Jonny komentáře u knih
Svět Stinu větru je zajímavý, temný a pro mě byl často hrůzunahánějící.
Příběh obsahuje spoustu myšlenek s kterýma nesouhlasím (osudovost, femme fatale...), a o to víc mě to čtení bavilo.
A Daniel se místy choval jako tele, až jsem z něj rostl (Ale co může člověk chtít po sedmnáctiletém výrostkovi...)
Do knížky jsem byl vtažen jak už dlouho ne.
Ta knížka je dobrá. A pokud nejste "osamělý člověk bloudící světem, nenacházející něhu" tak si ji přečtěte.
Nástup knížky se mi líbil, rozkreslení toho světa je napsáno dost dobře. Druhá půlka už je trochu monotematická. Závěr mě zklamal - zkazilo mě to celý dojem. Hlavní hrdina se celou dobu může přetrhnout... a ONA ho stejně ignoruje, a pak to má takový pohádkoidní konec.
Pěkný úvod a obecná teorie. Jsou zde dobře popsané již zkolabované civilizace. Nicméně je to odborný text, a tak můj laický zájem zasytil úvod a prvních pár kapitol.
Mno... Po přečtení prvních tří stránek se už dalo odhadnout jak to skončí. Ale to mi bylo jasné už při pohledu na přebal knížky. Věděl jsem do čeho jdu a byla k tomu potřeba odvaha. Je to proslazené a plytké. Ale přesto... ten konec mě rozněžnil a ne že ne.
Já jsem tuhle knížku asi nepochopil. Je obrovsky náročný udržovat si přehled o ději, postavách a příběhu. A přitom se odměna za námahu nedostaví. Některé pasáže se mi líbily a byly čtivé, jenže vzápětí se hrdina vyskytl úplně jinde a v jiné situaci. Zkrátka, byl jsem rád když jsem si mohl říct: už je to dočteno.
Pěkná oddychovka, která mě utvrdila v postoji vůči pokladním.
Samotný obsah knížky je přínosný, ale ta "americká progresivní motivační" forma mi skřípala mezi zuby.
Co si budeme povídat... Tahle knížka se Formánkovi povedla. Nedokázal jsem se vcítit do hlavní postavy, ale vůbec ničemu to nevadilo. Myslím že je to dílo mimo žánry a škatulky které stojí za přečtení, ale možná je můj dojem umocněn tím, že jsem do knížky mnoho nadějí nevkládal.
Silný čtenářský zážitek. Kniha mě svou syrovostí často zasáhla. Bylo tam spousta postav do kterých jsem se lehko vciťoval. Četba ve mě vznítila spoustu úvah, a díky ní zase pochybuji o tom co je to štěstí...
Je až zarážející kolik toho může vzniknout za ani ne 12 hodin psaní. Ale kdybych o tomhle faktu nevěděl, tak mi Létající jaguár bude připadat jako podprůměrná knížka.
Za mě dobrý! Čtivé, oddychové, zábavné. Doporučuji.
Rozhdoně stojí za přečtení. Ale ze začátku a v třetí čtvrtině jsem se musel do čtení docela nutit. Nebyla to kniha kterou bych přečetl na jeden nádech - ale o některých pasážích to říct lze.
Prvních sedmdesát stránek bylo utrpení, checkoval jsem tady to hodnocení a kroutil hlavou nad 89% Nakonec se kńížka rozjela ale rozhdoně mě nechvátila. Další díly ještě zvážím...
Z celé trilogie mi třetí díl přišel jako nejslabší. Zbytečně natahované, nic převratného se vlastně neudálo - většina se dala očekávat z předchozích dílů. Oceňuji jak autor naložil s Juttou, ač jsem z toho byl docela sklíčený....
Hned v úvodu knížky jsem zjistil že knížka je součástí trilogie... A začínat trilogii druhým dílem mi nepřišlo moc rozumné. Nicméně okusil jsem prvních pár stránek a už jsem se neodtrhnul. Nakonec mi příjde druhý díl jako nejlepší z celé trilogie.
Myslím že každý běžec se v téhle knížce najde, a nejen to - taky dobře motivuje. Přesto se nejedná o dílo ryze pro běžce. pěkné, čtivé, oddychové.
Knížka vzbuzující rozpor ne ani tak sama o sobě jako svým autorem. Nedokázal jsem si udělat obrázek zda-li jde o propagandistickou fikci. Ale děj knihy se mi líbil. Makarenkův výchovný přístup učebnicově klasifikovaný jako represivní mi natolik represivní nepřipadl... Ale s realitou nejspíš nebude mít dílo mnoho společného, těžko říct...
Pěkné, čtivé, pohlcující. Autor si s hlavním hrdinou pěkně pohrává.
Sborník myšlenek a návodů s trochou té psychologie. Knížku nelze brát jako doslovný návod ale považuji ji za podnětné čtení.
Bylo to pěkné a čtivé. Do děje jsem se pohltil natolik že jsem Krále Krysu přečetl za pět dní (to je na moje poměry dost rychlé).