a proto mě velmi mrzí následující sdělení. Byť se jedná o velmi kvalitní a nadprůměrnou knihu, cítím po dočtení obrovské zklamání. Já věděla, jaké konce má Cara Hunter, a někdy jsem je i chválila, ale v tomto případě jsem po dočtení pocítila naštvání. Proč ? Proč aspoň v této knize nám autorka nedala to, po čem (řekla bych, že většina) čtenářů toužila ? Nezasloužili jsme si to. A proto jsem se rozhodla, že další knihu již číst nebudu. Je mi to neskutečně moc líto, a mrzí mě to, zvláště když na tento díl jsem se těšila tolik let. Ale je plno knih, kde na konci dostanu to, co očekávám.
Dávám plné hodnocení. Na rozloučenou.

Coby kdyby...

Vtipy mám moc ráda. Zde byly některé velmi vtipné, ovšem převažuje průměr. Hlavně židovské anekdoty, kterých je tu nejvíce, byly povětšinou nudné.

Nezapomenu !
Doporučuji ke čtení. Velmi silný příběh. Rozerval mně duši.

Kniha mně byla darována od velmi blízké osoby. Mnohokrát děkuji, Eli.

Příběh Mallory a Ridera si mě okamžitě získal. Velice čtivý styl psaní, vážně téma a sympatické osoby. To jsou tři důležité aspekty knihy. Jediným mínusem je délka. Za mě by příběhu neuškodio několik desítek stran odebrat. Mallory a Rider měli velmi těžké dětství. Poté se na čtyři roky odloučili, a následně znovu setkali na střední škole. Chemie mezi nimi byla až hmatatelná. Také se hlásím k tomu, že bych ráda četla i pohled Ridera. Ale i tak jsem se do něho platonicky zamilovala. Kdo by také ne.

Autorku jsem neznala, jedná se tak o první knihu z její produkce, kterou jsem četla. Věřím, že se s autorčinou tvorbou dále setkám.

Knihu doporučuji.

Chyběla mně Obluda a srub.

Zpočátku jsem nebyla ráda, že se příběh bude odvíjet převážně na lodi, ale po pár stránkách jsem se opět ztratila na mé milované Aljašce. Nenáročná detektivka.
Těším se na další díl s Kate, Obludou a Jackem.

Mezi prvním a druhým dílem jsem měla roční pauzu. Následně jsem si třetí přečetla až po dvou letech od druhého, ale naštěstí jsem se brzy zorientovala.

Jedná se o klidné čtení, bez větší akce, s povětšinou sympatickými postavami. Jen Jenny mě občas rozčilovala.

Nejlepší pro mě byly části o Audacii, a to jsem byla pár řádků u první kapitoli nešťastná, že jsme se vrátili tak moc v čase. Hned mě to přešlo a naopak jsem se na tyto části velmi těšila.

Již několik let mě doma čeká série Panský dům. Vlastně jsem si Venkovské sídlo a Panský dům (když vyjde nový díl, dokupuji ) kupovala současně. Chtěla jsem si nejdříve přečíst Venkovské sídlo a tu "lepší" sérii si nechat na později. To jsem ale nečekala, že mi to bude trvat tolik let.

Těším se na Pánský dům a další knihy autorky, které na mě již dlouho čekají doma v knihovně.

Přemýšlela jsem proč název Kyselé třešně. Už vím. Kniha, která rozervala mé srdce.

Čtení doporučuji. Byť bolavé téma, ale napsáno úžasným stylem. Na základě skutečných událostí.

Kniha mi byla "vnucena" od známého, kterému se velmi líbila. Autora zná i jinak než jakožto spisovatele. Já ho neznala vůbec. Vlastně pro jeho profesi si tuto knihu vypůjčil v knihovně. Knihu mi předal se slovy: Je tam velká nadpřirozená žába. A v tu chvíli jem si řekla, že to není kniha pro mě.

Ale nedalo mi to, a zkusila jsem ji. Okamžitě mě zaujala stylem psaní. Pro mě byla čtivá. A stále jsem čekala, že vše bude mít nakonec logické vysvětlení. Pár tipů bych měla, jak by se příběh mohl vyvíjet. Jak to nakonec dopadlo, nebudu psát, ale mohu napsat, že linka s Ester byla zbytečná.

Nevylučuju, že si někdy přečtu další autorovo dílo.

Knihy Pauly Hawkins mám ráda. Z díla Pomalu hořící oheň jsem byla nadšená, a tak jsem neměla strach ani z této knihy, která nemá příliš vysoké hodnocení. Vlastně v době psaní mého komentáře mají obě knihy shodně 67%. Takže jsem čekala opět skvělý čtecí zážitek.

Děj byl z počátku zajímavý, ale později jsem již ztratila zájem o celou dějovou linku. Nebylo to tím, že jsem byla vždy o krok před autorkou (kupříkladu kde se nachází Julian mně bylo jasné hned a i to, kdo mu tam pomohl se dostat), ale spíše tím, že se v knize vlastně nic pořádného nestalo. Necítila jsem napětí. Nebylo to ono. Nudné, nezáživné. Takový je můj pocit z knihy po přečtení.

Na autorku nezanevřu a budu se těšit na další dílo.

Kniha veliká nejen formátem, ale i obsahem. Nejvíce jsem se těšila (a také řádně užila) část věnovanou filmům. Nejprve jsem se však musela pročíst tématem zaměřeným na kulturistiku. Arnodl Schwarzenegger pro tento sport udělal opravdu hodně. Dostal kulturistiku na vrchol. Bylo to zajímavé čtení. Část o filmech mě bavila nejvíce. Zákulisní informace ty já můžu. Dozvěděla jsem se plno zajímavých informací. Poté přišla na řadu politika, na kterou jsem se vůbec netěšila, ale nakonec jsem ji hltala stejně jako předcházející části. Kniha je úžasná. Bude zdobit mou knihovnu. 590 stran textu a k tomu několik stran s fotografiemi. Opravdu se nejedná o malou knihu. Fanouškům Arnolda (a nejen jim) knihu doporučuji.

Za mě je tento sedmý díl nejlepší ze série. Prozatím.

Kniha je nabitá akcí, mrtvolami, napětím, dojemnými scénami, a také koncem, který... Nebudu psát, jaký je, byl by to spoiler, takže jen napíšu: Čtení této série doporučuji ! Těším se na další setkání s Madison, Natem, Brodym a ostatními. A také na Miňonku.

Skvělý díl s Nikki a jejím týmem. Jen tu bylo pomálu Roryho a Lacey. Na další díl se těším.

Skvělý, smutný, a zároveň úžasný díl s Jossie a jejím týmem. Těším se na další setkání.

Je to vážně možné, že se jedná již o devatenáctý díl? A já stále nemám dost. Stále toužím po dalších příbězích s Kim a jejím týmem. Těším se na další čtení. Srdeční záležitost.