kap66 komentáře u knih

Je to detektivka napsaná - přemýšlím - tak nějak chladně; dočetla jsem ji, ale za srdce mě nechytla. Přitom: téma je zajímavé, místo vyšetřovatele jako hlavní postava psycholog - to by mě i lákalo. Ale neztotožnila jsem se s ním skoro vůbec. Tolik dílů má tato série, mohla jsem mít pěknou zásobu čtiva... Dám tomu čas - a třeba dostane autor ještě šanci.

12 19.12.2017

Šestý díl přečten - a jsem spokojená. Neudělala jsem tu chybu, že bych si je vystřihla po sobě, ono se všechno, i to dobré, ve velkém množství zajídá. Ale - a tento nápad už tady taky někdo měl - proložila jsem jednotlivé díly drastičtějšími detektivkami, takže to vypadalo asi tak: Stephanie → znásilněná a zavražděná dívka → Stephanie → brutálně zabitá rodina → Stephanie → rozřezaná těla obětí → Stephanie → sériový vrah → Stephanie... Výborně to fungovalo, díky Stephanii jsem se udržovala v pohodě. Je to bezvadná postava - přitažlivá inteligentka (i když tohle někdy tak trochu maskuje), s nadhledem a vtipem. A vzhledem k tomu, jak je série pojata, nemusím mít obavy o její život. Její rodina je dokonalý zdroj humoru. Doporučuji.

18 18.12.2017

Rozhodla jsem se dočíst všechny "Agáty", které ještě nevyšly v době, kdy jsem svoji maximální oblíbenkyni četla nejvíc (tj. v 80. letech). Tato knížka mi zase připomněla, proč mám Agathu Christie ráda: je to chytré a není to krvavé ani brutální, i když jde o vraždu. Je to mile starosvětské. Poirot je geniální a charakterní a přes všechny své nesnesitelnosti k pomilování. A dobro vítězí. Po čtení mám vždycky pocit zadostiučinění.
Takže jednu hvězdičku dolů za to, že spoustě jejích dalších, o něco lepších knížek bych musela dát hvězdičky nad limit.

32 17.12.2017

Mně se do ruky nedostal v 70. letech jiný díl než tenhle; brala jsem to jako celé dílo a zamilovala se do příběhu i do podoby Tarzana na titulní stránce - ó, ty ušlechtilé rysy, jak to uměl jen Zdeněk Burian... Vzpomínky na výbornou dětskou dobrodružnou četbu si zachovávám.

15 17.12.2017

Kdo nemáte rádi výbory z děl, ale oceníte krásu lahodící oku, tuto knížku si pořiďte (třeba z antikvariátu, já ji mám díky Týdnu knihoven za 5 Kč) kvůli Maxi Švabinskému. Nádhera.

14 14.12.2017

Nejen klukovský román! V 70. letech jsem byla malá holka a tuhle knížku jsem milovala: byla dobrodružná a napínavá, legrační a trošičku přisprostlá :-). Od jejího napsání tehdy uplynulo pár desítek let, ale mně vůbec nepřišlo divné, že knoflíky byly ceněné zboží a o jednu krabičku sardinek se dělila spousta kluků; na jednoho už nic nezbylo, ale jemu to nevadilo, protože mu stačil olej z těch rybiček (mňam). A ten působivý konec... Byla to knížka, která se mi dostala do ruky přesně v tom období, kdy jsem preferovala téma klukovských part, soupeření, ale hlavně kamarádství. V mém žebříčku knih z dětství zaujímá místo hodně nahoře.

23 14.12.2017

Je to spíše podprůměrná Tylova hra; naivní (což k Tylovi patří), ale zde přehnaně. Myslím, že není ani moc známá - já ji četla pouze v rámci studia.

10 14.12.2017

Aldissův Nonstop jsem četla v 90. letech a neznala u něho pointu; líbil se mi maximálně. U Sirotků oblohy jsem věděla, do čeho jdu - a přečetla si je s velkou chutí a zaujetím. (Zároveň ale musím zmínit, že Heinlein je můj opravdu velký oblíbenec, také proto plný počet hvězdiček.) Snad jen v případě přeživších postav bych přivítala... Nechci prozradit moc; prostě bych jen ráda viděla mezi zachráněnými i někoho jiného. Nepíšu to pouze z lítosti, ale soužití zachráněných by pak bylo v budoucnu podle mě lepší.

16 14.12.2017

Kratičké povídky, tedy spíše perly o lidech, se kterými se setkal autor během své dlouhé diplomatické kariéry. Každá z postav je viděna autorovýma laskavýma očima, každá je zajímavá a jedinečná. Dojemné a úsměvné, tragické i optimistické jako život sám.

12 13.12.2017

Ó, do této knížky jsem byla zamilovaná! Dobrodružství, přátelství s tygřicí, odvaha, láska, boj v zájmu dobra... Vidím v komentářích, že sdílím tento pohled s mnoha dalšími. Ale přihodím ještě jeden moment, který mi utkvěl a u kterého jsem se dmula pýchou na kapitána Korkorána (jeho vzdělání a inteligenci): pamatujete, jak přišel před komisi v akademii a měl dokázat, že se v Indii dorozumí? On jim předvedl plynulý projev v sanskrtu a několika dalších indických jazycích. A vážení akademici mu vůbec nerozuměli, haha, hlupáci.

20 13.12.2017

"Kterou knihu by sis vzala na pustý ostrov?" Mějte mě za blázna, ale já právě etymologický slovník. Kdykoliv a na jakémkoliv místě ho otevřu, začtu se - no schválně: "houdek - nářečně houslista, tj. kdo hude na housle; expresivně slabihoudek - kdo hraje slabě na housle, zachováno ve vlastním jméně Slabihoudek". Pořád v něm nacházím něco, co mě ohromí nebo zajímá nebo i zaskočí. Víte, jak vzniklo slovo "prý"? Původní "oni praví" (říkají) se nespisovně řeklo "oni praj", pak přišla změna "aj" na "ej" (vajce - vejce) a nakonec se "prej" (ve snaze vrátit mu spisovnost) změnilo na "prý". Dobrodružné a napínavé.

18 12.12.2017

Dodnes z ní mám husí kůži. Jak jsem se dostávala ke konci a jen doufala, že se TO nestane, že to nakonec skončí jinak - tu bezmoc si pamatuji i po několika desítkách let. Opravdu silné a drsné.

30 12.12.2017

V jednoduchosti krása. Tak kratičké a tak působivé. "...den skoro šťastný..." Když na mě někdy padne chandra, hledám v uplynulém dni milé maličkosti - a srovnám si hodnoty. Tohle si přečtěte a zjistíte, že se vám zase tak moc špatného neděje.

32 12.12.2017

Zkusila jsem to číst dvakrát - poprvé jsem nedočetla, podruhé jsem si řekla, že z úcty k Šťastnému Jimovi to dám; ale stálo mě to úsilí, které nebylo zaplaceno. Nesouhlasím s charakteristikou překladu jako "výborného" - ta "přísernost" fakt leze strašně na nervy (podle mě to není chyba, ale Šmoldasův pokus o originalitu). Nejsem schopná posoudit originál, ale asi ani skvělý překlad by s tím nic nesvedl. Mně to přišlo plytké a nevtipné - a je mi to celkem líto.
Knížku jsem koupila za pětikorunu (vyřazená z městské knihovny). Takto jsem si pomohla i k několika klenotům, ale to není tento případ.

12 12.12.2017

Těším se na důchod (haha), mimo jiné proto, že si znovu přečtu Bergmanovy Filmové povídky a pustím si znovu všechny jeho filmy. Už jako mladé tele jsem na začátku 90. let ocenila Sedmou pečeť a Scény z manželského života, ale na Lesní jahody, řekla bych, dozrávám až nyní. I tak jsem tehdy četla tuto knihu s obrovským zájmem. Jojo, mladá holka, mladý mozek, připravený vstřebávat kvalitu. Toto kvalita je.

24 12.12.2017

Někdy se zakousnu a řeknu si: dočtu tu knížku, i když je to čtení hrbolaté - klopýtám, padám a odkládám, vstávám a vracím se; dočtu ji, protože tam cítím kvalitu a nechci se nechat odradit nejednoduchostí formy. Složitější knížky mě vždycky nakonec odmění, cítím, že v mozku mi zůstávají.

11 12.12.2017

Vždycky jsem měla ráda propletení světa kouzel a toho "normálního" - z toho se dá vytěžit spousta humoru. To tady stoprocentně platilo. A večerníčkovské zpracování s hlasem Milana Šteindlera a Hapkovou hudbou nemělo chybu - a to jsem ho viděla až jako dospělá.

24 12.12.2017

Magický realismus... Moje první setkání s ním - a uchvátil mě. Čím jsem starší, tím méně žádám od četby "pravý" realismus - ten žiju; číst chci o něčem, nad čím budu kroutit hlavou, říkat "páni", vzdychat obdivem nad autorovou fantazií... A zároveň tomu trochu věřit. Tak zvláštní a nepravděpodobné, až uvěřitelné.
Žádná jiná Márquezova kniha už mě tak neoslovila; tahle je absolutní.

27 12.12.2017

Viktor Fischl: tragika, kterou u židovského autora čekáte, propojená s poetikou, krásou a city, propletené pevně dohromady. Jeho knihy mají pro mě velké kouzlo, z židovských autorů je můj nejoblíbenější. Zátiší s houpacím koněm je kouzelné a dojemné.

13 12.12.2017

Moje první setkání se spisovatelkou - a hned trefa; pro mě zůstává tento její román nade všemi dalšími. Tady jsem si prostě řekla: takhle má vypadat román napsaný v 21. století - formálně dokonalý, čtivý, reflektující nová témata (logicky daná původem autorky), výborně zachycené postavy (jako žena jsem ocenila zvlášť ty ženské). Oceňované Bílé zuby jsem se zájmem přečetla, ale nestrhly mě. "O kráse" je pro mě krása.

15 12.12.2017