karolina0346 komentáře u knih

Obávám se, že to nedokážu dočíst.
Wilhelm byl příšerný už v prvním díle. A teď? Musím si dát od čtení pauzu.

24.03.2024

Kam se hrabe stařík :)

2 16.09.2023

Zkoušeli jsme číst jako společnou četbu s třeťáky, ale nezvládli jsme to, příběhy nás vůbec nezaujaly, celé nám to přišlo příliš praštěné.

Při čtení o tom, jak z poustevníka táhla borovička, jsme s manželem nechápavě kroutili hlavou. Nejsem si jistá, zda tuto knihu synovi dočteme.

Ať jsem dělala, co jsem dělala, nemohla jsem tuto knihu dočíst.
Dostala jsem se asi do tří čtvrtin.
Ze začátku se mi příběh líbil, ale postupně mi děj připadal divnější a divnější. Do čtení jsem se musela nutit. Rozečetla jsem proto další knihy a o Oskárka jsem postupně přestala mít zájem.

Třeba se k tomu jednoho dne odhodlám.

05.03.2023

Čtení nebylo tak záživné jako u Pýchy a předsudku a Rozumu a citu, ale i tak se mi kniha líbila. Je pro mne zkrátka zajímavé sledovat smyšlení lidí v 19. století.

Dojem bohužel kazí vydání, v paperbacku od Ledy je spousta překlepů... že já si nepřiplatila za knihu od Slovartu...

1 07.02.2023

Nedozvěděla jsem se v knize nic moc nového, ale to bude asi tím, že už jsem o barefootu přečetla kde co, informačně je bohatá.
Co přišlo vhod, jsou popsané a nakreslené cviky pro chodidla, určitě využiju.
Informace jsou předány stručně a jasně.
Trochu mě kniha motivuje k výrobě vlastních bot.

Doporučuji lidem, kteří bosoboty teprve objevují.

1 21.11.2022

Hrozně smutný a zároveň moc milý, dokonce svým způsobem i veselý příběh.
Krásné ilustrace.
Konec moc otevřený, doufejme, že se na Isole mají dobře.

Děsivé je, že Titův otec mi připomínal osobu z mého života.

01.11.2022

Nečekejte od knihy žádné ultra nové objevy. Je to soubor rad, myšlenek a názorů, které jste už určtě někde slyšeli (a možná si za nimi sami stojíte). Nicméně je fajn si to přečíst takto uceleně, obzvlášť, pokud si procházíte nebo jste někdy prošli náročným vztahem (a to asi skoro všichni, buďme upřímní).

Čeho si na knize cením, jsou příklady reálných situací, které autorka řešila ve svých vztazích nebo s účastníky svých seminářů.

31.10.2022

Nejroztomilejší sešit. :-) A díky tomu, že v něm děti nepracují, vypadá stále hezky, což se o sešitu První krůčky k hudbě říct nedá.

Moudrost vlků se mi líbila.
Tak, jako jsem se v ní dozvěděla o životě vlků, očekávala jsem nějaké poznatky o životě a zkušenostech starých psů.
Dočkala jsem se papouškování různých rádoby filozofů. Autorka zestárla, přežila dva psy, další je starý, a ona se ze všeho potřebuje vypovídat.
Místo Moudrost starých psů je to Moudrost staré odbornice ma vlky. A spíš bych místo té moudrosti napsala jen životní zkušenosti nebo něco podobného. Rozsah bych zkrátila tak na polovinu, omílat tytéž myšlenky stále dokola je zbytečné a nudné.
Kniha mi vůbec nic nedala. Zklamala mě.

1 24.06.2022

Medvěd mi sedl. Z Třech chlupatých zvířat se mi líbil nejvíc. Humor podle mého gusta.

2 09.04.2022

Je to tak hnusné a přitom tak dobré, mít na to čas, přečtu celou knihu najednou.
Příběh mě děsil, myšlenky, které v něm zazněly, také, ale byla jsem trochu připravená z divadla. Nevím, jestli budu mít někdy odvahu si to zopakovat.

26.02.2022

Nebylo to špatné, to rozhodně ne, vtípky mi seděly, do příběhu dvou kluků bez mapy, stanu a kondice jsem se vžila. Že by ale kniha něčím vynikala, se říct nedá. Nekonečné shánění vody by se dalo vyškrtat, chápu, že v některé dny kluky nic jiného netrápilo, ale čtenář se může kdykoli zvednout a vodu si napustit. :) Jestli bude další kniha, věřím, že bude čtenářsky zábavnější.
Oceňuji množství fotografií, ale jak už zaznělo, na tmavých černobílých toho není zas tolik vidět. Někdy se mi taky špatně četl text na tmavém podkladu.
Matouši, Nico, choďte a pište, ráda si od vás zase něco přečtu.

1 26.02.2022

Moje bible!
Bylo mi deset, když jsme čekali na štěně bišonka. Abych byla dobrá panička, přečetla jsem tuto knížku křížem krážem několikrát za sebou. Některé pasáže umím dodnes nazpaměť.
Doporučuji přečíst každému, kdo plánuje bišona. A vlastně každému, kdo pořizuje jakéhokoli psa. Podrobně rozepsaná péče, chov, příprava na nastěhování štěněte apod. je přínosná pro všechny. Jen teda třeba o srst se bude u některých plemen starat trochu jinak. Dodnes jsem ovšem neviděla jinou knihu, která by tak podrobně proprala chov psa od a až po z.

16.02.2022

Kniha jako celek docela fajn, ale ten konec, ten se mi teda nelíbil, příliš pohádkový, příliš nepravděpodobný.
Vlastně i změna podmínek v té škole byla nějak moc ideální.

5 05.02.2022

Tuto knihu psali o mně... asi.
Neobsahuje nijak převratné informace, ale něco mi přece jen teď dává větší smysl.

04.02.2022

Když jsem knihu viděla poprvé, zděsilo mě přechýlené příjmení v názvu. V rámci knihy to ale má svůj smysl. Kdyby nebyla přechylená Montessori, nemohly by se přechýlit ani vystupující ženy, což by k češtině vůbec nesedělo. Možná, že si na originální tvary příjmení časem zvykneme, ale zatím jsme přece jen příliš zvyklí na koncovku -ová.
Montessori pedagogika mě, jakožto učitelku, zajímá, po jedné pracovní zkušeností se sice všech alternativ trochu obávám, ale věřím, že když se pojme správně, může to fungovat dobře a efketivně. O autorce metody jsem věděla jen málo, kniha mi její život trochu přiblížila. Fakta by měla více méně sedět.
Příběh zachycuje Mariina studia, začátky praxe a zkušenosti, které ji vedly k vypracování celé pedagogické metodiky. Zahrnuje také její milostný vztah, který ji tak trochu kazil věděckou činnost. Nejvíc mě kniha zaujala vykreslením tehdejšího postavení ženy. Maria jde stranou, z příběhu si odnáším především toto. Jak je hezké být ženou až ve 21. století!
Knihu doporučuji jak pedagogům a všem, kdo se o vzdělávání zajímají, a také těm, kdo chtějí nahlédnout na společnost konce 19. století.

5 12.01.2022

Před pár lety jsem četla biografii Iron Maiden. Dickinsonova autobiografie ukazuje subjektivní pohled na kapelu, její činnost i neshody v ní, což pro mne bylo zajímavé srovnání.
Po přečtení Co dělá tenhle knoflík uznávám, že si Dickinson zasloužil moji platonickou lásku. Zvládal/zvládá toho opravdu hodně. Rozhodnutí, že do své autobiografie nebude tahat ženské, chápu a v podstatě oceňuju, myslím si ale, že přidat nějakou pikantnost z osobního života na úkor detailů o letadlech by neuškodilo. Dickinson je očividně zapálený pilot, ale jak zaznělo níže, kniha občas působí spíše jako letecká příručka.
Kapitolu o rakovině jsem přečetla jedním dechem. Kapelu jsem v té době už nesledovala, takže jsem jen zhruba věděla, že se něco takového děje.
Překlad se nepovedl, přestože u nás kniha vyšla o nějaké čtyři roky později než v originále. Škoda. Nejvíc mě iritovaly patvary typu "757ku". Brr.

4 08.01.2022

Fajn. Oproti předchozím knihám je tato "cestopisnější".
...a oproti Gruzii Ladislav nechlastá!
Autorův styl se vyvíjí, musím ale říct, že zpočátku se mi líbil víc, byl více jeho, teď je hlavní snahou vyhovět co nejvíce čtenářům, což je sice pochopitelné, ale ubírá to autentičnosti.

3 04.01.2022