Kaik komentáře u knih
Odpočinková, naprosto lineární detektivka, při jejímž čtení není příliš potřeba žhavit mozek. Vyšetřovatelka je mi sympatická tím, že se jedná o vitální dámu, které se ještě nechce do důchodu. Čte se to příjemně a je to ideální nekomplikovaná jednohubka třeba na dovolenou nebo do vlaku. Přečteno v rámci čtenářské výzvy, do dalších autorových děl se patrně nepustím.
Maideni jsou moje dlouholetá hudební srdcovka už od vydání vinylu Powerslave, kdy jsem je, vzpomínám, poprvé zaregistroval. Chytly mě jejich geniální kytary, zombie maskot Eddie, ale hlavně nezaměnitelný hlas Bruce Dickinsona. Přečíst si jeho autobiografii bylo pro mne jako fanouška zajímavé, ačkoliv bych uvítal podrobnější popis procesu tvorby jednotlivých alb. Během četby jsem postupně sjel všechna alba a rozhodně bude potřeba pořídit si nějakej novej IM merch.
Kniha představuje zajímavý koncept - možnost znovu prožít svůj život, avšak zcela odlišně. Řekl bych, že čtení si zřejmě nejvíce užijí méně ukotvení jedinci, kteří jsou stále na cestě za nalezením svého místa na světě. Putování hlavní hrdinky Nory bylo, bohužel, poněkud šablonovité a občas jsem měl pokušení několik stránek přeskočit. Každopádně se jedná o citlivé téma pátrání po smyslu života a hledání cesty ke štěstí.
Inspirativní kniha. Hodí se mi do čtenářské výzvy, ale hlavně mě nadchla svým aktuálním a zajímavým tématem. Autor v ní ukazuje, že moderní technologie nejsou hrozbou, ale příležitostí pro nové způsoby práce a života. Souhlasím s ním a jsem rád, že existují lidé, kteří mají takový optimistický pohled. Kniha je plná příkladů, odkazů a nástrojů, které mohou motivovat ke změně myšlení a přístupu k práci. Doporučil bych ji všem, kdo chtějí zefektivnit svůj život a zautomatizovat otravné rutinní činnosti.
Pokud máte rádi postapokalyptické romány s upířím nádechem je Přechod to pravé. Jedná se o strhující příběh o tom, jak se svět změnil po propuknutí viru, který proměnil lidi v zombie upíry. Přestože je kniha dost dlouhá, téma nelehké a autor byl v popisech velice důkladný, četla se mi dobře a rychle to utíkalo. Do dalších dílů se v nejbližší době asi nepustím, ale dobrodružství to bylo epické.
Kniha není velká, ale obsahuje vše důležité pro pěstování chilli papriček. Jsem spokojen a už se moc těším na začátek sezóny.
Snad každý autor hard sci-fi má svého bludného kosmonauta, který hledá cestu ven z mimozemského labyrintu. Tento vypadal zpočátku nadějně, ale jak už tu zmiňují jiní, potenciál rozhodně nebyl naplněn. Od autora určitě další knihy zkusím, ale z této uspokojen nejsem.
Tahle série mě začíná bavit a docela vzbudila moji zvědavost. Oproti předchozímu dílu znatelné zlepšení v kvalitě, příběh je velmi napínavý, přitom kompaktní a propracovaný, bez slabších míst a četl se mi dobře. Joona opět působí o něco lidštěji, vyprávění v přítomném čase jsem už taky asi přivykl, takže není co řešit - hodnotím naplno a těším se na pokračování.
Čas od času není špatné si dát Houellebecqovu verzi světa. Přes všechen ten kousavý cynismus a neúprosný nihilismus je kniha plná zajímavých myšlenek, jen je člověk musí mezi tím vším trochu pohledat. Líbilo se mi, jak se v závěru obě dějové linky spojily a dotvořily kompletní obraz budoucnosti. K autorovi se určitě ještě vrátím, ale až za nějakou dobu.
Tohle není jen skvěle napsaná kniha o vyřešení nejtěžší matematické úlohy všech dob. Je to fantastický příběh o nezdolnosti lidského ducha, který se nezastaví před žádnou překážkou. Grandiózní čtení.
Murakami je nepochybně skvělý spisovatel. Nikdy mě nepřestane udivovat jeho schopnost jednoduchými slovy přehledně vyjádřit složité věci, poetická přirovnání a pohledy pod povrch. Ovšem tato sbírka vzpomínkových esejů mě nikterak hlouběji nezasáhla a tentokrát tomu nepomohl ani vysvětlující doslov. Rozhodně se ale těším na nějaký jeho plnohodnotný román, kterých mi v zásobě ještě pár zbývá.
Výborné. I přesto, že jsem měl celou dobu mrazivě klaustrofobický pocit, nedokázal jsem přestat číst. Chválím chytlavě vymyšlené prostředí, kde moje představivost dostala záhul, a skvělý závěr. Má druhá kniha od Pavla Fritze a dávám si ho mezi oblíbené autory. Naprostá spokojenost.
Poslechnuto jako audio v rámci čtenářské výzvy. Dobrovolně bych se do toho nepustil, ale bylo to strašidelně krátké a přežil jsem to bez následků. Doufám.
Když pominu můj neoblíbený přítomný čas, ve kterém je příběh napsán, a to, že některé policejní dialogy působily dost naivně, nebylo to zlé. K Joonovi si stále trochu hledám cestu, přijde mi příliš dokonalý, bezchybný a málo emotivní. Uvidíme dál. Velmi se mi naopak líbila hudební tématika celé knihy, zajímavá byla postava Axela a strhující závěr. Další díl zkusím.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. S Ábíčkem jsem prožil významnou část svého dětství, takže bylo zajímavé nahlédnout pod pokličku toho, jak se tvořil legendární časopis v období socialistické normalizace. Kniha je to vzpomínací, plná subjektivních pohledů šéfredaktora nejen na tehdejší dobu, ale hlavně na činorodý chod redakce úspěšného dětského časopisu. A já se díky ní na chvíli do těch časů vrátil.
Po letech návrat na měsíční Arkádii a opět jsem se skvěle bavil. Neffův styl psaní je chytlavý, děj akční a zábavný, hlavní postavy nezapomenutelné a jazyk úchvatně bohatý. A chci taky svého osobního Ronina!
Na prvotinu to rozhodně nebylo špatné. Ze svého pohledu bych klidně ubral na explicitní brutalitě, snaha šokovat čtenáře byla evidentní. Také při představování geniálního detektiva Huntera jsem se musel trochu ušklíbat - nevím proč mi před oči naskočil obrázek Nicka Cartera z filmu Adéla ještě nevečeřela. Na druhou stranu bylo osvěžující mít pro jednou vyšetřovatele ve skvělé formě bez vnitřních démonů a (velké) závislosti na alkoholu. Ale aby to nevyznělo negativně - kniha byla napínavá, četla se dobře a další díl určitě časem zkusím.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, která mi už mnohokrát příjemně rozšířila čtenářské obzory. Ne však v tomto případě.
Výhrady nemám ke způsobu psaní, naopak, četba proběhla rychle a bez zádrhelů. Problém mám z tématem. Zpočátku jsem hrdinovi fandil, aby úspěšně zaplnil vnitřní prázdnotu a dokázal začít nový život. Ovšem zvrat v půli knihy děj nasměroval způsobem, který se mi vůbec nelíbil a čtení mi pak bylo i trochu nepříjemné. Také se nemohu zbavil pocitu určitého klišé. Příště si musím lépe zjistit, do čeho se pouštím.
Vyšetřovatelské trio Stein, Barbarič a Jaroš opět v akci, tentokrát v atraktivním prostředí staré Prahy za vlády Rudolfa II. Majestátní paláce, temné podzemní labyrinty, židovské ghetto, tajuplné uličky, divoké hospody, děsivé vraždy... prostě paráda! Je znát, že postavy už našly svoje místo a krásně se doplňují. Příběh byl tentokrát více detektivní se zakončením úplně jako od Agáty.
Zločince a jeho motiv jsem opět odhadl velice záhy, ale to vůbec nevadí. Nesbo je pašák, a ačkoli si se čtenářem umí pohrát podstatně víc, četlo se to skvěle. Zajímavý byl originální způsob vrahova počínání a bavily mě Harryho a Øysteinovy slovní hádky ohledně hudby. Strhující závěr je už tradice. Po předchozím dílu jsem měl ohledně série trochu obavy, ale tohle bylo Prima!